Miko Amakatsu [JOUNIN/YONBI NO JINCHURIKI]

~Jméno~ Mickey Amakatsu

~Přezdívka~ Miko, Miki

~Příjmení~ Jigoku

~Věk~ 20 let

~Pohlaví~ Muž

~Rodina~
---

~Hodnost~
Yonbi no Jinchuuriki/JOUNIN

~Yonbi~


~Výška~ 173cm

~Váha~ 63kg

~Element~ Doton, Suiton

~Klan~ Amakatsu

~Kekkei Genkai~ ---



~Povaha~
Miko je přátelský a docela odvážný typ. Je to Jinchuuriki a většina lidí by řekla, že si zažil to samé utrpení. To byla ale lež, on si žil poměrně normální život, teda až na to že si na něho lidé ukazovali, ale on je ignoroval. On není moc typ na flirtování chce ustálit a být pořád s tou jednou. Taky má smysl pro humor, rád si s někým zatrénuje, ale nesmí ho do toho nutit. Nerad poslouchá rozkazy, je to takový "velitel", většinou chce aby bylo po jeho. Jeho inteligence je v onormálním životě průměrná, ale při boji myslí a když už se snaží udělat plán, většinou mu to nevýjde, ale nevzdává se. Je hrozně tvrdohlavej a stojí si za svým. Jediného koho poslouchá je Tsuchikage, jinak nikoho jiného. Taky k ní vzhlíží, bere si z ní inspiraci a když o ní řekne někdo něco špatného, má chuť tu dotyčnou osobu umlátit k smrti a hodit vlkům.

~Oblíbené~
Kdybych tu měl vyjmenovat všechno co má rád Miky, ani bych to nevypsat. Mezi jeho oblíbená jídla patří dango, které přímo miluje, jak sladké tak i se sojovou omáčou a jakoukoliv jinou. Pak lízátka, barevná, chuť je mu jedno.Po čem by se ale i utloukl nebo zabíjel, jsou čokoládové sušenky s mlékem, ty zbožňuje. Mezi pití patří asi Fanta, nebo Semtex. Miko má rád opravdu moc věcí. Třeba krátké procházky při zapadajícím slunci. Nebo taky měsíční svit, západ slunce a koulování v zimě. Taky se rád předvádí, jeho život nebyl tak těžký jako ostatních Jinchuuriki, on si zvykal dost rychle. Taky má moc rád Tsuchikage, kterou bere něco jako svou rodinu, i když se jí s tím zatím nesvěřil. Taky moc rád cvičí, pořád teda cvičí. Má rád uplé rifle s mikinou, taky kotníkové boty a při sportování nebo tréningu si dá i sponky, protože má dlouhé žluté vlasy. Co se týče lidí, má rád zábavné, milé a přátelské.

~Neoblíbené~
Miko nemá rád když někdo zpochybňuje jeho schopnosti a když si z něho dělá srandu. Taky namá rád když mu někdo říká démone, jak mu říkali když byl malí ale on je nevnímal, nebral to vážně. Taky nemá rád když mu někdo nadává nebo poučuje o tom co má dělat. Nemá moc rád rozkazy, když už je musí splnit, tak jen nějakých Jouninu, nebo Tsuchikage. Na jídlo nemá rád kapustu a křen, nenávidí to! Na pití mu nechutná običejná šťáva nebo kafe, které nanávidí, nechutná mu a kazí to jenom zuby!



-Kekkei Genkai NEMÁ x'D
~Příběh~

Seznámení!
Miko, malý, roztomilý klučina, který se narodil na kraji vesnice. Tento klan sice neměl žádné své Kekkei Genkai, nebo Hijutsu, ale ta to byla jejich těla velmi odolná a tito členové se dožívali velmi vysokého věku, proto jsou ve vesnici několik seniorů právě z tohoto klanu. Díky jejich silnému tělu, vybrali novorozeně na dalšího nástupce Yonbiho Jinchuuriki. Věděli že kdyby ho dali někomu s Kekkei Genkai, nemusel by to zvládnout a chtěli mít jistotu. Pečeť byla velmi silná a dobře propracovaná, taky aby ne, na tomto se domluvila skoro celá rada, že pečeť provede vůdce klanu Akatatsu, ten nejsilnější z nich a ten co si v tomto tak moc liboval. Když však proběhlo zapečetění, tak pár dnů po tom se něco stalo...Ano, zemřeli Mikovi rodiče. Nebyli to jen tak nějací shinobi, to oni znali strašně moc tajemství a byli vlastně pro ostatní vesnice nebezpeční a tak umřeli při akci...jako hrdinové, co dlouhou dobu sloužili věrně vesnici a stvořili dítě, co bylo jejich spásou.

Akademie!

Když Miko nastoupil na Akademii, cítil se jako každý druhý. Měl trému a vlastně se i bál. Vychovával ho bývalí Tsuchikage, který se ho ujal hned po tom co Mikovi umřeli rodiče. Miko ho považoval jako svého otce, i když nebyl zrovna moc mladý. Mikovi bylo 6 let a jemu takových 49-50 let, ale věk nehrál žádnou roli. Miko ho prostě považoval od malička za svého otce a tak to i zůstalo. Když měl být první den na Akademii, tak místo toho aby na něj učitelé byli milý, tak to bylo přesně naopak. Byli na něj přísnější ale jen proto, že to chtěl Tsuchikage, aby se stal Miko silným, aby se toho hodně naučil. Co se týče jeho kamarádů, tak těch si nenašel moc, vlastně skoro žádné, protože to byl Jinchuuriki a dětem se tímto nějak hnusil. Tsuchikagemu to docela vadilo, ale prostě pocity lidí se nezmění rozkazem, protože by to ani nešlo, bylo by to nelidské. Miko každopádně studoval, i když mu teorie moc do hlavy nešli, za to praxe až moc dobře. Byl to mistr v ninjutsu a měl svůj vlastní styl boje...Buď si něco plánoval, nebo improvizoval, pokaždé ale bylo na co se dívat. Po pár letech se konala zkouška genina na klonové jutsu. Miko prospěl s vyznamenáním z praxe, ale zase o stupeň horší známkou z teorie, ale to se dá vždy dopilovat, navíc...on byl bojový typ.

Jak mi to šlo za GENINA?!
No řekněme to tak, že když jsem byl geninem, prožíval jsem normální mise jako ostatní, nedělali mi nějakou vyjímku. Normální a nudné mise jako hlídání děti a chytání koček po vesnici. Náš tým byl fakt silnej, i když, byla tam holka, která toho moc neuměla jen se uměla vtírat, byla to taková senseiova vlez doprdélka. Já se ale soustředil na pořádný boj a tréningy, které byly fakt dobré, měli jsme za senseie jounina, který nás učil fakt spoustu věcem, měl jsem ho docela rád, teda až na to že nám pořád něco nařizoval a to se mi nelíbilo. Když viděl náš rozvoj schopností, rozhodl se nám dát těžší misi, kdy jsme měli uhlídat nějakého premiéra na nějaké premiéře. Ale, stalo se něco co jsem nečekal. Této mise se zvyšil rank, protože na nás zaútočili ninjové z Iwy, nějací povstalci. Já jsem zchoval docela klid a ta holka tam začla šílet, začala běhat kolem a volala senseie, já jsem se na ní díval jak na magora, takto histerickou holku jsem ještě neviděl! Měl jsem chuť jí jednu vlepit ať se vzchopí, ale byla to holka a já měl taky svou čest. S tím kukem z týmu jsem se pomalu začal bavit protože byl docela silnej a měl smysl pro humor, takže jsem si našel kamaráda, prvního a doufal jsem že budeme i nadále. S těmi povstalci jsme si to vyřídili, teda až na to že jsem asi omylem zranil i toho kluka (Shika). Mé výbušné jíly byly fakt silné, možná že jsem se vyčerpal, ale taky se při tomto boji něco stalo. Oba dva já i Shika jsme se snažili ochránit tu holku (Nili), ale nepřátele byli fakt silní! Můj výbušný jíl docházel! Shika byl zase vyčerpán, už mu docázela chakra. Když jsem i já viděl že je konec, i já jsem měl svou chakru na mínusu, projela mnou chakra tak silná a hrozivá, že i já jsem se jí bál. Měl jsem opět sílu, sice můj výbušný jíl docházel, ale troška ještě stále zbyla a já si jí šetřil. Když jsem ale viděl, jak se ti ninjové řídí na Shika ale i na Nili, naštval jsem se v mžiku vyskočil náhodu a vytvořil pavouky, které se přichytili na jejich oblečení a dřív než po nich skočili, vybouchli. Ale, chakra která mě posilovala mě začala i obklopovat, měl jsem to štěstí že sensei dorazil dřív než mi narostl ocas. Když to zastavil, cítil jsem se fakt divně. Netušil jsem co to je ani proč se to stalo mě. Sensei věděl že toto nijak nezakecá a tak mi řekl, že je ve mě Yonbi, o tom jsme se učili, ti démoni mě fakt zajímali a ani jsem si z toho nic nedělal, byl jsem aspoň rád že vlastně nejsem sám, ale taky jsem se trošku bál, protože jsem při jeho chakře pomalu ztrácel svou vlastní vůli, jakoby se mě snažil ovládnout. No každopádně jsme misi splnili a nikdo nebyl smrtelně zraněn.

Život jde dál!
Řekněme to tak, že hned po té misi jsme šli zpátky do vesnice. Mě ocenili za ochranu přátel a oddanost vesnici, protože úkol jsme splnili. To ale nebylo všechno, i přes to že jsem se nedávno stal geninem, mě Tsuchikage poslal na zkoušky chuuninu. Bylo to zajímavé, protože jsem tam měl jít sám s týmem, který jsem ani neznal, byly taky odděleni od svého a shromáždili nás, jako nejlepší geniny ve vesnici. Moc se mi to nelíbilo, protože jsem si konečně našel Shikiho, svého prvního kamaráda, kterého jsem musel opustit, ale doufal jsem že stále budeme přátelé.
První zkouška byla náročná, přeci jen jsem byl pako na gramatiku a jednou z ní propadl, číst jsem ale uměl (xD). No, nehodlal jsem se vzdát, ta holka a ten kluk, kteří byli nyní mí týmoví partneři, jen kroutili hlavou, protože jsem to málem vzdal. Počkal jsem si ale na poslední otázku a co by jste neřekli, postoupil jsem i bez toho aniž bych napsal jedinou čárku do toho papíru. No, řekněme že se blížila i ta druhá zkouška, na kterou jsem se i těšil, strach byl mé druhé já! Vešli jsme do lesa, ti dva měli fakt blbí kecy a viděl jsem že mě docela dost podceňovali a to jsem nenáviděl. Když na nás zaútočili, tak jim padla pusa až dolů, nebyl to pro mě žádný problém a vyřídil jsem je hned, měl jsem fakt dost velkou zásobu jílu. Ty dva ale zaujali mé ruce, začali se mě tak trošku bát. No, měl jsem své rukavice, které jsem si opět nasadil. Oni ale byli spíš experti přes genjutu a to já jsem nenáviděl, nešlo mi to ani se mi nelíbilo, šlo vidět že asi kamarádi fakt nebudeme. no, hledali jsme svitek, který byl opravdu těžký získat, protože většina lidí mělo stejný. Nakonec jsme konečně narazili na tým, který měl svitek který jsme mi potřebovali. Souboj jsem ale už nemohl dokázat sám, byli to zkušení geninové z písečné. Takže, oni dva je chytli do genjutsu, byli fakt dobří docela dost, já jsem je pak doslova odprásknul. Byla to skvělá týmová práce i když jsme si moc nerozuměli. Svitek jsme získali a chystala se další zkouška. Byl jsem jako první na řadě, dostal jsem kluka z klanu Inuzuka. si ze mě dělají srandu?! Já jsem se fakt smál, protože je dva mi nedávalo problém odprásknou svýma jílovýma bombama. Zápas trval docela krátkou chvíli a já jsem se stal vítězem! Ti dva taky bojovali, jeden z nich byl poražen a jeden zase vyhrál, no to mi ale už bylo jedno, už se nejednalo o týmovou spolupráci. No, každopádně jsem se stal chuuninem a Tsuchikage byl jen rád, protože mě mohl konečně něco říci o mé schopnosti a o Yonbim. Když jsem se všechno dozvěděl, teda většinu věcí jsem už znal, tak jsem se rozhodl zesílit. Cvičil jsem a cvičil, učil jsem se techniky a zvyšoval svou obratnost a další věci. Uběhl rok od toho co jsem se stal chuuninem a už mi bylo 15 let. Uměl jsem techniky, o kterých by se mohlo někomu jenom zdát. Se Shikim jsem se setkával jen letmo, on měl taky novej tým. Ta holka, no ta to vzdala a ani to nedotáhla na chuunina, prostě se na toto nehodila. Já jsem si ale s Tsuchikagem po čase začal rozumět, on byl ale starý a ta několik měsíců umřel a nastoupila nový. Byla to žena, fakt moc hezká a mladá. No, plnil jsem mise, které mi nařídila a já je pokaždé splnil. Za mou šikovnost a dobré plnění misí, mě ona sama povýšila na Tokubetsu jounina. Byl jsem rád, protože jsem si rozuměl s minulým Tsuchikagem, ale doufal jsem že i s touto Tsuchikage, si budeme blízcí. Každopádně jsem byl rád že jsem to dotáhl až sem a těšil jsem se na další mise a úkoly, které mi bude dávat.

Miko se po zničení vesnice dost změnil. Už nebyl ten neustál usměvavý, dětinský kluk, byl to už muž a měl rozum. Samozřejmě že se občas zasměje, ale ne že by to dělal pořád. Rozumí věcem víc, méně pociťuje a za ten čas se s Yonbim dost dobře skamarádil, ale stále mu nenechá aby ho ovládl, říká, že jen když na něj Miko udělá dojem, nebo až se bude opravdu moc snažit...I když on si myslí že to dělá neustále. Po celou tu dobu stále něco cítí k Aitenn, i když neví jestli je to vzájemné, tak je rozhodnutý za ní položit i život a proto na ní stále nějakým způsobem dohlíží, aby se jí nic nestalo. Miko se také hodně zlepšil v používání svého Kekkei Genkai, které si vypiloval, stejně jako své podstaty. Dalo by se říci, že je to muž, co ví co má dělat a neplete se do věcí, do kterých mu je šumák...Jen v případech, kdy se ta věc odvíjí i na svět a vlastně i na něj, se moc rád přisírá...Ale jinak je to normální muž, co se snaží ještě víc zesílit a jeho cíl je stále stejný...Stát se Tsuchikagem. A co dělal po dobu když byl mimo vesnici? Stalo se mu něco co nikdo nečekal. Miko zabíjel daleko za hranicemi světa, tam kde to znalo jen pár lidí, byl to zabiják který se málem zapsal do Bingo knihy, totálně podléhal Yonbiho hněvu, toužil po moci a proto si nechal říkal ty lži o světě bez nenávisti. Zachránila ho však vzpomínka na Aitenn a Kiyoko, věděl že toto není on, že to co dělá není to co by chtěl, že se z něj stal někdo, koho by v minulosti zmlátil do bezvědomí. Uvědomil si že lidi a vesnice co zabil a zničil měli také někoho na kom jim záleželo a on jim je zabil, cítil se hrozně a proto se vrátil s pevnou vůlí, rozhodnut toto tajemství uchovat pod pokličkou.

,

~Vybavení~
ZVN, Deidarovo kukátko (klik), Mini katana (klik)

~Body~
Ninjutsu: 5
Taijutsu: 4,5
Genjutsu: 1
Inteligence: 4
Rychlost: 4,5
Síla: 4
Ruč. pečetě: 2,5
Chakra: 4,5

Celkem...30

~Techniky~
~S~Doton: Uitenpen
~A~Suiton: Mizujinheki
~B~Doton: Nendo Bunshin
~B~Hiru Bansho, Boka no Jutsu
~B~Douka Iwa Fubuki
~C~Doton: Doroku Gaeshi
~C~Suiton: Mizu rappa
~CKuchiyose no Jutsu
~D~Shunshin no Jutsu