Tsuina rezidence^^

Vešla jsem do domu a v přijímací hale si sundala plášť. "Prosím! Nahoře je spousta volných pokojů. Vyberte si, který se vám líbí. Kaguyo asi tak za hodinku bychom si v salonku dali čaj a nějaký zákusek ano?!" usmála jsem se na něj.

"Samozrejme."
Vydal som sa svojou pracovnou cestou.

"Páni máte dobrý vkus Tsukiko." ocením anglický styl celého domu lusknu prsty a muži za mnou jdou hledat pokoj mě a Rukimu vydala jsem se za nimi vybrali pokoj který byl spojený menším salonkem

"Tak Ruki ten pokoj vzadu je tvůj vybal si a pak přijď dolů, vy na něj dáte pozor." řeknu mužům a sama jdu zase dolů za tsukiko

"Jsem ráda, že se vám líbí. S domem mi velmi pomohl Kaguya... nemít jeho, spím v kanceláři!" pousměji se. "Takže... chtělo by to vymyslet nějaký plán! Nemůžeme jen tak útočit na jejich armádu, je jich moc a nás bohužel celkem málo... jistě, je tu ještě moje vesnice, Zetsu a jeho armáda, a snad i další, ale doopravdy jsme o dost slabší... navíc... mají víc silných ninjů ve vedoucích pozicích než my... takový Assasin kupříkladu začne trénovat, aby mě porazil... musíme zlepši kvalitu našich jednotek i sami sebe!" vzdychla jsem celkem unaveně.

"Jsem dost v nevýhodě co se týče shotonu vědí jak na něj, ovládám Doton ale jen jednu ochranou techniku , vlastním meč blesků a díky Nibi mám katon a flexibilitu + její plnou formu. Měla ybch možná rozvést doton, ten plán, jak hodně zesílíte s tím kanemen?"

"Plně ovládnu další element... což je... velmi kvalitní, protože budu mít tři z pěti elementů a v pomyslném kruhu síly mám vždy ten silnější element... takže i když neovládám zemi, blesk je silnější, stejně jako je voda silnější než oheň. Ovšem potrvá, než se s kamenem plně zžiji. Chci se učit technikám Orochimara! Jsou silné a proti Konoze, která je prohnilá a prolezlá jeho pokusy se budou hodit!" lehce jsem se pousmála.

"Takže bude na mě abych vás chránila, než se zžijete s démonem. V tom případě považuju za lepší dojít pro Shinsukeho a pak vám dát kámen." navrhnu jí

"Hai... pár dní budu nejspíš mimo svou kontrolu... také ta Assasinova pečeť nezmizela úplně, takže pořád mám problémy s ovládnutím své chakry!" vzdychla jsem. "Beru tedy váš plán..." zahleděla jsem se jí do očí a lehce se usmála.

"Skvěle, ať váš asistent připraví čaj a sušenky a pořádnou porci jídla, Shinsuke bude mít po těch letech asi hlad." dojdu k oknu

"Dagu poletíme do země železa." drak kývnul a přirpavil se

"Můžeme jít?"

"Jistě.. Kaguya je vždy připraven!" kývnu a dojdu ji. "Můžeme!" kývnu.

vylezli jsme na draka a ten se vzlétnul směr Země železa



"Bude trošku nevrlý, nesmíme se k němu přiblížit je dost háklivý na své zbraně a tak, doufejmě že nás bude poslouchat." pronesla jsem (přesun)

Dag zaletěl přímo k rezidenci seskočila jsem z domu právě vyšel Rufus

"Lady Reino, madam, přejete si čaj a čokoládový dort právě jsme je vytáhli z trouby."

"Budeš hodně laskavý Rufusi." usměju se na něj

Vzdychnu. Vůně domova mě vždycky uklidní! Mimo to kameny se vrátili zpět... rozešla jsem se do salonku a usadila se na polstrované židličce. "Myslíš, že se mu dá věřit?"

dojdu za ní

"Netuším ale jak vidíš tam se mu věřit nedalo, budeme jen doufat, že jsme ho tím Narutem dostatečně namotivovali." usadím se na židli naproti ní

pak vejde Rufus se služebnictvem a postaví doprostřed tác s konvicí čaje šálky a dva talířky s kousky čokoládového dortu

"Děkuji!" usmála jsem se a hladově se pustila do té dobroty. Spořádaně samozřejmě. "Chtělo by to... něco... co by ho kontrolovalo a nás informovalo o stavu věcí... třeba.. pečeť..." vzdychla jsem a napila se čaje.

"Než by jsme mu stihli dát pečeť tak by jí dostala jedna z nás." řeknu

"Možná bych mu mohla dát jeden z mích krystalů do těla kotrolovalo by ho to alespoň v ručních pečetí. A kdykoli budu ptořebovat aby z amnou přišel krystal ho donutí." a také se pustím do toho dortu

"Obávám se, že ani to nepomůže... a že si ho stejně dát nenechá!" táhle jsme vzdychla. "Vypustili jsme tygra z klece a nikdy nevíme, zda nám bude vděčný, či nás napadne.. dobrá, v mém případě to víme, ale u vás.. těžko říci..." napila jsem se. "Dort je vyjikající!"

"Děkuji madam, omluvíte mě pečeme ještě sušenky." Rufus se vzdálil

"To ano, Vás chce zabít, to jsem nečekala, že bude takhle reagovat. Ode mě chce dítě to mě vykolejilo nejvíc. Z toho se budu ještě hodně dlouho dostávat." povzdychnu si a dojím dort

"Děkuji madam, omluvíte mě pečeme ještě sušenky." Rufus se vzdálil

"To ano, Vás chce zabít, to jsem nečekala, že bude takhle reagovat. Ode mě chce dítě to mě vykolejilo nejvíc. Z toho se budu ještě hodně dlouho dostávat." povzdychnu si a dojím dort

"Chce mě zabít víc lidí, z toho si hlavu nedělám... horší je, že mít jej proti sobě... naše věc je ohrožená!" odložím talířek. "Měli bychom najít nějakou... pojistku!"

"Hm no tenhle nepůjde ani svíst." řeknu zamyšleně a vstanu "Omluvte mě na chvíli." řeknu a odejdu ze salonku a vyjdu před rezidenci. složím pečetě kousnu se do prstu a bouchnu rukou o zem (gif)







Má paní?

"Potřebuju ten kámen co jsem u tebe schovala." řeknu, socha se ke mě naklonila a otevřela tlamu kde ležel kámen obalený krystalem vzala jsem si ho

"Teď zmiz." poručím socha bouchne a zbude jen kouř a já odcházím zpět za Tsukiko. DOjdu do salonku sednu si naproti ní a položím obalený kámen doprostřed stolu

Trhla jsem sebou a pohledem hypnotizovala kámen před sebou.
Je to, je to..
Ano... kámen vody!
Rozbušilo se mi srdce, rozklepali ruce. "Působivé..." odvětila jsme odměřeně a dál zírala na kámen.

"Daruji vám ho podmínky znáte mě by byl stejně k ničemu když nemám vodní podstatu." řekla jsem s úsměvem a napila se čaje pak se jen lehce dotkla krystalu a on se z kamene vytratil že tam zbyl jen on a zamyšleně jasem sledovala Tsukiko

S posvátnou úctnou, jako bych sahala na skvostný šperk, s něžnou opatrností, jako k porcelánu, s náboženskou fanatičností jsem jej vzala do ruky. Cítila jsem tu sílu, hřála mě do ruky. Zářivě zazářil jasně modrou barvou, vznesl se z mé dlaně a připojil se ke dvou přívěskům na mém krku. Ostře mě píchlo u srdce a já spadla ze židle. "Sakra... kameny zatracený!" ležela jsme na zádech a dýchala.
Kde to jsem?
Vítám tě do naší rodiny...
Muhehehehe...
Usmála jsem se. "Povedlo se!" pomalu jsem se zvedla. "Teď záleží, jestli ěm dokáže přijmout..."