First topic message reminder :

Rukiho?! Zaklonila jsem hlavu. ,,To snad ne..Zase jsme ztratili stopu, kso!" sykla jsem spíš pro sebe a zavřela oči. Stejně jsem byla od ostatních dál.

Usmial som sa a nežne som ju pobozkal.

Ztuhla jsem.
Cítila jsem, jak spojil naše rty a netušila, jestli ho mám praštit nebo si to užívat.
Před očima mi proběhly předchozí dny. Srovnávala jsem je s předchozími měsíci.
A vyšly z toho víc než dobře, ale...
Zatraceně, já mám strach...
Snad automaticky jsem polibek opětovala.
"Nawaki... Watashi... Mám strach." polkla jsem a sledovala ho trochu vyděšenýma, trochu překvapenýma očima. Bála jsem se toho, jak se mi to líbí.

Odtiahol som sa
"Prepáč nechal som sa uniest...spomenul som si na posledné dni"

"Co bylo na posledních dnech zvláštního...?" skoro jsem si nebyla jistá, jestli to chci vědět.

"Tie naše hádky potom udobrovanie....neviem som zmetený"
POškrábal som sa na hlave.

"Neměla bych být já?" rozpačitě jsem se pousmála.
"Právě jsem se líbala s někým, koho bych byla před pár dny schopná zabít a přitom... Já... " zarazila jsem se.
Ani jsem nevěděla, co chci říct.

"No a teraz budeš mať zo mna traumu do konca života."
POzrel som sa na nu a usmial som sa

"Baka!" musela jsem se usmát.
Skryla jsem úsměv do dlaně a sledovala ho.
"Ale do večera určitě." šibalsky jsem mrkla.
Líbilo se mi to.... Proč se mi to líbilo? Co když mě pak prostě opustí?

Bol som nervozny.
Sakra nechem aby bola zo mna Traumatyzovaná
"No nechcel som ti to spôsobit."

Na strome som si len tak sedela a pozerala na prsteň od Reiny ktorý jej patrí a cez ktorý sa dá skontaktovať.Čo teraz..... pomyslela som si a pozerala som naštvane na prsteň.

běhal jsem po lese s roztaženýma rukama ''vžžžž boing Hiraku, prolítá bouří, máme problémy s lítajícími objekty v podobě stromů, zřejmě jsme napadeni neznámou mimozemskou civilizací, opakuji, jsme napadeni, musíme uniknout plný plyn, vžžŽŽŽŽŽ'' začal jsem utíkat ještě rychleji ''boing Hiraku hlásí problémy, mimozemská civilizace je v přesile'' najednou jsem proběhl přes větvičku a ta mě šlehla do oka ''áááá schytal jsem to, schytal jsem to vžžžžž'' šel jsem s hlasem do hloubky ''padáááme'' skočil jsem ze skály ''áááá, je po nááás !!!!'' dopadl jsem do vody a nevyplavával jsem

"Tak doslovně jsem to nemyslela." pousmála jsem se.
"Jen mě to překvapila a nejsem si jistá... Co ke mě cítíš?" otázku na konci krátkého proslovu jsem doslova vyhrkla. Nutno říct, že jsem to neřekla zrovna nahlas nebo zřetelně.

Všetko som zretelne počul.
NAklonil som sa ku nej a pobozkal som ju.

Tentokrát jsem polibek trochu nejistě opětovala.
Ksó... A jsem si jistá, že teď dělám blbost... Ale moc krásnou...
"To nebyla odpověď..." šeptla jsem a cítila jsem, jak se mi zrychlil tep.
Ruce jsem mu obtočila okolo krku a sama se naklonila blíž.

"Pobozkal som ta z priatelstva...ale viem ze ku tebe citim nieco viac ako priatelstvo" Usmial som sa a ruky som jej dal okolo pasu a pritiahol som ju ku sebe. Naklonil som hlavu na stranu a pobozkal som ju

Zabít nejlepšího přítele pro absolutní sílu sharinganu?To je..Ale co to??Něco jsem zahlídl v lese,chakra byla vysoká...Žeby vetřelec?Zmizel jsem v křoví a běžel rychle k tomu místu,až jsem stál na velké skále nad řekou.Vytáhl jsem Kunai s výbušným lístkem a hodil ho přesně na místo kde jsem ho uviděl,hned po tom nastal výbuch.''Měl by ses hlásit...Vetřelci se obvykle strkají pod zámek'',řekl jsem a sledoval ho sharinganem

"Jestli tohle děláš z přátelství, pak si nejsem jistá, co znamená něco víc." rozesmála jsem se. Nicméně nechala jsem se přitáhnout blíž.
Tak jestli tohle někdo uvidí, tak ho trefí. Asi tvou sestru, jeho bratra a přibližně polovinu Konohy...
Opětovala jsem polibek a tentokrát v tom bylo o něco méně nervozity.

vyplaval jsem z vody a výbuch semnou ani nehnul jelikož jsem měl aktivovanou plazmovou regeneraci ''jdou po nás, zezadu !, vžžžž'' rozběhl jsem se do lesa

Zaslechla jsem výbuch, který mě probral ze zadumání. Přivřela jsem oči a pískem v okolí vše zkontrolovala. Byla tam jedna chakra.. Velká.
Rozeběhla jsem se za výbuchem a spatřila černovlasého chlapce s Sharinganem. "Co se stalo?" Zeptala jsem se, kousla se do prstu a přivolala ze svitku tykev s pískem, kterou jsem si připevnila na záda.

Zacul som vybuch "Co to bolo"

''Uviděl jsem tu chlapa,jeho chakra byla na vysoké úrovni,nejspíš akatsuki,běží támhle do lesa...''Přeskočil jsem ze vzduchu řeku a rozeběhl jsem se za ním.Kokuangyo no Jutsu Začernalo se mu před očima,při čemž jsem mu Katanou plnou silou sekl do zad a skočil do vzduchu.Katon: Gōryūka no Jutsu Velká dračí hlava vlétla příma no něj,dokud byl ještě oslepený...

''ááá nevidím , jdou po nás ze všech stran'' stále jsem běžel a mé rány se hned po zasažení hojily avšak má regenerace nebyla ještě naplno spuštěná, na plné úrovni se mohla vyrovnat, té kyuubiho, vytvořil jsem několik pečetí a po části lesa kde jsem byl já se vytvořila fialová mlha ''máme problémy, vžžž'' utíkal jsem co nejrychleji s roztaženýma rucema jako letadlo

''Co to je za magora?''Křkl jsem a sledoval ho i přez tu mlhu sharinganem.Katon: Gōkakyū no Jutsu Ohnivá koule ho sejmula na zem,hned poté jsem ho drátama spoutal k zemi a odskočil dál.

Je tady sám? Zvláštní.. Přikývla jsem. Daleko neutečeš..
Tleskla jsem, zvedl se z tykve písek a já ho poslala na Hiraka. Snažil se ho polapit, obklopil ho ze všech stran a já se pomalu rozeběhla směrem k nim, i když písek mě o jeho chakře ujišťoval dostatečně.

Aktivovala jsem Byakuugan, mlha mi nevadila.
Naopak jsem ho v ní viděla jasněji než předtím.
"Co to...?"
Tak buď jsem se zbláznila nebo je pěkně opilý a hraje si tu na letadlo.
Zvedla jsem obočí.
Takže jsem se zbláznila...