Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

procházím bránou...

Všimol som si toho ninju z kamennej vesnice a tak som ho radšej sledoval.

*Jak jsi poznal že jsem z kamenné? Když mám všechny věci co připomínají kamenou u nás v kanceláři a jinak mám civil kterej jsem si po mynulý misi ještě ani nepřevlkl...

PS- Prepáč chcel som napísať len ninju moja chyba

"Konečne doma" povedal som a vybral som sa do kancelárie.

Pomalu jsem prošla bránou a nadechla se čerstvého vzduchu.
Doma je doma. Sice ráda cestuji, ale nejspíš to bude jen proto, že miluji tyhle návraty. Ještě chvíli jsem zůstala stát a rozhlížela se po vesnici.
Dala bych si kafe. Hmmm... Nikdo by nepoznal, co se mi honí hlavou.
V duchu jsem se ušklíbla a pokračovala dál do vesnice.

(Přesun)

Procházím bránou... (>iwa)

Objavil som sa pred bránou a ninjom oznámil:
Máme stupeň pohotovosťi do dediny nevpustiť jediného ninju...
V ruke som držal (banánový vejár).Ja sa musím ešťe vydať preč takže dúfam že to zvládneťe.

(Presun Amegakure)

Ešťe pred odchodom som pred bránou nechal odkaz pre Rin.

Spoiler:

Prošla jsem branou a zamířila do Tsukigakure.

(Přesun)

Znovu jsem doma...
Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a přímo si užívala průchod branou.
Podvědomě jsem stiskla rukojeť své katany a byla ráda, že už se jí nemusím vzdávat.

Okamžitě jsem zamířila do kanceláře.

(Přesun)

Priešli sme s Reinou ku bráne a bolo tu citelne zimšie ako na ceste alebo v Tsuki.
Prehodil som cez nu ešte moj plášt.

"To je v pohodě jsem zvyklá na zimu, pocházím ze sněžné." řeknu odměřeně a čekám kdy uvidím nějakého ANBU, který by se o nás měl postarat

Obzeral soms a okolo seba.
"Šefka viete kam by sme mohli íst do vyhrievacích pramenov..."
Navrhol som

"To jistě tak maximálně až to tady skončíme, máme zde práci." řeknu chladně a začínala mi docházet trpělivost

Objevila jsem se před bránou a byla ráda, že jsem šla napřed.
"Reina-sama." mírně jsem se uklonila.
"Raikage-sama tu bude hned, omlouvám se, že jste musela čekat."
Podívala jsem se na ninju, který byl s ní a jemně kývla na znamení pozdravu.

"V pořádku, to je NAwaki, doprovází mě." řeknu Rin už ne tak chladně

Dorazil som na miesto.
Ahoj Reina pozdravil som sa slušne.

"Zdravím." pronesu "Nawaki je tu se mnou jako můj doprovod, vzkazovala jsem ti, že tu nejspíš pobudem přes noc možná i dýl uvidím." řeknu chladně zase

"Kagayaki Rin." představila jsem se mu a zamyšleně si ho prohlédla.
Když jsem si všimla, že dorazil Everest tázavě jsem se na něj zadívala, jestli pro mne má nějaké rozkazy.

Rin momentálne nemám žiadne rozkazy ale ostan tu so mnou budem veľmi rád.
Zámerne som sa pozrel na Reinu a čakal na jej reakciu...

"Hai." odpověděla jsem tiše.
Pohledem jsem pořád zpytovala Reinin doprovod.
S tím jsem nepočítala... Bude muset spát na gauči...
Nad tou myšlenkou bych se normálně ušklíbla, ale dnes jsem se ovládla.

trochu jsem se zamračila a s námahou prošla kolem Raikageho do vesnice opírajíc se pořád o hůl
"Chtěl si něco prořešit ne? A já dlouho stát nevydržím." řeknu jen chladně

"No tak na co čekáme?" zeptám se a zatavím se a mírně se na ně otočímm