po chvíli jsme vše co si objednali donesl a položil jsem vše na tácu předně na stůl ''ať vám chutná''
usmál jsem se a odešel jsem k pultu

,,Arigatou!" zavolala jsem za číšníkem. Zamíchala jsem si čaj a opatrně, abych se nepopálila, jsem se napila. Položila jsem ho na stůl a pohrávala jsem si s tím hrníčkem.

A co jinak nového kromě těch špatných zpráv nějaký radostný?"Pomali jsem jedl rámen.

,,Radostné?" zamyslela jsem se. Přemýšela jsem, jestli mu to mám říct nebo ne. Nakonec jsem to zavrhla. ,,Iie, nic..." zavrtěla jsem hlavou. ,,Krom toho, že mě Shizune se Sakurou vyléčily, tak asi nic."

Ale notak něco musí být!"Dojedl jsem rámen a poděkoval za jídlo."Notak šup sem s tím"

Kousla jsem se do rtu.
,,Je to složitější. Z části pěkné, z části smutné, z části dost zmatené." pousmála jsem se. ,,Co ty s PiliKKou? Něco nového?" pokusila jsem se změnit téma.

Mm no ani ne.Snažil jsem se zase obrátit téma.Říkal jsem ti že se nemáš kousat do toho rtu!A pověz co to teda je?

,,Ano ano, mami." zabručela jsem. ,,Jde o Assasina...Nebyli jsme spolu strašně dlouho. Zdá se mi, že mu to ani nechybí. Je zahlcen prací, nemá čas..." vzdychla jsem.
,,Jenže...Moje láska k němu se tímhle způsobem brzy vytratí...Objevil se tu totiž ještě někdo.." mírně jsem se pousmála a hypnotizovala hladinu čaje, na které dělal vír, jak jsem ho lžičkou míchala.

A kdopak?Začal jsem vyslýchat napjatě."Jestli jde o Assasina tak ten se podle mě oženil s kanceláři."

,,Nejspíš.." usmála jsem se. ,,Noo..A jde o jednoho mého...kamaráda.." usmála jsem se. ,,Znám se s ním od malinka. Vždycky jsme se prali, nadávali si, hádali se, až nás sensei a jeho dvojče od sebe museli odtrhnout, jinak bychom se přizabili." usmála jsem se při vzpomínce na zamraženou ruku, díky lízátku. ,,Byli jsme spolu v týmu i v Anbu. Tam jsem byla jeho velitelka. Teď je se s vým bratrem znovu ve vesnici a já..." začervenala jsem se. ,,Myslím, že k němu něco cítím."

,,Umm...Dai Utsushi..."

,,Hai.." pousmála jsem se. ,,Jen...Vím, že k němu něco cítím, ale zároveň ještě stále něco cítím k Assasinovi...A...no prostě, je to zamotaný.." povzdychla jsem si a stejně si ten plášť rozepla, protože tu klimatizace nebyla a mě bylo strašný teplo.

Všimla jsem si, že neodpovídá. Čaj už jsem měla studený, ale dopila jsem ho.
,,Copak? Sedíš jak přimražený." pokusila jsem se o úsměv.

,,Který z nich? Kaito nebo Manzou?" naklonila jsem hlavu na stranu.

Manzou ti posílal jed přez Kaita."Podíval jsem se vážným pohledem.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nevím, jak dlouho mě Manzou zná, ale řekla bych, že pouze od té doby, co jsem se stala Mizukage, když je v radě..A Kaito..Viděla jsem se s ním po velmi dlouhé době, nemohl to být on. Navíc jsme skoro nikdy nezůstali spolu sami, neměl příležistost. A nepracoval pro Manzoua."

,,Sestřenice...Spolu s jejím bratrem byla dědička vedlejší klanu Yamada..Ale Yuuki to být nemohla. Byla jsem jako její máma. Měla mě ráda a já ji. Byla u Akatsuki, u Manzoua a stejně mi donášela. To od ní vím, že mě Mazou chce zabít...A taky jsem se s ní neviděla hodně dlouhou dobu, nevěřím, že by to udělala. Ona ne." přivřela jsem oči.

Zarazila jsem se. ,,Nevím, stejně se mi to moc nezdá." stála jsem si za svým.