Hory za vesnicí

Kashike

Na pocity jsem moc nehleděl, ale jakmile se ozval hlas, instinktivně jsem změnil pozici a nasadil si masku. Prohlížím si toho muže a snažím se si vybavit kdo by to tak mohl být ale nic mě nenapadá. Jedna má ruka spočívá na rukojeti zbraně a druhá na pojistce od fosforového granátu. Čekám, jestli bude Kage jednat...

Než jsem stačila odpovědět, ozval se úplně jiný hlas a odpověděl za mě. Překvapeně jsem se otočila a moje Henge se v ten okamžik zrušilo, když se moje oči rozšířily v úžasu. Chvíli jsem stála na místě a pak udělala několik váhavých kroků vpřed. "To ... to není možné ... " Stále jsem na něj zírala jako na zjevení. Následoval prudký pohyb, při kterém jsem klesla na jedno koleno v hluboké pokloně, jako to kdysi dělali ANBU předemnou. Po chvíli jsem nejistě zvedla hlavu a pohlédla tomu muži do očí. "Ty oči ... Vy jste ... " Na sucho jsem polkla. "Proč jste..." Ani jednu větu jsem nebyla schopná dokončit, stále mi bušilo srdce jako na poplach a nebyla jsem schopná přemýšlet, jen se mi v hlavě předháněla jedna myšlenka s druhou.

Kashike

Vykročím lehce vpřed a měřím si tu osobu pohledem. Dojdu až ke Kage a položím jí ruku na rameno, abych jí dodal jistoty. Děkujeme za varování pane. Chcete nám sdělit ještě něco nebo máte v úmyslu se bít? optám se ho normálním tónem a nespouštím z něj oči.

Kashike

Sundám ruku z jílce meče. Za každé varování jsme v těchto krušných časech rádi. Povězte nám co máte na srdci... vyzvu tu osobu.

Ohlédla jsem se na Kashikeho a pohled mi sklouznul k jeho ruce na mém rameni. "Dovolte mi nesouhlasit." Zakroutila jsem hlavou a pomalu se postavila. Měla bych vás nějak pohostit, ale naše pohostinost je velmi omezena. "Pojďte se alespoň schovat před deštěm." Ukázala jsem na malou jeskyni několik metrů od nás. "Ráda si tam vyslechnu, co nám chcete říct. "

Keď sa objavili prvé známky príchodu tej osoby ostal som v strehu. V ruke sa mi objavila akoby od nikiaľ žltá karta a v druhej tri obyčajné, bol som vtedy pripravený čeliť čomukoľvek. Situácia sa však vyvinula inak ako som čakal. Už len keď som videl tie oči mal som dojem, že nebude na tej strane na ktorej by si mohli všetci krvilačný ľudia priať aby bol. Keď si Kiyoko kľakla schoval som svoju výbavu. Varovať nás, pred čim? Povedal som si už len vduchu, pretože keby som to povedal nahlas vyznel by som ako úplné pako. Len som ich sledoval spod kapuce a čakal ako sa situácia vyvinie.

Faito

Přemýšlel jsem. Tsuchikage něco ví. Ví o něčem, o čem nám nechce říct. Protože její chování je prostě naprosto nelogické... Můj tok myšlenek přerušil něčí hlas. Už mě ani nepřekvapovalo, že se někde někdo objeví- na to bychom měli mít lidi...kdyby nebyli mrtví. Poslouchal jsem jeho slova a když odcházeli, zůstal jsem na dešti. Rozhodně nehodlám věřit někomu, komu se kloní Tsuchikage. Kashike mi to stejně přetlumočí do naší hatmatilky...

Kashike

Zrád...? větu jsem nedořekl, protože se ozval výbuch. Instinkt mi zavelel a tak jsem tasil zbraň. Postavím se zády k Faitovi a bedlivě se nejdřív rozhlédnu kolem. To byla šílená rána... ale moje laborka to nebyla, tolik jsem tam toho neměl. Pak mou pozornost upoutal lístek na zemi.

Keď mi lístok vypadol v momente som ho chytil a skrčený vopchal do vačku. Nechcel som aby to niekto videl, ale zrejme to nikomu neuniklo. Mohol som teraz vyzerať presne ako ten spomínaný zradca, možno som ním aj bol, to som teraz vedel len ja a možno Sennin. Pri tom výbuchu som sa ani neohliadol, akoby som vedel čo sa stalo. Bol som zvedavý, no zároveň som nechcel dostať kunai do chrbta od Sennina. To, že som sa neotočil mohlo vzbudzovať ešte väčší dojem toho, že práve ja som ten zradca. Nachystal som si však do rúk karty, do jednej červenú pre potrebu spomelenia hromadného útoku, ktorý mohol nasledovať do druhej niekoľko bežných.

Faito

Nevěděl jsem, o čem se bavili. Hleděl jsem o země a stále přemýšlel. Když se ozval výbuch, tlumený masou hor, zadíval jsem se na oblohu. Dým vycházející asi na čtyřech místech mě jen utvrdil v tom, že výbuch byl ve skrýši Tsuchikage. Podíval jsem se za sebe, kde stál Kashike a ostatní, zřejmě také ohromeni výbuchem, pak jsem seskočil z převisu a rozeběhl jsem se ke "kanceláři".

//přesun

Kashike


Po zvuku poznám co Faito udělal. Ten je z obliga, byl celou dobu mimo komplex. Takže kdo nám zbývá? rozhlédnu se po všech přítomných. Noriko je taky mimo, dorazila až dnes a celou dobu byla buď v mojí nebo Kageho společnosti. A tak mocný muž jako jste vy... kývnu na Sennina... by se neobtěžoval s výbuchem.

Kashike mal pravdu. Možno nás chcel len rozoštvať. Cítil som, že akékoľvek podozrenie na mňa opadlo, aspoň z väčšiny a rozbehol som sa kam inam ako za Faitom. "Daj pozor na Noriko, prosím." Zašepkal som Kashikemu do ucha a rozbehol sa preč z útesu. Ešte ma napadla možnosť, že by Kiyoko bola tá zlá no niako sa mi tomu nechcelo veriť a preto som sa tú myšlienku pokúšal zavrhnúť. Bola predsa úplne irelevantná. Aj keď, Tsuchikage sa niekomu poklonila?
Nevedel som čo si myslieť, no uvažovať nad tým som neprestával.

(presun)

Stála jsem zády k výbuchu a zlé tušení mi nechtělo dovolit se otočit a ještě víc tak podkopnout mou slabou víru v přežití, ale přece jsem se otočila. Když se tam za mými zády dohadovali o tom, kdo to mohl udělat, stále jsem stála jako opařená a sledovala svou milovanou vesnici opět ponořenou do kouře. "Doufám, že už chápeš, proč bylo tak nebezpečné udělat, o co jste žádali." Promluvila jsem konečně, ale to už byla většina lidí pryč, nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Začalo pršet a já se ani nehnula z místa. Po několika dlouhých minutách, když už jsem byla celá promočená, moje tělo se nezávisle na mé ochablé vůli otočilo a oči zabloudily k těm fialovým očím starce, který nás přišel varovat. "Měla bych jít, děkuji vám za všechno a hlavně za naději." Ještě jednou jsem se uklonila, tentokrát jsem si však neklekla. "Pojďte s námi, pokud chcete, najdu místo, kde můžete složit hlavu." Ohlédla jsem se na Faita a pak se vydala za ostatními k vesnici, samozřejmě, že v henge.
//přesun

Překvapeně jsem se dívala na ostatní a na náhle vzrůstající počet lidí zde. Nepřidávala jsem se do hovoru raději, jen jsem poslouchala. Potom se ozval ten výbuch a já se prudce otočila a dívala se tam, měla jsem nutkání se tam okamžitě rozběhnout, ale nechtěla jsem tu nechat Tsuchikage a Kashikeho. Pak se ale ostatní rozeběhli, ještě chvíli jsem sledovala toho co se objímal s Tsuchikage a pak se vydala za KAshikem (přesun)

Späť v horách. Pomyslel som si a zhlboka sa nadýchol čerstvého vzduchu.
Ostal som potichu a začal striehnuť na čokoľvek okolo seba. Pokúšal som sa byť úplne bezozvuku a celkom sa mi to darilo. Samozrejme, že som bol v korunách stromov. Presúval som sa z jedného na druhý a pozorne sledoval všetko naokolo až kým som sa nedostal k čistinke. Doteraz to bolo o šťastí, teraz však začínal lov. Zoskočil som dolu zo stromu a plýžiac sa v stredne vysokej tráve hľadal stopy, tervalo to dlho. Našiel som stopy po sviňiach a po jeleňovy. Usúdil som, že to bol jeleň, alebo dva, pretože som na zemi našiel kúsok ulomeného paroha. Teraz čo skôr. Zamyslel som sa asi na tri sekundy, pretože rozhodnutie bolo pomerne jasné. Stôp po sviniach bolo viac a boli vyditeľnejšie podľa hĺbky, vzhľadu a pevnosti zrejme aj čerstvejšie. Boli tu len nedávno.
Vyskočil som na stromy a sledoval stopy, keď sa začali náhodou strácať vždy som zišiel dolu a uistil sa, že ich nestrácam. Po pár minútach som dorazil k nore a neďaleko uvidel prvé zviera. Bál som sa ísť bližšie, aby som ho nevyplašil, lebo naháňať ho sa mi naozaj nechcelo. Vytvoril som jeden Raiton Bushin a nechal ho pri nore s rozkazom použiť techniku Yomi Numa, keby odtiaľ čokoľvek vyšlo a ja som sa opatrne vydal za celkom dobrým kusom čo bol v diaľke. Keď som bol na vzdialenosť zhruba sto metrov, tak ako odporučil Faito Mikovi zastavil som sa. Musel som si to celé zmapovať. Vietor, bolo skoro bezvetrie čo bolo skvelé, stačil len milimetrový posun aby to šlo presne do miesta a to bolo výborné, natiahol som kušu aby som vedel odhadnúť presnejšie silu. Nikdy som z nej ešte nevystrelil, čo som možno trochu nedomyslel, ale čo už. Potom som si chytil jednu šípku a asi desať sekúnd si ju prezeral a vyhadzoval. Váha a materiál boli dôležité. Celá príprava mi trvala len chvíľu a ja som dúfal, že svoju prvú šípku trafím.
Opatrne som namieril a pomaly mačkal spúšť, už som vedel, že je najlepšie byť pri výstrele stále pripravený a nevedieť kedy zbraň presne vystrelí aby som ňou nemykol. Strela bola ajtak trošku mimo ako som chcel trafil som ho do horného stehna na ľavej nohe a to nebolo dvakrát efektívne. Boli lepšie miesta kam strieľať aby zver zomrela na mieste. Nič iné mi však nezostávalo. Zviera utekalo veľmi pomali kvôli zraneniu a veľmi krvácalo. Netrvalo dlho kým som mu skočil po krku zo stromu a dorazil ho mečom. Šípku som vybral a opatrne sa potichu pobral späť k nore so svieraťom na ramene. Bol to riadny kus.
Medzitým mal môj klon šťastie. Zrejme to nebola nora toho istého jedinca. Vyšla odtiaľ totiž ďalšia sviňa ktorú už skoro pochoval v technike Yomi Numa keď som ho nechal zmiznúť a technika sa zrušila, načo sviňi prekĺzla krkom čepeľ meča.
Dvojitý úlovok. Skvelé! Pomyslel som si a zistil, že dve také svine sú príliš na jedného človeka, nie však na mňa, aj keď mali spolu asi 250 kilo. Poskladal som pečate a vyslovil techniku. "Doton: Keijūgan no Jutsu!" Obydva úlovky tak boli najľahšie ako mohli byť. Bol čas pokračovať v love. S dvomi sviňami na ramene, ktorých váha sa z 250 zmenšila na 40 kilogramov som kráčal ďalej lesom.
V tom som začul divné ručanie, znelo to ako jeleň, ale takéto zvuky bežne nevydávali. Priblížil som sa k tomu zdroju a zvláštne bolo, že som ho počul pod sebou. Keď som dupol nohou došlo mi o čo ide. Skončil som na tom istom mieste kde ten úbohý jeleň, už sa tam musel trápiť aspoň deň, mal zlomené dve nohy a krvácal z boku. Boli sme v pytliackej pasti, kde nechýbala ani sieť.
Ukončil som jeho trápenie. Už by sa neuzdravil, na jednu stranu som bol rád, že mi to niekto uľahčil, na druhú mi ho bolo hrozne ľúto. Vzal som sieť a úlovky do nej zabalil tak aby sa čo najľahšie dali prepraviť a znovu použil tú techniku.
Keď som skončil vyskočil som s asi 70 kilovou záťažou na chrbte z jamy a odkráčal smerom k dedine. Ak som mal ďalej loviť potreboval som to vyložiť. Zamieril som teda tam, kde som predpokladal, že bude Noriko a Kashike.
Keď som vchádzal do dediny zbalil som úlovok tak aby nebolo vidieť čo nesiem, vlastne som ho potrel blatom a zahádzal opadanými listami, napichal do siete niake konáre a celé to vyzeralo akoby som niesol bal dreva.

(presun)

Kashike

Doběhnu do hor a hbitými skoky vyskáču na skalní římsu nad údolím. Je tu stará jeskyně. Zajdu lehce do vchodu, přilehnu ke stěně a použiju na sebe Henge, abych se stěnou splynul a nebyl poznat. Mám perfektní výhled na vchod a proti jasné obloze se skvěle rýsuje každý detail.

Kashike

Nehybnost a trpělivost teď byla mou největší zbraní. Jen sleduji panenku a čekám. Pokud jí náš nepřítel nějak ovládal, nejspíš jen zkouší zda je tu prázdno nebo ne. Faito je na cestě a můj úkol je teď jednoznačný. Počkat co bude dál ona panenka dělat a získat co nejvíc informací.

Kashike

I mě se na tváři vyloudil úsměv. Mám tě ty hovado... probleskne mi hlavou. Vymrštím se ze svého úkrytu a pokusím se to Hovado omráčit silnou ranou do zátylku.