Hřbitov

pro **Kiyoko Hokori** Sun 26 May - 12:35

Místo určené k věčnému odpočinku, tak by se dal nazvat hřbitov. Hřbitov patřící k vesnici je postavený na Planině mrtvých, jediné místo mezi skalami, které má pěkně měkkou půdu. Jsou zde pochováni obyčejní lidé i ninjové z vesnice. Místa úplně na konci hřbitova zaujímají bývalí Tsuchikage a jeho rodina.

pro **Miko Amatasu** Wed 5 Jun - 13:29

Došel jsem až na hřbitov, na místo kde jsem mohl přemýšlet jak nejlépe jsem uměl. Chvilku jsem chodil kolem a hledal ten hrob, ano ten který pro mě byl tak moc důležitý. Byl to hrob bývalého Tsuchikageho, byl to hrob mého dávného otce. Sedl jsem si na kámen naproti hrobu a lokty si opřel o kolena koukajíc na nápis co byl vyrytý na kameni.
"Heh...Tak to vidíš...I já dělám chyby otče, bohužel často, až moc..." Přivřel jsem oči a pak se koukl na plamínek hořící u hrobu, který jsem vlastně už při příchodu zapálil.
"Neměl jsem tehdy odcházet...Proč, proč mi to sakra dochází vždy tak pozdě hm? Proč mi to vždy tak trvá, neodmítám to, ale...prostě to nejde, nedokážu příjmout lásku jako takovou." Protřel jsem si rukama obličej a nechal je tak. Měl jsem takový vybledlý výraz a v tu chvilku zavál i vítr a profoukl mi vlasy. V chvíli jsem se podíval do nebe a přivřel oči. Kéž by to nebylo tak složité...kdyby to bylo vše jinak... Skousnul jsem zuby. To co mi řekl Faito, nějak jsem o tom začal přemýšlet. Věděl jsem že jsem odešel a nikomu nedal nic vědět, neodpovídal jsem na zprávy, ale jen proto abych je tehdy ochránil od toho čeho jsem se snažil dosáhnout. Ano, chtěl jsem sám porazit Yonbiho, ale místo toho padli 3 vesnice a i na mých rukou byla krev několika nevinných lidí. Sklouzl jsem z kamene tak že jsem se o něj opíral zády, nohy měl pokrčené a díval jsem se na hrob s jakýmsi zklamáním.
"Měl jsi pravdu...Minulost se nedá změnit. Znamená to tedy že jsem odpad? Že nepomůžu ani...ani těm co jsou pro mě důležití? Vše co jsi kdysi říkal, abych si našel ty co miluji, zklamal jsem tě." Hned po tom jsem se nechal se zavřenýma očima ovávat větrem, ale neusnul jsem, jen přemýšlel.

pro **Aitenn Megami** Wed 5 Jun - 19:26

Vo vzduchu som zakrúžila nad cintorínom, na ktorom som si všimla Mika...Vyzeral dosť smutne, nechcela som ho tu len tak nechať samého. Všimla som si, že sa v nemocnici niečo deje a tak som si vytvorila papierový klon, ktorý sa tam rovno vybral. Ak to bude vážne a Kiyoko ma bude potrebovať, prídem.
Položila som tú tašku plnú lesných plodov a byliniek na zem a zadívala sa na meno na náhrobnom kameni, pri ktorom Miko sedel. Bývalý Tsuchikage...? Nadvihla som jedno obočie. Netušila som, že Tsuchikage pre Mika tak veľa znamenal...Mlčala som a pohľad som presunula na Mika, ktorý síce vyzeral že spí, ale ja som veľmi dobre vedela, že nie.
Premýšľala som, čo urobiť. Nič iné okrem objatia ma nenapadlo. Kľakla som si teda k nemu a privinula ho k seba, pričom som si hlavu oprela o jeho rameno...Dúfala som, že mu to pomôže...
(Klon - presun)

pro **Miko Amatasu** Wed 5 Jun - 19:49

https://www.youtube.com/watch?v=xGPeNN9S0Fg

V klidu jsme si ležel s přivřenýma očima a přemýšlel nad věcma, které by mě jen tak nenapadli, ano myslel jsem na to jak by jsme mohli použít v boji naše bijuu. Prostě takové věci, nad kterými jsem nikdy nepřemýšlel. Problém byl že mě to vždy přivedlo k myšlence "válka" a znovu jsem byl tak nějak skleslí. Nechal jsem se ovávat větrem, než jsem však uslyšel nějaké kroky, měl jsem za to že to jsou jen nějací vesničané co se přišli také popovídat se svýma blízkýma.
Když mě však ovinulo teplo a povědomá vůně, otevřel jsem oči a chvilku zůstal úplně zaražený, ale pak jsem věděl že to je Aitenn. Chvilku mi to opravdu trvalo, ale pak jsem zasekaně zvedl ruce a pomalu jí také objal a zabořil jsem obličej do jejich vlasů.
"Omlouvám se." Polknul jsem docela ztěžka, když jsem o tom musel mluvit, ale přeci se tomu nemohu vyhýbat věčnost. Její přítomnost pro mě byla jako vždy příjemná. Při obětí jsem očkem koukal na náhrobek a pak jsem se na něj usmál, mírně, ne moc, jakobych čekal že něco uvidím, ale nic jsem neviděl.

pro **Aitenn Megami** Wed 5 Jun - 20:08

Pri jeho ospravedlnení som ho pustila a trochu sa od neho oddialila, ale len preto, aby som sa mu mohla dívať do očí. Za čo sa ospravedlňuješ? Nechápavo som sa ho opýtala a nadvihla obočie. Absolútne som netušila, čo to má znamenať...Veď mi nič neurobil! Alebo sa mýlim?
Nič ti predsa nezazlievam...Nič si mi neurobil... Dodala som ešte a povzbudivo sa usmiala. Papierové krídla som nechala rozpadnúť, predsa len mi žrali chakru, ktorú teraz mimochodom klon využil dosť. Pravdepodobne si vytvoril kopu papiera...Zabiť ho...Pošlem ho len na omrknutie situácie a on si tam začne bojovať.

pro **Miko Amatasu** Wed 5 Jun - 20:14

Když mě pustila, pustil jsem i já jí. Když se na mě usmála, jen jsem měl stále svůj provinilý výraz a zakroutil jsem hlavou. Nechápala to, neublížil jsem jen jí ale i ostatním.
"Kdybych tu tehdy byl a neodešel jako srab co se ti bál podívat do očí, možná by někdo ještě žil, možá..." Myslel jsem tím konkrétně její matku, které jsem si vážil i já. Neříkal jsme že kdybych tu byl, bylo by to jako před tím, ale možná bych se za někoho mohl obětovat, ale bylo už pozdě. Navíc, každá ruka k dobru, velké změny bych beztak nezpůsobil, ale i tak mě to užíralo.
Znovu jsem se opřel o kámen a koukal do blba, nevěděl jsem už nad čím přemýšlet, nevěděl jsem jak pomoc, protože jak bych mohl, když jsem už zklamal nespočetkrát.

pro **Aitenn Megami** Wed 5 Jun - 20:42

Sklopila som pohľad pri spomienke na to, ako mi pred mojimi vlastnými očami zajali matku. Doteraz neviem, čo s ňou je, ale som si istá, že je mŕtva. Na čo by predsa nechali nažive osobu, ktorá sa im odmietala podriadiť?
Bolo ich príliš veľa Miko, nezmohla som proti nim nič ani ja...A ani ty by si nič nezmohol. Nemalo cenu sa vtedy o niečo pokúšať, pretože by som skončila tak ako svoja matka. Povzdychla som si. Pravdupovediac, moja sestra ma zachránila...Áno, to ona zabránila tomu, aby som sa vrhla na tých kreténov a pokúsila sa zachrániť svoju matku. Veľmi dobre vedela, že proti toľkým shinobim by som nemala žiadnu šancu.
Chytila som jeho ruky a pousmiala sa. Nedívaj sa už toľko do minulosti a neviň sa za niečo, za čo nemôžeš. Hlavné je teraz nastoliť mier, aký býval kedysi a obnoviť Iwu... Splniť tieto úlohy bude určite ťažké. Ale nie nemožné.

pro **Miko Amatasu** Wed 5 Jun - 21:00

Když mi řekla že bych nic nezmohl, asi měla pravdu, ale i tak jsem tu nebyl, v čas kdy byla potřeba každá ruka jsem já chyběl a to jsem si nikdy neodpustil.
"Tvoje sestra...Heh, ta se smyslem pro humor." Trošku jsem se pousmál, ale když se dotkla mých rukou, podíval jsem se na ně a pak zase do jejich očí.
"Nechápeš mě Aitenn...Minulost je vše co mám. Vše co mě vede vpřed se odvíjí od minulosti. Slíbil jsem kdysi...kdysi otci že začnu žít život který chci, proto jsem odešel, abych ho našel..." Pomalu jsem jí pustil ruky, abych si mohl protřít obličej. Pak jsem si jen povzdechl a podíval se na náhrobek a pak zase na ní, tak nějak podivně. To co jsem k ní cítil, no nezlobil jsem se když to necítila ona, ale i tak jsem byl rozhodnutý.
"Jenže...bylo to tady, to co jsem chtěl." Zadíval jsem se jí trošku s pochybami do očí a díval se, bylo to dost uklidňující jí vidět, být v její přítomnosti.

pro **Aitenn Megami** Thu 6 Jun - 17:14

Áno, presne tá šibnutá... Uchechtla som sa, aj napriek situácii, v ktorej sme sa nachádzali, robila si dobrý deň snáď zo všetkého. Ten jej zmysel pre humor ju ešte stále neprešiel, proste to je totálne šialený človek. Je to proste najlepšia ségra na svete.
Sklopila som pohľad a pozorne počúvala, čo vraví...Odišiel za lepším životom? To nás, a hlavne mňa, opustil v tej najhoršej chvíli iba pre toto?! Zamračila som sa, nevedela som, čo si o tom akože mám myslieť. Nemienila som to však veľmi rozoberať, čo sa stalo, stalo sa. Nezmeníme to už. Spýtavo som sa mu zahľadela do očí...Čo tu bolo...? Nadvihla som jedno obočie.
To, že môj klon bol zničený, ma znepokojilo...Znamenalo to snáď, že Kiyoko potrebuje našu pomoc?

pro **Miko Amatasu** Thu 6 Jun - 18:50

Když se zamračila, sklopil jsem pohled. Věděl jsem co si asi myslela, že jsem si tu nežil život který bych chtěl, se kterým bych byl spokojený, ale nebyla to pravda. Ve skutečnosti to vše bylo kvůli Yonbimu. Viděl jsem stále ty obličeje co se na mě upínaly, chtěl jsem ho prostě porazit, ale nepovedlo se to. To jsem jí ale říct nemohl, protože to bylo až moc riskantní a můj odchod byl přeci jen za jiným účelem, jak jsem tvrdil Kiyoko.
Když se tedy zaptala, jen jsem tak pochybně zkřivil pohled a zadíval jsem se do země, ale pak jsem sebral odvahu a podíval se jí do očí. V tu dobu jako bych nevnímal zvuky kolem.
"Ty a Kiyoko." Chvilku jsme se na ní jen tak koukal, ale pak jsem si stoupnul a oprášil jsem se. Pak jsem se koukal jen na zapadající slunce.
"Byl jsem tehdy posedlí mocí, silou abych byl připravený na všechno, byl jsem tím zaslepený..." Zamračil jsem se a zhluboka jsem se nadechnul a pak jsem vydechnul.
"Jen chci aby jsi věděla že jsem neodešel kvůli tobě, miloval jsem tě, strašně moc." Poškrabal jsem se na hlavě. Ano, mluvil jsem v minulém čase, protože jsem se bál že by jí to nějak poškodilo, že by se vztah mezi náma co teď máme nějak pokazil, kdybych jí řekl že to co bylo kdysi cítím i teď.

pro **Aitenn Megami** Thu 6 Jun - 19:41

Jeho odpoveď ma viac menej prekvapila, aj keď som tušila, že to povie...Nie, myslela som si, že spomenie len Kiyoko. Vedela som, že ju má rád...Tak ako ja. Áno, tú tvoju posedlosť mocou som si stihla všimnúť... Na chvíľu som sa pousmiala a zavrtela hlavou. Mňa osobne moc nikdy nelákala. Jediným mojim cieľom bolo stať sa medikom, čo sa mi i podarilo. S pomocou Kiyoko. Stále som však na ňu nemala...Ale raz ju dobehnem. Určite!
Niečo ma na jeho ďalšej vete sklamalo. Že ma miloval...Vedela som to... Nedala som na sebe ale nič vedieť, aby si Miko nebodaj o mne niečo zlé nepomyslel. Neostávalo mi nič iné, len sa zmieriť s tým, že ostaneme len kamarátmi. Tak ja teda idem, musím tie bylinky a lesné plody odniesť do nemocnice. Do zdemolovanej nemocnice... Doplnila som v duchu, samozrejme, nebolo to mojim hlavným zámerom. Kiyoko iste potrebovala moju pomoc...S priblblým úsmevom som sa teda rozbehla do nemocnice. (presun)

pro **Miko Amatasu** Thu 6 Jun - 20:03

Podíval jsem se na ní přes rameno když odcházela pak jsem zase sklopil pohled k náhrobku bývalého Tsuchikageho, k mému otci.
"Nemohl jsem jí to říct. Tak moc trpěla smrtí svých blízkých, že kdybych jí zklamal i já...bojím se jak moc by jí to ublížilo." Řekl jsem to tišeji a pak když byla z dohledu, jsem si jen povzdechnul, upravil jsem květiny u hrobu a pak jen mávnul.
"Tak zatím." Mile jsem se na náhrobek pousmál, jakobych si myslel že mluvím s vlastním otcem...Taky že ano, bohužel jsem ho neviděl, ale věděl jsem že on mě ano.

Přesun

pro **Saikoro** Wed 19 Jun - 14:58

Prišiel som k hrobu s menom Keny Mosse a len si zhlboka vydýchol. "Tak dlhý čas." Povedal som nahlas so slzami na krajíčku a chvíľu rozmýšľal nad svojou minulosťou zvažujúc, čo všetko sa zmenilo odkedy tu stál tento pomník. "Sayonara." Zamumlal som si otočiac sa s úmyslom odísť, no nedalo mi to a ešte som na chvíľu zastavil a premýšľal.

pro **Nukenin** Wed 19 Jun - 15:09

Bylo to zvláštní, to ticho kolem Saikora, bylo až strašidelné. Nikde nikdo nebyl a chodit na hřbitov v tuhle dobu a sám nebyl dobrý nápad. Vůbec. Cítil se snad neohrožený? Chyba!

Ticho přořízl až svist, obrovskou rychlostí se na Saikora řítila šipka a trefila ho do boku. Z druhé strany se vyřítila druhá. Cítil to? To, jak mu těžkne tělo, mění se v želé, nedokáž ese udržet na nohou? Právě do něj byl vpuštěný vysoce jedovatý jed napadající nervovou soustavu a bližší popis neurčitý. Byl to ten samý jed, co byl nalezen v nemocnici a který měl zabít Kashikeho s Faitem.

Pokud by se vyhnul, dalších deset se na něj vyřítilo opět, jedna ho aspoń trefit musela. Obrovská rychlost, zaslechl vedle sebe hlas, vítr, tiché kroky. Otřelo se mu snad něco o bok?

Jasné ale bylo jedno, někdo tu byl a on neměl šanci ho zahlédnout. Jasná past pro troufalce.

pro **Saikoro** Wed 19 Jun - 15:28

Zacítil som niekoho prítomnosť, takže som sa útoku vyhol. Až na poslednú šípku. Zasiahla ma z mrtvého bodu, proste sa jej nedalo vyhnúť ani ju zablokovať. Hneď som ju vytrhol bolo však neskoro, no dávka nebola dosť silná na to aby ma zabila. Účinok mala však tak či tak a ja som začal pomaly strácať vedomie. "Jak neočakávateľné." Zamrmlal som ešte ironickým hlasom keď sa mi zatmelo pred očami.

pro **Nukenin** Wed 19 Jun - 16:05

Nukenin se jen ušklíbl, šipka ho nezabila, smůla. Jen pokrčil rameny, načež se pokrčil nad Saikorem, který neměl šanci ho zasáhnout. Jak vypadal? Nemohl to poznat, černá kápa plus maska přes oči to jasně dokazovala.
"Vyřiď všem ostatním ve vesnici, že tohle je jen začátek, přijdou horší věci.." S těmi slovy nechal Saikora jít a sám zmizel v obláčku dýmu.

pro **Saikoro** Wed 19 Jun - 16:10

Skôr ako zmizol stihol ešte povedať: "Nebudem nikomu nič hovoriť, pretože to čo si práve predviedol bola úbohosť akú zažije človek málokedy." Keď po ňom ostal len obláčik dymu rozbehol som preč, potreboval som sa dostať na miesto kde sú niaky ľudia skôr ako omdliem, vedel som, že sa tomu nevyhnem.

(presun)

pro **Miko Amatasu** Fri 28 Jun - 10:07

Objevil jsem se u hrobu svého otce. Klekl jsem si před něj a díval se na náhrobek. "Co mám dělat...Prosím poraď mi...Vím že to co dělám není správné, ale já už nejsem ten kluk co jsem byl...Už nemůžu být, nejde to...už ne..." Zavřel jsem oči a stiskl ruce v pěst. Tak moc jsem se snažil změnit, ale minulost nejde jen tak hodit za hlavu, nejde na vše zapomenout. Aitenn si myslela že jsem se změnil, ale to vše, ta porolitá krev, vše mě to pronásledovalo...Tolik nevinných životů bylo na mých rukou. Ucítil jsem přítomnost něčeho podivného. Ucítil jsem ruku na svém ramenu. Otevřel jsem oči a podíval se za sebe. Nikdo tam nebyl, ale cítil jsem že na mě někdo máknul. Pak jsme se podíval na náhrobek, na který krásně zasvítilo vycházející slunce. Vše z minulosti, vše dobré, vše co jsem prožil s Aitenn a Kiyoko...s mými kamarády se mi odehrálo v mé hlavě a projela mnou vlna tepla. Pomalu jsem zvedl ruku do vzduchu a položil si jí k srdci. "Přísadám na svou smrt a na smrt svým přátelů...Že už nikdy...nikdy neproliju krev nevinného, i kdyby to mělo být sebevíc těžké...Stanu se zase tím starostlivým klukem...Stanu se Tsuchikagem, slibuju." Pomalu jsem otevřel oči a viděl obraz svého otce přede mnou, jak se mírně a moudře usmál. Oči se mi rozzářily a úsměv jsem mu oplatil. Rozhodl jsem se, vrátit se do těch časů kdy jsem měl v hlavě vše tak jak jsem chtěl. Rozhodl jsem se učinit rozhodnutí, to správné...Rozhodl jsem se ochránit vesnici, znovu jí vybudovat a zesílit. To byl kdysi můj sen, za kterým jsem šel...Za to stát se moudrým Tsuchikagem, jako otec a tak laskavým jako je Kiyoko. Ať už má minulost byla jakákoliv, snažil jsem se probudit to dávno ztracené a mrtvé dítě co jsem v sobě měl. "Arigato...Oto..-san." Usmál jsem se a zavřel jsem oči. Vše hezké se mi odehrávalo v hlavě a vše špatné co jsem kdy udělal šlo mimo mě. Konečně jsem se mohl volně nadechnout, myslet na to dobré a už jsem konečně pochopil...Pochopil proč žít. Ne pro to uchránit všechny i za cenu nevinných...Uchránit to co je mi drahé za svůj vlastní život, pro vesnici a přítele...To byl můj cíl...Na konec jsem se otočil, pohleděl směrem na bariéru a zamračil se. "Už nebudu...Jen překážet." Pousmál jsem se a s úsměvem i zmizel.

-přesun-

pro Sponsored content

Hřbitov

Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov

Re: Hřbitov