Tadao Akishima [JOUNIN]

~Jméno: Tadao
~Příjmení: Akishima
~Přezdívka: Tái
~Věk: 22
~Narození: 28.3
~Hodnost: Jounin
~Pobyt: Sunagakure
~Pohlaví: Muž
~Výška: 183cm
~Váha: 82kg
~Klan: Akishima
~KG: Aeris








~Charakter:
Tadao je jako muž velmi milý, ale moc rád provokuje, je hodně náladový. Né že by byl nějak zlý, ale je to tak trošku grázlík co strašně nerad poslouchá, ale i tak je pddajný. Taky je neskutečně tvrdohlavý a velmi často se uráží, ale to jen ze srandy. Je to optimista i při nějakých bojí a nebojí se ukázat své city, ale na pláč teda fakt není, on nepláče...maximálně štěstím. Spousta lidí co ho neznají by si na první pohled a seznámení myslela, že je to muž nemluvný, více zaostalý a raději se neplete do společnosti, ale je to proto že je stydlivý. Samozřejmě ne na někoho z vesnice, to je zvyklí, ale kdyby se mělo jednat třeba o někoho z Konohy, Iwy atd...Tak se do řeči netáhne ale asi po chvíli se aklimatizuje a je zase střelený jako vždy. Dokáže být ale i romantik, co se týče žen. Když má nějaké studenty, tak je přísný a učí je poněkud jinak a většina z nich se vrací na Akademii. Jeho způsoby učení jsou hold jiné.

~Oblíbené:
Tadaovou nejoblíbenější věcí jsou právě pendreky, kyselé jak sladké ale ze všeho nejvíc miluje kyselé pásky, pro ty by udělal snad cokoliv a proto je vždy nosí s sebou. Další věcí co má rád na jídlo je Rámen a nějaké to sushi a zmrzlina, pak zelenina a ovoce. Další věcí co má rád na pití je buď nějaký sladký čaj, káva, kofola, cola a někdy si dá i Redbull, ale jen ve špatný den. Co se počasí týče, miluje slunce a zase nenávidí zimu, i když má rád sníh. Miluje zvířátka a nejvíc ze všeho kočky, jsou pro něho roztomilé a pořád se mazlí, teda většina. Dál má rád dívky s dlouhými vlasy, barva mu je už jedno, ale nesmí být tupý aby měly IQ tykve. Dál má rád výšky. Někdo by řekl že je to cvok ale on na tom ulítává a dost těžce. Také, co se týče oblečení tak nosí hlavně nějakou sportovnější mikinu, nebo prostě vestu a oblečení co nosí Jouninové ve vesnici.

~Neoblíbené:
Ze všeho nejvíc co na jídlo nesnáší je křen, kapusta, špenát a vajíčka. Toto jediné nejí, jinak snad všechno, jo a ještě tvarůžky nepapá, hnusí se mu. Nesnáší déšť, né že je pak vše mokré, ale ten písek je pak víc nepohodlný než by měl být, je mokrý, oblečení také, vlasy prostě všechno, nemá to rád. Říkává že jednou dobrou věcí na dešti je, že když zasvítí hned po něm slunce, je krásná duha kterou obdivuje. Dále nemá rád moc uplé věci ve kterých se nedá pohnout, takže v něčem v čem se nemůže hnout?! Nepřipadá v úvahu. Taky nemá rád svetry, teda jen ty co škrabou, jinak mu to nevadí. Nemá rád lidi co si o sobě myslí až moc a pořád mluví jen o sobě a o svém prokletém životě, tak když ho tak nesnáší, proč se nezabijí a pořád skuhrají že?! Na tyto lidi je prostě alergický. Nevadí mu když si někdo dělá srandu, ale taky to má vše své meze a on se je snaží dodržovat. Nemá rád když někdo někoho šikanuje nebo si z něho stále utahuje.



~Zaměření:
Taijutsu/Ninjutsu+KG

~O Kekkei Genkai:
ZDE

~Element:
Fuuton
Katon


~Vybavení:
ZVN, ochranné rukavice, svitky, čelenka, katana.



~Historie:


Kapitola I.
( https://www.youtube.com/watch?v=nR8eiY6uSpc )
Někdo se stále ptá kde jeho život začal. To by chtěl ale vědět i on. Tadao žil jen se svou babičkou. Jeho tatínek umřel v akci a jeho maminka byla hledaná, říkalo se že je to nukenin. Jeho to ale nikdy netrápilo, byl rád za to co má, za to že má svou babičku, který mu dává to co potřebuje, byl jí vděčný. Nejen to...ona si ho i vychovala, vychovala z něho muže, co jednou dokáže to samé co jeho otec, který byl známý jako lovec odměn, chytal a zabíjel zlé lidi a dostával za to slušný podíl. Jak ale čas letěl, tak Táiovy už bylo 6 let. Jeho babička ho přihlásila na Akademii, kde se měl o sebe naučit postarat a ubránit se. Ona vždy věděla co je pro něho nejlepší a taky si byla vědoma toho, že jako syn ženy z klanu Akishima podědí i Kekkei Genkai a tak jeho osud byl už od narození sepsán. Neměl námitky, jemu se tento svět líbil a proto se ho chtěl i zúčastnit, nechtěl být ten co utíká, ale ten co se ničemu nebojí postavit. Na Akdemii mu to ze začátku připadalo nudné, protože to bylo takové to seznamování a a o ničem. Našel si tam ale po pár dnech kamarády a i rivaly. Právě oni ho vedli dopředu. Nebyl zrovna nejnadanější, prostě si ho moc lidí nevšimalo a to byl jeho problém, chtěl se zvýraznit. A jak už asi každý ví, zvýrazníš se jen pro svůj talent, nebo jako pako a šašek. Jeho případ byl bohužel ten druhý. Když to nešlo s talentem, muselo to jít přes humor. Dělal si srandu snad ze všeho, snažil se spolužáky pobavit a stal se viditelným. Jenže...neuvědomoval si že jinak než by požadoval. Děti se sice smály, ale ne jeho vtipům, ale tomu jak se on sám zesměšňuje a to nevěděl. Teprve pak mu to jeho kamarádi řekli, jak se stále ponižuje a tak si tvoří i víc nepřátel, nechtěl to. Jenže...minulost nejde smazat lusknutím prstu. Jelikož si opravdu našel i nepřátele a jeden z nich byl známí šikanér, tak Táiovy stále dělal nepříjemnosti. Domů chodil s modřinami a otlučenýma rukama jak se bránil, byl šikanován. Jenže se to babičce vál říct, měla ho tak ráda že by udělal scény, dlouho nevěděl co má dělat i on sám. Když se ale jednoho dne modlil, aby bylo vše jiné, zahleděl se do otcové fotky a povzdechl si. Věděl už co má dělat, musel zesílit, nesměl si nechat dělat nepříjemnosti, prostě nesměl. Stále, den co den cvičil, aby se ubránil, naučil se spoustu chvatů, ale nestačilo to. Stejně jako on, tak i oni byli silnější a proto musel zabrat. Celé dny i nespal, aby jim dal co proto, nesměl selhat, už ne! Jednoho dne, kdy byl opravdu vyřízený, padl na zem vyčerpáním. Ruce měl až do kosti rozmlácené jak dával údery do stromu. Nějaký čas na sobě měl sádru a proto šikana přestala, na nějaký čas. Když však byl zase ready, vyzval své šikanéry na souboj. To jak si odpočl a jak uměl to co uměl, tak prostě bylo nemožné prohrát. Všichni tři se na něho vrhli. Dostal taky několik ran, ale přeci jen je porazil. Další den se to ale rozneslo a stal se viditelným, měli z něho respekt. Jenže...on mě taky průšvih, teda jen poloviční. Jeho babička na něho byla hrdá, byla ráda že dal někomu přes tlamu, že se nenechal a zesílil, byla na něho pyšná a proto se od toho dne stal Tái silným a viditelným, chtěl dosáhnout víc, chtěl se stát Tsuchikage!


Kapitola II.
( https://www.youtube.com/watch?v=Q_7a0bexfmI )
Když Tadao dosáhl viditelnosti a respektu, tak se zviditelnil nejen u studentů, ale i u učitelů. Ti si byli vědomi toho, že ty tři co porazil tu už dlouho šikanovali a i přes sebevětší napomenutí co jim dávali tak nepřestali, teď už se snad ale poučili. Jako kluk co se tak změnil byl lepší. Byl silný a spousta lidí se mu už nevysmívala, dokonce i jeho humor byl lepší. Měl kamarády, prostě vše co potřeboval. Jeho babička byla ale mladá, bylo jí takových 50, takže se nemusel bát že by o ní nijak přišel, však ona ho ještě přežije! Když se postupně všichni zlepšovali a pokračovali v ročnících, tak bylo nařase udělat zkoušky na genina, které byli snad pro každého lehké. Bylo to z techniky Bunshin, kterou on moc dobře ovládal a tak to bylo hned a jednoduše splněno. Velká většina lidí z jeho třídy prospěla a to byl moc rád, že nepříjde o své kamarády. Dostal konečně čelenku Iwy a stal se právoplatným geninem. Jenže...to nevěděl co ho ve světě čeká a čemu bude muset čelit. V týmu byl se svými přáteli a tak to bylo lepší než doufal. Když ale dostávali mise jako je venčení psů a hlídání dětí, nebavilo ho to. Chtěl nějakou pořádnou misi, někde kde si procvičí svaly a zkušenosti. O svém Kekkei Genkai ale nevěděl, vlastně se o to ani nijak moc nezajímal, stejně jako o rodiče, nezajímalo ho to, měl rád svou babičku a tu považoval za osobu na kterou by měl myslet. Když se takto zvláštně zlepšovali tím, že budou dělat tak opruzující věci, konečně dosáhli svého. Konečně senseie přemluvili na misi, kde by mohli něco předvést. No nebylo to tak strašné, jen dopravili nějakého poutníka k cíli a zase zpátky, nikdy na ně neútočil a to jim fakt vadilo. Takže jim nezbývalo nic jiné, než dělat tyto trapné mise a počkat až započne něco famózního. Jejich čas po pár letech konečně nastal. Bylo jim řekněme 13 let a měli se dostavit na zkoušky chuuninu. Už uměli techniky vyššího ranku, byli sebevědomější a uměli uvažovat a tak to bylo správné, hlavní bylo že jednali jako tým. S hrdostí šli na první zkoušku a byl vidět jak z nich sál respekt. Tvářili se velmi vážně. Jeden z blbečků tady okolo se snažil dát Táiovi ranu. Nikdo nevěděl ani co se stalo, ale najednou se objevil za ní a udeřil ho do krku a dotyčný omdlel. Už se na ně raději nikdo nepodíval přímo, jen tak po očku. Když následovala první zkouška, tak to nebyl ani problém, nějaké informace získat, prostě nic těžkého. Následně po absolvování první zkoušky dostali instrukce k té nadcházející a tak pořádně poslouchal. neusmíval se, nic, chtěl aby měli lidé kolem něho respekt, to byla jejich taktika. Les do kterého měli vstoupit vypadal tajemně a to ho nabádalo si to ještě víc užít. Každý den na sobě pracoval a tak si věřil. Dlouhou dobu naráželi na týmy co měly stejný svitek a tak jim štěstí nepřálo. Sice pokaždé vyhrály, ale vyčerpávalo je to a báli se že nebudou mít energii na pravý boj o svitech co potřebují. Usmysleli si v noci že se někde utáboří a tak kolem nastražili pasti, aby se jim lépe spalo a nikdo na ně nevlítl. Spánek jim jen prospěl a i když nebyli na sto procentech tak aspoň na těch devadesáti. Ráno se najedli ryb co si udělali na ohni a zase šli do akce. Měli to štěstí, že konečně narazili na první tým z tohoto dne který měl svitek o potřebovali. Boj byl ale velmi těžký. Byli to ninjové z písečné a jeden z nich ovládal písek, nelíbilo se mu to. Byli v oslabení, málem přišli o život. Ve chvíli kdy si opravdu myslel že vše skončí, se probudilo jeho Kekkei Genkai. Jeho kamení pod sebou začalo nabírat vzhled jako nepřítelův písek, ale byl silnější a šedý. Objevil své Kekkei Genkai. Neuměl ho ale ovládat a proto udělal vlastně i něco co nechtěl. Jeho Lapis mířil až na oné soupeře a pohltil je, následně se to snažil zastavit a tak dal ruku v pěst, ale to si neuvědomil že je zabije. Poprvé někoho zabil a navíc nechtěně. Zabil je tak, že to vlastně ani nechtěl, nežádal o to. Nechápal co se to děje, co to umí. Pak mi to ale docvaklo, jak mu jeho babička říkávala oklikou co jeho otec vždy uměl. Byl za to rád. Popadl svitech a svého kamaráda co se nemohl postavit, ten druhý ještě dokázal chodit a proto se dostavili na oné místo a absolvovali další zkoušku. Takto to šlo dál a on si na Kekkei Genkai začínal zvykat, až se stal na konec chuuninem. Jeho babička na něj byla neskutečně hrdá, nevadilo jí že někoho zabil, byla optimista (xD).



Kapitola III.
( https://www.youtube.com/watch?v=e2tiZGy4z8U )
Život chuunina...Znamenalo to už zodpovědnost a vše co se kolem toho týká. Nejen zesílit, ale dokázat si, že i Tadao zvládne něco, co se bude lít časem, něco na co nikdo nezapomene. Chtěl vymyslet takové techniky, co otřesou světem. Jako chuunin si toho ale moc nalhával, byl moc pesimistický a nevrlí, přál si něco co byla v jednom ohledu nemožné. Vždy byl a vždy bude silný ať se stane cokoliv, vždy to tak bude, nikdy se už nenechá šikanovat, bude zachránce. Právě proto se rozhodl vymyslet techniky, co nebudou na útok, ale na obranu. Jeho první smrt co způsobil u něho vyvolalo silné emoce bránit své milované, své blízké. Nechtěl o nikoho přijít. Byl si vědom toho, že když ty tři pány zabil, tak tím taky někomu ublížil citově víc než by chtěl, že ztratili někoho na kom jim asi záleží, ztratily syny, milované a kamarády. Všechna ta tíha za smrt kterou způsobil byla rovna světu shinobi. Byl si vědom toho co to obnáší a proto se s tím musel smířit, nemohl jinak, nemohl se stále trápit. Bylo mu přeci jen už 18 let. Všechny léta utekly jak voda a on za tu dobu stále zabíjel více lidí a už si na to zvykal, teda z části. Nosil v sobě tu tíhu co musí nést ti na kterým těm mrtvím záleželo. To vše v sobě potlačuje a mění to na obranu svých přátel a na sílu která je k tomu důležitá. Jako Chuunin se naučil víc technik a vymyslel zatím jen dvě a to ho uspokojovalo. Jak pracoval pro vesnici, jak jim napomáhal ke slávě a výhře, tak ho za to i hrdě ocenila. Stal se Jouninem...Né ale ledajakým. Byl to lovec hlav. Jeho babičce se to ale nelíbilo. Byla už poměrně starší dáma, ale jeho otec byl lovec odměn, ne lovec hlav. Bylo to o mnoho jinačí a nechtěl aby její vnuk zabíjel masochisticky lidi, co sice za něco můžou, ale takto moc je zabít, že jim usekne palicu, to ne. Protestovala s tímto postem. Tadao měl vlastně sloužit něco jako návnada nebo pokusný králík, prostě ten co za ně vyřeší veškerou špínu co jen de. Jemu to ale nevadilo, měli by za to dobré peníze a proto se s babičkou trošku víc pohádali, ale na konec se s tím musela smířit. Byla pravda že brala jen peníze z důchodu, ale bála se o něho. I když věděla jak mu to jde i s Kekkei Genkai, pořád to byla její rodina a milovala ho. On jí ale nezklame, stane se silným a jednou jí oplatí tu laskavost co mu věnovala celý jeho život, že se o něj tak hezky starala a dopřála mu i tak nádherný život.



~Techniky:
(napsal bych později)

~Body:
(taktéž)