Hory

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 16:50

First topic message reminder :

Hory - Stránka 2 Paburo_Mountains_(anime)

I kolem Konohy se rozkládají vysoké hory, ač na ty v Bleskové, či Iwě určitě nemají. Krásná příroda nezkažená člověkem vdechuje pocit bezpečí v jinak chaotickém světě. Vodopády, košaté stromy, vonící tráva.. to jsou hory v Konoze.

pro Shijin Hyuuga Wed 29 May - 19:29

Neodmítala jsem pochvalná slova, ale nelíbilo se mi chválit něco, co mělo být samozřejmé. Obzvláště v dnešní době bylo zvláštní chválit něco, co mělo být samozřejmé. A co bylo dřív obvyklé. Teď se to zdálo u většiny jako přetvářka a lež. Přesto jsem si však jeho slov velice vážila.
Uvažovala jsem nad odpovědí na jeho slova rozloučení, když se k nám připojila Kori. Musela jsem se rozesmát. Sklonila jsem se k ní.
"Ahoj, krásko," pozdravila jsem ji a váhala, jestli se společnice velitelů ANBU smí drbat za ušima.

pro Hiroshi Senju Wed 29 May - 19:41

Mezitím co jsem se stále přibližovat, se Kori koukala na Shinhjin a když se k ní zvohla, nijak jí to nevadilo.
"Krásko? Jste milá." Usmála se na ní, ale to už jsem tu byl i já Kori jsem spražil pohledem. Ta moc dobře věděla že tento pohled znamená že večeře asi už nebude.
"Musím ještě za ségrou tak mě nezdržuj!" Okřikl jsem jí a pak se koukal jak protestuje. Vždyť je ani neznala! ¨Právě proto mi to bylo divé.
"Kori...Mám pocit že už je dost pozdě a mě plýtváš chakrou." Mrkl jsem na ní, ale cítil jsme jak se vzpírá. Ona byla mé Kuchiyose, ale měli jsme prostě spolu jiný vztah, který nikdo nepochopí. Celou dobu se vzpírala a tak jsem teda přestal.
"Dobrá...jak chceš..." Chtěl jsem po ní chmátnout, ale jen se obtočila Shinjin kolem nohou a objevila se za ní. To se mi snad jen zdá... Pomyslel jsem si a pak se omluvně podíval na Shinjin.
"Strašně moc se vám omlouvám...Toto nikdy nedělá." Poškrabal jsem se na zátylku a pomalu odcházel a doufal že Kori půjde za chvilku za mnou.

pro Rokuro Uchiha Wed 29 May - 20:58

Mal som rád mačkovité šelmy. Pantery, tigre, levy, pumy a všetky tieto šelmy sa mi veľmi páčili.
Preto som sa musel pousmiať a na tvári sa mi zjavil konečne úsmev po tej dobe, čo tu došiel Hiroshi.
"Uhm, máte peknú panterku šéfe."
Povedal som s úškrnom na Hiroshi, keď ešte bol pri nás.
Potom sa ju nejako snažil ukecať, aby už odišla, ale ona neodchádzala. Nakoniec dúfal, že pôjde za ním.
Ja by som tiež rád dokončil tento tréning, ale vlastne ani toto nebolo na zahodenie.

pro Shijin Hyuuga Thu 30 May - 9:55

//Shijin! Shijin, ne Shinjin! xD

Překvapilo mne, když promluvila, ale nakonec jsem se jen usmála.
"Kdybyste nepoznamenal, že musíte ještě za sestrou, navrhla bych, ať tu chvíli jste s námi."
Když se prosmýkla kolem mne, odvážila jsem se Kori dotknout. Zkoumavým pohledem jsem sledovala, jestli jí to nevadí nebo jestli se naopak mazlí ráda. Měla úžasně hebkou srst!

pro Hiroshi Senju Thu 30 May - 14:24

//Tak sorry no! xD Tady někteří máte takový jména! :DD Tu azbuku neumím tak dobře! T.T

Podíval jsem se na Rokua a jen kývl jako poděkování, když mi pochválil Kori, teda, když pochválil jí. Když se pak ozvala S-H-I-J-I-N (xD), podíval jsem se na ní a mírně se pousmál.
"Jste milá...Ale máte tu teď tréning a já nerad ruším." Pousmál jsem se na ní a pak jsem propíchl Kori pohledem. Ta mě ale ignorovala a začala se k Shijin mazlit jak kotě. Toto mi bylo trošku divné, protože ke mě se nikdy takto nemazlila!
"Nevděčnice...." Zabrblal jsem a čekal až se s ní pomazlí a já mohl pak odejít, aniž bych Kori nějak násilně odtahoval, nebo rušil Kuchiyose.

pro Shijin Hyuuga Thu 30 May - 16:54

//Ruština je moje láska, takže by ses té azbuky mohl dočkat, chceš-li! (xD)

Musela jsem se rozesmát, když zopakoval větu, kterou předtím použila jeho partnerka.
"Děkuji," pousmála jsem se a užívala jsem si to hlazení úžasně jemné srsti. Bylo to na tuhle dobu neuvěřitelně uklidňující.
Konekonců jsem říkala, že se chci k někomu přitulit. Splnilo se!
Pak jsem zvedla pohled k Rokurovi. Zajímalo mě, jak se teď bude tvářit. Hiroshi kupodivu mluvil spíš se mnou. Překvapilo mě to.
Nemají se rádi? Proč?
Rozhodla jsem se do toho pro jistotu neplést. Nesnažili se navzájem zabít, tak jsem neviděla racionální důvod, proč ventilovat svou zvědavou povahu do záležitostí ANBU. Už to, že jsem za den poznala dva ANBU i jejich jména, bylo vlastně divné. Minimálně pro někoho, kdo lpí na tradicích a pohádkách o lidech, které nikdo nikdy neuvidí...
A najednou je mám na dosah ruky, hm!

pro Hiroshi Senju Thu 30 May - 19:12

//Jooo? Vážněěě? Nepovídeeeej....ázbukáááá...NIKDY! xD

Když jsem se chvilku koukal na Kori, tak ta znenadání zmizela. Co to... Koukal jsem se kolem sebe a nechápal to, chakry jsem měl snad dost. Pak mi ale došlo, že to ona už nemohla vydržet. I ona má svou rodinu a jiný svět, navíc ona toho takto moc nezvládla a měl jsem jí tu už asi týden v kuse.
"Ou...Okovy zmizeli." Řekl jsem to spíš jen tak pro sebe, když Kori zmizela a já mohl odejít. Bylo mi ale jasné, že se zase brzo vrátí a proto jsem se nijak nestrachoval a znovu jsem se podíval na Rokua.
"Dobrá...Za pár minut po tobě chci aby jsi prohlédl Archivy." Podíval jsem se do nebe a vnímal okolí kolem sebe, každý strom, rostlinu a vše okolo.
"Když někde uvidíš Kamiho, řekni mu ať obhlídne střed vesnice, já si vezmu bránu a okolí." Jen jsem sjel očima na něj a pak jsem se na patě otočil k té dívce a pousmál jsem se.
"Těšilo mě krásko." Řekl jsem to spíš tišeji a pak dal jen ruce do pečetě a zmizel v obláčku dýmu jako před tím Kori.

Přesun

pro Shijin Hyuuga Thu 30 May - 20:15

Moje citlivé uši zaznamenaly i poslední slova.
Zrudla jsem jako právě vykvetlé rudé máky.
Jen by mě zajímalo, proč opakuje to, co jsem předtím řekla jeho partnerce.
Usmála jsem se. Uklonila na znamení rozloučení a sledovala, jak zmizel. A za pár minut zmizí i Rokuro.
Co budu dělat?
Otočila jsem se na něj a zamyšleně ho sledovala.
"Je to těžké? Práce ANBU?"
Nikdy mě nenapadlo, že bych jí mohla být a ani jsem nechtěla. Byla to jen otázka ze zvědavosti. Nakonec jsem ale jen potřásla hlavou.
"Nebudu už zdržovat, práce nečeká. Tak ať dnes není tak těžká, těším se totiž, až dokončíme trénink a k tomu je třeba energie," nadhodila jsem menší úsměv. "Děkuji za příjemný den."
I tentokrát jsem jako rozloučení volila menší úklonu. A pak jsem zmizela.
Teď už sestru jistě najdu. Musím jí přece o dnešku vyprávět!

//Přesun

pro Rokuro Uchiha Fri 31 May - 20:25

Už som sa len rozlúčil s nimi a oni odišli. Ja som šiel tiež k tomu archívu.
Majte sa.
Stihol som povedať predtým než zmizli.
Následne som odišiel aj ja.

pro Shijin Hyuuga Mon 3 Jun - 20:12

Skončila jsem zase v horách. Nějak se mi na tom místu, které mi předtím ukázal Rokuro, začínalo líbit. A třeba se tu zase objeví, až mu skončí služba, a budu mít společnost.
Kdo ví?
Byla jsem spokojená se svým učením nové techniky a tak jsem se oddala tichému odpočinku na skále pár stop nad zemí. Jako vždy jsem se schovala na místečko, na kterém jsem si myslela, že mě nikdo nenajde. Sledovala jsem oblohu a čekala, až se mi po tréninku zcela zklidní tep. Bylo tu krásně.

pro Shijin Hyuuga Wed 5 Jun - 19:30

FILLER PRO UČENÍ TECHNIKY
"KARASU-NEN"
(B-RANK)
- 4.6. -

Pustila jsem se znovu do tréninku. Nevím, jak, ale podařilo se mi tu předtím dokonce usnout, takže jsem teď byla odpočatá. Hned, jak jsem zkusila své vrány, které jsem trénovala týdny předtím a teprve před dvěma dny přišla na to, jak je tvořit, zjistila jsem, že to jde. Že už jsem si zvykla na množství, ve kterém je mám tvořit.

Aktivovala jsem Byakugan. Jedna jednoduchá pečeť. Chvíli jsem trénovala jako obvykle. Odnesl to kus skály. Oprášila jsem si oblečení a počkala, až se zvířených prach uklidní.
Juuken by šel. Teď novinka...
Natáhla jsem dlaň před sebe a stačila chvíle soustředění, aby se mi na ní objevila drobná vrána.
Yosh!

Nechala jsem nového mazlíčka poletovat okolo svého těla. Soustředila jsem se na ni. Jakmile zalétla příliš daleko, ztratila se mi z dohledu, byla pryč. Pořád to bylo křehké, nedokonalé, ale už mi to šlo. Bylo na čase techniku zlepšovat a tím si procvičit i její základy.
Jak to provedeme?
Už dlouho jsem měla v hlavě myšlenku, že bych vytvořila velkou vránu, která by mě i unesla. Mohla bych být ve vzduchu, což by byla pro Hyuugu...
...neuvěřitelná výhoda!

Pustila jsem se do tvoření větších vran. Jenže jsem měla problém.
Proč?!
Prostě to nefungovalo. Ani za milión to nemohlo fungovat, jelikož bych neměla dostatek chakry. Pravda je, že chakra je všude kolem Hyuugů, vnímáme ji.
Ale jak ji pro tuhle techniku využít?
Nakonec jsem se rozhodla to zkusit jinak a vytvořila jsem menší vránu. Chtěla jsem, aby přejala chakru, která je okolo mě a zvětšila se tím. Jinak řečeno aby mě její vytvoření nevyčerpalo víc, než vytvoření obvyklé, malé vrány z chakry. Zpočátku se mi to nedařilo, ale bylo to mnohem lepší, než to, co jsem dělala doteď.
A méně vyčerpávající.

Trvalo ještě několik nekonečně dlouhých minut, možná i hodin, než jsem konečně zaznamenala alespoň nějaký úspěch. Naprosto vyřízená jsem se sesunula na zem.
Uf.
Nad hlavou mi přelétla o dost větší vrána a rozpadla se. Musela jsem si ale chvíli odpočinout. A nemohu vše zvládnout za jeden den, že? Přesto jsem ještě dnes chtěla pokračovat. Věděla jsem, že už to mám na dosah a nechtěla jsem se toho vzdát.
Ještě, ještě chviličku!

Když jsem zase nabrala síly, nasvačila se a protáhla ztuhlé svaly, podařilo se mi malinkou vránu zvětšit, že byla téměř třikrát větší, než její původní verze. Povzbudilo mě to. A možná i proto jsem to zkoušela znovu a znovu. A pak jsem to jednou zvládla. Vytvořila jsem vránu, která byla dostatečně velká na to, abych jí mohla vyskočit na hřbet.
Hlavně - se - nepřestávej - soustředit!
Podařilo se mi ji dokonce udržet!
Yatta!

Než jsem na vránu mohla nasednout, trvalo to ještě déle. Ono totiž - osedlejte si Juuken.
Jsi šílená!
Dopravní prostředek si z vlastní techniky dělá málokdo. A mě to stálo rozřezané dlaně. Sice jsem měla na oblečení trochu vlastní krve a jak jsem upravovala a tvořila vrány, tak mě to bolelo čím dál víc, ale na léčení bude čas po tréninku. Když jsem se na ni pak vyhoupla, byla jsem na sebe neuvěřitelně pyšná. Tedy do doby, kdy vzlétla asi metr nad zem a pak se pode mnou rozpadla, protože mi po dnešním tréninku zbývalo jen málo chakry a málo jsem se soustředila. Přesto jsem hbitě vyskočila ze země a na tváři mi hrál unavený, spokojený úsměv. I dnes jsem zvládla, co jsem chtěla. Jako kdyby se všechno obracelo k lepšímu. Nebo jsem zkrátka měla jen velmi, velmi dobré období.
Taková období by tu mohla být častěji!

Když jsem si vyléčila rány na rukou, vydala jsem se za rodiči a sestrou. Potřebovala jsem si někde v klidu odpočinout a tentokrát nespat nejen venku mezi nukeniny, ale ještě na zemi.
Už teď cítím, jak mě z toho budou bolet záda...!
Vyvolalo to ve mě příjemnou vzpomínku na to, jak jsem jako malá, jako Genin, přespávala před kanceláří Hokage, protože jsem nikdy nemohla zastihnout správnou osobu. Přišla, když už jsem byla zvyklá chodit spát a odcházela, když jsem přicházela já. Byly to ale pěkné vzpomínky, věru byly. S nimi v očích jsem se vydala pryč.

~Povolené~

//Přesun

pro Rokuro Uchiha Sun 9 Jun - 13:34

Filler
Učenie techniky
Chidori:Senbon

Dal som sa do učenia novej techniky. Náladu som na to celkom nemal, ale chcel som sa aspoň o nejakú malú časť zlepšiť.
Technika, ktorú som sa mal naučiť nebola ťažká, mala sa odvíjať od chidori, ktoré som ja zvládol na výbornú. Malo to byť jednoduché, ale to sa mi len zdalo hneď od začiatku bol problém vytvoriť z chidori malé senbony.
Chakru z chidori oddeliť a vytvoriť veľmi malé a veľmi veľa senbonov, tak to bolo fakt hrozné.
Tréning začínal dosť biedne, poskladal som pečate a povedal.
Chidori:Senbon
Prešiel som chidori popred mňa a takmer nič sa nestalo. Pokiaľ nerátam ten výboj, ktorý som dostal z chidori, trošku ma pálila ruka.
Bola to výzva, proti ktorej som stál. Výzvy som mal celkom rád, a tak som neváhal a dal som sa do trénovania s myšlienkou.
*V tomto svete prežívajú len tí, ktorí sa nevzdávajú.
Pri tomto som si spomenul aj na brata, následne som si pripomenul čo sa udialo v Konohe. Hokage vypadala, že ona to už vzdala. Bolo to v celku zaujímavé. Celá ta situácia, ktorá prevládala v Konohe. Ja som sa našťastie o seba nebál, vždy som si vedel poradiť aj v tom najhoršom.
Zaťal som päste a uvoľnil ich, toto sa stalo asi dvakrát. Už som trénoval nejakú tu chvíľu, ale výsledok nebol žiaden, možno tak menší výboj od chidori, čo ma celkom odradzovalo od trénovania, ale bola to len prekážka, ktorú som proste musel prekonať.
Musel som sa sústrediť, preto som na chvíľku sadol do trávy a odpočíval, ale bola to len chvíľka. Bol to taký menší relax.
Postavil som sa z trávy a zložil som pečate. Zhlboka som sa nadýchol a povedal.
"Chidori:Senbon!"
Chidori som vytvoril a prešiel ním z prava do ľava rukou. Všimol som si, že z chidori sa odlúčila väčšia časť bleskovej chakry.
Pod maskou som sa usmial a potom mi doplo, že ju nemusím mať. Položil som ju na zem. Bol som celkom rád, lebo som urobil menší posun.
Moje trénovanie sa natiahlo dosť značne. Stále som robil dookola to isté.
*To zvládnem...
Pomyslel som si aj keď som dlho nerobil žiadne rozdiely, lebo vytvorenie senbonov z chidori bolo dosť ťažké.
Musel som si trochu odpočinúť. Trochu som sa najedol, mal som niečo pri sebe.
Sedel som si tam na tráve a sledoval modrú oblohu, zamýšľal som sa nad tým, čo by sa mohlo stať, ak by to tu všetko bolo zničené.
O niekoľko minút som však zmenil myšlienky na niečo pozitívnejšie a začal som trénovať ďalej. Najskôr som vytvoril Chidori a potom som sa snažil vyslať z chidori tie senbony. Stále mi to tak dobre nešlo.
V tréningu som neprestával a naďalej som to trénoval.
"Chidori: Senbon!"
Toto sa stále ozývalo. Čím ďalej som trénoval, tým viac som videl pokrok, tréning bol dosť náročný.
Vždy som si urobil aspoň nejakú prestávku, lebo tento tréning bol sám o sebe náročný.
Z chidori sa mi pomaly podarilo vytvoriť asi 5 senbonov, ale to bolo málo mal som ich mať aspoň 30. Navyše tie senbony neboli tak dokonalé. Niektoré sa už po pár metroch od chidori rozpadli.
Pri tomto pokroku som trénoval viac a viac, lebo proste som videl stále malé pokroky, ale boli, a to ma hnalo dopredu.
Bol som však už vyčerpaný a dochádzala mi chakra. Mal by som si dať dlhšiu prestávku, čo som aj urobil.
Prechádzal som sa po hore a dával som si zároveň pozor, aby ma nikto nevidel. Na nikoho som nenarazil a to mi celkom vyhovovalo, bol som veľmi vyčerpaný z tréningu.
Počas prechádzky som sa držal malého potôčika, aby som nezablúdil. V jednej chvíli som sa proste otočil a šiel som späť na miesto tréningu.
Prechádzka trvala asi hodinku a možno aj viac, chakra sa mi už ako tak regenerovala a mohol som pokračovať v tréningu. Dorazil som na svoje miestečko a trošku znudene som si pomyslel.
*No mal by som začať.
Natiahol som si ruky nad seba a potom som zas poskladal tie isté pečate.
Chidori Senbon!
Povedal som a z chidori vyšlo par senbonov. Už to šlo lepšie.
Stále som takto pokračoval. Sústredenie mi nechýbalo a čím ďalej som sa zlepšoval.
Keď som senbony vedel ako tak vytvárať a leteli vzduchom celkom dobre, na stromoch a skalách som si vytvoril terče.
Teraz som musel vedieť senbony zamieriť a to bolo taktiež dosť ťažké, musel som ich vytvoriť z chidori, tak aby leteli presne na terč.
Trénovanie presnosti a zdokonaľovanie senbonov mi zabralo celkom dosť času, ale výsledok bol vidieť, už som toho zvládol celkom dosť. Už som to musel len dotiahnuť do konca.
Bol som tu sám a pri tréningu som rozmýšľal o všetkom možnom. Napríklad aj o tom, čo by som mal ešte ísť robiť, keď že Hiroshi mi nedal presné rozkazy, čo ďalej. Mal by som ísť ešte za Hokage pre rozkazy.
Zároveň som sa však musel sústreďovať na tréning, ktorý som čoskoro dotiahol do konca. Naučil som sa novú techniku. Ešte som si na chvíľku odpočinul a nasadil som si masku. Nakoniec som sa vybral preč z hôr smerom do Konohy.

presun

pro Rokuro Uchiha Tue 30 Jul - 11:17

Filler
Učenie techniky
Kirin

Ďalšia technika, ktorú som potreboval zvládnuť, Kirin. Ukázal mi ju nejaký starík, vlastne som ani nechápal ako, ale tie jeho oči.
No proste potreboval som sa túto techniku riadne naučiť a vedel som aj ako začať.
Poskladal som pečate a povedal som.
"Katon: Goryuka no Jutsu"
Ovzdušie sa oteplilo a dosiahol som podporu prírodnej chakry. Začal som s tréningom.
Musel som sa veľmi sústrediť na to, aby som vôbec niečo vytvoril. Vytvoriť Kirin bolo naozaj ťažké, ale ja som sa nezdával.
Zozačiatku mi to vôbec nešlo, no posiloval som sa tým, že to proste dokážem.
*Nikdy predtým som sa neučil techniku na takej úrovni, ale Raiton ovládam veľmi dobre.
Pomyslel som si a snažil som sa vytvoriť Kirin. Bol som naozaj sústredený, ale takmer nič sa nedialo.
Časom som to aj vzdával, ale neveril som tomu, že túto techniku nezvládnem.
Bol som predsa Uchiham, ktorý sa nezdáva, preto som pokračoval naďalej v každodennom tréningu.
Objavoval som sa na tomto mieste pravidelne, s tým, že túto techniku dokončím.
Prvé pokroky som videl hneď v treťom dni tréningu tejto techniky. Obloha sa trošku zatiahla a na oblohe vznikal raiton, nie veľa, ale vznikal. To znamenalo, že sa posúvam ďalej.
Lenže táto technika brala nespočetne veľa chakry a ja som jej taktiež nemal nevyčerpateľne. Kirin potrebovalo na podporú aj prírodnú chakru, inak by mi tá technika zobrala skoro celú chakru.
Nevedel som si predstaviť, čo ta technika vlastne robí po dopade na zem.
Medzi tréningom som vždy chodieval po okolí, sledoval som čo sa deje a odpočíval som na strome. Potom som samozrejme trénoval techniku a stále to striedal. Nonstop trénovať by som nezvládol, lebo by sa mi čoskoro minula chakra. Potreboval som medzi tým aj prestávky.
Trénovanie tejto techniky bolo naozaj náročné na čas, na chakru, na námahu.
Obmedzil som kvôli nej aj aktivitu na misiách, samozrejme na tých nevyhnutných som bol. Potreboval som aj peniaze, nemohol som predsa žiť len z tréningu.
Počas tréningu som si spomínal aj na brata, Hira. Nevedel som, kde je a ani čo robí. Či vôbec žije to som netušil. Stále som však naivne dúfal, že sa vráti.
Spomínal som si na tréningy s ním, bol to starší brat, nie zas tak, ale trénoval ma celkom dosť, vždy bol lepší než som bol ja. Teraz som nevedel ako je on na tom.
Spomenul som si aj na to čo mi hovorieval.
"Bolesť je len prekážka Rokuro a pokiaľ ju prekonáš, tak ťa už nič nezastaví. Strach pred niečim nie je slabosť, lebo strach ťa poháňa dopredu, aby si zostal živý a bojoval s ním. A ak tvrdíš, že sa ničoho nebojíš, to znamená, že si idiot.
Vždy sme spolu trénovali hlavne v taijutsu, vždy bol v ňom lepší a ja som prehrával, no raz sa mi podarilo ho zraziť na zem. Vlastne aj viackrát, ale pokiaľ sme bojovali normálne, tak ma vždy dostal.
Pousmial som sa nad spomienkami, boli veľmi dobré. Prial by som si Hira aspoň raz vidieť.
Moje Kirin sa čoraz zlepšovalo. Desiaty tréning Kirin bol dosť náročný, ale uistil ma, že robím pokroky. Zrovna v ten deň pršalo, trochu. Mraky boli zatiahnuté.
"Katon: Goryuka no Jutsu"
Povedal som a poskladal som pečate. Do vzduchu sa vzniesla ohnivá dračia hlava, ktorá čoskoro sa rozplynula. Boli ideálne podmienky na vytvorenie Kirin.
Sústredil som sa a nenechal som sa ničím rušiť. Zdvihol ruku a povedal.
"Kirin"
Potom sa oblaky roztrhli, okolo mojej ruky sa niesol Raiton, presnejšie len okolo mojej dlane. Ruku som dal dole, Odtiaľ vyšla len neriadená hromada raitonu a potom sa tento raiton ako by vyparil pred dopadom zeme. Ja som ho zrušil, lebo by to urobilo veľkú škodu na tomto mieste.
Takú silu som dovtedy nepociťoval, túto techniku som už začal obdivovať. Bola veľmi ťažká na zvládnutie a vytrpel som si pri nej veľa bolesti, hlavne spálenú dlaň od raitonu aj na priek tomu, že som ho vytvoril ja.
Príliš som sa pri tejto technike presiľoval, ale vedel som, že to má cenu. Spomínal som si na Hirové slová.
Na tréning Kirin som si musel nájsť lepšie miesto, lebo toto bolo už nedostačujúce, preto som sa presunul asi o 100 metrov smerom od toho miesta na juh. Bolo tam kopu skál a to mi vyhovovalo.
Naďalej som pokračoval v trénovaní Kirin, stále mi to šlo lepšie, tréningom som bol čím ďalej viac zachvátený aj napriek toľkému vyčerpaniu, bolesti a podobným problémom.
Ďalšími a ďalšími tréningami Kirin som sa zlepšoval, šlo to lepšie a lepšie, ale bolo to ťažšie, toľko chakry sformovať do celku.
*Len tak ďalej a mám to, konečne!
Toto som si posledné tréningy vždy hovorieval v hlave, vedel som, že to už dokončím, akurát niky som nevedel kedy.
Počas tréningu som samozrejme aj dosť odpočíval, kvôli chakre. Vždy som spomínal.
Spomínal som tentokrát na Daichiho, toho čo ma vychovával. Veľmi som mu dôveroval, bol mi ako otec a starší brat. Lenže už tu nebol. On vedel, aký je náš osud, aký je osud Uchihov, ale snažil sa nás zmeniť, čo sa mu podarilo, dúfal som že úplne.
Ja som netúžil po pomste, ale neviem ako Hiro či ju vykonal a či nie. Ďakoval som Daichimu, ako nás vychoval, mňa a Hira. zmenil môj život, keď som nikoho nemal, len brata. Tak mi pomohol a dodal energiu. Preto sa teraz snažím brániť Konohu a neprešiel som na druhú nepriateľskú stranu.
No môj tréning Kirin pokračoval už celkom dobre, z oblakov vychádzali blesky, pomaly sa mi darilo ich formovať do toho čo to malo byť.
Ten dedo s tými očami mi to ukázal, no dalo sa polemizovať, čo to je.
*Kirin je asi drak, ale hovorí sa všeličo, proste viem ako to sformovať, videl som to... ale dá mi to zabrať.
Vždy som mal takúto myšlienku, nevedel som, čo presne to je, ale vedel som ako to vyzeralo, preto to problém nebol.
Poslednňe tréningy Kirin boli najťažšie.
Poskladal som pečate a povedal.
"Katon: Goryuka no Jutsu"
Vypustil som do vzduchu túto dračiu ohnivú hlavu, ktorá sa po chvíľke rozplynula.
Mal som zas ideálne podmienky na vytvorenie Kirin.
Ruku som dal nad seba a povedal som.
"Kirin"
V tom sa pretrhla obloha, všade na nej bolo kopu bleskov. Ruku som jemne naklonil a odtiaľ vyšiel ten drak alebo čo to bolo. Technika fungovala. Na tomto mieste nikto nebol a keď že som bol nad tými skaliskami. Chcel som skúsiť ničivosť.
Ruku som sklopil dole a Kirin smerovalo na tie skaly, ale pred dopadom sa Kirin rozpadlo.
*Čo to?
Prešlo mi hlavou. Potom som sa pozrel na pravú ruku, okolo ktorej behalo trošku raitonu. Mal som ju dosť popálenú. Nevedel som ako to je možné. Ešte som to nevedel tak dokonale ovládať.
Od tréningu som si dal jeden deň pokoj, ale pokračoval som na ďalší deň. Ruku som mal ešte obviazanú aj dlaň, ale mne to neprekážalo.
Poskladal som pečate a povedal som.
"Katon: Goryuka no Jutsu"
Zas som do vzduchu vypustil ten oheň, aby som vytvoril dobré podmienky na Kirin.
Dal som pravú ruku do vzduchu a povedal som.
"Kirin."
Zrazu som na ruke zas pocítil to pálenie od raitonu. Spomenul som si na slová od Hira.
"Bolesť je len prekážka a pokiaľ ju prekonáš, tak ťa už nič nezastaví."
Ruku som dal nadol a Kirin dopadlo priamo na tie kamene. Urobilo to menšiu škodu, keď že to boli len kamene, nikomu to neprekážalo. Bol som dostatočne ďaleko od dediny, aby to nikto nepočul.
Teraz som si uvedomil, akú silu som ovládol. Pozrel som sa zas na pravú ruku a zas som bol spálený od raitonu. Dal som si to vyšetriť. Bol som so sebou spokojný, ovládol som jednu mocnú techniku.

pro Sponsored content

Hory

Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory

Re: Hory