Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Zaregistrovala jsem Ryuujiho a zamířila k němu.
Příště si musím dát pozor na dveře a na rodiče...
"Sate." pozdravila jsem a pousmála se, přičemž jsem na sobě své myšlenky ani omylem nedávala znát.

Prišiel som na ulicu a zbadal Shijin prišiel som za nou.
"No zachvílku bede vedieť celá konoha že spolu chodíme.."
Pousmial som sa

Otočila jsem se na něj a zatvářila se trochu nechápavě.
"Proč celá Konoha?"
Hmm... Koho by to zajímalo... I když Uchiha a Hyuuga je zajímavý pár. Zvlášť, když nás při tom samém nachytají nejdřív mí rodiče, potom má sensei a sestra, aby toho nebylo málo. Kdo chybí?
"A čemu to vadí?" dodala jsem ještě po chvíli.

"No mne to nevadí ja ťa Milujem ale tvojim rodičom to vadiť bude ked budu na nich ukazovať"
Pristúpil som ku nej bližšie
"Ale za nič na svete by som ta neopustil"

Chvíli jsem si představovala tátův výraz.
Opravdu ten dům má rád... Díky bohu, že dnes tam nebyl on ale Naomi. I když...
"To mě ale těší..." spojila jsem na malou chvíli naše rty.
"Stejně se obávám, že už si o tom cvrlikají i vrabci na střeše, ale nevadí mi to. Nevidím na tom, že jsme spolu nic špatného, právě naopak." zasněně jsem se pousmála.

"Dnes večer pôjdem do Uchiha štvrte pozrieť Akiyuuho pôjdeš somnou?"

"Hai, ráda." pohodila jsem vlasy.
"Už jsem ho dlouho neviděla."
I když já jsem ráda, když jednou za den vyjdu před dům. Nebýt kunoichi, nechodím nikam.

Pousmial som sa.
"DAkujem ti"

"Nemusíš, říkám, že půjdu ráda." pousmála jsem se.

"Ale ja ti dakujem za všetko že si ku mne takéá mila láskavá"

Mírně mi zčervenaly tváře.
"Miluju tě, to proto."

"Aj ja teba"
POzrel som sa smeorom na UChiha štvrť.
"Ukážem ti aspon moju izbu"

Kývla jsem.
"Když o tom přemýšlím... Dřív jsem se to bála říct." ušklíbla jsem se.
Změnila jsem se... Hodně.

(PRESUN)

Vydala jsem se za ním XD

(Přesun)

Nevedel som ci to je tak ci nie ale mal som tusaka ze tu niekde je Zuko .
Aj ked som si pripadal trochu paranoidny predsa len co by robil v konohe .
No aj tak som sa nervozne prechadzal aj z Ronguom po dedine .
Aj ked sa to stavala uz moja docela casta cinnost .
Konohu uz som poznal docela dobre .
Takze som sa v nej uz nestracal skoro som ju vedel vdaka schovavani sa v stinu dobre vyuzivat ked som nechcel byt videny .

Bloumala jsem ulicí.
Oči jsem měla upřené k nebi a stejně jako minulou noc jsem se ani dnes necítila dobře.
Prostě nemám dobrý pocit... Jako kdyby ta tma byla černější.
Posadila jsem se na opěradlo jedné z laviček a promnula si spánky.
Hyuuga a Uchiha. Proč to prostě ostatní nepřijmou? Jako kdyby to byl smrtelný hřích... Ale já se toho nevzdám. Asi nebudu ta hodná holka, za kterou mě občas mají...

"Ahoj ... "
Pozdravil som tak neutralne Shijin .
"Ako to ze este nespis ?"

"Sate." mírně jsem se pousmála a trochu jsem se posunula, aby si mohl přisednou.
Místo odpovědi na otázku jsem jen pokrčila rameny.
"Gomenasai... Neměla jsem právo říkat, co jsem minule řekla. Jen nechci ztratit tak skvělého kamaráda, jakým jsi ty."

Prisadol som si .
"To nic aj tak uz z toho mam len gulas , rozhodol som sa nakoniec ze sa nebudem snazit ani pre jedne ved ono sa to nejak samo vyvŕby .
Len dnes ty vyzeras akosi utrapene ."

"Co bys dělal ty, kdyby tě s přítelkyní nejdříve přistihli rodiče a druhý den sensei a sestra?" pozvedla jsem obočí a ušklíbla se.
"Připadám si jako na střelnici. Všichni se snaží pozabíjet a nakonec zapomenou žít. Jde tu jen o klany, o nic víc. Pro dobro klanu bych se měla vzdát něčeho, na čem mi záleží. " povzdechla jsem.
"A to nedokážu." pak jsem se k němu víc otočila a sarkasticky se ušklíbla.
"Poslední dobou se ti jen svěřuju, začínám tě využívat." rozesmála jsem se.

Ja som sa tak slabsie pousmial .
"Mne to nevadi ... ja si ta rad vypocujem ..
A najlepsie bude ak sa budes riadit sebou a nie ostatnymi ... je to tvoje stastie nie ich.
Aj ked ide o klany a vsetko take podobne nemaju pravo ti do toho zasahovat , predsa len si neskazis zivot kvoli nejakym povinostiam ci nejakej ... rivalite klanou "

"Díky, že jsi tady." trochu uvolněněji jsem se pousmála.
Když se svěřuji, nejsem k zastavení. Stačí začít a jsem schopná každého unudit k smrti.
Podepřela jsem hlavu dlaněmi a lokty se opřela o kolena. Přitom jsem neustále hleděla před sebe.
"Mám dnes nějaký... Špatný pocit. I když nejspíš to bude jen těmi starostmi."

Rozesmála jsem se.
Tohle říct tátovi, je mrtvý dřív než řeknu Byakugan...
"Hai..." chvíli jsem mlčela a pak se na mé tváři objevil mírně ironický úsměv.
"A proč nespíš ty?"