Loutkařská akademie

Vyšli jsme z budovy a následně z celého areálu. (přesun)

- přesun

Přišel jsem a v hlavě mi probíhalo... "Žjó... DOSTAT SE SEM?... sakra kdiť i když jsem měl mapu,tak mě několikrát málem sejmula nějaká past.... Žjó-ŽJó-ŽJÓ..."Tak jsem přišel k bráně akademie a zabouchal jsem...

Chrněl jsem na lavičce, která se nacházela na nádvoří školy. Ty studentské mejdany už asi nejsou nic pro mě... Slyšel jsem bouchání, tak jsem se posadil a tupě zíral před sebe. Kdo tu otravuje o víkendu? Strčil jsem si do huby cigáro a zapálil si. Svého ochočeného pavouka jsem nechal lézt po rameni. Všiml jsem si poloprázdné skleničky, ale nepamatoval jsem si původ jejího obsahu. Kopnul jsem to do sebe.

"Hmmm, bílej medvěd."

Vstal jsem a nejistým krokem přišel před bránu. Odemkl jsem ji a prohlédl si toho maníka co tam stál, jak mi jen černé kruhy pod očima dovolovaly. Opřel jsem se o futra.

"Brej den, přejete si?"

"Dobré ráno..." řekl jsem s úměvem na tváři... "Jdu za Sasorim..."
Pak jsem nadzvihl ruku s kufrem a řekl: "Mám tu pro něj něco od Iwy a mám to doručit jen z ruky do ruky..."

Achaaa... je mi jasný vo co go. To je blbé že ten rudovlasej maniak si teď bůhvíkde nanáší kondicionér...

"Sasori tu teď momentálně není, nicméně by se měl během dneška ukázat. Pojďte klidně dál. Nevím jestli vás to zajímá, každopádně si můžete prohlédnout areál školy." pousmál jsem se a šel dopředu až na školní dvůr.

"O víkendu je to tu klidnější, během týdne byste mohl vidět na můj vkus až příliš živé studenty." zamumlal jsem a nenápadně kopl do krabičky od cigaret tak, aby zmizela pod lavičkou.

"No rád se nechám provést... A popravdě,jsem rád že je to tu klidné... jsem nerad v cizím prostředí,když je tam rozruch... mé smysli mě furt nabádají abych se připravil k útoku..."řekl jsem a šel jsem s ním...

Přiběhl jsem ke Smortnovi.
"Možná proto tě nabádají." řekl jsem a stiskl kámen Země.

"To chceš říct,že mě nabádají kvůli tomu,že držíte nějakej šutr..." řekl jsem a poté jsem vzhlédl na obličej... "Á Sasori-sama... mám pro vás něco od Tsuchikageho..."

Usmál jsem se. Nebo jsem se o úsměv aspoň pokusil.
"Pojď do mé kanceláře." cestou jsem mrkl na Kuretu.
https://nsgoon.forumczech.com/t657p40-sasoriho-kancela

Hmmmm... Sasori... Zavrtěl jsem hlavou abych se zbavil toho zasněného výrazu. Zůstal jsem sedět na lavičce a kontroloval, zda jsou po celém areálu školy přítomní moji ochočení pavoučci.

šel jsem za sasorim...

Přišel jsem ke Kuretovi.
"Kureto, půjdeš do Suny semnou?" uchylně jsem se usmál při té myšlence večerního cestování s ním.

Zamrkal jsem a zaostřil na rudovlasou postavu před sebou.

"Eh? Ale jistě, rád." pousmál jsem se a bylo mi momentálně jedno jak blbě to vyzní, neboť jsem měl v sobě příliš kofeinu.

"Jde se na procházku miláčku." řekl jsem jen tak do vzduchu a přitom pohladil svého pavouka.

Byl jsem na cestě a otočil jsem se, když řekl miláčku.

S tímto výrazem jsem zůstal otočený, aby si toho nevšiml.
To..to bylo na mě?

Vstal jsem z té lavičky a přešel blíže k Sasorimu. Brzo jsem ho došel. Zvláštní. Naposledy jsem pavoučka pohladil a nechal ho lézt pod černým pláštěm.

"Copak pane řediteli? Zdáte se mi nějaký zaražený?" tázavě jsem zvedl obočí.

"Chápu, je toho na vás moc. Občas byste potřeboval rozptýlení." úchylně jsem se usmál.

"Jo, to rozptýlení potřebuju." zakašlal jsem, abych nějak zamaskoval trapas.
"Nic nic, radši půjdeme..než se to tady zvrtne na něco jiného, než školu."

Mile jsem se usmál a chápavě pokýval hlavou. I loutky mají své dny.

"Víte že pro vás bych udělal cokoliv, pane řediteli. Na rozptýlení jsem expert." řekl jsem neutrálním hlasem, aby to nevypadalo až příliš úchylně.

"Ano jdeme, než se to tu... zvrtne..." tiše jsem se zachechtal a kráčel za ním.

"Ano, samozřejmě, že to vím." přemáhal jsem se, aby to vyznělo neutrálně.

Zvrtne..ano a brzy, pokud nezavřeš tu svou sexy klapačku a nevykročíš do suny. Nebuď jako ukecanej Deidara, nesnáším čekání. Nic jsem neříkal a šel dál. (přesun)

Jen jsem pokračoval ve volné chůzi a prošel bránou za Sasorim. Potutelně jsem se usmíval a celou cestu mu nestydatě koukal na zadek.

Jsem zvědavý jak dlouho se bude cítit bezpečně..

přesun

Vylezl jsem na střechu naší milované akademie. Nasál jsem do plic čerstvý vzduch a zapálil si cigáro. Popel jsem klepal na hlavy studentů. Poté jsem vzal jeden senbon a propíchl si jím ruku naskrz.
"Hehe... Kuchiyose no jutsu!" pravil jsem a o chvíli později políbil pavoučici Amandu.
"Miláčku, pavoučci, byli by?" ani jsem nedořekl větu a začalo se to tu pavouky hemžit. Menší, větší, jedovatí, žeroucí čakru... Na výběr jsem toho měl hafo. Střecha jich byla plná, vypadalo to jak chlupatý pohyblivý kobereček. Spokojeně jsem vrazil brčko do krabičky s ledovou kávou a začal sosat.
"Výborně, výborně, je jich čím dál víc..."najednou jsem uslyšel jekot a ránu. U dveří vedoucích na střechu se válela uklízečka. Praštilo to s ní. Z tašky jsem vytáhl prázdnou láhev od vodky a položil to vedle jejího koštěte.
"A máš to. Máš po kariéře." zle jsem se zasmál a sešel zpět do chodeb naší akademie. Amandu-zlatíčko jsem nechal zatím na střeše.

Přišla jsem do akademie. Věděla jsem, kudy jít, takže jsem zamířila ke kanceláři ředitele.

Shirayuki-hime

Vběhli jsme do budovy. Sklonila jsem hlavu a začala zkoumat okolí.

Ex Libris
Držel jsem se blízko Shi a pomocí motýlů hlídal, zda se někdo neblíží.

Shirayuki-hime

Náhle Iseul zvedla hlavu a tiše zavrčela. V tu chvíli jsem to ucítila taky.
Tudy. Rozeběhly jsme se pryč. (přesun)