Jazero

First topic message reminder :

...

Letící kunai jsem si opravdu vychutnala. To se ani nedalo slovy popsat jak.


Jakmile jsem si však všimla, že na mě letí Allii, neměla jsem moc času vymýšlet složitosti. Mám ho na dosah, je to moje šance, ale vzhledem k tomu jakou vládne silou se vyplatí neriskovat. Udělala jsem krok zpátky a použila jeho sílu proti němu, podobně jako na obrázku. Sledovala jsem, jak se řítí k vodní hladině.

Její pohyb mě zaskočil, čekal jsem Kaiten, nebo něco podobného na obranu a ona mě jen takhle očůrala?
Za pokus to stojí.
Můj dopad vyvolal menší nerovnost na hladině a mírně se za mnou zavlnilo. Pod vodou jsem zkřížil ruce a vyvolal dva klony, kteří zůstali ponořeni.
Vynořil jsem se z vody asi deset metrů od Mikomi. "Kso, s tímhle jsem nepočítal, vážně..... nečekaný tah," poupravil jsem si vlasy z čela, "nebudeš se jen bránit jako minule, že ne."

No, něco jsem trochu nedomyslela. Jeho obrovská síla sice neměla tak ničivý dopad, jako kdyby praštil do půdy, ale ta vlna, kterou to vyvolalo byla pořádná. Vzhledem k tomu že jsem stála dost blízko mě to odhodilo a krásně osprchovalo od hlavy až k patě. Když jsem dopadala na hladinu o několik metrů dál, zčásti jsem se ponořila. Zatvářila jsem se nespokojeně a znovu zkoncentrovala čakru tak, abych stála na hladině.
"Tys nepočítal že taijutsu je moje parketa?" ušklíbla jsem se. A tys nepočítala, že vyvolá tsunami... no co. Dvakrát jsem mrkla a podivila se, kdo to plave pod hladinou.
"Máš pravdu, nebudu se jenom bránit. Ale zároveň ti nechci ublížit." pousmála jsem se. Jednu dlaň jsem tedy namířila na jeho obličej, který čouhal z vody a poslala na něj jehličky. Možná je ten pravý ale pod vodou?

Pozoroval jsem její počínání po tlakové vlně. No, krásně ji to ošplouchlo.
"Tak aspoň, že ti na mě zálež-- huh?" ponořil jsem se pod vodu, některé jehly mě minuly úplně, jiné zbrzdila voda. Až na jednu, kterou jsem měl zapíchnutou v rameni.
Kso, tohle docela bolí... Jehlu jsem vytrhl, ranka se mi vyléčila hned.
Dostal jsem se na hladinu, rychle jsem se rozeběhl proti ní, vyskočil jsem a chtěl ji zasáhnout zhruba z úhlu 65°.

Sice jsem bojovník na blízko, ale dostat od něj ránu, to bych opravdu nerada... Tohle je otravný, budu ho muset oslabit než se přiblížím.



To znamená neustálé odhazování na tisíc způsobů. Namířila jsem na něj Prázdnou dlaň, ano také úhel 65 stupňů xD

Mírně jsem se usmál. To je to, co chci.. chvilka zaneprázdnění.
Nechal jsem se ,,odfouknout".. sakra to je síla.
Jeden klon se dostal nahoru a skočil pořádnýho placáka na rozvíření hladiny, aby Mikomi vyvedl z rovnováhy. Druhý ji zatáhl prudkou silou za nohu směrem pod hladinu, aby se aspoň na chvíli ponořila.
Já se vletu vzpamatoval a udělal pečetě. Nemůže přece s těma očima takhle pořád čučet, mrkat musí.
Dokugiri

Zamořil jsem okolí, kde původně stála a odskočil.

Jelikož jsem viděla toho klona co skákal placáka, uvolnila jsem čakrové jehly z celého těla. Rozlétly se tedy různými směry (úhel 360). Faktem je, že ten druhý šmejd mě stáhl pod vodu, protože jehly co mířily jeho směrem zbrzdila voda. Tak tak jsem se nadechla. Pod hladinou jsem ho zneškodnila juukenem a začala plavat k hladině. Bylo mi jasné, že ten koumák tam něco vyrobil. Jediné co jsem viděla byly dvě modré tečky, které znamenaly jediné... osobu stojící na vodě a koncentrující čakru do svých nohou. Tak tady číhá. Zle jsem se usmála a plavala tím směrem.

Jelikož jsem byl celkem daleko, nebyl problém uhnout jehlám.
"No..." zamyslel jsem se, "snad se tam neutopila.... nebo neudusila."
Klony jsou oba pryč, takže je musela zneškodnit. Bude pod vodou. Počkám si na ni, jakoby nic.
Udělal jsem pečetě.

Podplavala jsem přímo pod něj. Bylo tolik možností jak ho poslat ke hvězdám. Uvolnila jsem čakru z celého těla a začala se otáčet. Odstředivá síla ode mne odrazila spoustu vody. No výsledkem bylo takové malé vodní tornádo přímo pod Alliim. Jak jsem se protočila nad hladinu, cákala všude okolo voda. Když jsem skončila, stála jsem zase na hladině a hltala vzduch.
"Zničil jsi mi účes." konstatovala jsem naštvaně.

Tak teď jsem to ale vážně nečekal.
Pečetě přišly nazmar a mě vír vcucnul, po krátkém vlnění hladiny se začaly objevovat bublinky, které stoupaly a praskly, jakmile se dostaly z vody.
Rychle jsem vyplaval nahoru a nadechl se. "Stejně stojí za prd," odfrkl jsem a dostal se nohama na hladinu.
Jak já začínám mít nerad tu vodu.
"Kage Bunshin," tři klony stály za mnou.

Výraz v mé tváři se změnil. Ano, opět to byl TEN pohled. Ten pohled který znal a který znamenal jediné... brzy přijde bolest.
"Cos... cos to řekl o mých vlasech?" zavrčela jsem a jen stála jako opařená. V rukách jsem začala koncentrovat čakru na juuken.

"Hmm? Že stojí za prd," nevěřícně jsem vrtěl hlavou, "ty jsi nedoslýchavá?" podrbal jsem se na hlavě.

Mé krásné bílé oči potemněly. Můj milovaný účes! Podobný tomu jaký nosila Anko-sama! A ještě že jsem nedoslýchavá? To je moc...Začala jsem pohybovat rukama tak, abych vytvořila kolem sebe síť.
"Shugohakke Hyaku Nijuhachi Sho!"

"A do pr-" klony se postavily přede mě, aby zmírnily vlnu, "to bude bolet."
Vlna rozprskla klony jako nic, ale mě to kupodivu jen odhodilo několik metrů. Pak jsem tedy pocítil chuť krve v ústech a pichlavou bolest v oblasti ledvin.
"Kso," vstal jsem na nohy, z rukou mi zářila azurová chakra a já si začal léčit poraněné místo.
"Hmm..." podíval jsem se na ni, "vypadají jako koště."

Viděla jsem, že má dost. Navíc jsem se už nechtěla prát, protože jsem byla dost unavená, celá zmáčená a začala se do mě dávat zima. Rozhodla jsem se, že mlátit ho budu zase zítra. Místo dalších ran jsem se uraženě otočila zády k němu.
"Mě se moje vlasy líbí a když se nelíbí tobě tak si trhni."

,,Bolest" neustupovala, přestal jsem léčit a s údivem si začal prohmatávat to místo, zjistil jsem, že není úplně všechno v pořádku... měl jsem hlad.
Já mám jenom hlad? Jakej trapas.. nesmím to ale dát najevo nebo se mi vysměje.
Doběhl jsem Mikomi. "Nezajdeme teda na jídlo?" drbal jsem se na hlavě, když v tom mi zakručelo v břiše. "Vím, že si teď říkáš něco jako, co jsem to za blba, že tě zvu, když před chvíli jsem se navážel do tvého úžasného účesu." Bože je fakt hroznej.
"To bylo jen v zájmu zápasu, znáš to takový divadýlko na vyprovokování..." přituple jsem se usmíval a stále se drbal. Tak tohle je to ono zoufalství.

Se stále aktivovaným byakuganem jsem se na něj podívala.
"Z tvých očí se dá vyčíst, že lžeš. A z kručení tvého žaludku to, že máš hlad." pravila jsem a byakugan konečně vypla.

Proč se vždycky zesměšním zrovna před ní, proč zrovna ona mě jako jediná zesměšní, proč jsem takovej pablb?
"Tvá analýza je správná," andělsky jsem se ušklíbl, "a co odpověď?"

Zatvářila jsem se skoro nešťastně.
"Co je na mých vlasech tak hrozného? Vedle toho že jsou teď zmáčené a vypadají příšerně?"
Začala jsem si na prst namotávat pramínek vlasů a zaujatě ho sledovala.

Co ? Co to? Jak se to tváří, tohle jí není vůbec podobné..
"No, uhm..." začal jsem očima ucukávat do stran, "vlastně není to tak hrozné, tobě sluší a vůbec..."
Proč mi sakra nikdy hned neodpoví..
Koukal jsem jak tak stojí a namotává si pramínek. "Takhle ti to sekne," mrkl jsem na ni.

Podívala jsem se na něj, jako kdybych se ho chystala zabít. Nakonec můj pohled byl zase takový ten lhostejný jako obvykle.
"Rozumím, taky mám hlad. Takže jdeme." pravila jsem značně odměřeným tónem, který říkal jediné. Nevěřím ti ani slovo.
Přesun.

Nejdřív jsem byl zaskočený a pak zase hladový, takže jsem vyrazil za ní.
.Přesun.

Prechádzal som sa olo jazera smer na cintorín v tom som zbadal dievča ktore mi tak niečo pripomíinalo len som ju nevedel zaradiť a len tak som na ju pozeral.

seděla jsem tam až příliš dlouho že jsem byla rozhodnutá že je na čase jít zpět vstala jsem oprášila si šaty a pomalu vyrazila zpět k vesnici

Zdvihla sa a ked som jej videl do tváre pripomínala mi no nechal som to tak a len sa na nu pozeral.