Kataro Terumi [JOUNIN]

Vesnice : Kirigakure no Sato

Věk postavy : 18

Pohlaví : Muž

Hodnost: Jounin

Klan: Terumi

Kekkei genkai: Lava Release  - Yōton, Boil Release - Futton

Podstaty – Katon, Suiton, Yōton, Futton,

Cíl: Stát se Mizukagem

Taijutsu: 4

Ninjutsu: 5

Genjutsu: 3.5

Inteligence: 3

Síla: 3

Rychlost: 4.5

Chakra: 4

Ruční pečetě:3


 
 

Kataro je převážně přátelský mladý muž s občas i přehnanými ambicemi. Už od mala hledá sílu k ochraně svých nejbližších přátel, a také ji našel ve svém nitru. Jakožto narozený do klanu Terumi zdědil obě Kekkei Genkai. Když je mu smutno tak tráví někdy i celé dny zíráním na řeku. Sice mu je teprve osmnáct, ale je spokojen se svým dosavadním životem a rád vzpomíná na staré dobré časy, které se neodehrály zas tak dávno. Nejvíc nesnáší zradu a falešné přátelství. Lidé, kteří se před ním přetvařují jsou pro něj ti nejhorší. Často se mu ale vymstí jeho přílišná sebedůvěra. Věří ostatním a když ho zradí tak si to vždy slízne s vysokou daní. Má však dostatečnou inteligenci aby dokázal člověka odhadnout, takže tyto případy se moc nestávají. Dokáže v člověku probudit dobrou stránku a udělat z něj dobrého člověka. Jeho odhodlání chránit své přátelé vystavuje jeho život riziku, jelikož je schopný se postavit do přímého útoku aby je ochránil. Kdyby totiž někdo z jeho přátel padl tak by se Katarova osobnost na čas změnila v jeho přesný opak, což není zrovna radost pohledět. V tomto stavu je v jeho přítomnosti nebezpečno, a proto se drží od ostatních dál když tento moment nastane. Přátelství s ním může být i výhoda, protože budete mít v jeho blízkosti vždy zaručenou ochranu. Často se baví s nižšími hodnostmi aby si připomněl jaké to bylo, když byl takový i on sám. Nyní však v této nové době má víc starostí, protože musí ochraňovat i ty které nezná. Avšak je ochotný za ně položit i život.
 
 
Kataro má středné dlouhé, tmavě modré vlasy. Společně s nimi má i modré oči. Na krku nosí přívěšek se známkou jako nosí mariňáci a náramek na levé ruce. Tričko má armádní styl s modrou barvou. Je to tričko s krátkými rukávy, které nesahají ani pod lokty čímž má lepší pohyb. Dále má kolem pasu hnědý pásek na kterém je připojený krátký řetěz na jeho pravé straně. Pásek drží jeho černé kalhoty dlouhé až po kotníky. Na nohách jak podle nálady nosí buď modré, černé nebo světlé modré boty. Avšak musí být dostatečně stabilní aby vydržely rychlý běh. Když se dobře baví a má dobrou náladu tak ho můžou lidí vidět se sluchátky kolem krku. Má také velmi vypracovanou fyzičku po všech těch letech.
 

Nosí převážně ve svých váčcích sadu shurikenů, kunaiů, výbušných lístků, drátů a jehlic. Nezapomněl ani svitky na přenos věcí a obyčejné svitky do kterých si může psát poznámky i techniky. V některých svitcích si dokonce vede svůj deník, které má ale ukryté v tajné místnosti u sebe doma. Nosí sebou také čutoru na pití, kdyby náhodou dostal žízeň.
 
 

Příběh začíná zhruba před osmnácti lety ve vesnici známé jako Kirigakure no Sato. Narodil se zde chlapec s azurově modrými vlasy do nyní už legendárního klanu Terumi do kterého patřila i bývalá Mizukage Mei Terumi. Jakožto prvorozený získal Kekkei Genkai Youtonu a Futtonu. O tom však prozatím nevěděl, jelikož se teprve narodil. Bylo poněkud zvláštní ta jeho barva vlasů, která si absolutně neshodla s vlasy, které jsou převážně v klanu běžné. Jeho vlasy nebyli rudé jako láva, ale nýbrž azurově modré jako čistá průzračná voda, která spíše symbolizuje vesnici. Dětství strávil poměrně v klidu a v pozdějším věku okolo čtyř let se začal učit pomalu základy, které bude v budoucnu potřebovat. Jeho dětství však ani zdaleka neskončilo, jen se stalo ještě více zajímavějším. Občas musel poslouchat dlouhé instruktáže o historii jeho rodiny a celkových vlastnostech a schopnostech. To ho ale uspávalo, a tak se stávalo, že během domácího vyučování usnul a dostal za to náležitě vynadáno. V momentě kdy měl konečně příležitost se dostat na akademii ho jeho rodina připsala na seznam studentů a on mohl započít svůj život jako shinobi mezi ostatními, kteří se jimi taky chtějí stát.
Ve škole měl průměrné známky jako ostatní, nepotřeboval být super génius s IQ 200. Stačily mu jeho myšlenkové pochody, aby si mohl dělat o chtěl. Avšak s tréninkem jeho Kekkei Genkai začal kvůli jeho rodině až moc brzy. Trvalo mu celé studium než objevil element lávy. Trénink nebyl vůbec pro něj snadný a obzvlášť ne bezpečný, avšak tímto si musel projít každý v této rodině. Druhý element futton mu byl ale stále skryt což prozatím nevadilo, protože se ho bude moct naučit až bude starší a zkušenější. Akademii však vystudoval v jedenácti letech kdy složil maturitní zkoušky a stal se z něj právoplatný shinobi, který může hrdě nosit čelenku své vesnice.
 

Přesouváme se do dob kdy Katarovi bylo jedenáct let a stal se z něj shinobi úrovně genin kde začíná jeho cesta ninji. Byl zařazen do tříčlenného týmu s kterým plnil pravidelně mise. Jejich sensei byl poměrně příjemný chlapík, který věděl jak zacházet se svými studenty a stal se Katarovým vzorem jako sensei. Standartní mise pro geniny byly samozřejmě chytání koček, venčení psů, vybírání odpadků z řek a pomáhání obyčejným obyvatelům vesnice. Co jiného čekat od nadřízených než podřadné mise při kterých nemohli studenti dospět ani se zlepšovat. Pozitivum však bylo, že je jejich sensei trénoval i mimo mise aby se nakonec naučili něco nového. Nebyl to rozkaz Mizukageho ani nikoho jiného, bylo to jeho rozhodnutí.
Všichni tři museli projít tréninkem chůze po pevných objektech bez použití rukou, který navazoval na pokračování, které spočívalo v chození po vodě. To však bylo pro tyto studenty celkem obtížné se naučit a celkem často skončili všichni tři ve vodě několikrát za sebou. Neodradilo je to a postupovali dál podle instrukcí, jelikož to byla jedná z možností jak zesílit. Ze začátku moc nevěřili jeho slovům, že umí chodit například po zdech a vodě, ale když to viděli na vlastní oči byli nuceni uvěřit. Trvalo jim pár dní než byli schopni zvládnout takovou schopnost, která se jim bude velice hodit v bitvách, ale i v běžných činnostech. Od doby co se to totiž naučili tak plnili mise mnohem rychleji a efektivněji. Trénink přinesl ovoce a oni tu změnu ucítili, byli zkrátka svému senseiovi vděční za jeho ochotu s nimi trávit čas.
Novinka se kterou se původně měli setkat až trochu později přišla o něco dříve když jim jejich mistr sdělil, že je na čase zjistit jejich chakrovou podstatu. Jeden získal suiton, další raiton a byla řada na Katarovi, který ovšem věděl co má. Kupodivu se stalo něco neuvěřitelného, chlapec s lávovým elementem měl jako první element vody. Čím dál větší byla otázka jak je možné, že zvládnul vytvořit lávu když mezi jeho hlavní elementy prozatím nepatří doton ani katon. Měl pro to zkrátka vlohy a nebo štěstí. Započal tak několika měsíční trénink mezi misemi v jejich ovládání svých elementů. Kataro to měl o dost těžší než ostatní, protože musel stále trénovat víc, protože musel ovládnout obě Kekkei Genkai. Byl z toho často vyčerpán, ale přišel tomu na kloub. Blížili se však chunninské zkoušky na které byli doporučeni všichni tři svým mistrem. Sešlo se na chunninské zkoušky spousty týmů z jiných vesnic, kteří nebyli žádní začátečníci. Spíše to vypadalo, že někteří tu už byli vícekrát. Přes písemný test se všichni tři dostali, jelikož si uměli dát věci do souvislosti a prošli. Druhá zkouška však nebyla nijak jednoduchá a mohla je stát i život. Naštěstí už nebyli časy krvavé mlžné a instruktoři dohlíželi na to aby nikdo během zkoušky nezemřel. Svitek nebe, který symbolizoval oblohu byl přidělen Katarovu týmu. Vůdcem byl samozřejmě on díky jeho schopnosti předvídat co udělají ostatní a představit si různé scénáře, které mohou nastat. Měl totiž velkou fantazii, která mu byla velmi prospěšná. Svitek země získali od týmu, který pocházel ze Suny.  Souboj mezi nimi byl velmi vyrovnaný i když měl původně Katarův tým elementární výhodu. Byli zkrátka zkušenější a mohli překonat i elementární nevýhodu. Na cestě k cíli na ně čekalo však ještě plno nástrah a nebezpečí přes které se museli dostat. Trvalo té více než den než se dostali přes všechny překážky k cíli kde byli všichni vyčerpaní a bylo jim povoleno si odpočinout, jelikož zbýval ještě jeden den do uzavření druhé zkoušky.
Poslední a finální zkouška začala o týden později mezi týmy, které zbyly. Spousta se jich buď vyřídila navzájem nebo otevřela svitky, které měli u sebe dřív než došli do svatyně. Poslední zkouška měla otestovat naši fyzickou i psychickou připravenost. Boje byly obzvlášť náročné a vyčerpávající po celou dobu. Kataro měl tu smůlu, že se tentokrát dostal na řadu jako poslední a zrovna proti jednomu podivně vypadajícímu chlápkovi, který vypadal jako by ho vyvrhlo samo peklo. Měl však jednu výhodu a to, že zvládnul jednu lávovou techniku ještě před zkouškou, která by mohla být rozhodující. Jakmile se oba dostavili na bojiště uprostřed arény tak boj mohl začít. Jeho nepřítel používal ostré vrhací předměty, které vypadaly jako nože. Potřeboval ho nějak vyvést z rovnováhy, aby se mu snížila rychlost a přesnost. Měl totiž co dělat aby se vyhnul vrhacím předmětům natož se starat o protiútok. Musel vymyslet strategii při které by vyřídil svého nepřítele když ho zrovna napadl jeden celkem zajímavý nápad. Započal tak, že vyběhnul z úkrytu a vodní technikou začal postupně zápasiště měnit v bažinu. Zem byla mokrá a bahnitá takže bylo snažší se zabořit. Opětoval jsem mu jeho útoky svými shurikeny, které se srazili s jeho a dopadly na zem. Bylo na čase použít ten trumf když si musel neustále dávat pozor na své nohy. Začal jsem vystřelovat lávové koule kolem něj čímž jsem vytvořil bariéru z tekoucí lávy, která však nedržela tvar a on tak mohl uniknout. Jenže proto jsem si promyslel tento útok a použil znovu vodní techniku, která schladila lávu. Láva zatuhla a uvěznila nepřítele uvnitř. Kataro vyskočil na kopuli aby ohlásil své vítězství, jenže v tom se stalo něco nečekaného. Kopule vybuchla a Kataro se proletěl do vzdálenějšího stromu. Dopadnul však dobře na větve, ale jeho protivník to moc nedomyslel, jelikož se totálně vyřídil výbuchem ve stísněném prostoru. Kataro byl prohlášen za vítěze a čekalo se už jen na vyhlášení výsledků zhruba týden po zkouškách kdy ji měli oznámit kdo se stal chunninem.
 

Uběhnul nějaký ten čas od doby povýšení Katara na hodnost Chunnin. Vše probíhalo jak má, mise se staly zajímavějšími a delšími. Mohl tak nabrat i více zkušeností než obvykle, ale stále se nemohl vyhnout svým klanovým povinnostem. Musel vylepšovat neustále své Kekkei Genkai a vůbec se mu nedařilo probudit jeho druhé. Byl to vážně problém, jelikož aby se mohl nazývat právoplatným členem klanu Terumi, tak musel umět ovládat obě. Trénink se neustále stupňoval a nápor na něj byl čím dál větší. Oblast jeho tréninku musela být přesunuta do bezpečnější oblasti kde neohrozil ostatní občany.Všude kolem něj jen spalující láva, že by bylo nebezpečné se přibližovat. Při svém tréninku se po pár letech naučil používat katon, který potřeboval mít aby mohl zvládnout Futton.
Měsíce ubíhali dál a Kataro byl posílán čím dal častěji na mise, které zahrnovali boj. Jeho bojové zkušenosti se tím prohloubily o to víc, jenže kvůli všem těmto misím byl příliš unavený a při jedné misi mimo vesnici mohl být i zabit. Stalo se to zhruba v jeho patnácti letech když byl vyslán na misi zlikvidovat nepřátelskou základů banditů u hranic. Co však bandité nečekali je to, že se Kataro postavil přímo před jejich bránu a hlasitě na ně vykřiknul čímž zalarmoval všechny v základně. Nejsilnější pětice shinobi se shromáždila před bránu a zaútočili na Katara. Někteří ze vzduchu, další ze země a ten zbytek přímým útokem. Nepřišel tam však nepřipraven a díky jeho zkušenostem z boje už věděl jak má uhýbat. Při uhýbání to skoro až vypadalo, že si s nima jen hraje. Jenže jeho rychlost se značně snížila kvůli jeho celkovému vyčerpání Při bleskovém útoku dvou z nich na poslední chvíli uhnul, ale nepromarnil šanci. Jednomu podkopnul nohu a druhého chytnul za zápěstí čímž měl příležitost ho hodit po tom druhém. Ti dva se vyřídili vlastními technikami a zbývali stále tři nepřátelé, kteří nebyli tak slabí. Shurikeny letící na Katara se do něj zabodly, ale naštěstí bylo zasáhnuto jen poleno, které bylo použito jako prostředek pro kawarimi. Originál se nacházel v hustém křoví a promýšlel jeho stav s momentální situací. Došel k závěru, že jediná možnost jak je porazit bude použít trik z chunninských zkoušek. Proto vyskočil vysoko nad ostatní aby mohl zvětšit rozsah pole a použil vodní techniku, která rozmočila bojiště. Neváhel ihned s použitím lávového elementu jakmile viděl, že z rozmočené země vylézají dva shinobi. Byl jim spomalej pohyb, takže se nevyhnuli rychlému útoku lávy. Zůstal proto už jen jeden, který vypadal celkem sebejistě. Začal po Katarovi házet kunaie, ale když se jim Kataro vyhnul tak se otočili a zasáhli ho do ramene. Překvapený Kataro se podíval na svou zraněnou ruku nechápajíc jak je to možné. Vyndal si kunaie ze své ruky a podíval se na svého rozesmátého protivníka, který začínal vypadat jako psychopat. Nerozuměl tomu jak bylo možné, že byl zasažen. Když se chtěl pohnout ucítil říznutí a v tom momentě pochopil co se stalo když ho osvítilo slunce. Všude kolem něj byly zbarvené dráty, které nešly běžně vidět. Byly tenké a ostré a v tomto prostředí těžko spatřitelné. Jedna věc ale vrtala Katarovi stále hlavou, kdy na něj připnul lanka. Po chvíli mu to konečně došlo, bylo to v momentě kdy se dotkl těch dvou na kterých měl předem připravené lanka. Jeho nepřítel se hlasitě rozesmál, začal se nad něj povyšovat a mluvil o své neporazitelnosti. Když v tom se to stalo. Najednou se začalo vysoce oteplovat a vypadalo to na příchod mlhy. Jenže to co přišlo nebyla mlha, byly to výpary, které se začaly sami od sebe vylučovat z Katarových úst. V beznaději se u něj projevilo druhé Kekkei Genkai, které rozpouštělo všechno v jeho okolí. Z lanek byl volný a nepřítel se pomalu, ale jistě začal rozpouštět. Snažil se z toho dostat, ale marně, protože výpary zahalily okolí několika desítek metrů. Kataro povstal po svém vítězství a pochodoval směrem k bráně, které už kompletně zmizela. Po poražení jejich velitelů se skupina banditů po menším odporu rozprchla. V jejich skladech našel skupinu vězněných žen, které pustil na svobodu. Jakmile svou práci dokončil, zapálil celou základnu a vyčkal než všechno shoří. Jeho mise byla dokonána a on se mohl vrátit do své vesnice kde ho čekala náležitá odměna.
Netrvalo dlouho a byla mu přiřazena rozhodující mise, kde měl zařídit spojenectví Konohy a Kiri. Tamnější Hokage byl laskavý člověk, který si přál mír mezi vesnicemi, a proto bylo o to snažší domluvit spojenectví. Cestou za Hokagem potkal pár zajímavých shinobi mezi které patřil i Gats Hyuuga. Navázal jako budoucí spojenec přátelství s někým z jejich vesnice. Byl to mladý Hyuuga zhruba v jeho věku, který se ho na všechno možné vyptával. Po několika hodinách odpovídání a povídání o všem možné se dočkal příchodu ANBU jednotky, která ho měla zavést zpět do kanceláře kde mu byly sděleny podmínky spojenectví, které měl doručit Mizukagemu a přivést ho k podpisu a uzavření smlouvy o neútočení a spojenectví. Brzy poté byla smlouva prohlášená za právoplatnou a mezi Konohou a Kirigakure byl uzavřen po tolika letech mír. Příjemná zpráva, která na Katara čekala po úspěšném dokončení diplomatické mise bylo to, že byl doporučen na Jouninskou zkoušku.
 


Závěrečná kapitola příběhu mladíka jménem Kataro Terumi je tu. Konečně se dostáváme k současnosti, která se bude odvíjet už jen na jeho svobodné vůli. Nyní se přesuneme na střechu hlavní budovy Mizukageho kde se nachází skupina Anbu společně s Mizukagem a Katarem. Tato zkouška má otestovat inteligenci, rozvahu, šlechetnost, víru a sílu. Každý z pěti Anbu měl otestovat jednu z těchto vlastností.
První zkouška, zkouška inteligence se odehrává v celé vesnici ve které je rozmístěno 32 papírových listů s hádankami na které musí Kataro odpovědět. Limit pro tuto zkoušku byl stanoven na maximálně hodinu a půl. Nejen že měl málo času, musel i rychle přemýšlet a přijít se správnou odpovědí během extrémně nízkého času, což nebylo zdaleka všechno. Nebylo mu řečeno kde má hledat a tak se musel spolehnout na svůj instinkt a rychlost. Musel si promyslet ještě před začátkem zkoušky jakou trasou poběží a zhruba jakou rychlostí aby nesrazil nikoho z kolemjdoucích. Jakmile bylo vše promyšleno odpočet byl spuštěn a Kataro vyrazil na první stanoviště u brány kde na něho čekal jeden z chunninů se spisem. První hádanka však byla poměrně jednoduchá, ale to si měl jen myslet, že zkouška bude tak jednoduchá. Vzali v úvahu jakou trasu by mohl Kataro zvolit a rozmístili hádanky od nejlehčích po nejtěžší. Pokračoval tedy ve své trase přes všechny možné hádanky než se mu podařilo dojít k té poslední. Měl jen čtyři minuty a už předešlých deset otázek bylo extrémně těžkých. Nikdo mu ani jednou neporadil, musel přijít na odpověď sám. Tato hádanka měla rozházená písmena, která Kataro musel složit dohromady a odpovědět na hádanku, která zněla Jeden je vším, Vše je jeden. Správná odpověď, kterou Kataro tak tak stihnul odpovědět byla Vše je svět a jeden jsem já, potravní řetězec. Vše na sebe navazuje a musí tak být kvůli rovnováze. Po kátkém odpočinku se musel Kataro vydat k druhé zkoušky, která měla testovat jeho rozvahu.
Zkouška rozvahy měla otestovat Katarovo správné rozhodování. Bylo to trochu odlišné od zkoušky inteligence i když mají hodně společného. Dostal pod vedení dva další lidi, kteří byli zároveň součástí zkoušky. Mněli získat z jedné obrovské budovy určitý předmět. Nebyl to pro něj žádný problém velet skupině, která uspěla. Jenže když dorazili k předmětu, něco se stalo. Na zdi se objevil odpočet a kolem předmětu se objevili také mříže, zatímco všechny východy se začali zavírat pancéřovými dveřmi. Nebyl čas mezi získáním předmětu a útěkem, proto to byla také zkouška rozvahy. Musel se rozhodnout zda bude riskovat smrt všech jen aby získal předmět, ale přitom zahynul, nebo popadne své společníky a urychleně opustí budovu. Kataro nepotřeboval čas na rozmyšlenou, udělal to instinktivně. Popadl oba své společníky a vyskočil oknem přímo na ulici. Když se však ozvala siréna ukončení rozpočtu tak se nic nestalo. Budova stále stála na místě a na místo dorazil vrchní zkoušející. Nejdřív vytknul Katarovi, že zahodil důležitou misi, ale hned na to mu položil ruku na rameno a pověděl mu, že ochránil ještě něco důležitějšího což byly životy jeho společníků. Předměty se dají vytvořit znovu, stejné životy však už ne. Společníci mu samozřejmě poděkovali a byl poslán na den odpočinku, aby se připravil na nadcházející zkoušky.
Hned další ráno měl pravděpodobně přijít pro další zkoušku, avšak po cestě ho začalo zastavovat čím dál více lidí, kteří potřebovali pomoc. I když měl Kataro málo času aby došel na místo zkoušky tak se přeci jen zastavil a začal vypomáhat běžným občanům. Pomáhal s běžnými pracemi například starým lidem, kteří byli omezeni věkem. Staří lidé ho tak moc zatěžovali prací, že nestíhal ani sledovat čas. K tomu všemu se přidali i ostatní, kteří viděli jak ochotně pomáhá. Chopili se šance a ihned si také zažádali o pomoc. Kataro je typ člověka, který neodmítá žádosti milých lidí tak pokračoval s výpomocemi dále. Dokonce pomohl jedné skupince geninů s jejich úkolem. Když se začalo stmívat tak nakonec došel na místo zkoušky kde již čekala Mizukage. Strašně moc se omlouval, že přišel tak strašně pozdě, ale po vyslechnutí se jen usmála a pogratulovala k úspěšnému dokončení zkoušky šlechetnosti. Kataro celý udivený trochu panikařil než ho zastavila a popsala mu důvod této zkoušky. Po vyslechnutí byl poslán opět domů se prospat a nastoupil na další zkoušku hned další den na zkoušku víry.
Byl čas zkoušky víry, která testovala jeho důvěru v jeho společníky a přátele. Další den přišel na tréninkové cvičiště uprostřed vesnice kde se setkal se svými starými přáteli i když moc nechápal proč jsou na místě jeho zkoušky. Než se však stihl rozdívat tak už byl na místě zkoušející Anbu. Sdělil informace k předposlední zkoušce a hned na to všichni vyrazili ke zříceninám dál od vesnice. Zdálo se, že jsou v pořádku než došli k podzemní prostorám. Avšak Kataro byl chycen do jedné bariéry ze které se nemohl dostat sám. Ke zrušení bariéry bylo potřeba sedmi pečetí, které se nacházeli v prstenech rozmístěné na různých místech zřícenin. Zpočátku se z toho snažil dostat sám, jenže to nešlo. Jeho přátelé se nabídli sami, že najdou způsob jak ho osvobodit. Kataro si musel uvědomit jeho současnou situaci a spolehnout se na jeho společníky, a proto ponechal jeho osud v rukou svých přátel. Ostatní šli každý jinou cestou a hledali. Jenže když každý našli prsten tak přišly nesnáze. Museli porazit strážce prstenu, kteří je zde hlídají už po staletí. Zříceniny se celé třásly po těch bojích. Trvalo zhruba hodinu než se všichni vrátili celý domlácení zatímco Kataro měl o ně celou dobu strach. Avšak jim věřil, že uspějí a své chvíle se dočkal. Použili všech sedm prstenů, které vydávaly určitý druh energie, který rozpustil bariéru a on byl volný. Společně se tak vrátili do vesnice, kde odevzdali prsteny a dozvěděli se, že zkouška víry byla splněna. Čekala však ta nejtěžší zkouška a to byla zkoušky síly. Jednalo se o druh boje kde využije všechny své dovednosti a znalosti k poražení nepřítele, jenže jeho nepřítel měla být právě Mizukage.
Následující den jakmile si odpočinul byl povolán před Mizukage do bojové haly, která pro tyto zkoušky byla speciálně vytvořena. V ten den byl oficiálně vyhlášen souboj mezi Mizukage a Katarem na který se přišlo podívat celkem dost lidí, včetně jeho přátel. Cílem poslední zkoušky však nebylo poražení současné Mizukage, to by ani nedokázal kvůli jeho nedostatku zkušeností, které má Mizukage mít. Cílem bylo otestovat jeho dovednosti a znalosti přímo od kage. Za pár minut jakmile všichni byli na svých místech započal souboj. Mizukage se vůbec nedržela zpět aby ho podrobila zkoušce v extrémních podmínkách. Nešetřila ho ani v jediném stylu. Avšak musel přejít do protiútoku, který přišel velmi brzy. Dokonce dřív než by Mizukage očekávala a byla donucena odrazit jeho útoky. Souboj trval zhruba hodinu, nejdelší byl asi souboj genjutsu, jelikož to nebylo zas tak úplně jeho nejlepší stránkou. Hala byla zdevastována celá, ale civilisté byli ochráněni Anbu jednotkami. Mohli za to devastující techniky obou stran. Po vypršení limitu byl Kataro tak unavený, že se sotva dokázal udržet na nohách. Ve zkoušce však uspěl díky svým znalostem přežít a umění boje. Byl uznán samotnou mizukage a po zotavení mu byla slavnostně před všemi předána hodnost Jounin. Od této chvíle se musel snažit v životě ještě mnohem víc, protože čím výše je na žebříčku, tím těžší cesta ho ještě čeká.


Už to bylo zhruba šestnáct let od Katarova narození. Nedávno se z něho stal shinobi s hodností Jounin, čímž se stal jedním z respektovanějších lidí ve vesnici. Už to nebylo jak kdysi když se nestaral o tolik věcí a prožíval své dětství. Nyní ho už čekají maximálně dva postup, buď se přidá k Anbu jednotkám a nebo se stane Mizukagem nebo Sanninem. Takové rozhodnutí však záviselo na jeho budoucích nadřízených. Vztahy se Sunagakure nevypadaly moc nadějně, obzvlášť v době kdy se tajné jednotky při průzkumech zjistili přítomnost potomka jedné rodiny z Kirigakure právě v jejich vesnici. Kataro se proto nabídnul jako dobrovolník při vyjednávání se Sunagakure o jeho převedení pod jeho rodnou vesnici kam patří. Ta se však vzpírala a viděla svoji šanci. Jenže při vyjednávání u Kazekageho se něco zvrtlo. V kanceláří Kazekage bylo i pár shinobi, kteří si přišli pro rozkazy. Když však Kazekage zamítnula přesun tak Kataro ji dále začínal přemlouvat s patřičnou slušností a polevil na ostražitosti. Nevěděl sice proč, ale z ničeho nic ho začal obalovat písek spolu s jistým geninem ze Suny. Velice těsně se mu podařilo na poslední chvíli uniknout ze sevření Kazekage, jenže genin na tom tak slibně nebyl. Byl sevřený uvnitř písku a nemohl se hýbat. Kataro se ho snažil zachránit, ale nebyla šance porazit současnou Kazekage. Proto žádal Kazekage o vysvětlení a omluvil se geninovi. Kazekage stále odmítla genina předat do rukou Kirigakure a vyhnala tehdy Katara z vesnice pod křížovou palbou. Bylo na něj zaměřeno dost shinobi aby ho vyhnali z vesnice. Dokonce i Kazekage se na něj zaměřila svým pískem, který Kataro musel udrážet kusy lávy aby ho zdržel a sundal k zemi. Dařilo se mu a po pár hodinách ústupu byl dostatečně vzdálený od vesnice a blížil se k hranicím. Tam už ho naštěstí nikdo nepronásledoval, ale přesto zůstal ještě pár dní ukrytý. Byl totiž po těch útocích zraněný a musel se o sebe na nějakém tajném místě postarat. Když se však vrátil do vesnice tak ho zrovna milé přivítání nečekalo. Kage měl velmi špatnou náladu a Kataro dopadl kvůli tomu špatně, když k tomu nesplnil svou misi. Byl to jen začátek doby temna, už brzy měla přijít doba ve které přežijí jen ti silní a slabí, kteří jsou ochraňováni.
Tato doba započala o rok později když organizovaná skupina nukeninů začala své útoky na ostatní vesnice. Byly to tvrdé boje kdy bylo cítit plno zoufalství a strachu. Musel si tak projít mnoha útrapami a starostmi o obyvatele vesnice. Zatímco všichni bojovali v obranné linii, tak Kataro dostal všechny obyvatele podzemními vchody mimo vesnici. Když se však vrátil zpět tak to co uviděl ho vyděsilo, spustošená vesnice plná nukeninů a kagem který udržoval vesnici spolu se svými Anbu. Kataro zatarasil únikový vchod aby ho nukenini nenašli a ze zálohy zasáhl skupinu nukeninů aby uvolnil cestu ostatním co ještě ve vesnici zbyli. Pomohl  Mizukagemu a ostatním aby mohli utéct, jelikož tato bitva byla pro Kirigakure totální porážkou. Z dálky už mohli jen vidět dým na známých pozicích vesnice a přesunuli se do nouzového úkrytu pro takové případy. Velice dlouho trvalo než se všichni mohli zpět vrátit do svého domova, ale jedno bylo jisté. Nic nebude jako dřív a musel přijít někdo kdo nastolí mír a pořádek ve světě, aby připravil budoucím generacím lepší budoucnost. Sice se po několika měsících dokázali obyvatelé Suny vrátit do svých zničených domovů a opravovat. Jenže museli být vždy utajeni a hlídáni jednotkami před nukeninskými hlídkami. Kataro byl v jedné skupině, která dohlížela na střední oblast vesnice, která byla velmi zranitelná. Časem si většina obyvatel na takový život zvykla, ale muselo se s tím dřív nebo později něco udělat. Proto se hodlal Kataro více zapojit do aktivit pod Mizukagem, aby se stal silnějším a pomohl vytvořit lepší budoucnost pro všechny. Byl to již osmnáctý rok od doby jeho narození a jeho příběh stále pokračuje. Jeho budoucnost se bude měnit na základě jeho životních rozhodnutí.