Senju čtvrť

,,No Uchihové byli vžycky nějak hm zvláštní." Poškrábal jsem se na hlavě. ,,Iwagakure? Co konkrétního bys chtěl, abych zjistil? Jak si vedou a tak dále?"

"Hai, a kdo je jejich Kage, prostě co nejvíce informací. Ohledně zabezpečení atd. Jenom Ať tě nikdo nenajde a nedopadne to jako tenkrát." pousmál jsem se.

Usmál jsem se. ,,Jo v pohodě. Pořád žiju." Zamával jsem mu na rozloučenou a pomalu vyrazil pryč.

"Tak teď jsem na řadě já..." Pousmál jsem se.
"Přišel jsem v podstatě ze stejného důvodu jako Seito. Nemáte pro mě nějakou misi?"

"Vrať se živý..Bráško." zamával jsem mu taky.
"Misi..Hm..Ty jsi pátrací ninja, nedávno unesli feudálnímu pánovi země Cukroví dceru. Prý to byly stvůry. Dle popisu odpovídaly Orochimarovým pokusům. Takže, už tušíš, co po tobě chci? Tohle je jediná věc, která po ní zůstala." podal jsem mu vlasový kartáč se spoustou vlasů.

"Hai, rozumím." Pronesl jsem, sebral kartáč a vyšel ze dveří.
Následně opustil Konohu a vyrazil do Země Cukroví.
(Přesun.)

Letmo jsem zaťukal a hned vstoupil dovnitř kanceláře.
"Tak jsem tu. Vše zařízeno. Hanzou dá vědět do konce týdne. Vážně nevím, co si o tom mám myslet, přes tu jeho masku jsem nedokázal pořádně odhadnout, jestli se mu návrh zamlouvá. Nejspíš na to přistoupí jen s určitými podmínkami."
Při vyprávění jsem si sedl do křesla a podíval se na Hokageho.

"Jé, to bylo rychlé." pousmál jsem se nad Alliiho příchodem.
"No, Hanzou je hold Hanzou. Uvidíme, jak se zařídí."

Opravdu zvláštní chlapík..
"Počítám, že nijak zvlášť velké požadavky mít nebude. Jen si to chce ujasnit a ujistit se, že ho nezradíme nebo nepodrazíme."
Začal jsem klepat nohama do rytmu té písničky, kterou hrála nějaká žena v Kiri. "Máte pro mě ještě něco, Hokage-sama?"

"Ne, zatím ne. Děkuji..." pousmál jsem se a pořádně se opřel.

"Dobře, kdyby bylo něco 'hrr', tak mi dejte vědět vzkazem do sídla. Tam si ho určitě vyzvednu," mrkl jsem na Assasina a líně vstal z křesla.
Asi půjdu do Kiri a najdu tu ženu, co to zpívala. Nemůžu ji dostat z hlavy.
"Teď už půjdu. Zatím, Hokage-sama."
Mé kroky směřovaly ke dveřím, byl jsem připraven k odchodu.

"Jasně..Měj se hezky, Dobrou noc." zamával jsem mu a unaveně jsem položil hlavu na hromadu knih rozložených na stole.
Nechce se mi jít ani nahoru...

"Dobrou.." po otevření dveří byl vidět už jen stín, zabouchl jsem a zmizel ve tmě.
.Přesun.

Procházela jsem Senju čtvrtí a snažila si zapamatovat toho co nejvíc. Očima jsem těkala z místa na místo. Zastavila jsem se před kanceláří a chvíli jsem jen bezmyšlenkovitě hleděla do dveří. Pomalu jsem zvedla ruku a zhluboka jsem se nadechla. Nakonec jsem jen ruku zatla v pěst a potichu zaklepala na dveře. O krok jsem ustoupila a vyčkávala.

"Dále?" ozval jsem se a zvedl hlavu z knih.
Ach..

Brouzdal jsem ulicemi konohy, až jsem dobrouzdal k Hokageho kanceláři.
[Mnojo... já mám vlastně informace o misi.]
Povzdechnul jsem si a pomalu docházel ke kanceláři.
Viděl jsem Yoko jak vchází do Hokageho kanceláře.
[Super... aspoň vím, že je doma.]
Došel jsem až k zavřeným dveřím a čekal venku.

Vzala jsem za kliku ode dveří a vešla do kanceláře. Byl tam jen Hokage. Mám to ale štěstí.. Pousmála jsem se. "Dobrý den Hokage-sama.." Pozdravila jsem, ale pak jsem si všimla, že je Hokage poněkud rozespalí. Opravdu si umím vybrat dobu..
"Nejsem zde dnes kvůli tréninku, já.." Tak už to konečně řekni. "Přišla jsem se s Vámi rozloučit a za všechno Vám poděkovat. Dnes totiž odcházím zpátky do Suny" Nervózně jsem přešlápla na místě, ale jsem ráda, že jsem byla schopná to konečně říct. Pohledem jsem zabloudila kamsi za Hokageho a vzpomínka na to, jak jsem byla nervózní, když jsem poprvé vkročila do téhle kanceláře, tady pořád byla.
Nesnáším loučení.. Není to příjemný pocit.. Když něco musím opustit..
Dala jsem si neposedné prameny vlasů za ucho a přemýšlela o svých dalších slovech.

"Yoko, to je mi překvapení.." pak jsem se zarazil nad tím, co říkala. Už odchází...
"Yoko, já, bych rád jen řekl jedno...bylo mi opravdu ctí, mít tě u sebe ve vesnici, a ještě předtím než odejdeš, bych ti dal něco na památku.." byl jsem opravdu zaskočený. Yoko jsem měl rád, patřila k nám, a teď už tady nebude.. rychle jsem zamrkal okem, abych zahnal slzy.

Pousmála jsem se. "Hokage-sama, jsem Vám vděčná opravdu za všechno. Těch společných hodin tréinku.. Jen díky Vám jsem tím, kým jsem dnes. Konečně nemusím mít strach z toho, že se ze mne stane krvelačné monstrum. Strávila jsem v téhle vesnici několik opravdu úžasných měsíců. Miluji Konohu. Je to vesnice na kterou nikdy nezapomenu a doufám, že ze Sunou bude i nadále udržovat dobré vztahy.." Pousmála jsem se. Měla jsem nutkání Hokageho obejmout. Přeci jen byl to můj sensei, ale zároveň to byl Hokage a já nevěděla, jak se zachovat, tak jsem jen zůstala nehnutě stát na místě.
"Hokage-sama. Nevím, jak ještě více vyjádřit svůj vděk vůči Vám. Jsem hrdá na to, že jsem mohla být studentkou někoho tak váženého, jako jste Vy sensei.." Pousmála jsem se a snažila se potlačit slzy. Pak jsem slyšela, že pro mě něco má a tak jsem ho pozorovala.

"Já opravdu nevím, co říct Yoko...Snad jen." rychle jsem vstal a přešel k ní. Pořádně jsem ji objal.
"Yoko, nemáš vůbec zač. Jsem na tebe hrdý.." pořádně jsem ji zmačkal a pak od ní odstoupil..
"A taky..ten menší dárek.." pousmál jsem se.
"Jsi připravená?"

Překvapeně jsem zamrkala a objetí jsem opětovala. Usmála jsem se i když se mi do očí hnali slzy. Baka, teď přeci nesmíš brečet jako malé děcko.. Podařilo se mi slzy na poslední chvíli zahnat.
"Hai.." Přikývla jsem na jeho otázku a zvědavě ho sledovala.

"Tohle bude poslední věc, kterou ti dám..Hakke no fuuin Shiki. Zapečetím do tebe i kus mé čakry, kdyby ses náhodou dostala do nebezpečí, a chtěla uvolnit pečeť objevím se já, a odeženu tě od toho, nebo pokud by se pečeť porušila."
Udělal jsem pečeť a má pravá ruka začala svítit podivným zlatavým světlem.
"Jsi připravená? Já vím, jsem hrozný, ty se tady loučíš a já myslím na takové blbosti." dodal jsem s úsměvem.

Poslouchala jsem ho.
Teď už mi dá Shukaku snad pokoj..
Ušklíbla jsem se nad Hokageho poznámkou. "Blbosti? Jsem za to ráda. Za to co pro mne všechno děláte. A hai tak.. Můžeme začít.."
Podívala jsem se na břicho, kde se měla nacházet ta stará pečeť, kterou mi kdysi dala PiliKKa. Jednou už jsem pečetění zvládla, zvládnu to i podruhé.

"Hakke no fuuin shiki!" přitlačil jsem svou ruku, která zářila. Za chvíli se jí objevila na břiše pečeť další, která se spojila s tou předchozí..
"Klíč..je tady." udělal jsem pečeť a z mého krku vyskočil obrovský svitek.

"Pořádně ho uschovej." přitiskl jsem do klíče další pečeť. "Tohle by mělo stačit, jsi perfektně chráněna." doširoka jsem se usmál.
"Yoko, budeš mi chybět."

Cítila jsem se zvláštně. Nejprve to byl tak trošku šok a pak, jako kdyby se uvnitř mě něco úplně rozděllilo. Nebolelo to.. Bylo to.. Zvláštné. Nedokázala jsem to popsat. Počáteční šok přešel a já se zhluboka nadechla. Podívala jsem se na břicho. Pečeť pomalu mizela a za chvilku nebyla skoro vidět. Je vidět celá jen, když používám chakru.
Vzala jsem si od Hokageho svitek. "Děkuju.." Řekla jsem a schovala si ho do brašničky. Později bych ho mohla vložit do přivolávacího svitku, uvidím..
"Hai.." Přikývla jsem k Hokageho větě, ale pak jsem po dalších slovech posmutněla.
"Hokage-sama.. Vy mi budete scházet také. Dlouho jsem přemýšlela a rozhodovala se. Ale, naučil jste mě toho víc než dost a teď je na mě, abych zdokonalila své schopnosti a zesílila" Pousmála jsem se a pak se pomalu otočila k odchodu. Zastavila jsem se u dveří.
"Cesty Shinobi jsou nevyzpytatelné.. Kdo ví, možná se zase příště střetnete sensei. A doufám, že to bude brzy.." Naposledy jsem se na Hokageho usmála. Netušia jsem, že loučení tak bolí..
Ještě jsem mávla na rozloučenou a odešla pryč kanceláře.
(Přesun)