Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

Dorazili jsme až k bráně a já zatím Akiovi vylíčil celou situaci.Jak je to vlastně s tím že jsem ANBU , s sharingany atd.." Tak...myslím že tě zítra zase přivolám..tak buď připraven... " řekl jsem." Jasně " řekl a zmizel v obláčku dýmu.Strážím jsem vylíčil důvod návštěvy a vešel jsem do vesnice.
Přesun

Znova jsem proběhl bránou a kousek od ní jsem se zastavil.Jako vždy jsem udělal Kuchiyose.Přivolal jsem Akia i Atsushiho." Atsushi..ty nás naviguj k Roce...Akio , ty nás povezeš na místo podle Atsushiho , rozumíš? " řekl jsem vážně a i s Atsushim jsme naskočili na Akia." Hai " řekli souhlasně.
Přesun

Objavil som sa pred bránou a rozbehol som sa preč z Kumo a po ceste som si skontroloval dopis "Mám ho tak hurá do Konohy"
(presun)

Dorazil jsem před bránu a zase nahlásil svoje jméno a odložil jsem všechny zbraně stráže mě pustili dovnitř a já se vydal přímo za Raikagem.(Přesun)

Dorazil jsem k bráně a bez problémů prošel nejspíš o mě nikoho neinformoval a kdyby mi někdo chtěl stát v cestě byl jsem připraven se ven probít ale nic se nestalo tak jsem v klidu odešel.(Přesun)

Klon prišiel k bráne a odovzdal dopis pre Raikageho...

Had se prodral ze země před bránou Kumogakure.
Vyvrhl kunai a zmizel.

S tichým lupnutím jsme se objevili před kunaiem. Shýbl jsem se pro něj a šel k nejvyšší budově v Kumogakure.

Došel jsem ke bráně kumo. Snad se budu moct mezi ně přidat, v suně nevydržím už ani minutu. Čelenku suny jsem vyhodil po cestě, došel jsem před stráže, vylíčil jsem jim svůj úmysl návštěvy, odevzdal jsem jim skoro všechny zbraně, jen meč jsem nedal. Byl jsem hodně unavený i jsem tak vypadal, po celým dnu chůze. Pustili mne dál. Jen si dávaly pozor abych šel ke kanceláři Raikageho, s mým novým vzhledem, nebo spíš starým, který skoro nikdo neviděl jsem byl k nepoznání. Růžové oči byly sice krapet divný, ale to i bylo jedno, mě se růžová líbí, už jen aby na mě bylo vidět tetování které mám pod kabátem tak by na mě byla- Červená, zlatá, modrá, černa a růžová. (přesun)

Tygre nás doviedli až pred bránu, všimol som si že Ikaros je veľmi vyčerpaná tak som ju zobral na ruky a mieril som s ňou do kancelárie za Raikagem.
(Presun)

Dorazil jsme před bránu na zádech obřího vlka stráže to mírně udivilo."Takže sem jste utekly."řekl jsem si pro sebe potichu.Jelikož mě tady už znali a Raikage nejspíš nedal žádný rozkaz abych nemohl vstoupit do vesnice odvolal jsem vlka a vyrazil jsem za ním.(Přesun)

Došoural jsem se k bráně a opřel se o zeď. Pff, až do Země Železa, to bude celkem dálka. Ušklíbl jsem se a pozoroval cestu před sebou, shlížejíc mohutnou postavu Raikageho.

Autorativně jsem došel před bránu, klobouk Kage stažený do očí.
"Můžeme vyrazit" Dořekl jsem a podíval se na bránu, jakmile jsme prošly ven, ohlédl jsem se a pozoroval Kumo. Snad bude v pořádku. I s touhle myšlenkou jsem se vydal na dlouhou cestu.
(Přesun Země Železa)

Pozdravil jsem příchozího Raikageho a mírně se uklonil na znak respektu. Pak jsem vstal, zase zarazil ruce do kapes, krátce zkontroloval vybavení, i Katanu u boku a vyrazil za Raikagem.
(Přesun)

Prošel jsem konečně branou do vesnice a zhluboka si oddechl, Kumo byla v pořádku, taková jakou jsem ji zde zanechal a svěřil všem Shinobi. Toshimu jsem poděkoval a dovolil odejít, a já sám jsem se vydal zpátky do kanceláře. K těm každodenním, leč někdy velice stereotypním povinnostem Kageho.
(Přesun)

Krátkou úklonou jsem se rozloučil s Raikagem a pak se porozhlédl po Kumo. Mohl jsem si vybrat, buď zkusit noční život nebo večer strávený poslouchám Shoových všudypřítomných otázek. Lákalo mě teda to vymítání barů, ale kdybych nešel domů, jak znám Shoa, přetrhl by mě. To už si to radši poslechnout jednou, než 30x dokola. Ušklíbl jsem se a pomalým krokem si to štrádoval do obytné části.
(Přesun.)

Nachystaný na delší cestu a s nádobou na zádech jsem vyrazil do Konohy.(Přesun)

prešiel tadialto

Prešiel som cez bránu Kumogakure No Satto.
(Presun Kancelária Raikageho)

Přišel jsem k bráně a sedl si na jeden z kamenů. Byl už příjemný večer, vanul vítr a já zamyšleně zíral na oblohu. Koukání do mraků mě nikdy nebavilo, ale momentálně jsem měl v hlavě jiné věci. Najednou jsem si připadal moc dospělý, moc se toho ode mě čekalo a na to jsem fakt nebyl zvyklý!
Povzdechl jsem si a strčil si do pusy stéblo trávy. No co.. nějak bylo, nějak bude!

prišil a a všimol si svojho senseia na pritom si čitá knižku a pomyslel si .Aha takže ja som s klanu zaujímavé sú tu aj techniky a začal ich študovať .Tie sa naučím povedal pre seba a odpožil knižku prišiel sa senseiom podal mu knižku a vraví Pozrite si to to všetko vysvetluje tu vec čo sa mi stala som s klanu Hatchimiri povedal s nadšením že vie kam patrí

Ze zamyšlení mě vytrhl Takasimův hlas. Se zájmem jsem natáhl ruku a prolistoval knihu. "Hmmmm.... zajímavé.. vypadá to na zajímavé vlatsnosti!" mumla jsem si pro sebe a dál listoval starými stránkami. "To vypadá dobře!" usmál jsem se nadšeně a zvedl k němu oči. "Podle tohohle máš celkem slušný potenciál!" pokýval jsem hlavou.

Dakujem Shopovedal a pousmial sa a vravíTak kam pôjdemespítla sa

Zaklapl jsem knihu a vstal. "K jezeru v horách. Moc obyvatel tam nechodí, je tam klid a navíc... dobře se tam spí!" ušklíbl jsem se a otočil se k odchodu. "Tak uvidíme, co v tobě nakonec je! Abys potom nekillnul ty mě..." zazubil jsem se a rozešel se pryč.
(Přesun)

Haipresun