Skládka s pokusnými králiky

First topic message reminder :



Dveře byli obaleny kurai shotonem...

Posledné slova? Napríklad zbohom? Povedal som ironicky

"Můj drahý budeš toho litovat." šeptla jsem a následně na to jsem ho vroucně a vášnivě políbila uchopila ho za krk a držela kdyby se chtěl dostat ode mě pryč. Mohl cítit lehčí vibraci, nevolnost a prudkou bolest hlavy a následně na to únavu. Nohy mu začali krystalizovat a já ho nepřestávala líbat měla jsem sto chutí ho na místě zabít, ale brala jsem si jen jeho energii. (vysátí techniky Himitsu no kanshi gijutsu B do 18:12)

Bolo to tak náhle no jediné čo som cítil bola obrovská bolesť hlavy. Cítil som ako zo mna vysáva energiu...

odtáhla jsem od něj a pustila i jeho nohy rozdýchávala jsem se a klesla na kolena vražedně se na něj dívala ale cítila ve své mysli novou techniku
"vybral sis to sám." šeptla jsem

Padol som na zem, pokúšal som sa pohnúť ale nešlo to. Co so mnou urobíš teraz povedal som slabým hlasom.

"hezky se vyspíš." řekla jsem pevně a sledovala ho taky jsem byla unavená tahle technika mi ubírá hodně na síle, i když jsem jí teď měla v sobě až příliš

Sakra povedal som a oči sa mi pomaly zatvárali...

čekala jsem dokud neusne a pak jsem jen kývla na ANBU
"Odnes ho do východní skrýše do samostatné cely." poručila jsem ANBU ho vzal za ramena spoutal ho chakrovými vlákny a odešel (přesun) já zničeně seděla na podlaze a vstřebávala nově nabitou energii a jutsu

Jeden ANBU mě v poutech dovedl k Reině "Zdravím" promluvil jsem "Ehm můžeš jim říct ať mě pustí ? ....bolí mě kolouby" hodil jsem po ANBU divný pohled
ANBU:"Reina-sama chytili jsme tohohle chlápka kdy se snažil dostat do vesnice.Tvrdí že je váš blízký přítel znáte ho ? Co s ním máme udělat ?"

vzhlédla jsem k němu
"Jen mu ty pouta nechte, nejsem schopná se teď bránit." pokusila jsem se o úsměv a dál jsem se opírala o ruce
"co tu chceš?"

"Nudím se tak jsem si řekl že navštívím staré známé...no upřímě moc jich nezbylo" zasmál jsem se "Koukám že jsi zase s Oto a řekl -sama to budeš asi zase někde vysoko"

"Jako bys čekal něco jinýho drahý příteli." narovnala jsem se a opřela se zády o zeď.
"A kde pak seš teď ty?"

Asi se praštila do hlavy..jsem přece tady ne ? nebo si myslí že má halucinace ? koukal jsem na ní jako na debila "Ehm..nevím"

"myslela jsem kde pobýváš." podívala jsem se na něj chladně

"nikde...jsem nikdo co bydlí nikde" odpoveděl jsem stručně na její otázku která mi dala odpoveď na mou otázku

"Přišel si prosit o nějakž příbytek?"

"Znáš mě přec ne ? o nic neprosím....a nechci tu bydlet jen jsem se nudil tak jsem přišel si vadí moc ? klidně půjdu jen co mě tady ten šašek pustí"

"To je mi vcelku jedno když mi nezamorduješ vesnici dělej si co chceš." řekla jsem a kývla na ANBU aby ho pustil ale pořád sledoval

Pohladil jsem si klouby "No konečně...asi nevýš jak to bolí co ? skus si to někdy je to hrůza !" zatřásl jsem se "Nemáš tu něco na pití ? nebo na jídlo ?" zasmál jsem se "Večeře by přišla vhod"

"Vidíš tu snad někde servis?" položila jsem si znaveně ruce na kolena a hlavu si opřela o zeď.

"Číšníku prosil bych si ehm...sakra ani nevím na co mám chuť...nooo skočtě třea pro láhev saké aaa dango ! jop na to mám chuť..a jestli tak můžete donést i cigaretku" poručil jsem ANBU a zachechtal se ANBU se jen divně podíval na mě a pak i na Reinu

"kašpare." pokynula jsem ANBU aby šel ke mě a pomohl mi si stoupnout

"Hele a co moje obědnévka ? tze tohle velké dýško nečekejte !" zdrbal jsem ho "a ty ho ještě podporuj tse...taková zrada" tvářil jsem se naoko uraženě

"Chovej se jako dospělý člověk Zuko. Tady se dělá co já řeknu." opřela jsem se o ANBU, tělo jsem měla stále těžké a hlava bolavá

"No jo to je tím že se nudím ! nevím co mám dělat"