Chrám Čtyř sluncí

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 15:11

Místo daleko v poušti, hluboko zaváté pískem. Jedno z posvátných míst Suny, prastaré poutní místo, kde se modlitbám oddávají poutníci z celého světa.
V chrámu slouží několik kněžek, oddaných služebnic boha, které se sice podřídili temnotě, ale rády vám pomohou.

pro Airis Shisen Sat 15 Jun - 16:34

Seděla jsem na lavičce a nechala se ovývat větrem. Toto bylo klidné místo a pro myšlení dokonalé. Pomalu jsem se začala koukat kolem sebe a nikoo tu neviděla, stejně jako ve středu vesnice, kde taky nikdo nebyl...jako vždy a pořád.

"Taková nuda." Řekla jsem jen tak letmo a lehla jsem si pod strom, při čemž jsem si začala hrát s lítky květů co na mě padaly.

pro **Nukenin** Sun 16 Jun - 14:28

Problém bol, ako tak patril pod práva Suny, ktorá už dávno padla, ešte nikto sa v živote neodvážil stúpiť na túto posvätnú pôdu a zašpiniť to svojou bezbožnosťou. Až do dnes, dnes v tento krásny deň, keď slnko znova pražilo na hlavy kňažiek, poskytujúcich úkryt každému kto ešte v tomto svete bojoval za dobro, mraky sa objavili na oblohe a za 1000 rokov prvý krát dopadla na púštny piesok kvapka dažďa. Iba malú chvíľu trvalo a spustil sa prudký lejak, ktorý premáčal pištiace kňažky snažiace sa dostať sa dovnútra skôr než úplne zmoknú. Dážď.. v púšti.. a práve tu.. to nebolo normálne!

pro Airis Shisen Sun 16 Jun - 14:50

Po chvilce ležení jsem ucítila jak mi něco mokrého kaplo na ruku. Ano byla jsem z toho trošku paf, protože jsem věděla že tady prostě neprší. Pomalu jsem se zvedla a uslyšela křik, myslela jsem si že má někdo potíže, ale po chvilce jsem ucítila jak mi několik kapek vody padá na hlavu. Co to do háje... Okamžitě jsem si stoupla a odešla zpod stromu abych viděla na oblohu.
"Déšť? To jako fakt?" Moc jsem nechápala tuto situaci. Tady nikdy nepršelo a bylo mi to fakt divné, ale i přes to jsem se šla schovat jako ostatní kněžky, co se snažili dostat se dovnitř kostela a tak jsem šla za nimi.
"Že by nuda matky přírody? Achjo, dnešek je fakt divnej." Poznamenala jsem. Byl fakt nějakej divnej, prostě divnej. Dnes jsem se víc než obvykle nudila a to bylo co říct. Taky jsem jen doufala že toto počasí je jen nějaký omyl a brzy to přestane. No, nebyla jsem sice připravená, ale nějak tak jsem i uvažovala nad tím, že to není "jen tak náhodou "

pro **Nukenin** Sun 16 Jun - 14:56

Dážď každou minútou len naberal na obrátky a padal na zem prudšie a prudšie, až cez hustú clonu vody nešlo vidieť poriadne ani na 2 kroky. Posledným bezpečným úkrytom pred obrovskou búrkou sa stal chrám, chrám ktorý stál uprostred zaliatej púšte úplne sám. A presne v okamihu keď si dcéry štyroch sĺnk vydýchli od úľavy, všetkým stŕpla krv v žilách, pri započutí.. divného kvílenia ktoré sa ozývalo z podzemia chrámu..

pro Airis Shisen Sun 16 Jun - 16:16

Jen jsem se koukala pomalu s otevřenou pusou na to jakej je tu slejvák. Neviděla jsem už skoro nic a proto jsem vešla i já dovnitř. Když jsem však vstoupila, uslyšela nějaké kvílení. Chvilku jsem jen stála, ale pak jsem se rozběhla i ke zdroji toho hluku. Měla jsem v ruce kunai, kdyby náhodou. Vždy jsem byla opatrná a věděla jsem že i tady by nemuselo být něco v pořádku. Nedávalo mi totiž moc smysl že začalo normálně u nás, tam kde je poušť a pařáky že pomalu chcípáme pršet.

pro **Nukenin** Sun 16 Jun - 17:01

V momente ako Airisina noha vstúpila na pôdu podzemného strediska, ozvalo sa hlasné cvaknutie a všetko svetlo zmizlo. Kvílenie okamžite ustálo, avšak nebezpečný pocit a dosť hororový zážitok vo vzduchu pretrvával. Namiesto toho ale vonku udrel blesk, blesk ktorý zasiahol jednú z veží chrámu a vchodové, možno aj jediné dvere boli zavalené. Čo bol problém pre Shinobiho? Steny chrámu boli vytvorené takou silou, že ich nič na svete čo dokáže ovládať Shinobi či Bijju nezničí. Boli tu zatvorený z niečím.. v podzemí. Tma však pohltila Airis, tá sa teraz ale nedokázala vďaka tomu ani vrátiť späť na poschodie. Do svetla. Uviazla v tme..

pro Airis Shisen Mon 17 Jun - 20:08

Když jsem se vydala za zvukem, najednou ustalo. Já šla ale stále dál do doby co jsem neuslyšela a neucítila tu obrovskou ránu, kdy se všechno světlo co tu bylo vytratilo. Nechápala jsem co se to tu děje. Nejdřív prší jako z konve, jako nikdy před tím, teď už i blesky a zasypaný východ? No mohly mě tak vomejt fakt! Byla jsme ale zvyklá na tmu, často jsem v ní byla, ale docela mě to překvapilo. Zavřela jsem tedy oči abych měla lepší pocit. Díky zavalení vchodu bylo tady několik malých kamínků které jsem házela před sebe abych slyšela kam dopadno a já zjistila jestli mám nohu zvednout nebo se připravit na sestup dolů. Byla jsem samozřejmě nervózní, protože mi to kvílení dělalo docela potíže a proto jsem šla stále rovno, velmi pomalu abych neupadla a jen čekala kam až dojdu. Tak odtud až se dostanu...Zmlátím prvního co se mi dostane pod ruku.

pro **Nukenin** Wed 19 Jun - 10:04

Zvuky sa začali rozširovať, začalo to naberať na obrátkach a kvílenie sa približovalo. Naozaj, akoby zdroj zvuku prichádzal k Airis, mohla sama pocítiť prudký vánok teplého vzduchu stvoreného z dychu niečoho, čo prestalo vydávať zvuky, no zastavilo sa priamo pred ňou Podľa toho odkiaľ vychádzal vzduch, to niečo muselo mať najmenej tri metre. Mohla otvoriť oči, zahliadnuť v tme niečo.. strašné, niečo.. čo nemalo poriadne ani tvar a bolo tvorené len z mäsa a kostí, no prv než ju to stihlo chytiť, chytilo ju zozadu za plece niečo iné. Len čo sa otočila, alebo skôr bola trhnutím donútená, zahliadla starú tvár majstra chrámu, so sviecou v ruke, keď sa sám vydal ju hľadať.

"Je nebezpečné chodiť po zapečatených kútoch starých chrámoch.." Prehovori, strach ktorý prevládal dole náhle pomizol, akoby sa strach majstra chrámu bál, načo ju poodtiahol z úsmevom a tma zmizla Nastalo svetlo z blízkej lampy a majster ju začal vyvádzať hore schodmi späť do zavalenej haly, kde už začali prvé pokusy o prebitie sa cez obrovskú haldu kameňa

pro Airis Shisen Wed 19 Jun - 14:04

Když jsem házela stále kamínky před sebe, uslyšela jsem jak se to odrazilo od něčeho měkkého a kvílení se přibližovalo. Stuhla jsem jak socha a srdce se mi skoro až zastavilo. Oči jsem prudce otevřela a chtěla zapištět, ale v tom mi někdo zakryl pusu a odsunul pryč, v tom momentě mi srdce přeběhlo z nuly na sto v jedné vteřině od toho jak jsem se lekla. Když ke mě někdo promluvil, otočila jsem hlavu k němu. Měl u sebe světlo a to bylo dobré. Šlo z něj vidět že nemá strach a tím nějak potlačil ten můj. "O-um...Gomen, vždy mi ale dospělí říkali...Není-li cesty zpět, jdi neohroženě vpřed." Pousmála jsme se. Měla jsme chuť ho udeřit i když nic neudělal, přeci jen jsem to říkala že to udělám, ale musela jsem své chutě potlačit. Když mě pak někam vyvedl, podívala jsem se na něj. "Co to vůbec bylo? Ta věc tam dole." Zeptala jsem se protože mě to hodně zajímalo. Vypadalo že ten muž věděl že to tu monstrum je a mě zajímalo proč se kolem naší vesnice ukrývá něco takového, nebo spíš přebývá, netušila jsem. Abych také pomohla s odhazováním kamenů, složila jsem pečeť. "Kage Bunshin no Jutsu." Vedle mě se objevily čtyři klony co pomáhaly s odhazováním trosek z cesty.

pro **Nukenin** Wed 19 Jun - 14:51

Klony ale pomaly odpratávali obrovské kusy kameňov, podľa výpočtov sa zdalo že budú musieť vo vnútri stráviť ešte dlhý čas, kým sa dostanú na slobodu. Po oblohe sa v tú chvíľu prehnal blesk, ktorý osvietil všetky okná na vrchole, následne čoho osvietil aj tvár starca a ochrancu chrámu. Starý muž, mal možno 200 až 300 rokov, rok hore dole, kto vie aký bol, avšak jeho prítomnosť dodávala každému z blízkych pocit bezpečia.

"Si mladá a zvedavá ale pamätaj že niektoré záhady by mali byť ukryté navždy.." Pousmial sa, následne čoho zrýchlil krok a okamžite sám zamieril do svojích komnát kde sa zavrel a už nikto nemohol vstúpiť. Pohľad Airis mohol padnúť na blízke služobnice, ktoré po jeho odchode si začali niečo zdesene šepkať.

pro Airis Shisen Wed 19 Jun - 15:04

Viděla jsem jak jde práce pomalu a tak jsem i počtala s tím že si tu asi nejspíš pobudu. Když se prohnal na obloze blesk-opět to pro mě bylo divné-uviděla jsem tvář toho pána. Vypadal dost staře, nedokázala jsem si ani tipnout kolik mu mohlo být let, ale doslova z něj sála moudrost, respekt a hlavně bezpečí. To jak mi odpověděl, jen jsem na něj kývla hlavou a pak už nic neřekla, jen jsem se koukala jak odchází někam pryč. Otočil jsem se za slabým šeptáním za mými zády. Uviděla jsem nějaké ženy jak při šuškání si koukají na mě. Toto jsem doslova nesnášela. Už zase...Proč? Sklopila jsme skleslý pohled dolů, ale hned jsme se vzpamatovala a prudce se k nim otočila celá. "Máte snad nějaký problém?!" Netušila jsem o čem si povídají, protože spousta lidí si jen na mě ukazovala jako na nějaký exponát jen kvůli Chomeiovi. Bylo to pro mě dost nezdvořilé a hlavně nepříjemné, vždy jsem za to mlátila, ale toto byli kněžky, nemohla jsem zneuctit chrám.

pro **Nukenin** Sat 22 Jun - 7:48

Mohlo by jej aj dôjsť, že kňažky z tohto chrámu o démonoch nič nevedia. Nezdvorilo si šepkali, pretože videli ako sa rozpráva s majstrom! Majster za celých 200 rokov čo žije, neprehovoril na nikoho ešte raz, a práve jej to veľmi vystrašene povedali. Nikdy sa to ešte nestalo, preto sa zľakli že by mohol prísť koniec, ak už aj vodca chrámu má strach, skrývajúc za masku úsmevu. Tento chrám bol naozaj čudný, kto vie čo sa tu všetko dialo.

pro Airis Shisen Sun 23 Jun - 18:52

Když mi vysvětlily to proč si tak šuškali, jen jsem se trošku napřímila a pohleděla směrem kam zmizel ten starý muž. Toto bylo už od začátku dost divný a navíc to co bylo pod chrámem, zajímalo mě jestli o tom ví i Kazekage. I tak mě to ale zajímalo a tak jsem se trošku přiblížila k těm dámám, dala si ruce do sebe a podívala se na ně. "Omlouvám se ale můžete mi říct historii tohoto místa?" Nechtěla jsem se ptát přímo, přeci jen jsem tu byla jako neznámá, ale i tak bylo toto místo divné a já byla ta co nemá ráda tajemství a proto jsem se to prostě musela dozvědět, ať už by to bylo jakýmkoliv způsobem.

pro **Akasuna no PiliKKa** Mon 24 Jun - 13:03

Běžela jsem jako splašená, jako by na tom závisel můj vlastní život, ač jsem o sobě vůbec nepřemýšlela o sobě, nýbrž o Akiovi. Hnala mě dopředu touha pomoct malému bráškovi..
"Akio!! Akio, kde jsi?!" dívala jsem se všude kolem sebe, svým způsobem jsem o svitku vůbec nechtěla a ani nemohla myslet, protože jakýkoliv svitek proti jeho bezpečí.. to zkrátka nešlo srovnávat. Jediné, co mě opravdu zajímalo, kde Akio je...
Rozhlížela jsem se kolem sebe. Chrám vypadal stejně velkolepě, jako jsem si ho pamatovala z nesčetných návštěv. Pomalu jsem vystoupala po schodech a vstoupila do chrámu.

pro **Nukenin** Mon 24 Jun - 13:20

Pár kňažiek ktorých sa spýtala o histórii tohto posvätného miesta sa zľakli, po položení otázky, otočili sa jej chrbtom, a ukázali na neďalekú knižnicu. Mali prísne zakázané rozprávať o chráme, o jeho histórii a o tom, čo sa tu udialo za posledné storočie. Preto proste odišli a neodpovedali. Okrem prstu na knižnici.

Pilikka však nemohla vojsť zvonku do zavaleného chrámu, našťastie sa ale vzduch okolo nej pohol, a na mieste kde stála sa objavil Akio. Naozajstný a už konečne hmotný Akio, najviac bolo ale blbé, že aj ona sama vedela že to je Genjutsu. A prečo? Pretože samotná Airis ju nemohla vidieť, tak isto ani Akia. "Prečo ste ma následovali, Kazekage?" Spýtal sa Akio znova tú istú otázku na ktorú ešte v púšti neodpovedala. Nikdy sa ešte nestihol naučiť, brať ju ako rodinu, preto použil oslovenie.

pro Airis Shisen Mon 24 Jun - 13:51

Když mi ty kněžky neodpověděli, hodila jsem na ně takovej menší poker face, ale následovala jsem je až tam kam mě zavedly. Když ukázaly prstem na tu knihu, jen jsem se trošku zamračila. Opravdu jsem chtěla vědět o tomto chrámu víc ale..."Kdo to má do prkený vohrady všecko číííííst!" Ale fakt, taková velká kráva jakási. To mě stačil samotnej časák, kde jsem měla co dělat abych se překecala že si to přečtu celé! Nemel a čti! Ozvalo se z mého nitra. Asi neměl náladu, ale to já taky ne. Nehodlala jsem poslouchat jeho nařízení co každý den rozdával, nikdy jsem ho neposlechla a to neudělám ani teď.
Vzala jsem jenom tu bichlu do rukou a položila na nějaký stoleček opodál. Když jsem to položila šel z ní docela dost prach. Hygienu na ně poslat! Bože sem nějakou inspekci a mají po prdeli.Zavřeli by to tu i s tou potvorou. Plán to byl dobrý, ale shánět v tehle dobách hygienu? NE! Když jsem přejela prsty po deskách oné knihy, ucítila jsem v okolí neznámou a silnou chakru. Někdo tu je... Řekla jsem si v duchu, ake stále si jen tak prohlížela knihu a hledala v ní třeba nějaké obrázky....MĚLA JSEM TO ŠTĚSTÍ ŽE TO BYLA OBRÁZKOVÁ KNÍŽKA!!! (xD) Takže jsem se posadila a začala listovat. Samozřejmě tu a tam bylo něco připsané, ale bylo to tak akorát. Mé klony stále byly u vchodu, který se snažili vyklidit od té kupy kamenů aby se stal znovu průchodným.

pro **Akasuna no PiliKKa** Wed 26 Jun - 14:04

"Akio!" když mi byl konečně na dosah ruky, nedokázala jsem se ovládnout a prostě ho objala. Neměla jsem tušení, jestli je to stále genjutsu, nebo skutečnost, jestli on sám není nějaký výmysl mé choré mysli, ale bylo mi to jedno.. byl to přece pořád můj milovaný bratr, jedna z mnoha slabin, které jsem měla, ale nedokázala jsem se jich zbavit. Vždycky jsem věděla, že největší slabinou jsou pro mě všichni ti, které miluji.. ale s tím jsem nedokázala nic udělat!
Když jsem se konečně odtáhla, jen jsem se posmála. "Proč mi tak pořád říkáš? Tisíckrát jsem tě prosila, ať mi říkáš alespoň Pilikko..." byla to výčitka, ale minula se účinku, protože jsem u ní nedokázala udržet vážnou tvář. Byla jsem ráda, že je vedle mě..
"Jsi přece můj bratr, má rodina a já budu svou rodinu vždycky chránit, ať to stojí cokoliv." odpověděla jsem nakonec na jeho otázku.
"Proč jsi tolik riskoval..?"

pro **Akio Sakkaku** Wed 26 Jun - 14:55

Knihy jej nakoniec cestu ukázali, a to tú, že za jej rozprávkovou knižkou pokreslenou sa nachádzal tajný spínač, ktorý po potiahnutí otvoril tajné dvere napravo od nej, ktoré mierili do horných poschodí.

Pred Pilikkou akoby sa formoval nový život, a v okamihu kedy ho objala, pocítila naozaj jeho pevné telo, tak ako ja sám som pocítil teplo, napriek vzdialenosti. Obyčajné Genjutsu, videl som čo sa tu deje a zahrievalo ma to pri srdci. "Pretože ňou si?" Zaznela otázka, po položení jej otázky, musela dobre pochopiť, že mi dlho trvá kým si na niečo také zvyknem. Nebol som vychovaný v nejakej láske rodiny, nikdy som nevedel čo to znamená puto alebo niekoho len vôbec mať. Riadil som sa vždy pravidlami a tak som sa aj často správal. "Gomenasai.. už to neurobím Kaz.. Pilikko.." Zasekol som sa a okamžite opravil oslovenie. To mi ale vyrazila dych jej odpoveď. Rodina, ochrana. "Si môj brat.." Znelo mi v hlave, môj doterajší poker face nahradil jemný úsmev, z ktorého ale vyžarovalo dosť. Vyžarovalo z toho.. to čo k nej ja cítim. "Aby si bola v bezpečí.." Dokončil som svoju poslednú otázku na ktorú som musel odpovedať a pomaly som po ukončení objatia, z ktorého som nechcel proste odísť, z ktorého.. som mal konečne pocit bezpečia. Ale skončilo to a ja som sa pomaly vydal k divnému miestu neďaleko chrámu. Bola to malá zrúcanina kostolíka, kde som sa zastavil pred vchodom a čakal kým vojde dovnútra.

pro Airis Shisen Wed 26 Jun - 15:05

Když jsem u knížky skončila asi někde uprostřed, už dál stránky nebyly, jen nějaký tlačítko. Strašně moc mě nutkalo si s ním zacvakat do rytmu melodie co jsem měla v hlavě, ale kdo ví co by se stalo. Mohla to být nějaká past, ale na konec jsem se odvážila si aspoň jednou cvaknout. Když jsem to udělala najednou se po mém boku něco otevřelo. Byl to nějaký vchod. Stoupla jsem si a vzala si jednu pochodeň. Sakra...Co když tam jsou pavouci, co když je tam malý prostor...Do prčic! NENÍ TAM NIC AIRIS! Ne ne, nic tam nebude...prosíííím. Mlela jsem si v duchu pro sebe a jen jsem slyšela jak se tomu Chomei pochechotnul. Pro mě to zábava narozdíl od něho teda vůbec nebyla, bála jsem se toho co tam může být. Na konec jsem se ale odvážila a vystoupala po schodech až nahoru...

pro **Akasuna no PiliKKa** Wed 26 Jun - 17:37

Zavrtěla jsem hlavou. "To starší musí vždy chránit ty mladší. Byla to hloupost a ty jsi sem vůbec neměl chodit, měl jsi sedět s námi ve krytu, jíst zmrzlinu jako Daichi.. mrzí mě, že jsem tě nestihla zastavit.. ale zachráním tě!" teď už jsem věděla, že je to genjutsu..
Vzdychla jsem. Bylo tolik lidí, které jsem zachránit nedokázala.. ale Akia ano! Tím jsem si byla jistá..
Nakonec jsem ho pomalými kroky následovala. Přemýšlela jsem, proč se tohle všechno vlastně děje..
"Akio.. řekni mi, kde jsi?" doufala jsem, že mi to řekne. Jen jsem prosila boha, aby byl, tam kde je, v pořádku..

pro **Akio Sakkaku** Thu 27 Jun - 7:56

Schody ju viedli ďalej hore a hore, kým nevystúpila do jednej z veľkých veží chrámu, kde sa nachádzalo obrovské množstvo zvitkov, dávno stratených, a tajne ukrytých samotnou Kazekage, pri ničení Suny. A to bola tá legenda, prečo boli steny pokryté steny protiShinobiovskou bariérou?

Zhlboka som si povzdychol keď sme sa ocitli pred ruinou a Pilikka nechcela vojsť prvá. Urobil som to za ňu ja, kroky prešli prahom už dávno zničeným, dávno poznamenaným tokom času, a ocitol sa v malej sieni s hrobkou na konci. "Každý si je strojcom vlastného šťastia.. Preto som to musel urobiť len ja.." Zaznela moja odpoveď na otázku prečo som sám vyrazil. Prečo? Aby som ju ochránil, aby som o ňu neprišiel. "Nechcel som o vás prísť.. Nikdy som nepoznal rodinu, ani čo to znamená, ak vás má niekto rád, tak isto máte radi vy jeho, a keď to už konečne získam.. Hádam si to nenechám vziať.." Dokončil som, nehľadel som na ňu ale na hrobku, nedokázal som sa jej pozrieť do očí, potom som len prstom ukázal na hrobku aby som odpovedal na otázku. Kde som.

pro Airis Shisen Thu 27 Jun - 17:04

Když jsem došla až do jakési věže, kde bylo plno svitků, myslela jsem si že mě klepne. Ne z toho že bych to měla číst, ale z toho kolik prachu tu je xD. No pak jsem si uvědomila že to je asi nějaká vzácnost. Tolik svitků jsem neviděla už dost dlouho a podle toho jaké na nich byli pečetě jsem pochopila, i to proč tyto stěny nejsou rozbít jen tak. Tajné svitky, monstrum pod ní, proti shinobijské stěny...Páni kdo by si jen pomyslel že právě tady bude "poklad" vesnice. Pousmála jsme se a jeden svitek co jsem držela v ruce jsem vrátila zpátky a koukala se kolem. Při tom jak jsem přemýšlela mi i něco došlo. He...Taky dokonalé místo na to kdyby tě někdy popadl amok Chomeii. Trošku jsem se zasmála a prozkoumávala tu věž.

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 30 Jun - 12:28

Poslušně jsem kráčela za ním, vdechovala zatuchlý vzduch s příměsí jemného poprašku zlatavé barvy a očima rozevřenýma dokořán sledovala vše, co jsem mohla vidět. Překvapilo mě, že jsem se nikdy do této hrobky nedostala, třebaže jsem chrám navštěvovala celkem pravidelně. Nikdy mě nenapadlo, že se tu něco podobného nachází, a proto jsem z toho byla, jak se patří, překvapená!
"Nikdy se nevyplácí jednat na vlastní pěst, ač s dobrými úmysly. Tohle pravidlo jsem se naučila už před lety a vždy se nakonec osvědčí.. měl jsi mi to říct.." musela jsem mu přece trochu vynadat, aby si uvědomil, že to byla chyba, no dojetí z jeho slov jsem stejně dost dobře nedokázala zamaskovat. Jak taky, věděla jsem, že mám tu nejlepší rodinu pod sluncem!
Následovala jsem ho až k hrobce a nechápavě sledovala, jak na ni ukazuje. Nechápavě jsem čekala, co se stane. Přece nebudu otevírat hrobku! Nebo jo..?
"Ehmmm.. to mám jako.. otevřít tu.." šla jsem blíž a začala si tvrdý kámen prohlížet. Něco na ni bylo napsáno, ale nemohla jsem to přečíst. Pomalu jsem prsty přejížděla po rytinách osvětlených matným světlem svíčky. Fascinovaně jsem se dívala na svícen, protože bych úžasnou uměleckou prací. Přejela jsem ho prsty, naklonila hlavu na stranu, když jsem však našla malý knoflík vespodu svícnu, zase jsem se narovnala a pomalu, jako bych se bála, jej zmáčkla. Ozval se rachot a poklop hrobky se začal posouvat.
Tlumeně sem vykřikla a vyděšeně odskočila od poklopu. Co se to tu děje..? Napadlo mě, že mě teď možná sežere nějaký zombík..

pro **Akio Sakkaku** Wed 17 Jul - 8:30

Svetlo sa dotýkalo staroby a prachu miesta na ktorom sa práve Arisu nachádzala. Nebolo mnoho ľudí ktorý by navštívili toto miesto po vojne ktorá nastala vo svete. Práve na mieste kde bol tento poklad s vytvorila obrovská obrana, na mieste kde stála nemohla cítiť čakru ale slabinu to malo. Slabina bola ukrytá pred svetom v Arisu. Niečo čo pretekalo cez obranu a predsa sa len mohla brániť, keď ju niečo chytilo zozadu za plece, ale malo to isté riziko. Nemala vlastnú čakru, čo ak sa to vymkne?

Nezastavil som sa a spolu z Pil som sa vydal po schodoch dole do katakomby, ktorá sa rozliezala po celom údolí v ktorom sme sa nachádzali. Obrovská spleť chodieb ukrytá pred zrakom Suny, podzemná hrobka pre hrdinov dávnej civilizácie, za dôb kedy Rikudo len učil ľudí o slove Shinobi. A práve na tomto mieste, na kolíske Ninjutsu v Sune, sa nachádzala tajná zbraň. Zbraň Rikuda. „Je niekde tu, ale ja bojovať nemôžem, je to tu zabezpečené naisto, viem pomôcť z hádankami ale určite nie s bojom..“ Prehovoril som keď sa ozval škripot v diaľke a nato čo Pil položila poslednú nohu zo schodov na zem, všetky fakle v stojanoch sa rozsvietili jasným svetlom. A zrak im padol na obrovské údolie hrobiek. Prvá z nich bola zvláštna, tak isto ako aj ostatné, na každom bol divný vzorec a na konci tohto tunelu obrovské masové dvere s troma dierami v strede a troma obrázkami ktoré pripomínali vzorce z hrobiek, ktoré sa dali posúvať. Hrob sa za nimi uzavrel. „Moja sloboda je na konci tunelu..“ Znova som prehovoril, nutnosť otvoriť masívne kamenné dvere sálala z každého póru na mojom tele.

pro Sponsored content

Chrám Čtyř sluncí

Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí

Re: Chrám Čtyř sluncí