Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Holub který přistal kousek od lavičky,mě vytrhl z přemýšlení.Rozhlížím se kolem,lidi chodí sem a tam.Na hřbitov se mi nechce...co s růžemi?
Chvíli přemýšlím,nakonec začnu cosik lovit v šatech..po chvíli vytáhnu kus papíru a odkud si vykouzlím tužku.
Chvíli čmárám cosik na papír.Papír připlácnu na košík a pomalu šoupavým krokem se vydám ku domovu.

Na papíru je toto:

Spoiler:

"Hmm...netuším...alebo vieš čo? Dnes sa nenajem xD" zasmejem sa. "Pozri...TO JE TEN NINJA!?" zakričím a zoskočím z budovy. Rozbehnem sa k ninjovi na lavičke. Akurát sa postavil. "PANE!? ČO VAŠE ZRANENIA!" kričím naňho. Má pri sebe ruže.

"Nenajest se?" zakroutila jsem hlavou. Seskočila jsem k nim.

Yuuki Botan napsal:"Hmm...netuším...alebo vieš čo? Dnes sa nenajem xD" zasmejem sa. "Pozri...TO JE TEN NINJA!?" zakričím a zoskočím z budovy. Rozbehnem sa k ninjovi na lavičke. Akurát sa postavil. "PANE!? ČO VAŠE ZRANENIA!" kričím naňho. Má pri sebe ruže.

Někdo na mě řve,otočím se.A to je ta dívka která mě včera léčila "Aaa,to jste Vy.V pořádku,jsem zdráv a děkuji.Vemte si růži kterou chcete" usměju se a ukážu na lavičku kde stojí košík s růžemi

"Nie je za čo! Skôr som sa chcela ospravedlniť že to nebolo dobre vyliečené..." dodala som. "Ružu..? To nemôžem prijať, sú nádherné..." poviem a prezerám si ich."Tak...potom tú bielu.." poviem a dodám, "Koľko bude stáť...?" a usmejem sa.

Yuuki Botan napsal:"Nie je za čo! Skôr som sa chcela ospravedlniť že to nebolo dobre vyliečené..." dodala som. "Ružu..? To nemôžem prijať, sú nádherné..." poviem a prezerám si ich."Tak...potom tú bielu.." poviem a dodám, "Koľko bude stáť...?" a usmejem sa.

Usměju se "Co by stála..Nic to máte za to,že jste mi pomohla a zbavila mě bolesti a navíc já růže neprodávám,jen šlechtím a rozdávám podrbu se na hlavě "Radost v očích lidí je myslím dostatečná odměna" usměju se

*přišel sem a procházel až sem najednou spatřil známou osobu, vyskočil sem na střechu*
"čau holky, vás znám, vy ste byly se mnou v týmu, v tsukigakure,....jak se vede??"
*podíval se mile na Shizuku*

,,Yuuki, Shizuko!" zavolala jsem na své dvě kamarádky a doběhla k nim. ,,Omlouvám se, že jsem zmizela, ale musela jsem si něco zařídit." usmála jsem se omluvně. Podívala jsem se na ninju, který se s holkama bavil. Usmála jsem se na něj.

"Arigato Gazaimas!?" Usmejem sa a pritisnem k sebe ružu. "Ste zvláštny človek, inak nepredstavila som sa, som Yuuki Botan, ANBU z Kirigakure. Smiem poznať vaše meno?" opýtam sa ho a pri úsmeve zavriem oči.

Podívám se na nově příchozícího. "Dobrý den." usměju se. "To jsem byla. A myslím, že jsem se ani nepředstavila... ehm... jsem Shizuka Yoru." natáhnu k němu ruku. "A vy?"

"ehm....já jsem polkin,...zatím bez příjmení,..moc mě těší yuuki a shizuko...ehmm...mimochodem dobrý den mizukage-sama"
*podal sem si ruku s oběma děvčaty a pak jednu podal mizukage-sama*
"těší mě"

Yuuki Botan napsal:"Arigato Gazaimas!?" Usmejem sa a pritisnem k sebe ružu. "Ste zvláštny človek, inak nepredstavila som sa, som Yuuki Botan, ANBU z Kirigakure. Smiem poznať vaše meno?" opýtam sa ho a pri úsmeve zavriem oči.

Kývnu na příchozí dámu.Není to Mizukage...mno možná "Mé jméno je Yuu,Tokubetsu Jōnin z Konohy,jsem osobní ochránce,Těší mě a k té zvláštnosti,kdyby bylo vše všední,svět by byl šedý a nudný,změny a odchylky dělají svět pozoruhodným místem" usměju se a hledím na ten babinec

"Mizukage-sama?" podivila jsem se. "Hledaly jsme vás."

"Těší mě." usmála jsem se.

"Umm...mňa tiež Polkin.." poviem prekvapene. Ovoniam ružu, je krásne čisto biela ako sneh. "Máte pravdu...bola by nuda, teda až príliš veľký pokoj...alebo by sa ľudia zbláznili..." poviem a zasmejem sa. Obzriem sa na Hitomi-chan, "Hitomi-chan...musím z tebou niečo prebrať...nevadí?" spýtam sa jej a usmejem sa.

,,Mě taky. Hitomi Yamada desu." usmála jsem se na něj a přijala jeho ruku na znamení přátelství. Milý a hezký, bliklo mi v hlavě trochu zákeřně, když jsem si Polkina pořádně prohlédla. Uculila jsem se své myšlence, aniž bych to věděla.
Stočila jsem pohled na druhého muže. ,,Krásně řečeno." pochválila jsem jeho..uhm..citát (? o.O).
,,Omlouvám se..Bylo to neodkladné, musela jsem to zařídit...Samozřejmě, Yuuki." pousmála jsem se.

"Umm...nevadí, aj tak sme ťa hľadali...bude vadiť ak sa porozprávame osamote?" spýtam sa jej a prenikavo sa na ňu pozriem.

Hitomi Yamada napsal:,,Mě taky. Hitomi Yamada desu." usmála jsem se na něj a přijala jeho ruku na znamení přátelství. Milý a hezký, bliklo mi v hlavě trochu zákeřně, když jsem si Polkina pořádně prohlédla. Uculila jsem se své myšlence, aniž bych to věděla.
Stočila jsem pohled na druhého muže. ,,Krásně řečeno." pochválila jsem jeho..uhm..citát (? o.O).
,,Omlouvám se..Bylo to neodkladné, musela jsem to zařídit...Samozřejmě, Yuuki." pousmála jsem se.

Trošku zčervenám "Dámy omluvte mě,čeká mě ještě samostudium,pokud chcete vemte si růže.Těšilo mě a žijte blaze,na brzkou schledanou usměju se a kráčím pomalou chůzi pryč

/mám totiž hlad jak vlk

,,Etto...Nevadí..Omlouváme se." mírně jsem se chlapcům a Shiz poklonila a s Yuuki jsem poodešla kousek dál, abychom nebyly na doslech.

Posadila jsem se na lavičku a opřela se.

"Vďaka, Yuu-sama!" poďakovala som a zamávala som mu.
Potom som odišla z Hitomi. "Hitomi-chan...nepoznáš niekoho kto vie robiť jedy?" spýtam sa jej.

,,Jedy?..No, znám..." usmála jsem se. ,,A k čemu, jestli to teda smím vědět." pousmála jsem a nadzvedla pravé obočí.

*přišel sem k shizuke a sednul si na lavičku*
"čáu,...taky ti připadá že je tu trochu nuda??...noo...ehm....když je tu nuda,..nešli bysme někam??"

Zabočila jsem do uličky. Byla jsem zamyšlená, ale v dálve jsem uviděla rýsovat se 4 postavy. A z toho tři hodně známé postavy. To snad.. Kiri ještě neodešla?
Rozebehla jsem se tam a měla jsem pravdu. Mizukage, Yuuki-san, Shizuka.. Všichni tam byli. Nechtěla jsem je rušit, ale hrozně jsem se nudila!
Aspoň někdo známý v téhle obrovské vesnici!

"Jo to je." přisvědčila jsem. "Hlavně teď, kdy si to nemůžu dovolit." pohrávala jsem si s krystalem, který jsem měla kolem krku. "Já nevím, nejspíš bude Mizukage chtít jít zpátky do vesnice."