Hřbitov

Arisu

Chodila jsem po hřbitově sem a tam. Byl tu klid, nikdo mě tu nemohl děsit a já sem nebyla v depresi. Každý bere hřbitov jako místo kde se bojí pokud je noc ale já ne. Byla jsem tu jako v ráji. Nemohla jsem nikoho ohrozit a nikdo nemohl ohrozit mě.

Prisel jsem k hrobu me mamy a zacal jej cistit od spadaneho listi a vselijakyho sajrajtu. Nakonec jsem si jen sedl a cekal co se bude dit. Porad jsem mel hodne otazek proc tady jsem ale jeste mene odpovedi mi bylo dano. A smrti me matky jich jeste vice pribylo.
"Mami proc jsem se sem vubec vydali.? A co bylo tak duleziteho tady hledat?" Rikal jsem tak do vetru. Fakt jsem mel minimalni odpovedi a nechapal proc zrovna tady. Kdyz jsem docistil hrob tak jsem si prednej sedl a hledel na kamen a premyslel o tech otazkach co jsem mel v hlave. Coz jsem delaval dost casto.

Arisu

Jak sem tak pochodovala a prožívala svůj klid, někdo mě vyrušil. Začal tu něco naříkat u hrobu. No, asi bych taky naříkala u hrobu vědět u kterého. Stává se. Řekla jsem trochu víc nahlas než jsem měla předtím v úmyslu.
To ale už nebyl můj problém. Lidé se mi buď vyhýbají a nebo mě litují. Případně neví kdo sem a pak to nešťastně zjistí. Proto jsem si dál začala pochodovat po hřbitově jakoby nic.

Nejak jsem si zvykl ze tady nikdy nikdo neni tak kdyz se nekdo ozval me to celkem vystrasilo. A v ten moment jsem stal v bojove pozici. Nemohl jsem vedet kdo to je nebo neni. "Vis ze je nebezpecne takhle lekat lidi v noci na hribitove?"
Tak v podstate jsem nemel co rikat ze kdyz jsem vypadal jak zlodej zakukleny v masce a se slunecnimi brylemi na oblyceji. No me uz to ani neprislo proste jsem si zvykl.

Arisu

Já se nelekla. Podívala jsem se na něj nechápavě. Kdo by se tě taky bál hihi. Držela jsem si od něj ale preventivní odstup.
Ikdyž pravda tu byla že holčička se zkrvaveným sekáčkem a zakrvácenýma šatama není nic krásného. A už vůbec né takhle na hřbitově.
Zase je tu pravda že existují lidé kterým se takovíto vzhled líbí. No mě upřímě to bylo jedno, jsem chudá a nemám na nové oblečení.

"Ja netvrdil ze ses lekla ty? Pouze rikam ze to muze byt nebezpecne nic vic. Kdo by v tuhle hodinu byval na hrbitove? "
No spise me neco nutilo si davat pozor na cokoliv podezdreleho i kdyz jsem nevedel proc. Stal jsem tam a cekal na jeji odpoved ale netusil co se stane. Co odpovi atd.

Arisu

Nebezpečné. Já se ano, bojím mnoha věcí. Ale, je jen málo lidí co mě dokáže ohrozit. Nebo spíš mé Hysterické já. Vdychla jsem a opřela se někde vzadu o hrob. Byl tu celekm chlad. Nic co by mi vadilo. Hlavně chci klida aby mě nic neděsilo.

"Nikdy nevis kdo se zde objevi. Vzdy muzes predpokladat ze se neco stane. I kdyz je zde klid tak to muze byt jen ticho pred bouri. Obzvlaste ted po valce a zniceni vesnic. " Nevedel jsem proc to rikam ale zdrejme jsem tusil ze to nebude tak jednoduche jak to vypada.

Arisu

Já se nebojím. Já si klidně i lehnu. Bála jsem se. Bála jsem se všeho co se jen pohlo. Měla jsem snad každou fóbii na světě. Ale stejně jsem si lehla. Jak jsem tak ležela, sledovala jsem nebe. Vypadalo krásně. Nikdy předtím sem se na něj takto nedívala a připadala jsem si jako jiný člověk. Na chvilku mě dokonce přešel strach a panika.

"Mela by jsi se radeji postavit nez nachladnes. Jak myslis no bylo to tady hezke povidani ale radeji se presunu jinam. " Pomalym krokem jsem se vydal smerem nekam k brance ktera vedla smerem ven ze hrbitova. Nakonec jsem jen mavl na rozloucenou a zmizel nekam pryc.
(presun)