Tetsuyovo sídlo

First topic message reminder :


Čo dodať? xD

Nechal som sa bez akýchkoľvek problémov spútať stromom. Hľadel som z jednej strany na druhú bez zmeny výraze v tvári.
"Huh," bolo jediné, čo som zo seba po dlhšej chvíli mlčania dostal.
"Teraz, keď tak spätne hľadím na poskytnuté informácie, ovládaš genjutsu. Kto by si bol pomyslel, že do útoku budeš tak hrr."

Tiklo mi v oku. Už toho mám opravdu dost. Nezažila jsem tohle minimálně dvakrát?
"Takže další... další co se mě snaží ohromit tím, že ví o mém genjutsu. Už mě... vážně... unavujete. A co se týče toho útoku, zvyk je prostě zvyk. S ničím se moc nepářu. Ráda bych věděla, co má tenhle všechen cirkus znamenat." sladce jsem se pousmála a zatím co byl spoutaný mým genjutsu, jsem vytáhla kunai a lehce si s ním pohrávala.

Moja zjavne nevýrazná tvár zanalyzovala celú situáciu. Nepochybne na mojej strane nešlo hovoriť o žiadnom entuziazme, dalo by sa povedať, že v tomto som bol presným opakom Tetsuyu.
"Hoou, drsné dievča," prehovoril som ticho ako obvykle.

Zvídavě jsem naklonila hlavu. Nedělá nic? Vůbec nic?
"Vážně se chceš nechat mučit lékařem? To není dobrá volba." pousmála jsem se, jako kdybych byla nad věcí. Přesto mi to vrtalo hlavou, jak může být tak v klídku a pohodě.
"Ale okej, nemám náladu na saďárny, takže čau." místo kunaie jsem po něm hodila několik otrávených jehlic, které měly do pár minut udělat krátký proces.

Pri pohľade na na mňa rútiace sa ihlice som si len povzdychol. Moje vlastné telo sa začalo premieňať na vodu, ktorú pochopiteľne jej strom nemohol zadržať. V podobe ryby som splavil ihlice a dopadol vedľa Sumire, kde som sa znova zložil.
"Nemaj mi to za zlé, drsné dievča," mieril som na ňu zozadu prstami.

Nespokojeně jsem se zamračila, když se rozpadl na vodu. Jak otravná schopnost. Kolem rukou se mi objevila namodralá záře chakrového skalpelu. Díky tomu že jsem byla senzibilem jsem mohla sledovat jeho chakru, takže jakmile se ocitl za mnou, ukročila jsem do strany a otočila se k němu opět čelem.
"Jdi s tím drsným děvčetem už někam." zavrčela jsem a bez rozmýšlení se mu chystala zasadit úder do břicha.

Moja ruka z ničoho nič začala rásť viac a viac, až som ju mal pomerne veľkú na to, aby som sa mohol o niečo pokúsiť.
"Gosuiwan," prehovoril som opäť, no zdalo sa, že iba tak do vetra. Zjavne som nemal žiadny záujem prejavovať akékoľvek emócie. Nič na tom, že som svojou rukou zaútočil rovno na ňu, avšak ako náhle sa dotkla jej chakra skalpelu, zmenila sa na vodu a obklopila Sumire.

Nevěřícně jsem zírala na tu šaškárnu před sebou. Otravný soupeř. A zatím nemám vůbec žádný plán jak se s ním vypořádat.. Zkusila jsem tedy jiné genjutsu a sice techniku chrámu Nirvány. Jediné co mu mohlo napovědět, že není něco v pořádku byla bílá padající peříčka. Snažila jsem se rychle vymyslet jak se z tohohle průseru dostat, žel bohu mě nenapadlo stále nic.

"Hooou," prezrel som si padajúce pierka. Neváhal som však ani na okamih a už pri prvom zývnutí rozdelil na vodu so svojou rukou i telo. Prostredníctvom techniky Demon Fish Wave som ju uvrhol do obrovskej ryby utvorenej z vody, ktorá jej pochopiteľne bránila dýchať. Polovicu z môjho tela bolo vidno na jej povrchu. Bolo pomerne udivujúce, že som dokázal utvoriť také množstvo vody na mieste, kde nebola. Pečate v mojich rukách vypovedali o tom, že som už stačil použiť známu formulku "kai". Očividne som mal s genjutsu väčšie skúsenosti, než by sa mohlo zdať. Momentálne som však nič nerobil, iba sa prizeral, ako Sumire stráca dych v mojom vlastnom zvodnatelom tele.

Skalpel je k ničemu, genjutsu je k ničemu, já nemůžu dýchat.... ku**a... Měla jsem co dělat abych se ovládla a nezachvátila mě panika. Ovšem pokud je ta voda v podstatě spjatá s jeho tělem...

Zalovila jsem ve svém batohu a vytáhla několik léků. V těch lahvičkách jsem nosila ledacos. Stejně tak jedy, jako silné dryjáky, po kterých jste okamžitě usnuli, právě tak projímadla nebo odporně chutnající nazelenalou věc, po které člověk tři dny neusne. Všechny ty lahvičky jsem začala rozbíjet a bylo mi fuk, jestli právě vypustím do vody kolem sebe žaludeční kapky, nebo afrodiziaka. Na svých cestách jsem halt nasbírala ledacos...

Poprvýkrát nastala mierna zmena môjho výrazu v tvári. Došlo k nepatrnému zamračeniu, ktoré však netrvalo dlho. Oddelil som prebytočnú vodu od tej tvoriacej moje vlastné telo a vystrelil sám seba do vzduchu.
"Drsné dievča je drsnejšie než som si myslel," povedal som viacmenej sám pre seba.

Dopadla jsem na zem a prudce zalapala po dechu. Dávala jsem si pozor abych si ani trochu nelokla toho divného lektvaru, jehož účinky jsem se neodvažovala ani v nejmenším odhadovat. I tak jsem na rtech cítila podivnou hořkou pachuť.
"Proč.... mě sakra... nenecháte na pokoji..." procedila jsem skrz zuby, i když jsem vlastně nedoufala, že dostanu odpověď.

"Pretože fotrík prestal platiť," stál som už za ňou, potiahol ju silno za vlasy a prsty v polohe pripomínajúcej pištoľ jej pridržiaval pri chrbte.
"Gomen," vystrelil som klasickú techniku Hozuki a spôsobil tak Sumire smrteľné zranenie.

Tati? Mami? Proč tohle...

V těch několika málo vteřinách se mi zastesklo po domově. Na okamžik se mi vybavila vzpomínka na jistý šťastný okamžik, kdy jsme byli ještě všichni spolu. Pak už mě však netrápilo vůbec nic, protože jsem víc nepatřila do světa živých.

Pomalými krokmi som sa vydal k zničenému sídlu. Pochopiteľne tam Tetsuya nebýval, už od doby, kedy sa odohral incident napadnutia Tsuyoshi Rena. Napriek tomu som ho však používal aspoň ja. Navyše, zdalo sa, že sa v podzemí nachádza niečo dôležité na stráženie. Telo Sumire som pochopiteľne vzal so sebou.

Okamma Mashi
"Zdá sa, že máme neplánovanú návštevu," prehovoril som skleslo.
"Čo sa s ňou chystáme urobiť, pane?" otázal som sa takmer okamžite.
Neznámy
Moja temná postava sa rozpínala v tmavom kútiku temnoty. Nejavil som žiadne známky emócií.
"Zabiť," odvetil som sucho.

Okamma Mashi
"Ďalej už ani krok," prehovoril onen spomínaný kapitán a v ruke držal kunai pripravený ho na Hibariho kedykoľvek použiť.

Okamma Mashi
"Tvoj sarkazmus mi trhá uši. Neviem síce ako ostatní, ale konkrétne ja som pomerne lenivý na prípravu uvítacích sušienok. Úprimne ma tá tvoja návšteva vôbec neteší, pohostinnosť nikdy nepatrila medzi moje silné stránky," prehovoril som so znudeným výrazom v tvári.