Kimiko Kyoshi [GENIN]

pro **Milli Yaguma** Fri 29 Jun - 17:42

Jméno: Kimiko Kyoshi
Vesnice: Iwagakure no Sato
Hodnost: Genin
Věk: 14 let
Narození: 26.9
Kekkei genkai: Bakuton
Sensei: /
Body:
Ninjutsu - 3,5
Taijutsu - 2,5
Genjutsu - 1,5
Inteligence - 1,5
Síla - 2
Rychlost - 1
Chakra - 2
Ruční pečetě - 1
Celkem - 15 body
Techniky:
Techniky Genina - Kawarimi no Jutsu - technika náhrady
Kakuremino no Jutsu - technika neviditelného pláště
Nawanuke no Jutsu - útěk z pout
Henge no Jutsu - přeměna
Bunshin no Jutsu - technika klonu

Charakter: Kimi je člověk který je pořád veselý a usměvavý. Stále vymýšlí nové a nové věci jak by se měla zabavit a užívá si každou chvilku života. Nechce o nic přijít a proto je někdy dost otravná, nenechá se tak snadno odbít. Její pohled na svět je stále nevinný… nebere na vědomí, že život shinobi není lehký a že bude muset i zabít. Její fantazie nezná meze a nezastaví se před ničím. Má energie mnohdy víc než kdokoliv jiný a nevydrží sedět na místě.

Životopis: Vše začalo láskou dvou lidí, kteří se do sebe zamilovali až po dlouhé době, ačkoliv spolu trávili čas v týmu od opuštění akademie. Riku by nikdy nenapadlo, že právě Jin bude jednou otec jejího potomka. Již od prvního dne kdy zjistila, že je v týmu s takovým pakem ho neměla ráda. Nic nebral vážně a pořád se jen smál. To Riku štvalo a byla ráda, když se jejich cesty rozpojily, když se stala Jouninem. Ovšem plamen lásky se rozhořel a založili spolu rodinu. 29. září se na svět narodila holčička, která zdědila po svém otci vše co její matka zezačátku nenáviděla, to se ale projevilo až později. Malá Kimiko byla klidné dítě, pořád spala a její rodina se začala obávat, že jí něco je. Neprojevovala zájem o hračky a svého dudlíku s medvídkem se nechtěla vzdát. Riku se smířila s tím, že její dcera bude nejspíš klidná a líná osoba. Ovšem, jakmile se Kimiko naučila chodit a sem tam zahuhlala pár těch slov, kterým absolutně nikdo nerozuměl, rychle svou matku vyvedla z omylu. Z klidného dítěte se stal ďáblík, nebyla schopná zůstat na jednom místě ani krátkou dobu, pořád chtěla mít něco v ruce a zlozvyk s dudlíkem nadále přetrvával. Pokud jí ho někdo vzal z pusy, začala “zpívat“, aspoň ona sama to za zpěv považovala. Proto jí byl dudlík okamžitě navrácen, protože se to nedalo poslouchat. Kimiko dál rostla a začala prohrabovat šuplíky. Rodiče odešli jen na minutky z místnosti a Kimiko mezitím stihla vyházet dva šuplíky a navléct si na hlavu tátovi boxerky. Když jí je pak bral a vysvětloval jí rudý jako rajče, že toto opravdu není čepka, vztekala se. Prohrabování šuplíků bylo na denním pořádku a stejně tak i utíkání na zahradu do jezírka. Vždy když se nikdo nekoukal, vytáhla taťkovi boxerky ze šuplíku, narvala si je na hlavu a pak utíkala k jezírku, do kterého skočila a hrála si na potápěče. Vše doprovázel hlasitý smích, a jednou jí takto vypadl dudlík z úst zrovna, když sprintovala se smíchem k vodě. Nechala ho ležet a zapomněla na něj, už nikdy ho do úst nevzala. Ovšem teď se musel řešit jiný problém a to jak jí odnaučit brát tátovi boxerky. Vyřešilo se to jednoduše, Kimiko dostala mikinu, která měla pandí ouška. Na tátovi boxerky si už ani nevzdechla a hrdě nosila mikinu a poslouchala komplimenty jak je roztomilá. Další rok uběhl jako voda a Kimiko začínala přemýšlet, co bude dělat, až vyroste. Každý den přišla s něčím jiným.
„Mami? “
„Ano drahoušku?“
„Stanu se vězněm!“
Její matka přestala míchat polívku a koukla se na ní jako na blázna. Toto jí bylo zatrhnuto a tak to zkoušela dál.
„Mami?“
„Ano zlato?“
„Dneska jsem slyšela nějaké pani…a stanu se jeptiškou.“
Další pohled, který naznačoval, že je blázen. Jednoho krásného letního dne byla u strýčka a zaslechla jeho rozhovor se staříkem. „Hele co je to zoofil?“ Bylo jí okamžitě vysvětleno, že je to člověk starající se o zvířátka, ale ať to už nikdy neřiká.
„Mami bude ze mě zoofil.“ Tato věta její nebohou matku odrovnala. Měla zakázáno už mluvit o tom, co by chtěla dělat. Kimiko později napadlo se zeptat, co vlastně dělají její rodiče, když se to dozvěděla, měla už svůj cíl. Rostla a rostla, naučila se nosit mikiny se zvířecími oušky a nastoupila na akademii. Nebylo to zrovna nejlehčí, protože nemohla vydržet ty nudné hodiny, kdy musela sedět na jednom místě a bedlivě poslouchat. Nudila se, ale našla si spoustu přátel, se kterýma dělala různé blbosti. Její zábavou v hodinách bylo flusání malých kuliček přes trubičku do hlav svých spolužáků. Hodně krát byla napomenutá od učitelů, ale to jí nebránilo v tom pokračovat. Stále vymýšlela nové a nové věci, kterými štvala všechny okolo. Byla přesně taková jako její otec. Aby prolezla akademií, museli učitelé přivřít obě oči, nosní dírky a zakrýt i jedno ucho. Prolezla hlavně protože jí tam už nechtěli.