Diamantové skály

First topic message reminder :

sídlí zde armáda klanu Kana jejich počet (1 000 členů)
skály potlačují chakru všech
ve skalách je menší sídlo skály ho obklopují dokola není možní se tam dostat a nikdo neví kde skály přesně leží
jsou zde ukryty ty nejtajnější spisy

,Prosim pomohla by ste my ju zohnat"

"To je lepší." pousměju se a vstanu vezmu si klíč a jdu k Nagatovi "Co jsi se už naučil?" zeptám se ho a pokynu mu aby šel za mnou , vyšli jsme z kanceláře a mířili si to chodbami v sídle

Isiel som za nou a povedal jej.
,,Zatial Katon Goukakyuu no Jutsu" pousmial som sa.

Vošiel som dovnutra za klonom.
A stále som vykašliaval krv.
"Sakra musím si oddýchnut nachvílku."

jakmile klon NAwakiho dovedl k sídlu proměnil se v krystal a rozpadl se
---
"Skvěle, dáš si pak trénink s Rukim a promluvíme si společně o něčem." řeknu a dojdeme až na konec pravého křídla sídla kde byli jedny staré dveře. odemkla jsem se
"POčkej tady prosím." řeknu a vejdu dovnitř, po chváli se zase vrátím s dlouhým kufřííkem zaprášeným a plných pavučin
"Je to poklad, klan Kanaji kdysi dostal jako odměnu za misi, ale nikdo na ní neuměl tak se schovala. Daruji ti jí." řeknu mile a podám mu dlouhý kožený futrál

,,Dakujem vam" pousmial som sa.

"Tak jo, běž ještě trénovat, já ještě vyřídím Nawakiho, v sedm jdu do Tsukigakure až se vrátím chci si s tebou a Rukim promluvit. žádné sladkosti ano?" pousměju se a pohladím ho po tváři, zamknu místnost a odcházím zpět do kanceláře nechám tam Nawakimu vzkaz

Jsem v Tsukigakure, v sedm se tam dostav i ty a vem Rukiho. Mezitím si odpočiň.

pak jsem před sídlem vyvolala draka nasedla naněj a odletěli (přesun)

,,Rozumiem" usmial som sa.

Isiel som na dvor a zacal znovu trenovat.

Prišiel som na strechu za RUkim a vzal ho na draka čo bol pred skalami.
"IDeme do Tsukigakure.."
(presun o 15 min tam)

Odisiel som do tsukigakure (presun)

jeho veličenstvo zaletělo do útrob skal a opatrně si lehlo viděl že jsem mimo tak sklopil hlavu a odpočíval

vrátila jsem se k sobě
TAk zpět?
"Ano strašně ráda provokuju lidi." usměju se a seskočím z draka
Budeš mě ještě potřebova?
"Zatím ne kdyžtak zavolám. Děkuji Vaše veličenstvo" drak kývnul a zmizel já se vrátila do sídla tam již připravená armáda
"Pozítří vyrazíme do útoku!"

Přilétla jsem do hor a vlétla do jednoho z otvorů. "Reino.. zdravím vás!" pousmála jsem se mile. "Šálek čaje tu asi čekat nemám, že?"

"Proč by ne, Rufus je připraven na všechno." usměju se a dotyčný už vyráží do kuchyně
"Jsem ráda, že jste dorazila jak to tam vypadá?" řeknu a vedu ji do salonku

Projekcia

Pri tebe sa objavila projekcia človeka ktorého by si najmenej čakala.Ahoj ty musíš byť Reina však? povedala som a čakala na odpoveď.

otočila jsem se na projekci

"Zase ty? Ty máš ještě tu drzost využívat předměty které patří mě?"

Projekcia


My sme sa už niekedy stretli?Prepáč ale já si na nič nepamätám Sawaii mi povedala ako to aktivovať... pozerala som ako úplne akoby som ju v živote nevidela.

"nevím proč ale nevěřím ti to Kushino." řeknu přísně

Projekcia

Já viem ale tak asi som použila moc skoro jutsu....ale potrebujem vedieť niečo o tom čo som robila doteraz pretože cítim že mám niečo urobiť ale neviem čo,práve som skoro pri nejakej dediny menom Tsukigakure ale niečo sa tam deje... povedala som pravdivo.Chcem vedieť či mám pomôcť tebe alebo tým druhým neviem ktorá je zlá strana a ktorá dobrá...

"my jsme ta dobrá." podpovím pohotově "Bojuj za Tsukigakure a řekni mu co se tam ještě děje."

Projekcia


počkaj som myslím že v južnej bráne...ale to je...trojhlavý had zničil tu druhú bránu idem sa k ním teda pripojiť ako si povedala...pak sa ozvem... usmiala som sa a projekcia skončila.

"Hm já jen doufám, že tsuki co nejdříve povraždí ať je mám z krku." pronesu a Rufus zrovna přijde s čajem a já se opět pomocí gentoshinu zbavím vědomí

"To je .... neuvěřitelné co dokážou a pak kdo je tu špatný? Drahá Tsukiko mám chuť si opět vybít zlost právě mi zničili mou milovanou vesnici." napila jsem se čaje

Lehce usrknu čaje a libuji si v jasmínové příchuti. "Ale drahá, přece by jste se nerozčilovala, budete mít vrásky!" znovu upiji čaj a změřím si ji pohledem. "Ale pokud o výlet tak moc stojíte... ráda vás doprovodím.. kdy a kam?!" lehce jsem se usmála, jako bychom se bavili o umělých nehtech.