Loutkařská akademie

Konečně zase doma. Tedy jak se to vezme doma...

Coural jsem po chodbách školy a obhlížel stav budovy. Nevypadalo to zas tak marně. Na stěnách visely nástěnky s rozvrhy hodin jednotlivých tříd. Vykoukl jsem z okna a na tréninkových prostorách sledoval pár loutkařů, jak spolu bojují. Někdy mi přišlo až neuvěřitelné, kolik zbraní se vejde do jedné blbé prťavé loutky. Seběhl jsem po schodišti a dýchal vůni oběda, která se linula ze školní jídelny. Drze jsem se tam nacpal a zadarmo se nažral. Pak jsem se spokojeně rozvalil v jednom z křesel, která stála před kabinety učitelů. Vzpomínal jsem na svá školní léta a měl chuť si veškerá příkoří která mi milí spolužáci připravili vykompenzovat na zdejších studentech. Otevřenými okny začali do budovy lézt pavouci a zavrtávat se studentům do batohů. Spokojeně jsem se usmál.

vstoupil jsem do obrovské školy s Ayame v náruči a šel jsem mnoha chodbami až jsem došel k mému pokoji který jsem odemkl, byl malý ale krásný a byl téměř na vrcholu jedné věže, byl odsud rozhled na celou krajinu. Položil jsem Ayame na mou velkou manželskou postel, přišel jsem ke dveřím a ty jsem zamkl a klíč jsem uschoval jelikož zde byla cizí a to by se asi ředitely moc nelíbilo, nechtěl jsem proto aby zde moc chodila. Lehl jsem si na druhou stranu postele než byla ona a usl sjem

Probudila jsem se v cizí místnosti. Otočila jsem hlavu a všimla jsem si Taikiho. Neslyšně jsem vstala a přešla jsem ke dveřím. Byla jsem si jistá, že je zamkl, takže jsem se je ani nesnažila otevřít. Položila jsem ruku na zámek dovnitř zámku vlétlo několik lístků irisu. Vytvořili něco jako paklíč a za chvilku jsem měla cestu volnou. Vyšla jsem ven, potichu jsem zavřela dveře a rozhodla jsem se to tady trochu prozkoumat.

probudil jsem se a všiml jsem si že zde Ayame není ...
''kde je''
vyšel jsem ze dveří a začal jsem jí hledat, po chvíli jsem ji našel, stál jsem jí za zády a díval se na ní
''co tu děláš ?''

,,Prohlížím si to tu. Hezké.'' Odpověděla jsem a dívala jsem se na zdobené stěny. ,,Nechtěla jsem čekat, až se probudíš.''

''měla jsi mě probudit''
pověděl jsem jí a stál jsem jí za zády

,,Nerada budím lidi ze spaní. Zdálo se ti něco hezkého?'' S úsměvem se otočím a pozadu postupuji prostornou chodbou.

''nemám sny, nevím proč''
šel jsem za ní
''měla by jsi už jít domu''

,,Nechci jít domů.'' Zakroutila jsem hlavou a usmívala jsem se. ,,Tady je to mnohem hezčí.'' Pak jsem se otočila na pravo a úsměv mi zmizel. Chyběla mi tam velká bílá tygřice a banda šelem. Trochu jsem posmutněla.

''doma, je ale doma''
pověděl jsem jí

,,Když to tak vezměš, tak jsem nikdy žádný pořádný domov neměla. Takže mě zpátky ani nic moc netáhne.'' Znovu jsem se usmála. Přešla jsem k oknu a otevřela jsem ho. Rozehlédla jsem po okolí. Tady je to mnohem hezčí. Usmála jsem se. Pak jsem luskla prsty a několik lístků irisu s objevilo a hned zase zmizelo. ,,Jen si chci zavolat moje miláčky.'' Vysvětlila jsem.

''víš, ale tohle je škola, nechal jsem tě zde jen přespat jelikož si usnula na stromě''

,,Tak jsi mě tam měl nechat.'' Ušlíbla jsem se. ,,Kolik se platí školné?'' Podívala jsem se na něj a usmála jsme se.

''nevím, to musíš za řiditelem, ale tohle je loutková škola''
díval jsem se na ní
''nic pro tebe''

,,Ty ovládáš loutky?'' Se zájmem jsem se na něj podívala. ,,A kdo je ředitel? Promluvím si s ním.''

''já ... ne vyučuji zde vedlejší předměty, a jde o to jestli ředitel bude chtít mluvit s tebou''

,,Jméno?'' Zeptala jsme se znovu na jméno ředitele.

''to nepotřebuješ vědět, pokud zde chceš studovat bude to pro tebe ředitel''

,,Škola...Bude legrace.'' Usmála jsem se, dívala jsem se z okna a dýchala jsem čerství vzduch. ,,Z té první jsem utekla.'' Vzpomněla jsem si na akademii.

''ale je zde celkem drahé školné''

,,Když jsem se tě ptala, říkal jsi, že nevíš.'' Zasmála jsem se.

''hmm ? co nevím ?''
otázal jsem se jí jelikož mě momentálně nedošlo na co se ptá

,,Když jsem se tě ptala na školné, tak jsi řekl, že nevíš.'' Podívala jsem se z okna. ,,Kudy se jde k hlavnímu vchodu?''

''pojď za mnou ...''
zamumlal jsem a šel jsem směrem k hlavnímu chodu, většinu cesty tvořila chůze dolů po schodech