Okolí před budovou

First topic message reminder :

Zde se nachází spousta stanů s vybavením, pro spojeneckou armádu.

Root, Manzou ... MAJSTER! Prekvapene som zaklipkala očami a pozrela sa na Hitomi. Root ... sa nechce pridať? To sa Manzouovi podobá ... Poviem a pousmejem sa.

,,Hai, Yuuki, podobá." pousmála jsem se a otočila se zpět k Mikomi a Shijin. Yuuki si vzpomněla.
,,Těší mě, Shijin. Já jsem Hitomi Yamada, Shichidaime Mizukage." usmála jsem se a přikývla na souhlas toho, co Midotsuchi řekl.
,,Není to zrovna jednoduchá mise, ale jsem si jistá, že to zvládneme. Jestliže vás Hokage-sama doporučil, mám ve vás plnou důvěru..." otočila jsem se na Yuuki.
,,Tohle je Yuuki Botan, i ona se zúčastní mise." pousmála jsem se.

Poklonila som a usmiala som sa. Rada Vás poznávam. Potom som ale sklonila hlavu. Bojovať proti majstrovi ... Chcem bojovať len ja ...

"I mě těší." prohodila jsem.
Znovu jsem se mírně uklonila.
"Na klan Hyuuga se můžete vždy spolehnout." pousmála jsem se.
A já si vyzkouším své nové Jutsu v praxi.

"Potěšení na mé straně." pravila jsem a věnovala krátký pohled každému, kdo se mise účastní.
"Mimochodem, kdy mise začne? Možná bychom měli mít sraz u brány, protože tady je poněkud těsno." pousmála jsem se a pohledem přehlédla dav shinobi z různých krajů.

Usmála jsem se. ,,To ano..Za 10 minut u brány, pak se přesuneme do Kiri. Ještě si něco musím zařídit." mávla jsem a s rukou na bříšku jsem se rozeběhla do davu všech těch lidí.

"Hai." kývla jsem.
To je dobrý nápad. Asi to nebude lehké, ale čím dřív to bude za námi, tím lépe.
"Uhmm... Já půjdu hned, nemám, co jiného na práci."
Ještě jsem se chvíli přehrabovala v tašce, jestli mám vše, co potřebuji a pak jsem vyrazila k bráně.

(Přesun)

Mezi všemi těmi lidmi jsem vyhledala Daie. Usmála jsem se a došla až k němu. Složila jsem na zem jednu ze dvou katan, které jsem měla na zádech.
,,Musím na misi Daii...Dám na sebe pozor." lípla jsem ho na rty. ,,Ohlídej nějak Haruku a Toshihira." povzdychla jsem si. Pomocí Kuchiyose jsem vyvolala kosu a tu jsem si připevnila na záda. Složila jse plášť Kage a nechala věci u Daie.
,,Zatím si to nechám tu. Musím jít." políbila jsem ho znovu a odběhla k bráně, kde má být sraz.

Na nič som nečakal a kráčal k bráne.
Po dlhej dobe budem zasa bojovať. Kto mi, ale zaručí výhru?
(Presun.)

Vydala jsem se přímo k bráně.
Přesun.

Saah ... ideme do Kiri, na Majstra ... Poviem, tiger vedľa mňa zavrčí a rozbehne sa so mnou na chrbte ku bráne Konohy. (Presun)

Procházela jsem mezi lidmi. Každého druhého člověka jsem ujišťovala, že jsem v pořádku, až jsem konečně dorazila ke své skupině. Musím ze sebe shodit to oblečení, jinak mě násilím odvlečou do nemocnice..
Usmála jsem se na Daie. ,,Tak jsem tu a mise byla úspěšná."

Rozhlížel jsem se, všude kolem se setmělo. Ale tu záplavu hnědých vlasů jsem poznal. Přišel jsem k ní, ale byla.. Unavenější, zdrcenější. Aspoň tak mi přišla. Objal jsem jí, byl jsem rád, že je v pořádku. "Mise úspěšná?" Zeptal jsem se jí a usmál se. Jasně že úspěšná, když je zpátky!
Tu myšlenku jsem zcela ignoroval.

Objetí jsem opětovala. ,,Hai.." zašeptala jsem. ,,V tuto chvíli jsem Tsukiko vděčná, že mi prokletou pečeť dala. Nebýt jí, zařizoval bys pohřeb." pousmála jsem se a více se k němu přitiskla. ,,Ale zvládli jsme to, všichni. Každý se na misi podílel a všichni byli skvělí..Ale jsem ráda, že jsem zpátky." zvedla jsem k němu pohled.

"To jsem i já.." Pousmál jsem se a políbil jí na čelo.
"Fajn, určitě jsi unavená. Stany jsou rozestavěné, nechceš si odpočinout?" Navrhl jsem jí a zahnal své představy.

,,Ráda bych, ale mám nepříjemný pocit, že se něco děje." položila jsem mu na tvář a pohladila ho.
,,Za chvíli jsem zpátky. Jdi si lehnout, lehnu si k tobě." stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Krátkým, ale hlubokým polibkem. Pousmála jsem se a vyběhla do ulic.

Přikývl jsem a usmál se. Pak jsem se loudavým krokem s nově zapálenou cigaretou v ústech jal najít nějaký volný stan poblíž.

Procházela jsem kolem všech těch lidí, než jsem dorazila ke skupině mlžných. Neomylně jsem mířila k jednomu stanu, který byl u našich věcí. Byla jsem si jistá, že je to on. Otevřela jsem ho a vlezla si dovnitř a rovnou zase zavřela. Vysvlékla jsem se z oblečení, které bylo potrhané a krvavé. Do čistého jsem se obléci nemohla, protože jsem svou tašku v té tmě nemohla najít. Pěkné..Teď se modli, aby ráno nikdo do stanu nevtrhl.. Pouze ve spodním prádle jsem si přilehla ke spícímu Daiovi. Schoulila jsem se mu na hrudi a přikryla nás. On mě ve spánku objal a konečně jsem mohla spokojeně usnout. Byla jsem unavená a spánek jsem potřebovala víc než dost.

Sedela som na strome. Tí ANBU ... bude problém nájsť niekoho rovnako silného ... ale sloboda sa im hodila ... prečo som si spomenula? Prečo ma minulosť už nenechá na pokoji!? Zanadávala som. Celú noc som nespala, asi nebudem spať vôbec ... ha, žeby som sa pomaly menila na Manzoua? Hmm ...

O niečo neskôr som prišla aj s Yuuki v náručí na miesto kde mala Kirigakure postavené stany, po niekoľkých rozhovoroch som zistila ktorý je náš a tak som tam len zamierila, položila som Yuuki na spacák (alebo lehátko neviem teraz aké majú vybavenie xD), a zničene som sa na ňu pozrela.. stále sa nemohla hýbať pod náporom mojej techniky no tá vydrží už len nejak minútu alebo podobne.. do očí mi vyhŕkli slzy po čom som len Yuuki pohladila po vlasoch a ospravedlňujúco som sa na ňu pozrela.. Gomenasai.. Yuu-chan, a..ale ja som.. sa nemohla pozerať a..ako ideš k Akatsuki, n.. nemohla.. som sa pozerať a..ako n..navždy mizneš s môjho života.. vysúkala som zo seba pri čom mi len zopár sĺz stieklo po tvári a ja som nemala ďaleko od toho aby som sa rozvzlykala.

Nejraději bych ještě spala, ale zvědavost je silnější...
Přemítala jsem nad včerejší misí a loudavým krokem se procházela před budovou.
Protáhla jsem se a začínala si konečně připadat vzhůru.
Na chvíli jsem zavřela oči a nechala vítr, aby mi cuchal vlasy.
Po včerejšku je ten klid příjemný...
Povzdechla jsem, opřela se o stěnu a sledovala probouzející se shinobi.
Pořád si nemohu zvyknout, že je tu tolik lidí.

Pomaly som sa prebrala "Vy ste kto?" opýtala som sa Lizzy.Neechan kto je to? pozrela som na prázdne miesto vedľa Lizzy.(Imaginarná neechan)
Nevieš?Tak prečo tu je?Ďalej som hovorila z mojou imaginárnou neechan ale já som si vôbec neuvedomovala že je to iba prelud ktorý som si vytvorila v hlave.Svaly ma nepočúvali a tak som ležala.Paní?Moja sestra chce aby ste odišli,hovorí že ste zlá....

Y..Yuu-chan.. vysúkala som zo seba keď som si všimla jej správanie.. pre istotu som sa pozrela vedľa seba ale keď som tam nikoho nevidela tak som sa dosť naplašila.. Yuu-chan.. čo sa ti.. preboha stalo? pošepla som skôr pre seba a trocha naplašene som sa na ňu pozerala.

Paní,strašíte moju neechan....mali by ste odísť keď príde otec tak vás zabije povedala som a stále som sa usmievala na prázdne miesto,potom som ukázala rukami a ako keby som niekoho objala.Neechan nech ide preč já sa jej bojím... hovorila som imaginárnej neechan ktorú som akože objímala.