Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

"Ne, Naomi-sensei je na mne pořád naštvaná." povzdechla jsem a pak si všimla Shewa.
"Zatraceně, jak se ti podařilo vykloubit si ruku?" dostala jsem tik do oka.
Díky Byakuuganu jsem viděla, co se mu stalo.

Ne to nic není to není vykloubené. zalžu usměju se falešně.

"Coze si robil ?"
Ked som pocul ze ma vyklbene nieco objavila sa mi na cele kvapka .

Říkám to není vykloubené nic s tim nemam. zalžu znovu

"Dobře," kývla jsem, "dobře."
Možná je to bláhové, ale já mu prostě věřím. Nebo chci věřit?
Popotáhla jsem a hřbetem ruky si otřela oči.
"Takže, co teď?"

Usmial som sa na ňu .
"Nechám to na tebe ale vymyslím niečo ja ?"

"Vážně?" dost surově jsem ho chytila za ruku a trhla, abych ho přitáhla blíž a dokázala, že ho to bolí. Krvelačně jsem se usmála.
"Nechtěl jsi říct něco jiného?"

Pak jsem se otočila na Ryuujiho.
"Asi zase zkoušely Gatsuugu a srazili se." povzdechla jsem.

Aau!! velice silně jsem zařval možná to bylo slyšet přes celé cvičiště a jak trhla ještě k tomu tak jsem spadl na zem.

"Mohli by jsme si zatrénovat, když už jsme tady," ukázala jsem rukou kolem sebe. Teprve teď jsem si všimla lidí nedaleko. Trochu jsem se zarazila.
Kolik toho asi slyšeli?
Pak jsem se zase pohledem i myšlenkami vrátila k Narutovi.
" Víš, nad něčím jsem přemýšlela," zamyšleně jsem sklonila hlavu, " lidé vyvolávají mrtvé lidi, kteří byli za života silní, aby je využili ve svůj prospěch, lidi, kteří byly za života slabí a snadno využitelní, za vyvolání nestojí. Člověk si vlastně může vybrat, buďto ho lidé budou využívat v životě a nebo po smrti. Rozhodla jsem se pro to druhé, chci se stát dostatečně silnou, aby jsem mohla složit, jen lidem, kterým chci," malinko jsem se usmála a podívala jsem se na něj.
"Tak, co na to říkáš? "

"On sa zrazil pri gatsuge ?"

Docela ma to zaskocilo kedze mne sa to nestalo ani pri treningu .
Ja som vzdy dobre vycitil Ronguovu pritomnost a on zasa moju .
No to bolo asi vdaka Ashinmu prvemu treningu kde som len pobehoval .
"No tak ... ale mne sa toto vazne nestalo ...
Nechces s tym pomoct ?
Teda ked nebudes zraneny ."

Nespadl, protože jsem ho pořád držela za ruku.
Teď jsem ho donutila, aby se posadil, sundala rukavice a odmotala všechny obvazy a začala ho léčit.
"Tak... " zavrněla jsem po chvíli.
"Obvázat a do zítřka máš po tréninku."

Vůbec jsem ho nevnímal protože jsem si držel tu ruku a hrozně mě to bolelo.


Ale já musim trénovat!! řeknu jí.

Usmial som sa .
"Vieš ...
Nemusíš sa nechať využívať vôbec .
Je to aj podľa toho čo sama chceš robiť ja som sa vždy riadil tým preto si myslím že ma nemajú prečo využívať .
A ty keď sa staneš silná môžeš sa časom rozhodnúť sama ako chceš aby to bolo vždy je to len na každom ako sa rozhodne .
No ale možno štipka pravdy tam je no aj keď tu v Konohe stojí zvyčajne každý za každým tu sa niečo také málokedy vidí .
No a zatrénujem si určite rád "

"Ale vies co sa stane ak budes trenovat aj zo zranenim ?
Prides u ruku a mas po trenovani radsej Shijin pocuvni ...
Odporovat je nemozne "
Zasmial som sa .

"On už ví, že mě nemá naštvat." blesklo mi v očích.
"Takže dneska zůstaneš v klidu, viď?" zamrkala jsem a nasadila andělský výraz. Bohužel u mě také platilo jedno zvláštní pravidlo - Čím sladší úsměv, tím rychleji se kliďte z cesty.

Ale když nebudu trénovat tak tu techniku nedokončim úplně. řeknu a Kinomaru začne skákat na Ryuujiho

"Dokončíš ji zítra." pokrčila jsem rameny.

"No, pokud to nebude vadit tam těm, lidem," kývla jsem hlavou k tří členné skupince.
" Asi se jich půjdu radši zeptat," vstala jsem a vydala se k nim.
Vsadím se, že na tu svojí slušnost jednou dojedu, ušklíbla jsem se.

Ale Shijin-sama když nebudu cvičit nikdy se ti nevyrovnám. řeknu velice smutně.

"Shijin-sama?" teď se v mé tváři vystřídal překvapený výraz s naprostým zmatením.
Pak jsem se pousmála.
"Vyrovnat se mi můžeš zítra, hai?"

"Tak fakt pockaj do zajtra a ja ti s tym teda pomozem predsa som sa tiez dal zasvetit do Klanu Inuzuka aj ked niesom pravy clen "
Potom som si zacal hmkat .
"Shijin sama ... Shijin sama ... hmm "

Došla jsem až k nim.
"Dobrý den, ehm, omlouvám se jestli ruším já jen to, eto, nevadilo by vám, kdyby jsme si tu zatrénovali, že ne? " usmála jsem se na ně a rozpačitě jsem se podrbala na hlavě.

Shijin musim ti něco říct ty jsi jednim člověkem kterym bych chtěl být jste chytrá a silná a toho chci dosáhnout bohužel se mi to nedaří ty zranění mě pořád zdržují. řeknu