Shumisen

First topic message reminder :

] [/img]

"Pochybuji, že by jsi byla vítána." zakroutím mile hlavou.
"Poznám, kdy vedu předem prohranou bitvu, asi nadešel čas, se rozloučit."

"Obávám se že tuhle bitvu teď vedu já. Těšilo mě a není to naposledy co se my dva drahý švagře vidíme." řeknu chladně a otočím se a odcházím zpět k drakovi

"Uvidíme se na bitevním poli." zasměju se a společně se Seitem a s Mikomi zmizíme ve víru časoprostorové techniky.

Zobral som si svoje veci a vydal som sa za Reinou.

nasednula jsem na draka
"ODvezu Tsukiko a pak tebe." řekla jsem Everestovi byla jsem docela dost vykolejená i když se mi ta diskuze líbila musím o tom spravit ostatní pomyslím si a vyrazíme (přesun)

Ani se nerozloučil, nezdvořák jeden. Otočila jsem se a automaticky zamířila k drakovi.
Co bys čekala?
Nevím, trochu lepší zacházení, když se vidíme po tak dlouhé době. ušklíbla jsem se.
Jsi strašná. Vítr mi rozvířil vlasy.
Zbytečná cesta. Ale nadýchala jsem se čerstvého vzduchu.
Nasedla jsem na draka a společně s nimi odletěla. (Přesun)

Som rád že som ho videl ked sa stretneme nabudúce bude to už poslední krát zlovestene sa usmejem. (Presun)

Konečně jsem dorazila na dané místo. Prsty jsem držela na levé části hrudníku, kde se ještě před několika minutami ozývala tak palčivá bolest, že jsem dva dny nemohla chodit. Nejspíš nějaké účinky té techniky... zamyšleně jsem se rozhlížela. Mrazilo mě v končetinách,... jdu pozdě! Co budu TE´D dělat?!
Sedla jsem si pod blízký strom a zhluboka se nadechla.

Potiše jsem na jestřábovi létal na tímto místem až jsem konečně našel černovlásku.Na jednu stranu se mi ulevilo,ale na druho to bylo ještě horší..Co se mohlo stát?Akde je ten Hebimaru?Slétl jsem asi 100 metrů za ní a odvolal jestřába.Pak jsem rychlejším krokem přišel před ní a zůstával otočený k ní zády.''Myslíš že bych tě nechal jít samotnou?''Vydechl jsem a nehnul ani brvou.

Zvedla jsem hlavu. "Aki?!" vyjeveně jsem na něj koukala. "Jak jsi se sem.. Yoko!" došlo mi a já se pomalu, ledabyle postavila. "Neměl jsi sem chodit... nechtěla jsem, aby šel někdo se mnou.. tohle jsem měla udělat já... ale já to... nezvládla..." zamumlala jsem polohlasně, dívaje se někam neznámo do dálky.

''Nezvládla?A co?''Řekl jsem spíše zmateně a otočil se na ní.''Můžeš mi říct co se dějě..Proč si sem chodila?''Plácal jsem všechno dohromady a čekal na odpověď.''Já..Nic nechápu.''Řekl jsem už spíše zoufale a kontroloval pohledem okolí,jestli se tu někdo nezjeví..

Zavřela jsem oči a trhavě se nadechla. "Chce mou dceru... Hebimaru... nevím proč, prostě ji chtěl... za Rukiho... šla jsem sem, protože řekl, že mám přijít... to bylo před třemi dny..." sklonila jsem oči. "Měla jsem bolesti od té techniky, nemohla jsem se hýbat, nevím, co to bylo... nestihla jsem to... moment, byl jsi v Suně?! Je Amayo v pořádku?!" prsty jsem stiskla látku jeho trička a v očekávání se mu dívala do očí.

''Ano je..''Řekl jsem abych ji alespoň uklidnil,i když jsem Amayo ani neviděl..Chytl jsem ji zápěstí,a druhou rukou ji objal kolem pasu.''Bude to dobré..Půjdu najít Hebimara'',oddálil jsem se a aktivoval sharingan.''Byla to stejně jenom..past'',řekl jsem polohlasně a díval se jí do očí.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, ne, ne, ne! To JÁ ho musím najít. Má MOJE dítě a chce MOJE druhé dítě... zkrátka... tohle si musím vyřídit já, je to moje povinnost, jako matky! Už jednou jsem v téhle roli zklamala a nehodlám to opakovat!" vzdorovitě jsem pohodila hlavou.

''Tak v tom případě se bojím že mě budeš muset zabít..Protože já tě samotnou nepustím'',špitl jsem a deaktivoval sharingan.''A v ničem jsi nezklamala.Občas si neumí poradit ani nejsilnější ninja,nemůžeš ve všem udělat to nejlepší..''Skousl jsem si dolní ret a přiblížil se k ní.

"Jednou to můžeš udělat... ale ne pořád! Děti jsem měla moc brzo, byla jsem na ně mladá, byla jsem sama a prostě jsem to nezvládla... jenže nechci být s vědomím, že to nezvládám ani teď!" vzdychla jsem a čelem se opřela o jeho rameno. "Musím to zvládnout já!"

''A myslíš že bys byla lepší matka kdyby tě zabily?''Řekl jsem polohlasně a přitiskl ji k sobě.''Tak tě budu hlídat 24 hodiny denně ale nikam tě samotnou nepustím.''Utrousil jsem a políbil ji na čelo.

Objala jsem ho a mírně zavrtěla hlavou. "To asi ne..." připustila jsem po chvíli ticha. "Fajn... ale do ničeho se nebudeš plést jasné?!" vzdychla jsem a podívala se mu do očí.

''Jasně že nebudu'',pokusil jsem se o úšklebek a oddálil se.''Blbá otázka ale..Co teď?''Zamžoural jsem očima,a kousla se do prstu abych mohl přivolat jestřába..

"Nemám tušení..." vzdychla jsem. "Nevím, kde ten chlap je!" zavřela jsem oči, ale zase je hned otevřela. "Napadá tě něco?!" pozvedla jsem obočí.

''Hmm..jedna z možností je Otogakure ale to asi ne'',jestřáb přilétl k nám a já na něj naskočil.''Najdeme ho..''Podal jsem jí ruku a usmál se.

Usmála jsem se. "Děkuju..." zamumlala jsem, chytila se jeho ruku a následovala jej. "Dobře... zkusit Oto můžeme..." zašeptala jsem.

Jestřáb vylétl co nejvýše se dalo,aby nás nikdo nemohl spozorovat,nebo sledovat a rozlétl se směrem k Otogakure...(přesun)

Nikde nikdo. Hm hm. tiše jsem se zasmál a hodil Rukiho na zem.
"Nebudu tě potřebovat." olízl jsem si rty a odešel.

Po pár dnech jsem se probudil a porozhlídl se kolem sebe.Všudě jsem viděl jen skály a nic víc.Měl jsem hlad a žízeň navíc se mi špatně hýbalo s jednou rukou.Zakašlal jsem a řekl si že to tady musím prozkoumat a zjistit kudy se jde pryč.