Kusagakure

objavil som sa v kusagakure a zacal som hladat sklennik

ked som nasiel sklennik isiel som vojst ale zastavila ma partia ninjou (okolo 5) tak ma nechceli pustit tak zacal boj aktivoval som si byakusharingan a vyvolal som 3 obrych psov ktory zacali utovit na ninjou ninjovia sa branily pa po dlhsom case ish znicily potom som si na nich vsimol ze su vycerpani ja som potom vyvolal dalsie potvory ktorych uz bolo viac 3 obire psy a cudne zvierata ktore ich pozabijaly po tom som vosiel dnu a zobral som dna Zetsua a zmizol som prec
(presun tsukigakure)

Přišel jsem do vesnice a vyvolal obří žábu která vyplivla olej a já ho zapálil goukakyuunem (nevim jak se to skloňuje.) a část vesnice vyhořela a budovy hořely. Jeden z ninjů co chránili vesnici vyskočil na mou žábu,ale ještě nedopadnul na ní tak mu žába dala hlavičku a on spadnul,ale stihnul se postavit na nohy.

Udělal jeden z ninjů a objevil se předemnou a švihnul na mě katanou.
Já se sklonil a podrazil mu nohy a šlápnul mu na ruku kde měl katanu a on jí bolestí upustil. Zaútočil na mě pravou rukou kterou měl udělanou v pěst a já mu jí propíchnul jeho katanou a pak jsem mu jí zapíchnul do srdce.
Ostatní ninjové na mě zaútočili a já se to snažil vykrýt katanou ale pár mě jich seklo.
"Katon, housenka no jutsu." Na ninji jsem vyplivnul koule z ohně a je to popálilo a spadli z žáby, když couvali a tím umřeli. Jednu kouli jsem vystřelil před pusu žáby a ta to poflusala olejem a to rozpálilo ostatní domky.

Hyuuga Sayuri

Vyskočila som na jednu z vetví. Nepozorovane som sa cez skleníky dostala cez stráže a netrvalo dlho, až som dorazila do veľkej budovy, ktorá vyzerala ako jeden veľký generátor, na ktorý boli napojené všetky ostatné skleníky.
"Hádam si nikto nevšimol, že som bola preč."

Neznámy

"Bohužiaľ, všimol."
Postával som v tme pred jedným plotom a okolo mňa stálo ešte ďalších pár nukeninov.
"Tak ty máš ešte tú drzosť sa po strate jedného z nás vrátiť ? Dokonca nám sem nalákať ninjov z konohy ?"

Hyuuga Sayuri

"Sme predsa pod ochranou tejto dediny, aj keby zaútočili, všetkých nás nedostanú, nie ? Kazukimu som pomôcť nedokázala a čo sa Makota týka."
Na chvíľu som sa odmlčala.
"Vyrazil z vlastnej vôle a rovnako tak ma aj zachránil, do ničoho som ho neťahala."

Neznámy

"Klamstvá ! Vedela si, že sa do teba už od prvej chvíle zamiloval ! Využila si jeho city, aby ti voperoval do očí byakugan ! Sayuri, niečo ti poviem. Si naozaj slepá, ale nie je to stratou byakuganu. Nič iné ťa odvtedy nezaujíma, si ako posadnutá, konáš na vlastnú päsť, jedno zo základných pravidiel bolo, že v tom sme spolu ! Dúfal som, že si to uvedomíš, ale nestalo sa. Vypadni a urob nám láskavosť, nechaj sa chytiť."

Hyuuga Sayuri

So skleslou hlavou som pomaly odchádzala.
"Nikto z vás mi nerozumie. Nikto z vás nikdy nepochopí, čo to znamená stratiť to jediné, na čom stojí celý váš život. Žiadnu láskavosť odo mňa nečakajte. Zbohom."
Opustila som to miesto.

Okamma Mashi

Nedalo mi to, keď som ju videl odchádzať.
"Ak dovolíte, pane, pre istotu ju budem sledovať."
Po povolení som ju nasledoval.

Sotva jsem dovyprávěla svůj příběh, upozornil mě Kizoku, že jsme na místě. Snesli jsme se kousek od vesnice tak, abychom nepřilákali pozornost jejích obyvatel.

"Mikomi, myslím, že je to nad tvé možnosti. Hodně nad tvé možnosti. Je přece tolik jiných variant jak tuhle situaci řešit."

Zavrtěla jsem hlavou.

"Pořád mě jen ochraňují ostatní. Akorát způsobuju problémy. Když to nevyřidím teď, hned, je jen otázkou času, kdy bude v ohrožení třeba... Shijin.." dodala jsem posmutněle. Možná jen chci napravit svoje občas poněkud... divné chování.

"Jsi sice jen malé pískle, ale nenech se zabít. Kdyby něco, jsem ti k dispozici pro rychlý útěk." pravil Kizoku.

Hmmm útěk. To tak.

"Arigato Kizoku. Udělal jsi toho pro mě dost. Už můžeš jít."

Sotva se orel vypařil, znovu jsem složila pečetě.

"Kuchiyose no jutsu!"

Tentokrát tu byl ten maličký opelichaný orlík.

"Hokoru... prosím. Posaď se někam na nejvyšší větev tak, abys měl přehled o tom, co se se mnou děje. Doufám, že to zvládnu, ale kdyby náhodou, odleť do Konohy pro pomoc. Ano?"

Hokoru pokýval opelichanou hlavičkou a nečekaně rychle vyletěl do korun stromů. Teď už je to jen na mě. Najít tu ženu...

"Byakugan!"

Hyuuga Sayuri

Pomalým krokom som sa pretĺkala dedinou a snažila sa nájsť východ.
"Nikto mi nerozumie, nikto nemá ani tušenie, ako sa cítim. Nemôžu sa so mnou porovnávať, oni možno nič nemali, ale ja som všetko stratila, nepatrím k ním."

Okamma Mashi

"Počkaj !" Ozvalo sa spoza Sayuri.
"Kam chceš teraz akože ísť ?"
Zastal som udýchane tesne vedľa nej.

Hyuuga Sayuri

Bez záujmu som pokračovala v ceste.
"Idem urobiť to, čo som mala urobiť už od prvej chvíle. Na tomto svete pre mňa už nie je miesto, dávno sem nepatrím."

Okamma Mashi

Ešte chvíľu som ju sledoval, ale napokon som zastal.
"Nebudem ti zasahovať do tvojho rozhodnutia, ale dovoľ mi, aby som ti predtým povedal ešte jednu vec. Svet nie je tak kruté miesto ako sa zdá."

Procházela jsem opuštěnou krajinou. Jediný pohyb, který jsem zaznamenala, patřil ptákům ve větvích.

Asi bych měla jít blíže k té vesnici...

Stromy trochu prořídly a já šla podél jedné říčky.

Pokračovala jsem v cestě a modlila se, abych nemusela projít branou. Ne, na to bych si stejně netroufla... Nakonec tu zůstanu a budu akorát čekat... stejně jako před Konohou. Stále jsem pomocí byakuganu mapovala okolí před sebou.

To jsou mi vyhlídky...

Zatracení zloději očí!

Hyuuga Sayuri

Potom, ako som prešla bránou, som sa ešte na chvíľu zastavila a sledovala za mnou Mashiho. Zamávala som mu a pomaly sa vydala preč.
"Nech ťa tvoj osud zavanie prijatelnejšou cestou."

Okamma Mashi

Zastrčil som si ruky do vreciek.
"Smutná to zhoda okolností. Inokedy mám snahu, ale dnes si naozaj neviem predstaviť, ako by som jej mohol pomôcť."

Něco vidím...

Jsem už vážně blízko. Brána je ode mne sto metrů. Právě z ní vyšla jedna osoba... zdá se, že hovoří ještě s někým, kdo zůstal ve vesnici. Zaměřím se na ženu, která odchází pryč.

Sayuri... Co jsem se jí nahledala... Zároveň vidím Hokoru, jak poskakuje po větvičkách. Je mi v patách opelichanec jeden...

Vyskočila jsem na strom a sledovala situaci zeshora. Ještě více jsem se přiblížila a čekala, až Sayuri půjde kolem mne.

Je slepá. Má určitě velmi dobře vyvinutý sluch, možná používá nějaký šestý smysl.. Použiju techniku, která je ze všech nejméně nápadná... Zaujala jsem na větvi pohodlnější pozici.

V dlaních mě hřála čakra, kterou jsem zaostřila a vytvarovala jehly. Namířila jsem na přicházející Sayuri oběma rukama. Uvolnila jsem svou čakru a sprcha jehel mířila přímo na její hrudník.

Hyuuga Sayuri

Reflex mnou pohol tak, aby som nebola smrteľne zranená, ale vonkoncom som dostala veľa zásahov. Pokľakla som k zemi.
"Nech si, kto si, nemusíš sa schovávať, mne už viac na živote aj tak nezáleží."

Okamma Mashi

Už som sa aj chystal odísť, ale tá situácia ma zaujala.
"Pochybujem, že si za ten čas stihla objednať kata."

Ona... se dokázala vyhnout? Co to sakra znamená?

"Neschovávám se Sayuri." pravila jsem klidným hlasem. I když mě to stálo dost úsilí.

"Když jsem vás viděla naposled, zdálo se mi, že vám na životě naopak záleží. Možná až příliš."

Mám z toho divný pocit. Zajímalo by mě, jak bych se na jejím místě chovala já.

Hyuuga Sayuri

"Tak to nezdržuj, nikdy nevieš, kedy mi zasa prepne ako včera. Ak ťa smiem o niečo požiadať, tak jedine o jedno. Mier mi na srdce, tentokrát sa nevyhnem."
Postavila som sa a ruky dala ďaleko od seba.

Naprosto mě rozhodilo její chování. Přišla jsem bojovat s někým, kdo se neštítí ohrožovat lidi z mého klanu. Najednou mi Sayuri připadala jako oběť. Jako někdo, kdo potřebuje pomoc. Ale kdo by měl soucit s nukeninem?

"Sayuri... kdo vám to udělal? "

Přišla jsem o pár kroků blíž. V levé dlani jsem koncentrovala čakru. Jehel bylo méně, ale za to jsem se snažila aby byly opravdu silné. Nechci ji hned tupě zabít. Ale chci být připravená na obranu. Zvedla jsem ruku a nastavila proti Sayuri dlaň. Stačí jen udělat to...

Hyuuga Sayuri

"Takže o tom vieš ? V tom prípade by som sa nečudovala, keby ti tie informácie podal ten istý človek, ktorý mi to urobil."
Bola som pripravená zomrieť.

Okamma Mashi

"Jej záujem, jej oči. Nehovorte mi že..."
Rozbehol som sa smerom k Sayuri.
"Neurob žiadnu hlúposť, je to Hyuuga !"

Hyuuga Sayuri

Bola to veľmi rýchla zmena. Ak by som mala oči, dala by sa pozorovať na smrtiacom záblesku v nich. Rukou som prešla pred seba a neprekážalo mi, že sa na ňu napichli Mikomine ihly.
"Ten istý človek, ktorý ma pripravil o oči, mi teraz posiela náhradné. Už tomu rozumiem, bola to skúška a ja som ňou prešla ! Je to osud !"
Celou silou som ju druhou rukou odbila od seba, aby ma nestihla zlikvidovať počas môjho krátkeho príhovoru.

Zatracený bonzák...

Sayurina rána mě odstrčila a já se trochu proletěla. Dopadla jsem na zadek a rychle sepla ruce. Nebylo mi dvakrát dobře.

"Fuuton: Reppushou!"

Zvedla se vlna větru, která se řítila přímo na Sayuri. Doufám, že ji to odhodí dál ode mne.

Vypadá to, že mi na nějakou pomoc kašle. Nemůžu si dovolit soucit. Musím bojovat.

Hyuuga Sayuri

Pevne som sa chytila stromu a nenechala sa odhodiť. Práve naopak som sa odrazila od stromu a letela rovno oproti vetru. Vzhľadom na to, že som vedela, odkiaľ fúka, som zároveň vedela, kde sa práve Mikomi nachádza.
"Môžeme to urobiť bezbolestne, je to najlepšia možná varianta. Dokonca ťa nechám aj žiť, ak budeš chcieť, len sa tomu nebráň ! Naše stretnutie bolo predurčené ! Tak poď naplniť naše osudy !"

Zatraceně... ona mě prokoukla...

"Vzdát se? To mě málo znáte. A přitom zrovna vy byste to měla chápat." zavrtím hlavou. Však i ona bojuje do posledního dechu.

Rychle jsem se postavila na nohy a soustředila čakru do svých dlaní. Konečně vyzkouším svou obranu.

"Shugohakke Rokujuyon Sho."

Hyuuga Sayuri

Pocítila som zásah, no ako náhle som sa postavila, vytvorila som pečate.
"Vyzerá to, že kým ťa neuvidím, nemôžem sa k tebe priblížiť."
Roztiahla som ruky, na ktorých prstoch boli pripevnené chakrové lanká. Začala som nimi prudko pohybovať a vytvorila som okolo nás hustú sieť.

Síť? To mi ještě nijak nevadí... a kdyby náhodou, tak si poradím. Složila jsem pečetě.

"Shunshin no jutsu."

Sice mě nevidí, ale poryv vzduchu by jí mohl napovědět, že se k ní blížím. Třeba to takto nebude tak nápadné.

V zápětí jsem stála po boku Sayuri. Juukenem jsem zamířila na její srdce. I když by jí moje rána nezabila, dobře by jí nebylo.

Hyuuga Sayuri

Jej ruka, ktorá smerovala na moje srdce, sa náhle vychýlila k mojej ruke, ktorou som tú jej chytila. Bolo to zvláštne, vyzeralo to, ako keby sa zrazili dva juukeny. Druhou som ju chytila za tvár.
"Už nikam neujdeš."

Okamma Mashi

"Ide nepochybne naplno. Vytvorila si okolo seba chakrovú vrstvu, ktorou obvykle tvorí kaiten. Je to účinná obrana, ale míňa to strašne veľa chakry. Budem musieť zakročiť."
Pripravil som si do ruky kunai.

Ta rána Juuken na Juuken mě docela fest zabolela. Už chápu jak je to nepříjemné... Levá ruka mě pálila ale pravá pořád fungovala celkem slušně. Vytvořila jsem v ní další jehly a zamířila Sayuri na hrudník. Jehly vystřelily a já se snažila vyprostit z jejího sevření. Pomocí byakuganu jsem viděla, že ten chlápek co stál opodál se dal do pohybu.

Tohle není dobré... ne pro mě...

Hokoru...

Hyuuga Sayuri

Dostala som zásah a z mojich úst som vykašľala trochu krvi. Už to vyzeralo, že som mŕtva, ale naďalej som ju pevne zovierala.
"Ak budeš chcieť nabudúce niekoho zabiť na jednu ranu, musíš lepšie mieriť. Ušetrím ťa toho, žiadne nabudúce už nebude."

Okamma Mashi

Môj kunai nabitý chakrou z raitonu preletel Sayurinou hlavou.
"Je mi ľúto, naozaj si sa zmenila. Nie z génia na slepca, ale z človeka na monštrum. Iróniou je, že ak by si sa za každú cenu nesnažila vziať jej oči, pravdepodobne by si sa tomu vyhla."
S miernym smútok v očiach som pozoroval, ako sa jej bezvládne telo skotúľalo na chladnú zem.

Sevření povolilo a zmizela i ta síť z čakry. Vedle mě padlo k zemi bezvládné tělo Sayuri. Nevěřícně jsem se na to představení dívala. Klekla jsem si k té ženě, která se mě pokoušela zabít. Svého zachránce jsem naopak nevnímala vůbec. Bylo toho na mě moc.

"Za všechno může Tetsuya, že?" pravila jsem smutně.

Okamma Mashi

Ukázal som prstom k Mikomi.
"Hej, dievča, viem, že sa ti pokúsila ublížiť, ale môžeš pre ňu niečo urobiť ? Vždy hovorila o tom, ako chcela byť pochovaná pod nádvornými kameňmi v sídle Hyuuga. Viem, že potom všetkom, čo sa stalo, to asi bude nemožné, ale mohla by si ju odniesť aspoň do konohy ? Bola by ti vďačná."