Diamantové skály

First topic message reminder :

sídlí zde armáda klanu Kana jejich počet (1 000 členů)
skály potlačují chakru všech
ve skalách je menší sídlo skály ho obklopují dokola není možní se tam dostat a nikdo neví kde skály přesně leží
jsou zde ukryty ty nejtajnější spisy

sednu si za ní, DAg pro dnešek neměl kecy což jsem se divila ale ta touha něco provést KOnoze ta byla neskutečně velká (přesun obě)

vracíme se s Tsukiko do skal "Jste nějak zraněná?" zeptala jsem se jí a seskočila z Daga
No a mě se nezeptáš? Já se tady nalítal
"DObře nejsi zraněný?"
Když mi dáš pusinku jako tomu fešákovi nemám námitky, usmála jsem se a na nozdry jsem mu věnovala malou pusu.
"Odpočiň si." Dag kývnul a zmizel

"Jsem v pořádku..." odvětím a protáhnu si polámaná záda. "Myslím, že Konoha bude stát ještě dnes... ale přece jen... jeden trumf máme!" mírně jsem se pousmála a rozešla se do domu.

šla jsem za ní

"čaj Lady a madam?" zeptal se u dveří Rufus

"Ano a pokud tě můžu poprosit i o nějaké sušenky. Děkuju." Rufus kývnul a odešel

"ALe stejně to byla zábava, vy jste říkala že se jen tak nedá sbalit, šlo to celkem hladce."

Posadila jsem se ke stolu a přehodila nohu přes nohu. "No... vždycky to bylo takové velké dítě... ale co se boje týče... je to legendární shinobi, jeden z nejsilnějších jaké jsem znala... což nám ovšem dává jasnou výhodu... v té vesncii nebyl jen tak bůh ví proč... proč myslíte, že ho nevzali do války? Chtějí ho použít až na konec, až jako eso... a my to eso náhodou našli!" lehce jsem se pousmála. "Jiná věc je, že Naruta pro zatím nemám šanci porazit ani jedna..."

"Tak to každopadně, podle mě ho pošlou na mě, až povraždí zbytek. Ale musím uznat, že dobře líbá." usměju se a přišel Rufus s šálky konvičkou a sušenkami

"Rufusi pošli jídlo Rukimu." kývnul a odešel, nalila jsem nám čaj

"Děkuji!" kývla jsem a napila se. "Ále šípkový... váš sluha je vskutku poklad!" usmála jsem se. "Naruto je.. hrozba! Co proti němu momentálně máme drahá přítelkyně?! Neberte to osobně, ale proti němu jsem obě nuly! Přiznejme si to, nemáme šanci a já nenávidím, když prohrávám..." vzdychla jsem a opět se napila. "Musím znásobit své úsilý... kámen země má Sasori, kámen ohně Ren... kámen vody byl v Kiri, asi.... nevím, asi začnu hledat tam.." vzdychla jsem.

"Co kdybych vám kámen vody obstarala?" zeptala jsem se jí jen tak mimořečně a napila se čaje

Přimhouřila jsem oči jako šelma před skokem. "Vy víte, kde ten kámen je...?" sykla jsem a položila hrníček. Ne další rozbité nádobí jsem nehodlala tolerovat...

"Možná že ano, ale vím i něco jiného, co by nám ve válce i pomohlo." nechám jí napínat dál a vezmu si sušenku, ještě byli teplé "Rufus je upekl fakt je dobrý:"

Klidně jsem se opřela. "Neberte to osobně... ale jestli máte ten kámen, pak mi jej dejte... v opačném případě.. ne já vám nebudu vyhrožovat, na to jste až příliš inteligentní, abych plýtvala zbytečnými slovy... kde je?!" zatvářila jsem se vážně, skenovala ji pohledem. "A to druhé?" znovu jsem se jemně usmívala a vzala si sušenku. "Máte pravdu... jsou výborné.."

"Víte o tom že blondýnky jsou neustále podceňovaný a zvlášť já?" pousmála jsem se "řeknu vám to takhle, ten kámen beze mě nikdo nedostane a ta druhá věc....spíš člověk...malý triumf klanu Kana."

"Nepodceňuji vás, naopak oceňuji vás jako spojence, jako Anděla svého nového světa... ovšem ten svět získám jen pomocí elementárních kamenů... drahá, nebudeme si dělat problémy... já vám slíbila pomoc při vaší pomstě a vy mě při změně tohoto prohnilého místa. Kde je kámen vody...?" odložila jsem hrníček. "Víte... tak nějak jsem od vás trumf v rukávu čekala... pověste mi, kdo to je...?"

"Je to přímí potomek staršího syna Rikudou sennina... Shinsuke." odvětila jsem mírně se zamračila, ale v očíhc mi zlověstně zajiskřilo

Chvíli jsem nad tím přemýšlela. "Báječné..." usmála jsem se nakonec klidně. "Nikdy jsem o něm ale neslyšela... vy víte, kde je?" natočila jsem hlavu na stranu a usrkla čaj,

Prišli sme pred sklay.
"TAk tu ju máte je niekde vnútri skal...dovnútra sa neviem dostat to vie iba ona"

"Ano, podle starých dokumentů sídlí v podzemním katakonbách starého sídlu Kana v Zemi železa. Stačí tam jen zajít." vezmu si další sušenku vážně byly výtečné

Moja divízia zastala.
Skutočne je tu? Neoklamal nás?
Hľadel som na vysoké skaly.

To nechaj na mňa.. pousmiala som sa keď som vstúpila kúsok proti Nawakimu.. v momente som dala pokyn rukou.. tisícky a tisícky chrobákov sa z mojej jednotky zdvihli do vzduchu a začali doslova požierať celý kryštál.. bude to trvať.. dve minúty? minútu? zahundrala som si pre seba..

"To je skvělé... pak bychom měli-" zasekla jsem se uprostřed slova. Větrem jsem vnímala okolí. "Myslím, že máme návštěvu drahá.." odvětila jsem klidně a dopila čaj.

(tam není žádný krystal jsou to obyčejné skály ve kterých sem tam je diamant jinakjsou to naprosto obyčejné skály)

hrklo ve mě

"Někdo mě prozradil." řekla jsem tiše a vnímala chakru všech před skalami

Dívala jsem se na skály. Je pravděpodobné, že je někde tady... blízko... celá jsem se rozklepala nervozitou a chtíčem. "Necítím žádnou chakru..."

,,Tak jsme tu.." šeptla jsem a sledovala okolí. Divize byla v těsném závěsu za mnou. Přístoupila jsem k ostatním Kage.
,,Někdo nějaký plán?" ušklíbla jsem se.

"Ummmmm... nevím... vybombardovat ty skály?!" pokrčila jsem rameny. "Nevím... necítím nic, ale nepředpokládám, že někdo jako Reina by se nechal lehce najít..." vzdychla jsem.

"Moja divízia bude brániť klany Aburame a Kamizuru. Ako budete postupovať vy?" Spýtal som sa.