Brána Akademie

Tato brána je chráněná Bariérou pěti pečetí. A malá drobnost - prolezlá pavouky až to hezké není xD

Vrana sedela na bráne akadémie a spravila moju postavu.
"Tak som tu..."
Obzrel som sa.
"JE tu niekto?"

Nikto tu nebol tak som prešiel cez branu.
(presun)

Vtipné, a jak jsi překonal bariéru pěti pečetí? xD

Shirayuki-hime

Dorazili jsme na místo se mnou v čele skupiny.
Tak jsme tady. Zastavila jsem se dostatečnou vzdálenost od brány a pozorně sledovala okolí.

Ex dopadl těsně vedle ní. Pohledem hypnotizoval bránu, která by se dala bez nadsázky nazvat pavoučí. Motýl na jeho rameni nervózně poposedl.
Co teď? potichu zašeptal. Díky schopnostem motýla již věděl, že Tsukikage je skutečně uvnitř.

Já jsem dopadla kousek od nich a pečlivě sledovala okolí.

Dorazil jsem sice jako poslední , ale skočil jsem do keře vedle Shi a porozhlédl jsem se po okolí." Jak jsem předpokládal......Bariéra 5 pečetí.... " zamumlal jsem." Musíme najít i zbylé 4 pečetě....dokáže někdo přivolat....velké množství malých zvířat které by je mohly najít? "

Ex Libris
Poklepal jsem si na okraj jedné z přivolávacích pečetí, které jsem měl vypálené na ruce a usmál se.
Žádný problém. Dokážu motýlů přivolat tolik, že by to zakrylo celou tuhle budovu a ještě by jich dost zbylo.
Už jsem čekal jenom na pokyn.

" Moc velké množství ne....musíme být stále nenápadní...hledáme 4 pečetě....takže...max 20 jich přivolej.... " řekl jsem a poté se zase podíval na bránu.* Hmmm....Kéž bych ho už mohl ovládat...ta brána by tu ani nebyla....a ti pavouci už vůbec ne... * pomyslel jsem si a ušklíbl se.

Dorazil jsem společně s nimi a schoval se za keř, kde byl zbytek. Čekal jsem, jak se dohodnou.

Přikývl jsem a přejel po pečetích. Okolo mě se objevilo dvacet motýlů, chvíli se třepotali ve vzduchu, ale o malý moment později se již všichni rozletěli do okolí. Nezbývalo než čekat, až se vrátí.

Po nějaké chvíli se motýli vrátili. Posedali si na mě a já se jenom rozhlédl po ostatních.
Fajn, máme je všechny, co teď?

" Každý si vezme jednu...takže nejlepší by bylo kdyby každý z nás dostal motýla...a ten ho navigoval k jeho pečeti....Shi zůstane u brány...dokáže nám mluvit do mysli takže ona nám dá znamení kdy jí máme strhnout.... " víc už jsem neřekl.Jen čekal na reakci ostatních.

Ke každému člověku přiletěl motýl a sedl si mu na rameno. Už jen čekali, až budou moc vyrazit, aby je pak dovedli k pečetím. Já už jsem byl připravený vyrazit.

" Yosh...takže jdeme...a Shi...když bariéra zmizí....počkej na nás...a nechoď dovnitř sama...bylo by to moc nebezpečné...dobrá? " řekl jsem a po chvíli jsem vyrazil k mé pečeti.

Když mi motýl dosedl na rameno, s úsměvem jsem si ho prohlédla. Pak jsem ale zvážněla, pohledem se vrátila ke Katashimu a kývla jsem na znamení, že rozumím. Hned na to jsem vyrazila.

Shirayuki-hime

Dobře.
Vykročila jsem kupředu a čekala, až ostatní dorazí na místo.

Na nic jsem nečekal a vyrazil jsem rovnou za motýlem. Druhý mi jako vždy seděl na rameni. Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem dorazil k pečeti. Byla na kameni u řeky. Chvíli jsem si jí prohlížel a hodnotil odvedenou práci, kterou dělal mě neznámí člověk. Nakonec jsem toho ale nechal a čekal na pokyn.

Jen jsem přikývl a vyrazil k pečeti.

Po chvíli jsem dorazil ke své pečeti.Byla asi v 5metrové výšce na stromu.Vyskočil jsem k ní a jednu ruku na ní položil.Teď už jsem jen čekal na signál.

Dorazil jsem ke své pečeti, která byla zamaskovaná na zemi. Natáhl jsem k ní ruku a čekal na signál.

Dorazila jsem k pečeti. Byla na celkem vysoko na strmé skále. Už jsem jen čekala na pokyn.

Takže...3...2...1...Teď!
Chytla jsem pečeť do zubů a rychle ji strhla.

Jakmile jsem uslyšel znamení tak jsem pečeť rychle strhl.

Na slovo 'teď' jsem prudce trhla a pečeť putovala dolů.