Velitelství Anbu jednotek Suny a přístě střežené vězení

"Kuriarare Kaito."

"tak jdeme !" vykřikl jsem z poza něj

Přiběhl jsem trovna k Kuriarare

Potřebuju něco důležitýho říct v nemocnici je nějaká žena a nepřišla dveřma,ale oknem a to nevypadá moc dobře a bojim se,že je to ta co to udělala Daikimu jděte tam. řekl jsem mu (anbu) a čekal na odpověď.

Když mi nikdo neodpovídal nechal jsem pouze vzkaz a šel jsem tam sám (přesun)

ANBU 1
Zaslechl jsem křik a vešel do místnosti. Přečetl jsem si vzkaz. Yatoshi-sama? Okamžitě jsem křikl na dalších pár ANBU poblíž.

------
Čtyřčlenná jednotka ANBU se vydala k nemocnici.

Na velitelství přistála holubička s důležitým vzkazem na nožičce.

Spoiler:

Na ANBU Velitelství přiletěla holubice i se vzkazem a rozpadla se na písek.

Spoiler:

Velitel ANBU jednotek
Přišel jsem ke stolu a přečetl si vzkaz. Nespokojeně jsem mlaskl, ale pak jsem již zase rozdával rozkazy a vyslal tříčlenný tým do kanceláře.

Ostatní ANBU hned splnili Velitelovi rozkazy, vyklidili celé Velitelství, aby nepadlo do špatných rukou Akatsuki nic cenného.
Po několika minutách se vše sbalilo a všichni byli připraveni k odchodu. Na to se všichni ANBU i s Velitelem přesunuli před bránu.
(Přesun)

Do velitelství vlétla písečná holubice a rozpadla se na prah. Zůstal po ní jen vzkaz.

Dopis:

Anbu
Objevil jsem se v centrále a předal ninju kolegům, kteří jej zavřeli do vězení a hlídali každý jeho pohyb.

''Hmm?''Vykoukl jsem a prohlédl si kde se nacházím.Aha..No skvělé takže mě zavřela.Ušklíbl jsem se a opřel se o mříže,položil jsem si mezi ně hlavu a sledoval co se dějě kolem..

Seděl jsem ve skulince v rohu a zlepšoval si své dvě loutky.Musím ji získat..Guren bude má..Ušklíbl jsem se a schoval jse do svitku.Upravil jsem si plášť,přišel k mřížím a opřel se o ně.Co se to dějě?Mám špatný pocit..Přitáhl jsem se blíž a sledoval malé světýlko,jediné světlo co jsem za dva roky viděl..

Dorazila jsem na Velitelství, ANBU mě bez otázek nechali projít. Zamířila jsem dolů, do vězení. Došla jsem k jedné cele a zamžourala do tmy, netušila jsem, jestli osoba spí nebo nespí, ale dneska jsem se už na nic nezmohla. Sedla jsem si do rohu, naproti mřížím, hlídky byli na noc pryč. Kolena jsem si přitáhla k sobě a ani nevím jak.. Prostě jsem usnula, zmatená a s pocitem totální bezmoci uvnitř.

Že já si myslel...Přivřel jsem oči a sledoval jak usla,vlastně jsem ji sledoval celou noc,když nemůžu usnout..tak dost.Připevnil jsem na ni vlákna zatím co spala a trhavým pohybem jí přítáhl rychle k sobě,přičemž jsem vytáhl Hakův senbon a dal jí ho ke krční tepně.''Proč si přišla?''Řekl jsem a čekal až začne reagovat ona,nebo její písek.

Tím, že mě nešetrně hodil do mříží mě opravdu dost nehezky probral! Ani jsem nenechala písek zareagovat, nechtěla jsem. Mlčky jsem ho sledovala a jen se podívala na jehlu, co držel. V tu chvíli mi podstatně bylo všechno fuk, stejně mě nezabije. Něco mi říkalo, že by to neudělal, aspoň ne teď.
"Laskavě mě pusť a pak se všechno dozvíš!" Sykla jsem tišeji a pohled zabodla do dveří naproti a pak na hodiny. Měla jsem jen málo času a on taky. Propalovala jsem ho tak trochu i zlostným pohledem. Kdyby do Suny nikdy nepřišel a nenechal se uvěznit, nepřišla by ani Tsukiko a já tu teď nemusela být. Jen jsem se zhluboka nadechla a zachovávala klid, který mi po včerejší noci opravdu chyběl.

''Hmm?Chceš si se mnou teď zahrávat?''Řekl jsem chladně a přitáhl jí.''Zavřela si mě sem,nechala si mě tady dva roky a najednou z ničeho nic přijdeš a chceš mi něco vysvětlovat?!''Procedil jsem skrz zuby a pustil ji.''Nehodlám s tebou spolupracovat..''Řekl jsem chladně,přešel celu a posadil se na chladnou zem.

"Jak chceš.." Sykla jsem. Lepší budou činy než slova. "Opravdu nemám náladu na to, ti něco vysvětlovat. Nejsem tu dobrovolně a pamatuj si, že tohle nedělám pro tebe.." Dodala jsem, vytáhla z kapsy klíček, který jsem během minulé noci získala. Strčila jsem ho do zámku a otočila. Ozvalo se cvaknutí, čímž se deaktivovali i veškeré pasti a pečetě. Znovu jsem pohledem zatěkala k hodinám. "Máš 5 minut na to, aby jsi odsud vypadnul a ohlásil se v Otogakure svému Otokagemu! Hlídka se momentálně střídá. Pasti zvenčí jsou na těch pět minut deaktivované a stráž u hlavních dveří je omezená. Pokud nepůjdeš, tvá smůla" Sykla jsem a snažila se zachovat pevný hlas, i když se mi párkrát zlomil.
Yo, proboha co to děláš?! Pouštíš ven zločince, zrazuješ Sunu a kvůli čemu? Jen kvůli Kisukemu? Kvůi přátelům obětuješ své sny? Nemám na výběr.. Pravděpodobně jsem zešílela. Otevřela jsem dveře od cely a ustoupila o krok stranou. Zrak jsem sklopila k zemi. "Jdi a ohlaš se.. Prosím.." Špitla jsem svou tichou prosbu, spíš už jen stvořenou ze zoufalství. Věděla jsem, že dělám chybu.. Ne, už jsem ani nevěděla, co je správné. Neměla jsem ani na to zachovat si pevnou a kamennou tvář, natož se mu podívat do očí.

''Hmm..Teď mě o něco prosíš?''Trochu jsem se zamračil a vstal.''Až se příště uvidíme..Nebudu tě nechávat jako před tím..Takovou chybu už neudělám,jako je ti věřit abych nedopadl jako teď.''Prošel jsem kolem ní,a pomalu vycházel ze dveří.''A teď vážně..Věříš že ho jen tak pustí?Možná ti kousíček z něho pošlu na památku.''Řekl jsem chladně a zmizel.(přesun)

Když zmizel, vyslala jsem písek na zámek a stiskla ruku v pěst. Zámek se rozpadl na několik menších kousíčků, aby to vypadalo, že utekl. Pak jsem písek zase odvolala, strčila si klíček do kapsy a šla ho vrátit, tam, kam patřil. Vypařila jsem se nenápadně z vězení a mrkla na hodiny. Měla jsem minutu na to zmizet z Velitelství. S ANBU maskou na tváři jsem procházela kolem ostatních ANBU a jak je pro ně typické, nevšímali si mě, stejně jako já jich. Propletla jsem se prázdnými uličkami a pohledem na chvlku zastavila na kanceláři Velitele ANBU jednotek, na místě, kde jsem jednou chtěla být i já. Jen jsem si povzdechla, pevně semkla víčka k sobě a nechala tu myšlenku odplout.
Zuřil ve mě vztek a lítost sama nad sebou. Nad svou vlastní ubohostí. Potřebovala jsem pryč. A během několika málo sekund, jsem se opravdu probleskla na místo, kde jsem si svou zlost mohla patřičně vybít.
(Přesun)

Přišel jsem ke velitelství Anbu jednotek.
"Doufam že tu nekdo bude dalo dost prace najit toto místo jelikož nikdo skoro přene nevi kde se nachází".klepu na dveře.

Nikdo neotvíral tak jsem odešel.
(presun)