Sklepení pod Tsukigakure

"Čo keby sme narafičili Reiniinu smrt?"

Zvedla jsem k němu oči.
"To je zajímavé... Ale vyřešilo by to něco? Nechtěli by nás spíš hned zničit, jakmile by mysleli, že nás nikdo nevede?"

"Jo, dovedu se v někoho přeměnit, ale jedině, když mu vysaju část čakry." zastavil jsem se.
"Žeby ste se konečně přestali chovat jako děti?"

Zamyslela jsem se a uvažovala nad tím.
Je to celkem risk... Kdyby nás potom chtěli zničit, napadli by nás plnou silou a byli bysme zase na začátku...

"Nechali by sme im v Tsuki pasce a výbušné lístky nečakali by to..."

"Když bysme vesnici opustili, zaútočili by na Kumo. Nechat jim obě vesnice by bylo bláznovství..."

"Jedna taktika mě napadla." ozvu se

"on má přece kde být...je mu jedno kolik nevinných kvůli němu chcípne"

"Ehmm..." odkašlala jsem si. "Mám takový pocit, že Leader Akatsuki by chtěl něco říci!" ozvu se. "Nejsme zrovna ve výhodné situaci, podotkla bych a mě zajímá s kým slečna Reina přišla." zapletla jsem prsty a opřela se o ně.
Nudím se... dělejme něco! Polij toho naproti čajem muhehehe!
Zmiz!
Ale já-
ZMIZ!!
Lehce jsem se pousmála. "Nebyl by prosím čaj?!"

kývnu "Rin prosím dones Tsukiko čaj " pohám lusknutím otevřu hlavní dveře
"Je tu jedna věc, tu válku jsem vypovokovala já, tak bych jí měla taky já ukončit. Co navrhnout spojeným národům souboj face to face jedna dvojice jedno vítězství, kdo vyhraje vyhrává celou válku, co vy na to?" povím chladně a yla už prakticky rozhodnutá se ozvat alianci s tímto návrhem

Nebo kakao?

Pousměji se a více se opřu do židle. "Máte pocit, že jsme tak silní, abychom si tohle mohli dovolit?" pousměji se sladce a přehodím nohu přes nohu.

"Ne mám pocit drahá Tsukiko, že jdu do válku s partou puberťáků." řeknu sednu si k stolu a začnu psát dopis

Pozrel som sa na Tsukiko.
Ale ale....
Zamyslel som sa.
"Ale na boj proti Kage ...by si mala vybrat nejakek miesto kde by sme boli vo výhode...."

Pousměji se. "Ráda bych podotkla, že zatím co váš věk se pohybuje kolem dvacítky, můj již o deset let postoupil!" pousmála jsem se znovu a lehce zamrkala. "Věřte mi, že netuším, jak moc jste silná, ale cítím se být zkušenější.. a pokud jde o váš návrh, nezdá se mi nejvhodnější tato taktika, protože jak jistě víme, protichůdná strana nemá zrovna nejslabší ninji." znovu jsem se medově usmála.

"Chcete jít s tímto pokusem o armádu do války? To je jako by jsme se hnali do náručí smrti." dopíšu papír

Přikývnu. "Možná máte pravdu... pak by ovšem ten bojující měl začít pořádně makat!" přimhouřím oči.

Čaj? Zatvářila jsem se jako kdyby do mě uhodil blesk.
Ale já jsem RAIKAGEHO asistentka.
Pak jsem povzdechla.
No co, stejně nemám na výběr.
Beze slova jsem vstala a zamířila někde najít čaj.
Vzhledem k mé orientaci v Tsuki to mohlo trvat dlouho.

"Ja navrhujem aby sme narafičili Reininu smrt a Zetsu by mohol sa vydávat za nás v Tsuki a my by sme šli do kumo ..v Tsuki by boli pasti takže by sme ich mohli oblafnut."

"Nebo mlůj návrh rozšířit z jednotlivce na pět kage, vyzvat všechny jestli chtějí bojovat tak ať jsou to oni oni totiž o válce rozhodli. Nás pět proti jich pěti, pokud se přidá Sasori jedině dobře Co vy na to?"podívám se na ní

"S pastmi a smrtí jděte na geniny... my tu mluvíme o Kage! To je trochu jiná liga!" zatvářím se pochybovačně. "Pět proti pěti... zajímavé..!" pousměji se. "Lepší než jeden na jednoho... neřekla bych, že dokonalé, ale vzhledem k naší situaci celkem obstojný plán!" kývnu.
Boj, boj, BOOOJ!

"Kto su tý piati vyvolený?"

"Jestli s tím souhlasíte tak je teď vyzvu"

Když si vzpomenu, jak jsme dopadli na srazu Kage, tak... Ne, raději na to ani nebudu myslet.
Postavila jsem před Tsukiko šálek čaje.
"Na čaj o páté je trochu pozdě, příště prosím dřív." kysele jsem se ušklíbla.
Příště mě sem hlavně nikdo nedostane, pokud takhle bude pokračovat zbytek večera.
Posadila jsem se na své místo vedle Raikageho a snažila se tvářit alespoň neutrálně.

"Děkuji!" věnovala jsem dívce úsměv a zamíchala čaj. Potom jsem olízla lžičku a rty se dotkla okraje hrnečku. Pomalu jsem se napila, vychutnávala si tu příjemnou chuť. "Čínský z bílého jehličí.. dobrý..." zamumlala jsem si pro sebe a olízla si rty. "Tak?" zvedla jsem po chvíli znuděný pohled k Reině, jako by mě víc zajímal čaj než válka.