Hora klanu Hiashi

First topic message reminder :


Toto je hora klanu Hiashi pôsobí zamilovane taktiež disponuje krásnym prostredím.Tu nájdu mnohí ninjovia klud a pohodu.

Sedela som na najvyššom možnom bode na hore a v okolí 200 metrov okolo mňa všade vládol biely oheň ktorý tvoril v podstate nepreniknutelnú bariéru.. smutnými očami som sledovala svoje ruky, stále som bola v Jujutsu forme.. len som si nimi chytila hlavu a mierne som sikla.. Sakra.. prečo to musela vydieť?! spýtala som sa v duchu samej seba .. pred očami som mala ten jej pohľad keď sa na mňa pozerala.. možno som si ho vyložila zle ale myslela som si že je to niečo na štýl zhrozenia.. opovrhovania a podobne.. rozmýšľala som nad tým že sa zase vrátim do vezenia.. tam som bola aspoň pod zámkom..

Klopýtala jsem na horu, asi šestkrát jsem se málem přizabila, ale šla jsem dál.
Když jsem narazila na ten oheň povzdechla jsem.
A to se mám zabít?
Na chvíli jsem zavřela oči a přemýšlela, pak jsem na ni prostě zkusila zavolat, jestli si mne všimne. Můj hlas zněl trochu divně, no za její jméno jsem připojila "chan" aby pochopila, že ji nechce nikde znovu zavřít ani jí ublížit.

Bol som pri ních bližšie no tak aby na mna nevideli.Raikage-sama vy sa len obetujete pre druhých ale na seba nedbáte a ani ste nedodržali slovo.Poteral som na nich no pepočuval o čom rozpravjau len som bol pripravený keby sa niečo stalo.

Vynoril som sa z plameňov.. bol som asi taký veľký ako ako nejaká lopta.. najprv som pohľadom spočinul na Rin no po tom som s ním prešiel na strom a kríky za ktorými sa schovával Isas.. po tom však znova prešiel na Rin... pohľad sa mi na nej na chvíľku zastavil no len som sa rozplinul a "zmizol".. inak sa od Atsuki žiadna reakcia neozývala..

Jen jsem pozvedla obočí.
Jak milé...
Znovu jsem zavolala a pak jsem se rozkašlala.
Cítila jsem se mizerně, no nevěřila jsem, že by mi ublížila.
Celkem zoufale jsem se dívala do plamenů a pohledem po ní pátrala.
Měla jsem trochu starostlivý výraz.

Veríš niekomu komu si dala dôvod žiť? ozval sa tajomný hlas pri uchu Rin no to bolo tak všetko.. mohlo ju však napadnúť že by som jej nikdy neublížila.. biele plamene však boli také husté že cez nich nebolo vidieť nič..

"Kdyby ne, tak tu nejsem, baka." už jsem nevolala tak nahlas, protože se mi špatně mluvilo i stálo. Měla jsem takový ochraptělý, unavený hlas a vypadala jsem spíš jako jeden z jejích zombie než jako živý člověk a ještě k tomu Raikage.
"Tak už pojď..."

"RIN !" sledoval jsem jí až tady "Jakto že si nešla hned domů !?"

Prečo sa potom bojíš že ti tie plamene ublížia?.. ozvalo sa ti znova pri hlave.. ja som len stále sedela v podstate v strede tej bariéry z plameňov .. oboma rukami som si zvierala hlavu ktorú som mala načapenú na kolenách.. cítila som ako sa mi pomaly Jujutsu vytráca no stále bolo dosť jasne vidieť..

Jen jsem zavrtěla hlavou.
"No když myslíš..." to jsem řekla spíš jen pro sebe. Pak jsem asi zešílela, protože jsem nikoho nevnímala a vstoupila do plamenů.

Rin nič necítila.. bol to taký divný pocit no nepôsobili jej nijaké zranenie a ani bolesť.. nakoniec sa ponorila do bielych plameňov a ani nie o pár centimetrov sa z nich vynorila na "druhej" strane bariéry.. mohla si ma všimnúť no ja som mala pohľad stále upretý niekde do zeme..

"dělej si co chceš" mávnul jsem rukou a odešel

"Atsu-chan..." pomalu jsem mířila k ní, ale pak jsem klesla k zemi a vykašlala krev.
Ksó, nesmím se už přepínat... Moc chakry třetího...

Pozrel som na tu osobu tss a tento ma mať vlastnu časť zeme len pri tej predstave ma mrazilo pozeral som sa na nej dalej čo sa deje

Len som sa pomaly postavila a podišla som až k Rin.. jednu ruku som jej položila na chrbát páč bola zohnutá pri zemi.. na chrbte sa jej objavil prazvláštny pentagram a ja som sa voľnou rukou chytila za svoju hruď kde sa mi pod oblečením objavil rovnaký.. voodo.. pomocou pentagramou bola moja špecialita ešte viac než genjutsu či biele plamene.. pocítila som ako začínam strávať energiu.. chakru a ako sa na mňa presúva všetka bolesť ktorú zrovna cítila, tiež som jej pomocou jednoduchého princípu "výmeny" cez oba pentagramy preniesla časť mojej chakry.. aspoň takú aby dokázala ďalšie dve hodiny ako tak fungovať.. viac som už nevládala.. Jujutsu zatiaľ zo mňa úplne opadlo a ja som len klesla na kolená vedľa Rin.. takto som jej v podstate odstránila vśetku bolesť.. dokonca aj bolesť hlavy.. teda lepšie povedané preniesla som ich na seba.. na oplátku som zase jej dala časť mojej chakry.. proste niečo za niečo.. takmer v momente sa mi zahmlilo pred očami no udržala som sa pri vedomí a snažila som sa intenzívnym žmurkaním bolesť prekonať.. predsa len bola som na ňu zvyknutá..

Překvapeně jsem zvedla hlavu, mlaskla.
"Tak abysme šli..." nenapadlo mne, co jiného říct.
"Myslím, že se obě potřebujeme vyspat." podepřela jsem ji a vytáhla na nohy. Cítila jsem se kupodivu skvěle.
Co to udělala? Ale vždyť je to jedno...
"A ještě...Už mi prosím neutíkej." ušklíbla jsem se.

Prečo sa zahadzuješ s niekým kto je upísaný Jashinovi? spýtala som sa potichu a v podstate som na ňu prenášala podstatnú časť svojej váhy. .cítila som sa hrozne, nevyspato.. ako keby som tri dni nespala..bolela ma hlava, podlamovali sa mi nohy a podobne.. moja odolnosť bola o dosť menšia než tá Rin páč mi ju dosť skosilo moje kekkei tota už pri narodení..

"Ale, ale... Asi jsem za tebe začala cítit jistou zodpovědnost." ušklíbla jsem se.
"Vlastně tě už beru jako mladší sestru a té člověk odpustí cokoli." cesta z hory se mi moc nelíbila, no alespoň to bylo z kopce.
Je docela těžká... Propříště vím, kde je má hranice a budu se muset vyspat dřív.

Heem.. pôvodne som mala byť len po tvojom boku.. taká bola dohoda.. toto je niečo ako.. povýšenie.. povedala som pri čom som sa len mierne bolestibo zachechtala.. očividne som to myslela skôr zo srandy. som rada že si ma zobrala z toho vezenia. Onee-chan.. dodala som ospalo pri čom som aj po veste viac menej zaspávala..

"Povýšení." tiše jsem se rozesmála a doslova ji táhla směrem ke svému bytu.

(Přesun)

Cchcel som ísť za nimi no vidle som že su spolu štastné a nechcel som tuto chvilu tak precaj si našla spiratnenu dušu usmial som sa dal znamenie ruky a zmyzol
(presun)

hai hai.. zašomrala som už v polospánku no stále som sa silou mocou udržiavala pri "vedomí".. len som sa nechala ťahať a sem tam som jej nejakým tým krokom pomohla.
(presun)

drak doletěl na vrcholek hory seskočila jsem na trávu a rozhlédla se foukal zde trochu silnější vítr a pohrával si s našimi vlasy otočila jsem se na Rin

Na chvíli jsem přivřela oči a užívala si příjemný pocit, při kterém mi vítr čechral vlasy.
Dnes příjde konec... A já to vím.
Mé tělo se znovu rozhořelo černými blesky.
"Jak si přejete, budeme bojovat."

odstoupila jsem od ní Dag se pro jistotu oddálil taky aby jendu nedostal, tušil že budu chtít boj přímo a ne s ním. Zadívala jsem se jí do očí.

"připravená?"