Kimiko Kaguya [Genin]

• Jméno postavy: Kimiko Kaguya
  Vesnice: Kirigakure no Sato
  Věk postavy: 6
  Pohlaví: žena
  Hodnost: Genin
  Klan: Kaguya
  Kekkei genkai/Kekkei tōta, hijutsu: Shikotsumyaku
  Podstaty: Katon, Suiton, Fuuton
  
  Oblíbené/Neoblíbené: Kimiko nemá ráda zbabělce a všechny své nepřátelé. Nemá ráda lidi, kteří se přetvařují a lidi, kteří si hrají na přátelské.
  Fóbie, strach: Bojí se, že nebude znovu nastolen mír.
  Nemoci: ---
  
  Charakter postavy: Umí krásně zpívat, často si pobrukuje.
  

Životopis:

  „Ne! Prostě ne! Já tu nechci zabijáky! Ano, byli by obranou naší vesnice, ale ostatní vesnice by proti nám bojovaly jen kvůli jednomu dítěti!“ řekl jakýsi muž zahalený v černém plášti, kterého všichni nazývali Yuuto. Do obličeje mu nebylo vidět, ale každý přítomný věděl, kdo je zač. Hrobové ticho přerušilo šoupnutí židle. Yuuto se podíval směrem, odkud byl zvuk slyšet a podíval se na odvážlivce, který se opovážil udělat tak prudký pohyb.

„Co tedy po nás žádáš?“ zeptal se muž se znamením na čele, typickým pro jeho klan. Promluvil Kimimaro Kaguya. Toto jméno zdědil po vynikajícímu předku, jehož krev měl v sobě. Měl jí však málo, ale krev Kaguyů se nezapřela. Kimimaro byl muž silný a odhodlaný chránit své blízké. Teď to však vypadalo tak, že se mu to nepodaří. On byl totiž zároveň oddaný své vesnici a vůdce vesničky požadoval něco, co se křížilo s jeho vlastností ochrany blízkých!

  „Je to jednoduché,“ řekl Yuuto klidně, přesto, že Kimimaro byl jeho dávný přítel. Tato záležitost mu vadila, ale nemohl odložit funkci vůdce před přátelstvím. Vypadal klidně a vyrovnaně, ale tak se v tu chvíli ani trochu necítil, „buď teď hned odvedeš svůj klan mimo naši vesnici, abys jí nedostal do nebezpečí nebo…“ odmlčel se, zatímco se na něj všichni udiveně dívali.

  „Nebo co?“ zeptal se Kimimaro neklidně a cítil, že se mu do obličeje hrne krev.

  „Nebo najmu ninjy a nechám celý váš klan vyhladit. Jednoho po druhém vás nechám zabít.“ Řekl, zatímco se snažil nedat najevo, že by to nikdy neudělal a jen chce pro svého přítele to nejlepší. Kimimaro dříve zachránil život jeho dceři, v ten čas se stali přátelé, ale vesnice teď vyžadovala tento krok mnohem více než všechno ostatní. Kimimarovi málem spadla čelist, nebyl jediný. Spolu s ním se celá rada dívala na Yuuta, ale nepochybovala o tom, že on je schopný to udělat.

  „Ale proč? Proto, že s prominutím de*ilní proroctví říká, že se NĚKDY má NĚKOMU narodit dítě, které bude ztělesněním zla. Dítě, které bude vyžadovat dost péče na to, aby ho rodiče uchovali na uzdě?“ zeptal se dopáleně Kimimaro a doufal, že jeho přítel si z něj jen střílí. Nevědomě přitom využil sprostých slov.

  „Proroctví říká, že se v této vesnici narodí dítě do klanu Kaguya…“ vykřikl nešťastně Yuuta.

  „Proroctví ale neříká, kdy se má dítě narodit! Nemůžeš náš klan vyhnat jen kvůli tomu, že je Aoi těhotná. Nemůžeš alespoň počkat, až se narodí?“

  „Kime, sám moc dobře víš, že už se to probudilo a ničí to Aoi zevnitř. Vždyť ta věc už jí dokonce kostí probodla břicho!“ Yuuta si sundal kapuci a zadíval se Kimimarovi do očí přátelským způsobem. Mluvil jinak, mluvil soucitně, zatímco se na něj Kimimaro nenávistně díval.

  „Zachráním tvou dceru a ty potom mluvíš o mém dítěti jako o věci? Co jsi zač? Co ty jsi za tvora?“ Zeptal se a vyhlédl z okna na čtvrť Kaguya klanu.

  „Promiň, prostě to budete muset udělat. Tuto větu oznamuji s konečnou platností!“ řekl nakonec Yuuta.

  Všichni opustili kancelář, vůdce malé vesničky, Yuuta osaměl. Celý rozhovor si musel v duchu ještě jednou přehrát. Nakonec se rozhodl, že už v kanceláři nevydrží, vstal, uklidil vše ze stolu, odešel z místnosti a zamknul. Na chodbě potkal zhrouceného Kimimara, který seděl na zemi a držel si hlavu v rukách. Yuuta jemně poplácal přítele po rameni a tiše promluvil: „Omlouvám se, ale ty dobře víš, jaké nebezpečí tvé dítě představuje. Ale mám něco, co by vám mohlo odchod usnadnit. Mám svitek s jedním ze sedmi legendárních mečů. Dnes se vrátili ninjové z mise, Kirigakure, jak víš ztratila meč Nuibari a oni ho dokázali získat zpět.“ Řekl s pohledem upřeným na Kimimara, který dlouho mlčel.

  „Yuu? Víš, já se nezlobím, ale můžeš mi říct, v čem by nám pomohl ten meč? K čemu by nám ksakru byl?“ zeptal se utrápeně Kimimaro, protože už mu to ani nepálilo.

  „Achjo, nikdy jsi nebyl moc přemejšlecí typ, ale tohle tě napadnout mohlo,“ začal pomalu vysvětlovat. „Kdybyste se přesunuli směrem k mlžné vesnici s dítětem, které bude mít svitek s legendárním mečem Nuibari, do Kiri by vás určitě přijali.“ Řekl a Kimimarovi začalo svítat.

  „Nu nic, dnes to tedy oznámím všem v klanu, vyzvednu Aoi z nemocnice a půjdeme pryč.“ Oznámil příteli nešťastně a doufal, že teď se začne smát jeho naivitě a řekne mu, že si to jen vymyslel. Oba dva nakonec vyšli bok po boku ven, do nedlvěrné tmy. Kimimaro se vydal k nemocnici a Yuuta šel domů.



  Stovky členů klanu Kaguya putovalo sněžnou vánicí. V předu šel Kimimaro, vůdce tohoto velmi početného klanu. Vedle něj šlo několik mladíků, kteří podpírali jeho ženu Aoiu. Kaguyové byli značně unavení a žena nejvyššího muže si vyžádala odpočinek. Všichni jí vyhověli, Kimimaro, který si již dávno zjednal respekt u všech, zařídil utáboření.
  „Dnes to tu už zapíchnem,“ řekl klidně a podíval se na svou ženu, která měla bolesti. Maminka dítěte se svíjela na studeném sněhu. Kimimaro co nejrychleji postavil stan a položil na něj deky, do stanu pustil svou ženu a malé děti. Sám s několika dospělými členy postával venku, protože ostatní stany nechal jiným ženám a dětem. Postával venku, náhle uslyšel křik své ženy, poznal, že je něco v nepořádku. Vtrhl do stanu, ženy a děti z něj vycházely, aby uvolnily místo lékařům. Všichni už věděli, co se stane. Všichni to viděli!

  Ve stanu byla Aoi, Kimimaro, několik lékařů a dva vytrénovaní pečetící ninjové. Všichni samozřejmě z klanu Kaguya. Venku všichni slyšeli jen řev matky, který po chvíli utichl. Lékaři matku rozřízli, aby mohli malou zrůdku vytáhnout. Věděli, že to Aoi moc dlouho nevydrží, vše provedli rychle a dali zděšené umírající matce dítě do náručí. Když matka naposledy vydechla, až teprve potom vše začalo. Pláč malého dítěte, hlasy pečetících ninjů a nakonec byl klid. Na bříšku malého miminka byla pečeť s jehlou, pečeť, která vypadala jako meč Nuibari, dítě spokojeně žvatlalo. Matku malé holčičky dopravili dva ninjové s teleportační technikou do Suny, kde jí pohřbili, vrátili se zpět. Vše se nyní točilo okolo novorozené holčičky, všichni si ji chtěli pochovat, ale nesměli. Dívka se stala střeženou osobou, kterou začali všichni milovat a ctít.


  Po několika dnech strávených v táboře už lidé přestali malou holčičku tak milovat. Malá si totiž zvykala na pečeť na břiše, o které vědělo jen pár lidí. Dívka si zvykala na přítomnost pečeti a pečeť si „zvykala“ na ni. Dívka dlouho nespala a bylo těžké jí krmit a starat se o ni tak dlouho. Nakonec si zvykla na své schopnosti a na pečeť natolik, že už mohla pořádně spát, aniž by si ublížila. Dívka navíc často někoho zranila, měla schopnosti, jako málo členů klanu. Takhle totiž několik lidí obdivovalo její podobu s matkou a díky tomu to byl spíše tedy klan jednookých, protože se malá Kimiko vyžívala ve vpichování svých kostiček do očí těch velkých lidí. Nikdo však dívce nic nevyčítal. Přesto, že byla příčinou smrti své matky, přesto, že mnohým lidem ublížila svými schopnostmi, byla pořád dcera vůdce klanu a byla dívka z proroctví.

  „Támhle ještě něco leží, není to naše?“ zeptal se Kimimaro, když už byla výprava před táborem. Došel se tam podívat a ujistil se, že už mají vše sbaleno. Vydali se tedy na svou dlouhou cestu, při které se stalo mnoho věcí. Kimiko rostla hodně rychle, během cesty znovu a znovu nevědomě ubližovala ostatním. Kimiko byla občas vzteklá, chovala se zuřivě, jednou zachvátil Kimiko vztek a vystřelila články svých prstů jinému dítěti do hlavy, čímž ho zabila, protože si toho nikdo nestačil všimnout dřív, než dítě vykrvácelo.

  Všude byla válka, jen Kaguyové se do ni nezapojovali. Jednoho dne došli několik metrů od bojiště, kde se válka odehrávala. Členové Kaguya klanu se rozhodli do války zapojit a pomoct alianci ninjů. Všichni pomohli v boji, malé děti se však rozprchly do okolních vesnic a otec Kimiko zemřel, protože si malou holčičku přivázal na záda a ona si zrovna hrála, vytahovala si kosti, povedlo se jí protáhnout své kosti a tím otce probodla zezadu. Malé dívky, která si šťastně pobrukovala písničku si všiml jeden z členů klanu, který do ni pečetil meč. Položil malou holčičku před velitelství, kde zrovna Kagové probírali plán.

  Když si jeden z ninjů na velitelství všiml dětského křiku, vydal se podívat, co se děje a spatřil malou dívenku zabalenou do trika jejího otce, které bylo celé potřísněné krví. U malé dívky byl vzkaz, kde se psalo vše o její minulosti a vše o tom, že má v sobě zapečetěn meč, který může jen ona vlastní krví svolat. Ninja chvíli váhal, myslel si, že je to nějaký trik Akatsuki, chvíli se díval okolo, ale potom zjistil, že se nemá čeho bát. Přinesl malý balíček na velitelství, kde se zrovna Kagové vypravovali na bojiště. Vyřešili malou dívku tak, že jí poslali mezi ženy a ostatní děti.
  Jak Kagové řekli, tak se stalo a malá Kimiko ležela v pohodlí mezi několika ženami. Našly se takové, které k ní neustále lezly a obdivovaly jí. A tak se mohla Kaguyka dále vyžívat v bodání svých kostiček do očí a ostatních částí těla žen takovým způsobem, že se k ní nakonec přibližovaly ženy jen aby jí nakrmily. Kimiko byla zavřena do skleněno-železné postýlky, aby nikomu v době války neublížila.


  Skončila válka a malá dívka se najednou stala středem pozornosti mezi Kagy. Rozhodovali se, co se s ní stane. Nakonec bylo rozhodnuto, že se dívka stane členkou Kirigakure no Sato. Bylo o ni postaráno v klanu Hözuki, někdy žila i v klanu Yuki. Pořád si však připadala jiná. Mizukage se snažila její minulost popřít a tvrdila jí, že je z Kiri. Nakonec však v jejích 3 letech řekla pravdu a od té doby se k ní sice chovala stejně, ale vyprávěla jí její příběh.
  Kimiko rostla a stárla, nastal chaos. Mnoho ninjů odešlo pryč z vesnice, ale Kimiko se rozhodla zůstat. Ona byla učena hrdosti. Nebyla zbabělec, jenže nešťastně přihlížela tomu zmatku. Zůstávala v temných uličkách, nechodila lidem moc na oči. Přesto, že žila v Kirigakure dlouho, pořád byla často jen TA zrůda. Živila se kradeným jídlem. Takto se udržovala při životě. V pěti letech nastoupila na něco, jako je akademie. Zároveň procházela výcvikem Oininů.

  Dokáže Kimiko něco? Bude vesnici užitečná? Bylo to všechno, co se v jejím životě stalo vůbec k něčemu?


- Vzhled postavy:

Vzhled - obrázek:

- Bodové hodnocení schopností:
Ninjutsu: 2
Taijutsu: 3,5
Genjutsu: 1
Inteligence: 2
Síla: 3
Rychlost: 2
Chakra: 1
Ruční pečetě: 0,5


Techniky :
- Bunshin no Jutsu
- Henge no Jutsu
- Kawarimi no Jutsu
- Nawanuke no Jutsu
- Oiroke no Jutsu