Shijin Hyuuga [JOUNIN]

Jméno: Shijin | Básník
Klan: Hyuuga
Pohlaví: Žena
Věk: 18 let

Vesnice: Konohagakure no Sato | Listová vesnice
Hodnost: Jounin
Podstata: Fuuton | Vítr | Nepoužívá
Kekkei Genkai: Byakugan | Bílé oko

Taijutsu: 5
Ninjutsu: 4,5
Genjutsu: 0,5

Inteligence: 4
Síla: 4
Rychlost: 4
Chakra: 4
Ruční pečetě: 1

Celkem: 27 bodů

掌仙術 | Shōsen no Jutsu (Technika mystické dlaně) (A-rank)
柔拳法一撃身 | Jūkenpō Ichigekishin (Jemná pěst: Úder celým tělem) (B-rank)
八卦掌回天 | Hakkeshō Kaiten (Nebeský vír) (A-rank)
八卦空掌 | Hakke Kūshō (Vzdušná dlaň) (A-rank)
八卦百二十八掌 | Hakke Hyaku Nijūhachi Shō (Hmat 128 úderů) (A-rank)
+ 柔拳 | Jūken (Jemná pěst)
+ Základní techniky

Chakura no Karasu - Filler pro učení této techniky

Shijin je drobná tmavovláska, která svou výšku ráda zvyšuje podpatky, přestože by si nepřála vyrůst.
Má něco kolem 165/7 centimetrů. Je ten antifeministický typ, který se partneru raději dívá do očí zespodu. Váží lehce přes 65 kilogramů. Tmavé vlasy lemují spíše kulatý obličej a spadají přes záda kousek pod lopatky, ofinka spadá skoro do očí, mnohdy je ukrývá před světem. Oči, jak prozrazuje už její jméno - klan - jsou těmi nejsvětlejšími, jaké vůbec může člověk mít. Přecházejí od jemně bílé až k jemně šedé. Bílá je většinou i Shijinina chakra, používá-li Juuken. Vyjímkou jsou lékařské techniky, při kterých je její chakra samozřejmě smaragdová.

Nejraději má kimona, která nesahají až na zem. Nosí vysoké boty s přiměřenými podpatky. Na nohou i rukou má jemnou, síťovanou látku. Pokud zrovna nemá kimono laděné do černé a bílé, popř. s přimíšením některé z pastelových barev vyjma žluté a jí podobných, které nesnáší, pak nosí jednoduché tričko (nejlépe s dlouhým rukávem) a sukni či kraťasy. Sukně, které jí ale neomezují při Taijutsu, zbožňuje.

Fóbie: Shijin má největší strach ze samoty a proto podporuje své přátele tak, jak jen může. Také se bojí toho, že jednou bude mít příliš velký strach na to, aby dokázala pomoct, že ztuhne na místě a nedokáže se pohnout, jako se jí to občas stávalo, když byla menší. Také má strach z toho, že ji někdo zesměšní nebo že nebude schopná reagovat na čísi slova dostatečně na úrovni a zesměšní se tak sama. Neskutečně se bojí mrtvých zvířat, která jsou menší, než-li myš. Je to vcelku paradox, jelikož jinak jí mrtvoly vůbec nevadí. Žádnou specifickou fóbii ale nemá. Když se bojí nebo je nervózní, třesou se jí ruce.

Oblíbené: Nejraději má své přátele. Netouží být jedinečná ani silná pro sebe, chce být pilířem mostu, na kterém budou moct její přátele stát. Touží jim být oporou a nikdy je nenechat samotné. Miluje čokoládu, obzvláště proto, že jde o afrodisiakum. Zajímá ji vše, co je zvláštní, je neobyčejnými věcmi doslova posedlá a možná proto se občas zdá být neuvěřitelně upjatá. Narozdíl od většiny vrstevníků se nedokáže odvázat a zbožňuje, když to vidí i u ostatních. Na sobě má nejraději své oči, přestože značí zároveň dar i prokletí - a možná právě z toho důvodu. Líbí se jí, když jí někdo voní, pak by se k takovému člověku nejraději tulila celé dny. Její největší úchylkou je neodbytná touha zírat zajímavým lidem do očí a zapamatovat si každý milimetr jejich barev. Soudí lidi podle očí a je ráda, že ji podle nich díky světlounkému Byakuganu nikdo soudit nemůže.

Nemoci: Jediné, co by se dalo považovat za náchylnost k určité nemoci, jsou její věčně chladné ruce. Často je díky tomu nastydlá, ale ať si na sebe vezme oblečení, kolik chce, stále jí dlaně mrznou. Obzvláště se to projevuje ve chvíli, kdy má někomu stisknout ruku nebo se jinak dotýkat. Jinak je alergická na pyly a v létě si tak drží odstup od rozkvetlých luk.

Shijin se narodila 18. března do klanu Hyuuga.
Rok po své sestře Mikomi doplnila hlavní rodinu a již následující rok vyrůstala bez ní, jelikož matka - Hyuuga Taura - se vrátila k povolání shinobi a otec - Hyuuga Naoto - ke svému vůdčímu postavení hlavy klanu. Když na ně rodiče neměli čas, vychovávali je jiní. Slečny rostly jako z vody, pečovali o ně jako o květiny. Byly chloubou klanu, dcerami jeho vůdce. Přesto však trénovaly tvrdě, měly ještě náročnější trénink, než-li ostatní. Mikomi a Shijin nesměly své rodiče zklamat. Jejich dětství se dá považovat za šťastné. Rozhodně takové bylo. Ve čtyřech letech začala Mikomi dle klanové tradice trénovat. Její mladší sestra jí to z hloubi duše záviděla, ale to ještě netušila, že až ji potká to samé, nebude nadšená. Shijin byla nepřizpůsobivá, duší stále mimo, ale ve své sestře viděla vzor a snažila se jí proto vyrovnat a nezklamat. Stejně tak měla ráda otce, matku trochu jiným způsobem, ale nedokázala si představit lepší rodinu. Nepovažovala se za víc, než byli ostatní, ale svého postavení mladší dcery hlavy klanu si vážila. Narodila se tak, jak měla.

Obě dívky trénovaly, rostly a nakonec se dostaly i na Akademii. Mikomi byla napřed, přestože nastoupily spolu, a také ústav opustila dřív, než její sestra. Ta si to ve škole shinobi vůbec neužívala, spíš naopak. I tady byla duchem stále pryč. Při hodinách si psala básně a učila se jen to, co bylo nutné. Přesto ji brali za milou dívku, která sice byla líná, ale důležité odpovědi znala. Uměla si filtrovat důležité a nedůležité informace a to byla výhoda. Její vztah k sestře a rodinným tradicím se s věkem prohluboval, proto pro ni byl šok, když musela odejít. Budoucnost přinesla další vlnu touhy po Byakuganu a mladší dcerka se ještě nebyla schopná dostatečně bránit. Rodiče se rozhodli, že chvíle tréninku u tety jí jen prospěje. Opačný konec Konohy znamenal celkovou izolaci od sestry. Odtud pochází Shijinin strach ze samoty. Nutno ale říct, že jí dva roky v přítomnosti jiných lidí prospěly a odnaučily jí bát se otevřít cizí dveře. Díky tomu se zlepšila i v boji, protože mnohdy neměla na práci víc, než trénink. Když už jí známé pohyby unavovaly, vnesla její opatrovnice do jejího života něco nového. Jako medička jí ukázala novou možnost, jak využívat chakru, se kterou Hyuugové tak dobře manipulují! Odtud pochází speciální mast klanu Hyuuga, kterou se v této době naučila Shijin vyrábět. Kromě toho poznala lidské tělo a to, jak funguje. Byakugan jí umožnil vidět víc, než vidí ostatní a neměla tak problém porozumět lékařským technikám. Zamilovala si je. Jako Hyuuga ale musela upřednostňovat své Kekkei Genkai a tak, jakmile jí bylo dovoleno vrátit se domů, se vrhla do dalšího tréninku.

Nejprve objala sestru. Jejich vztah odloučení nezkalilo. Možná by se dalo říct, že byl spíš o necelá dvě léta odloučení silnější. A pak s ní začala trénovat. Jelikož se pozdrželo její přidělení týmu, opakovala zkoušky a když dokázala, že nic nezapomněla, dostala se dokonce do týmu sestřina. Zpočátku je, nutno dodat, zpomalovala, ale nakonec se jí podařilo alespoň zčásti sestru dohnat. Bylo to i vlivem další klanové tradice, při kterých každý člen po svých třináctých narozeninách musí dokončit tisíc soubojů. Během nekonečně dlouhých dní se to Shijin povedlo. Díky sestře. A dokonale je to vyčerpalo i posílilo obě. Všechny další mise se najednou zdály lehčí. A na světě bylo po další splněné zkoušce zase o něco lépe.

Jejich sensei, Hyuuga Futoshi, byl zvláštní shinobi. Na Shijinin vkus málo respektoval tradice klanu a zásady. Možná, že právě to se mu nevyplatilo, jelikož jednoho dne zmizel. Nikdy ho nenašli. S dívkami to zacloumalo, ale ustály to a o tuto zkušenost lépe s Naomi Hyuugou jako novou sensei následně obě prošly Chuuninskými zkouškami. Bojovaly spolu. V té době se ve Shijin mísily všechny možné pocity. Měla prohrát a neprohrála jen proto, že Mikomi zastavila svou techniku těsně předtím, než by ji byla přišpendlila ke stěně stadionu. Byl to zvláštní boj, po kterém obě skončily na zemi a po kterém obě obdržely své povýšení. Nezklamaly a Shijin věřila, že už nikdy nezklamou.

První lásky, první těžší mise, první těžké techniky... Přišly nové, zvláštní časy, které se Shijin ale líbily. Rodiče byli doma málo a stejně tak byly doma děti, přesto však klanové sídlo a především dům jejich rodiny dýchaly atmosférou, kterou milovala a musela chránit. Proto musí zesílit ještě víc, podporovat své přátele a dělat své rodině a svému klanu čest.

Jouninské zkoušky udělala Mikomi o několik let dříve, než se k nim Shijin odhodlala přihlásit. Nakonec ale přece byla žádost na stole Hokage a následně byla Shijin vyslána na svou první S-rankovou misi. Nepřišla jí těžká, přestože sledováním potenciálně nebezpečných shinobi strávila necelé dva měsíce. Vrátila se utahaná jako kotě, ale spokojená se svým výkonem. Nikomu se nic nestalo a špatný člověk skončil ve vězení. Co víc k tomu říct? Shijin povýšili na Jounina a ona tak dosáhla úrovně, na které ji rodiče chtěli. Byli na ni pyšní a ona byla pyšná na to, že je Hyuugou. Kdo by nebyl? Pořád ale bylo, co zlepšovat a tak se do dalšího tréninku pustila s chutí.

Mezi tím vším ve vesnicích začínal chaos. Shijin žila ve svém světě a i když mise byly zlé, doma měla dostatek světla na to, aby ji udrželo nad vodou. Odsuzovala všechny, kteří nerespektovali autority a věřila, že to tak cítí většina shinobi z jejího klanu - a to nejen hlavní rodina. Klan Hyuuga byl přece hrdý a loajální. Jako Jounin cítila Shijin ke své vesnici a ke své Kage ještě větší závazky, než dříve. Možná, že Jouninem po tak lehké zkoušce byla jmenována právě proto, že ze cti vesnice, ve které si hrála jako malá, zbyly trosky. Ona je ale básník a hrdou Konohu bude vidět vždy stále stejnou a bude bojovat za to, aby si každý uvědomil, co to znamená mít čest a jak nedůležitá je vůči ní svoboda slova. Přesto se pokaždé, když se vrátí z mise domů, neubrání myšlence na to, jak špatně tohle může skončit. I to je možná dobře. Právě díky tomu ví, proč musí být silná.

Och, teď koukám, že Chuunin byl jenom jeden, omlouvám se, přehlédla jsem to. Směla bych životopis přepsat na Jouninku?

Klidně, ale nezaručuju ti, že do chvíle, než to přepíšeš, nebude tato hodnost taky zabraná.

Upraveno.

A nějaká spojistost s příběhem na NS? To mi tam vcelku chybí.

Doplněno...

A propos, jelikož ještě nemám schválenou postavu, upravila jsem si techniky. Vlastní možná ještě budu muset upravovat -> dala jsem si jako základní ty, které se objevily v Anime a Manze, aby to nezdržovalo.