Budova Boha

First topic message reminder :

Vůdce amegakure nazývají vesničané Bohem.

"No jak myslíš,já jsem tu pro dnešek skončila." čapla jsem Atsuku za ruku taky proto kdybych náhodou sebou sekla a došlijsm ek balkonu kde byl drak vyzdvyhla jsem Atsuku a pak se ještě otočila na Toshia a přijdu k němu a dám mu pusu na tvář
"TO je za ty papíry." řekla jsem o něco příjemněji

Toshio Toppu

,, Oooo tak nakoniec aj slečna Otokage je roztomilá keď nespí." pousmial sa keď pocítil ako mu dala pusu na tvár.,, Ak by ste mali nabudúce problémy s papierovaním tak pokojne zavolajte. Rád prídem a obetujem sa znova, znova a znova." ujistil ju spokojne a vstal zo stoličky pripravený na odchod.

"Ano já vím." pokusila jsem se o úsměv a šla k drakovi ještě se na něj podívala a pak jsme odletěli zpět do vesnice (přesun)

Toshio Toppu

,,To aby som konečne pokračoval v ceste." povzdychol si, narovnal si a upravil čierny plášť.,, Ktohovie čo ma tu ešte bude čakať. Ale v každom prípade." dodal potichu a vytiahol Fuchiho z plášťa.,, Prepáč." zašepkal a pomaly odchádzal.,, Pokračujem ďalej." pousmial sa a odišiel dverami.

Vběhl jsem do budovy otřepal jsem a kápi hodil jen tak na zem...pak jsem začal vybíhat ty schody...zůstávali po mne mokré stopy a když jsem vyběhl úplně nahoru spatřil jsem tam sekretářku. Došel jsem k ni, ukázal ji to že jsem z oto a zeptal jsem se. "Není tady náhodou Reina že?" Zavrtěla nesouhlasně hlavou. "To je jedno, uschnu u ní v kanclu, nebojte klidně mi přijďte dělat společnost." Zavolal jsem na ni a pak jsem vešel a posadil se za Reinin stůl. "Docela hezký výhled," díval jsem se na Ame, byla smutná, pak jak jsem pomalu začal schnout jsem vytáhl neporušenou knížečku a tam jsem si začal spát, další básničky.

Když jsem se tam tak díval na Ame, tak jsem tam usnul v křesle, zády otočený ke vchodu.

Po pár minútach som dobehol Joki pred Budovou Boha. Na nič som sa jej nepýtal, iba som poznamenal. "Takže toto je tá slávna budova." Spoločne sme stúpali po schodoch do najvyššieho poschodia. "Neviem si predstaviť, že by som musel prejsť toľko schodov aj u nás v Iwe."

Ráno jsem a probudil a k mému překvapení, pořád živý.
Dál jsem si tam jen tak seděl a poslouchal déšť a okolní zvuky. Při tom jsem tu a tam něco napsal do svojí knížečky do které si píšu básničky, i písničky, ale jinak jen seděl a díval se na déšť v Ame.

K večeru jsem odešel, ještě jsem sekretářce věnoval milí usměv a pak jsem zmizel v obláčku bílého kouře. (přesun)

Plížila jsem se kolem než jsem se zase objevila u Aotsuchiho.
Z mého těla se v té chvíli šířila pára, na cestu nebylo vůbec vidět. Nebo spíš na nás nebylo vidět a to byl účel. Vytvořit tohle v dešti mi zabralo skoro půl hodiny a bylo mi (Na to, že jsem pracovala se Shakutonem) opravdu vedro. Zhluboka jsem se nadechla a nakonec jsem si i sundala kapucu. Potřebovala jsem trochu vláhy, i když jsem si to nerada přiznávala.
"Nejsme samy. A to se mi nelíbí, nikdo tu neměl být." podezřívavě jsem se rozhlížela.

"Asi sme sa prepočítali." Zasmial som sa, keď sme zastali pred pracovňou. Na moje prekvapenie ju dedinčania udržiavali aj po odchode ich vodcu. Dokonca tu bola aj sekretárka, ktorá keď si nás všimla, nenápadne utiekla. "Dúfam, že nešla zavolať stráže." Poznamenal som.
Vstúpili sme dnu a ja som hneď začal s prehľadávaním stola. "Bola to iba strata času. Všetko dôležité je preč." Hádzal som na všetky strany nepotrebné papiere.

Já dávala pozor, zatímco vše prohledával.
"Výborně, to bysme mohli odejít," bůh ví proč mě chlapec, který kolem nás prošel předtím, nezdál.
"Měl čelenku Otogakure," zamyšleně jsem se na Aotsuchiho zadívala a můj obvyklý úsměv zmizel ze rtů.

"Shinobi z Oto? To by vysvetľovalo tak dobrý stav pracovne. Takže Reina rozširuje územie." Prešiel som k oknu a zamyslel sa. "Pôvodne som chcel do Iwy poslať správu, ale teraz radšej pôjdeme preč. A aspoň máme dôvod, prečo odísť z tohto vodného väzenia."

"S tím ráda souhlasím," povzdechla jsem.
"Tsuchikage asi nebude nadšený a zcela ztratím důvěru... Ale nechápu, jak se tu Reina mohla tak najednou objevit..." jen jsem zavrtěla hlavou.
"Raději pojďme." pomalu a opatrně jsem se vydala směrem k bráně, ale ještě jsem se ohlédla, jestli mne následuje.

"Nebude rád, ale nič lepšie v tejto situácii nemôžeme spraviť. Predsa tu mi dvaja nebudeme čakať na príchod Reiny. Ani Spojenecké sily ju nedokázali zastaviť." Papiere som vrátil na pôvodné miesto a následoval Joki preč z budovy.

(Presun.)

Dag přistál na jazyku jedné sochy a já vyskočila vešla do své kanceláře.
Někdo tu byl...cítím pach. ozval se Dag, ohlédla jsem se po něm a pak přešla ke stolu. Vše tam bylo jak mělo. luskla jsem prsty a u mě se objevili ANBU
"POdejte hlášení."
"Byla tu návštěva, myslíme si, že je to z Iwy, ale nejsme si jistí. Co tu dělali nevíme, ale sledovali jsme je. Nic neodnesli ani nezničili."
"Sledujte a chraňte Amegakure pořádně, nehodlám tady dělat návštěvnické hodiny."
"jistě Lady." a zase zmizeli
"Dagu, rozšíříme území a přivlastníme si Yukigakure...." řekla jsem "ZAvolej mi sem okamžitě celý můj zásahový tým." Dag kývl a odleteěl já se posadila za stůl a nechala si od sekretářky říkat co se tu dělo.

Faito

Cestou jsem doletěl tým a před Reinou už jsme opět stáli tři. Volalas nás? zeptal jsem se a sáhl na masku. Pak jsem se podíval na ty dva a masku jsem nechal viset na opasku.

Takumi

Zdravím, Otokage-sama. Řekl sem a stál sem asi dva kroky za Faitem na osmý hodině.

"I já vás." sepnula jsem si ruce a dívala se na ně. "Budu rozšiřovat svá úuzemí a začneme tím nejjednoduším a to sice mou rodnou vesnicí. Vedení i obyvatelé jsou slabí, takže nebude problém si vesnici přilastnit. Vaším úkolem bude jediné." vstala jsem a ukázala na malou truhlici na stole.
"V té truhlici jsou mé radarové krystali, jakmile překročíme hranice sněžné rozdělíte se po dvojicích a budete po hranicích krystali sázet do země. Jako semínka. Já se mezitím půjdu postarat o vedení. Postupně krystali nasázíte do každé ulice. Nic jiného po vás nechci a nechci slyšet žádné ale. Jediný kdo bude moct jí potom za mnou bude Faito....vás tři tam zatím nechci vidět,bude docela možné, že se tam objeví ANBU. Všem je to dostatečně jasné?" dívala jsem se všem do očí

Kashike


Jen si stoupnu stranou a poslouchám.

Takumi

"Spolknul" sem všechny výtky a protesty, které se mi drali na jazyk. Hai.
Řekl sem a čekal až vyrazíme.

Faito

Kývl jsem a rozdělil ostatním krystaly. Vezmeme co nejrychleji dvě třetiny města. Okrajové části vezmeme jako poslední, kdyby na nás narazili ANBU, abychom měli pokrytou důležitou část. Takže co nejrychleji, nejpřesněji. V případě potíží se sejdeme tady. A zahalte si obličeje, jak to jen jde. domluvil jsem a nasadil si ANBU masku.

Kashike


Vezmu si krystali a na tváři mi vystoupnou kosti, které zafungují jako helma a maska. Připraven pane.

"nějaké otázky? Všem je to jasný?"

Faito

Podíval sjem se na Reinu trošku uraženě. Jistě. Rozchod. řekl jsem a shunshinnul jsem se pryč.