Hřbitov u vesnice Suiren Hana

přišel jsem do vesnice a od té jsem rovnou zamířil na hřbitov, v ruce jsem držel tři květiny, dvě byli menší a jedna byla velká plná zdobených mašliček. Došel jsem k hrobu Saiki a dvě menší kytičky jsem položil na hrob jejích rodičů a následně jsem si sedl vedle hrobu Saiki. Poslouchal jsem přírodu a byl jsem celkem šťastný jelikož jsem byl rád že mohu takto trávit můj čas s shiz. Poslouchal jsem při tom zvuk přírody. Šumění trávy cvrlikání ptáků.

Stál som vedľa neho pri vedľajšom hrobe v kabáte a kvetinami v ruke. Náhle som s ním neveselým hlasom prehodil reč.
"Svet nie je vôbec spravodlivý. Behom pár minút stratíš všetko, čo ti v živote dáva zmysel. Priateľka?"

''áno ta nejlepší, z dětství... ale konečně jsem narazil na někoho kdo se jí vyrovná'' usmál jsem se a položil jsem velkou květinu na hrob Saiki

"V tom prípade si asi nebudeme tak podobní. Neexistuje dievča, ktoré by mohlo nahradiť moju lásku."
Naďalej som sa kryl pred dažďom klobúkom.

''to je mi líto'' řekl jsem potichu a seděl jsem nadále u hrobu Saiki
''jistě se s ní jednoho dne setkáte''

"V tom s tebou súhlasím. A bude to skôr, než by ktokoľvek čakal."
Na rukách som nenápadne tvoril pečate. Zem sa začala mierne otriasať.
"Schválne, ak by si jej ešte niekedy mohol niečo povedať, čo by to bolo?"

zamyslel jsem si a otřesu země jsem si nevšímal
''myslím že již nic, osud nám již zakázal spolu mluvit, takže jsem nad tím ani moc nepřemýšlel, je tam kde je a s tím už nikdo nic neudělá''
pověděl jsem trochu skleslým hlasem

"Rozumiem. Nemáš fantáziu, takže ak sa chcem dozvedieť odpoveď, musí to byť presvedčivé."
Jej hrobka praskla. Na mieste sa objavil oblak dymu.
Práve pred ním stála pohybujúca sa kostra.
"Saiki, to je pekné meno."

''c-c-co s-ste''
začal jsem couvat od kostry dozadu a byl jsem v šoku

"Tak, hovor s ňou. Ona čaká na tvoju odpoveď. Nezdrží sa dlho, tak buď prosím rýchly."
Pohladil som ju po hlave a vyčkával.

''S-s-s-saiki ?''
můj hlas se třásl ...
''n-ne-nemožné''

"Nič nie je nemožné. Ak je tvoja láska natoľko silná, si schopný prekročiť aj hranice života a smrti."
Naklonil som sa k jej lebke a tváril sa, že ju počúvam.
"Mal by si sa za seba hanbiť, vôbec si sa o to nesnažil."

celý jsem se třásl nad tím co jsem právě viděl a neměl jsem žádná slova vhodná k použití

Nerozumiem, čo na ňom Sasori vidí.
Vražedne som sa usmial.
"Saiki, prosím, prines mi ho. Ak bude klásť odpor, zariaď, aby tak skoro vedomie nenabudol."
Kostra sa pomaly začala pohybovať smerom k Taikimu.

''nech-nech mě ! ty nejsi Saiki !''
křikl jsem na kostru a couval jsem do zadu, můj hlas zněl velmi rozrušeně

"Dovoľ mi, aby som ti niečo pripomenul. Saiki už nemá uši, takže ťa nepočuje. Hovorím s ňou jedine ja."
Bola stále bližšie a bližšie. Pomaly zdvíhala svoju kostnatú ruku k jeho hlave.

''ne-nech mě !''
křikl jsem na ní a trochu jsem odskočil

Vytiahol som ruky z vreciek a natiahol ich pred seba. V priestore medzi mnou a ňou boli natiahnuté chakra nite.
"Nenaťahujme to už, z tohoto mrzáka aj tak nič nedostaneme."
Kostra nabrala rýchlosť a skočila po Taikim.

všiml jsem si chakrovích nití a reflexivně jsem před sebou máchl rukou a trefil jsem kostru Saiki

Dostala priamy zásah a rozpadla sa na hromadu kostí. Udivene som sa pozrel pred seba.
"Jej, ty máš teda chakry."

podíval jsem se na svou ruku
c-co ? j-jak ?
vůbec ničemu jsem nerozuměl
''j-jak ?''

"To sa práve chystám zistiť."
Vytrhol som zo zeme kríž a rozbehol sa naňho.
"Tak sa predveď!"

díval jsem se na kříž se kterým na mě běžel
c-co proti tomu mám dělat ?
vytáhl jsem si kunai a co nejsilněji jsem jej hodil do kříže i když jsem věděl že to nepomůže

Vyskočil som do vzduchu a nohou sundal na zem kunai.
"Nepodceňuj ma. Mám dlhoročný výcvik." Bol som už pri ňom a chystal som sa mu krížom vraziť do hlavy.