Tsuina rezidence^^

Dala jsem si ruku před ústa a konečně pustila slzy na povrch. ,,Iie...IIe!" zakřičela jsem a obličej si schovala do dlaní. Ano, vražda dokonána úspěšně. Já však v podvědomí doufala, že nějak přežije. ,,Iie.." třásla jsem se úplně a to, že to mělo vliv na pečeť, to mě nezajímalo. Síla se tím zvětšila. ,,IIE!!!"

Jediné co jsem dokázal bylo, že jsem ruku natáhl k ní, ale zase jsem jí stáhnul. Jak já mohl utěšit jí, když jsem nedokázal pomoct ani sám sobě? Co s v téhle chvíli říká? Bude to dobre? Tohle přejde?
Musel jsem se usmát,... poraženecky, křivě, umrle... tohle už nikdy nebude dobrý!!

"Ale, ale... koho to sem čerti nesou?.." usmála jsem se medově, když jsem viděla starého známého. "Neříkej, že vyvolený se poddal svému osudu a chce se mi podřídit!" ušklbíla jsem se lhostejně.

Trhl jsem hlavou, když jsem zaslechl povědomý hlas. Kysele jsem se ušklíbl a sjel jí vražedným pohledem. Ne, Daiki věčný optimista zmizel a s ním i věškerá pokora.
"Kvůli tobě tu nejsem.." Sykl jsem a pak se odlepil od zdi, otočil jsem se k ní zády, ani jsem se nesnažil skrývat pečeť.
"Kdy vyrážíme?" Zeptal jsem se spíš roboticky a zastrčil ruce do kapes.

Snažila jsem se zastavit třas, který mnou procházel. Setřela jsem si slzy, ale do očí se mi vháněly nové a nové. Strašně moc to bolelo. Vlastně jsem tu už já nebyla, umřela jsem už při podávání jedu. Musela jsem to dokončit a doufat, že se s ní ještě uvidím, nebo alespoň že se s ní uvidí Dai. Objala jsem ho a pevně stiskla v objetí. ,,Miluji tě..Ať se stane cokoliv, nezapomeň na to...Miluji tě...Tebe i ji...a ona nás taky..." šeptala jsem a políbila ho.

Trochu mě zarazil.. ale co jsme mohla čekat, jistě ho dostala Kazelage. Jistě, je to přece její přítel... pousmála jsem se. "Můžeme vyrazit hned!" usmála jsem se a vyšla z domu. "Vím, že kvůli mě ne, ale smím tě odnést?!" usmála jsem se, nečekala na něj, nechala si narůst krvavá křídla, vzala ho za ruce a rozletěla se pryč.
(Přesun)

Nic jsem nedělal. "Tsukiko mi to včera vysvětlila... měli bychom jít..." jemně jsem ji od sebe odtáhl a vstal. Mechanicky jsem si zkontroloval všechny věci. Nedokázal jsem to slovo vyslovit. Ani mluvit...

Vlastně mě jeho chování nepřekvapovalo. Kdybych..kdybych to neudělala, byla bych na tom stejně. Přikývla jsem, zvedla se a přešla k Daisukemu. Stoupla jsem si na špičky a dala mu přátelskou pusu na tvář. Stiskla mu ruku pro štěstí a to bylo vše.
,,Vyrážíme." zamumlala jsem. Otevřela okno, mávla křídlami a vyletěla pryč. Stejně tak Daisuke. (Přesun)

bedna vybuchla a já vyšel z kouře "ta síla.....miluji ji !" zakřičel jsem

Nasadil jsme si masku a rozeběhl se za ní. (Přesun)

chtěl jsem ještě více síly...rozletěl jsem se ke Konoze (přesun)

Panda

Prehrabával som sa sídlom Tsukiko až kým som nenašiel ju, ležala zabalená v deke v podkroví. Pohľad na ňu ma trhal viac než si človek alebo zviera dokázalo predstaviť. Za toto mi Lizzy zaplatí ! chce po mne aby som jej doniesol mŕtve telo dievčaťa.. veď nemá ani dva roky ! vie že som citliví ksoo ! zavrčal som zúfalo po čom som pocítil ako mi pri krku niekto prisunul čepeľ. Keď som sa otočil tak som uvidel chlapa, nejakého chalana s hnedými vlasmi a vražedným výrazom na tvári, vlastne to nedržal on ale nejaké dievča ktoré bolo očividne jeho bábka. Je to dcéra Mizukage ! idem ju vrátiť do konohy nechaj ma inak pocítiš aké vedia byť pandy zúrivné. pohrozil som mu pri čom som vyceril zuby. On len prikývol, bolo to divné no vyzeralo to tak že to chápe, len som zobral malé telíčko do náručia a rozbehol som sa z rezidencie preč. (presun)

Artemis

Po tom divnom stretnutí som sa len vrátil do "obývačky".. pozoroval som ju, Amayo-chan, dievča ktoré som bral ako svoju vlastnú sestru, jednu ruku som jej položil na čelo ktoré mala úplne ľadové. Bol som až príliš zúfalý na to aby som sa s tým zmieril..

O nejaký čas prišiel do vili ďalší z panda medvedíkov, ten to tu začal prehľadávať až kým nezobral všetky zvitky techník ktoré našiel. Nebolo to niečo ako kráďež ale, poručila som mu to pretože som nechcela, aby sa znova našiel niekto taký silný ako bola Tsukiko, a zároveň som tie techniky potrebovala pre seba. Keď to všetko zbalil tak sa uistil že tu nenechal nič, nebolo tu ani živáčka, nikto kto by sa o rezidenciu znova staral, bolo až divné aké ticho tu po smrti Tsukiko bolo, následne vyšiel preč a mieril do svojej rodnej dediny uprostred bambusových lesov.

Proletěl jsem v Otogakure a viděl nějaký hrad/zámek.
To tu dřív nebylo. Přeměnil jsem se do své podoby a pozoroval zámek z venku.

Dag sletěl na nádvoří, seskočila jsem z jeho hřbetu a čekala na Rukiho, rezidence vypadala stejně jako kdy předtím jen .....a prázdná, bez ní trochu jsem posmutněla a přemýšlela co by si asi přála teď .... přemýšlela jsem jestli bych se neměla do ní nastěhovat a dál jí udržovat jak by to chtěla Tsukiko

Proletěla nade mnou Reina.
Co ta tu dělá?
Podíval jsem se na oblohu na ní a zamával jsem.
"HALÓÓÓ REINOO??" S přiblblým výrazem.

otočila jsem se za hlasem

"A jé." pronesla jsem ironicky a šla do rezidentce ignorujíc ho

Slétl jsem na Kátě a pohladil jí po tváři."Děkuji ti."Káťa se vrátila zpátky domů a já šel směrem za Reinou.

"Je pěkná." řekla jsem Rukimu a šla do patra kde by měla mít pokoj jeho sestra

Kdo?"Lehce jsem se podivil a šel za ní.

"Jak je? Co se změnilo? Půl roku jsem byl odtáhlej od reality, tak vůbec nevím, co se stalo, kde je vůbec Assasin? Co je s Konohou? Co tu děláš?" Řeknu s úsměvem.

"dva roky jsem byla mrtvá vím toho stejně jako ty." řekla jsem mu anižbych se na něj otočila a reagovala hned na Rukiho poznámku

"Tvůj fénix je pěkná." řekla jsem a obcházela pokoje vážně tam nikdo nebyl vzpomínala jsem jakjsem tady s ní byla

"Zdá se že tu není nikdo." dál jsem ignorovala Yoshirovi poznámky

"Jo, ajo, takže to byly dva roky a půl, co jsem se o svět nestaral. Počkéééj" Zakřičel jsem, aby mě bylo slyšet i v pokoji.
"Dlouho jsme se neviděli a ty teď odejdeš, jo? Kde je Assasin, nevíš? A co je s Konohou?"

"Yoshiro drahý, já se o tyhle věci nezajímám tak se mě na to ani neptej." řekla jsem rázně

SMAZAT