Kensei [JOUNIN]

Jméno: Kensei (přezdívka Ken)
Věk: 17 let
Vesnice: Kumogakure no Sato
Požadovaná hodnost: Chuunin
Datum narození: 13.6

dětství
Dalo by se říci, že Kensei byl normální chlapec. Žil se svým otcem hluboko v horách a na matku si nepamatoval. Jeho otec byl velmi tvrdý muž, pomáhal organizovat skupinám lidí těžbu dřeva. Dokázal kreslit lehké nákresy domů a všude kde byl lidé se usmívali. Jestli si myslíte, že to byl nadutý šéf, pletete se. Pokud se měl vykácet úsek v lese, byl první kdo zarazil sekeru do dřeva. Když přišli záplavy vrhal se s lanem do řeky a zachránil mladou dívku. Byl prostě úžasný, silný a všichni kdo ho znali za ním stáli…
Jediné co Ken neměl byla matka. Jeho otec nikdy o její smrti nemluvil a kensei se raději neptal. Pro malého kenseie byl jeho silný otec všechno. I když v noci někdy tajně plakal, protože mu matka chyběla. Jeho otec vždy stál zvenčí malého domu vedle dveří a smutně naslouchal. Od smrti své ženy se nikdy neusmíval, veškeré úsilí vkládal do svého syna. Chtěl z něho vychovat silného mladého muže, který jednou dokáže jít svou vlastní cestou. Chtěl aby naplnil jeho sen, který díky napůl zchromlé noze se jemu nikdy nesplnil. Kdysi před lety přišel právě sem a místní léčitel mu nohu spravil, že jen drobně kulhal. Kam že přišel? Do vesnice, kde vyrůstal Artas, zde poznal kenseiovu matku a zamilovali se do sebe. Od té doby v kraji zůstal a stal se pro kraj nepostradatelným. Chtěl aby jeho syn se mohl stát silným válečníkem, možná ninjou, který navrátí klid do těchto hor. Od poslední války ninjů to byl sužovaný kraj, uprchlíky se to zde jen hemžilo.
Proto ho nijak otec nešetřil, ale jemu občas věnoval svůj vzácný úsměv, či poplácání po rameni. Dokonce ho naučil jak se rvát a položit mnohem silnější chlapce na lopatky. Kensei i jako malý byl prostě po otci, zdědil jeho náturu, tvrdou hlavu a pevné svaly. Jen byl ještě uzavřenější a rozmlouval po většinou jen s otcem po večerech.

Osudová změna
Jednu dobu se to opravdu o moc zhoršilo, nikdo nevěděl co se děje, ale lesy i hory byli plné živých stínů. Nejdříve si mysleli, že jde o nějakou válku ninjů. Jenže nějaký zlotřilý shinobi dával dohromady velké skupiny nukeninů. Vesničané marně doufali, že je přehlédnou a s nezájmem minou. Vše se potvrdilo oné noci…
Ve vesnici hořeli velké ohně, všude vládl hluboký neklid. Ze sousední vesnice právě dorazil posel, že záhadní ninjové vyrabovali malou osadu nedaleko v horách. Bylo to jen málo předsunutých domků, ale neušetřili vůbec nikoho. Našel je, když se vracel s mulou plnou obilí z pole. Byl vyděšený. Když té noci všichni ulehali, až na pár rozestavěných stráží, nikdo netušil, že brzy padnou kostky osudu právě i na ně.
Většina obyvatel špatné zprávy navíc hodně zapila a tak i stráže klimbali, když začalo drobně pršet. Tehdy se mezi domky začali pohybovat první stíny. První šípy byli vystřeleny a první z mrtvých padli k zemi. Nebýt staříka Yoishiraku, který rád pil do noci a říkalo se, že ho nesloží ani týdenní pitka v kuse, nevím zdali by měli naše příběhy vůbec nějaké pokračování. Nejspíš by zanikli v kaluži krvi pod hromadou pokrývek. Díky staříkovi, který si však ulevoval v postranní uličce mezi dvěma baráky, došlo k probuzení vesnice. Protože zjistil že si ulevuje na nějaký bezduchý tvar, proto se podíval níže a naposledy vykřikl. Byl to jeden ze strážných. Ve vesnici vypukla okamžitě panika během několika malých chvil. Všude probíhala jatka, míhali se stíny a ta noc byla smývaná krví obyvatel nevinné vesnice. Muži se nakonec v šílené panice shlukli do hloučku a pokoušeli se bránit ženy a děti. Velel jim vysoký muž, který byl očividně silou odporu. Artasův otec. Ani to však nestačilo, nepřátel byla přesila, byli připravení a především šlo o zabijáky co přišli zabíjet a sebrat zásoby. A pak se to stalo všude kolem vesnice zaplály pochodně. A z okolních stěn skal se sesypali tuny šípů. Které způsobili strašlivé ztráty na straně útočníků. Kteří překvapeně strnuli v útoku, snad proto někteří přestali v pobíjení pouze zraněných a nemohli s ujistit, kdo přežil. Samozřejmě to zastavilo útok i proti hloučku posledních přeživších. Bohužel Artasův otec v tu dobu již jako potenciální hrozba ležel na zemi, schoulený v ratolišti vlastní krve.
A pak se hory pohnuli aby vydali zástup zuřivých horalů, byli to samí muži pod vedením doslova obra. Vrazili do řad nukeninů smíchaných s všemožnou cháskou a doslova rozdrtili jejich odpor. Mezi nimi se v tichosti pohybovalo pár ninjů, kteří měli sledovat pohyb nukeninů. Společnými silami bylo nebezpečí zažehnáno.
V tu chvíli bylo Kenseiovi pouhých sedm let, neposlechl otce a utekl za ním z domu. Slyšel jak organizuje skryté hlídky v okolí, slyšel jak dává dohromady schopné chlapy proti případné obraně. Vydával rozkazy jako zkušený kapitán a bavil se s jakýmsi chlapíkem, který měl na čelenku ninji…brzy potom přišla zpráva o obáváném útoku, přišla dřív, než mohli přijít silné skupiny ninjů na pomoc, ale ejho otec neváhal, dlužil vesničanům mnoho. Sebral chlapy, zavřel kenseie a vyrazili na pomoc…
Dohnat všechny se mu však podařilo, až když bylo téměř po boji. Většina útočníků se buď stáhla, nebo padla protože ti horalé bojovali na život a na smrt jako posedlý démony. Utíkal a hledal svého otce, když uviděl nějakého ninju. Který se skláněl nad chlapcem jen nepatrně starším, než byl on sám. Právě se do něj chystal zabořit svůj nůž. Kensei nezaváhal a popadl nějaký klacek, aniž by si uvědomoval co dělá s křikem se na něho vrhnul. Možná by rána Artase byla smrtelná, ale ninja se lekl a nebodl správně. A ten prcek do něj vrazl splnou svou slabou silou. Ninja se rozesmál a postavil. Hodla zabít i tohohle prcka, odhodil ho jako nic, až Ken dopadl na záda a klacek samozřejmě ztratil. Přesto v jeho očích byla hluboká nenávist, nehodlal se vzdát. A v tu chvíli se ozval praskot dřeva o lebku. Jeho otec si ho všimnul a ninjovi rozdrtil hlavu pořádným špalkem dřeva. Krev z něho jen srčela, přesto se zazubil když k němu Ken doběhl a položil mu ruku na hlavu. Místo aby mu vyhuboval, pochválil ho. Kenseiovi tekly z očí slzy. Přikázal mu, aby se o chlapce postaral, že se brzy vrátí…
Kensei se usmál a poklekl vedle chlapce, aby mu ránu ovázal roztrhaným vlastním tričkem. Nevěděl však, že jeho otec mu lhal. Z té bitvy se totiž už nevrátil, ani on...
Přinesli ho po bitvě těžce raněného na lůžku a tehdy svěřil svůj odkaz svém synovi, nestačil m říci všechno co chtěl. Ale sdělil mu kdo zabil jeho matku, jednalo s také o nukenina. Sdělil mu svůj odkaz a poslal ho za příbuzným, který žil kdesi daleko…
Ten den viděl svého otce, svůj kraj i toho kluka, s kterým se stačil trochu seznámit, protože zázračně přežil, naposledy…

Dětství u strýce
Kensei od smrti svého otce se stal ještě zmaklejší a zachmuřenější. Nikdo ho neviděl se usmívat a protože si odnesl pár památek na toho ninju navždy sebou. Zahalil svou tvář pod šátek. Přišel k tomu chlapci (Artasovi) a naposledy se na něj podíval. V těch několika dnech i přes svůj mladý věk dospěl. Položil mu ruku na rameno uprostřed ninjů, kterými si prorazil cestu.
„Můj otec, i tvůj… nidky nezapomeň na Den Krvavého Deště příteli. Jednou se sejdeme… musíme… nezapomeň na Kenseie… “ S těmi slovy zmizel, aniž by se dověděl jméno druhého chlapce.
U strýce se neměl dobře, byl to obtloustlý obchodník co žil až za horami. Vlastně od té doby co Ken utekl, naučil se postarat se o sebe. Jeho otec s ním trávil dlouhé dny v horách a znal víc jak základ pro přežití. Dokázal si jídlo najít, či ukrást. Nedokázal žít s tím mužem, který se nazýval jeho strýce. Sám prošel polomrtvý hory k němu, proč by nedokázal přežít i na dále? Byl tvrdohlavý a brzy zmlátil každého kluka v jeho věku v té vesnici. Zařadil se do jedné party a začal docela obstojné rebelství. Trénoval po svém především rychlost a trochu sílu s reflexy. Až se stali docela obávanými a tehdy přišla změna do jeho života. Do vesnice dorazila parta nějakým geninů a zatrhla jim rebélii. Většinu z nich vrátili k rodinám, nebo příbuzným. Ale cos tím chlapcem nevěděli. Jediné co ji m řekl bylo, že nemá nikoho mimo strýce a jestli z něho budou chtít udělat tlustýho prodavače, že stejně uteče. Tehdy ho vzali sebou o pár let později do ninja vesnice, aby změnili jeho život.

Akademie
Když přišel, bylo mu necelých 17 let. Dostudoval velmi rychle, ne že by měl pochopení pro ninja techniky, nicméně byl dříč po otci. Když na něj někdo promluvil, sebral se a beze slova odešel. Odpovídal, jen na otázky ze zkoušek a to v případě, že si byl jistý odpovědí. Neustále se více a více uzavíral do sebe a nikomu nevěřil. Zdálo se, že má nějaký osobní hluboký cíl. Když se h pokoušeli šikanovat, udělal s nimi krátký proces. Prostě takovýho chuligána popadl a praštil s ním obrovskou silou o zem. Případně použil pěsti, ale málokdy ho dokonce přesila složila do kolen. Pokud už promluvil, dokázal velmi trefně naštvat. Když skončil závěrečné zkoušky, konečně odložit šátek a místo něj si vzal čelenku.
Nechtěl, ne on se neuměl vzdát. Nesmírně toužil po síle, která by mu umožnila splnit vizi pokřiveného otcova snu, kterou si sám v mysli přetvořil. Kdo jen mohl tušit, že zde narazí po letech ve svých 17 letech na přítele ze dne…kdy padal Krvavý Déšť…

Chuninské zkoušky, celkové zakončení
Pod vedením starého nalezeného přítele Artase, který byl už tenkrát neporovnatelně silnější Kensei velmi rychle sílil. Byl to dobrák od kosti a tak mu nečinilo žádný problém spřátelit se s Papričkou a společně vytvořili opravdu pozoruhodný tým. Krátce před jednou zběžných misích dostali do svého týmu čerstvou posilu. kenseiovi nikdy nepadl do oka protože používal zákeřný chvaty a ještě ke všemu to byl moc podivný sedlák, když běhal po misích s kosou. Kdo mohl tušit, že to bude jejich poslední společná mise i chvílev životě. Z mise kde šlo o běžnou přepravu vězně se stala najednou kategorie skoro přesahující možnosti našeho týmu. Po těžkém boji, kdy kensei zvládl mnohem silnějšího soupeře a pomohl tak senseiovi náš tým zvítězil. po příchodu se však nečekaně rozpadl a jediný kdo zůstal po jeho boku byla Paprička. Společně byli připuštěni na chuninské zkoušky a úspěšně je dokončili. Tenkrát čekala Kenseie poslední tvrdá rána, přišel i o papričku. Sám bez cíle bloumal po cvičištích a marně hledal vyšší cíl, ke kterému by se upnul. Až jednou potkal zajímavého shinobiho na cvičišti. Seděl tam sám a pozoroval je. kenseie to rozčílilo protože si myslel že má v plánu něco nekalého. proto se k němu přiblížil aby ho sevřel ve svém medvědím objetí. jenže nešlo o špióna ale kageho, tak trochu drobný omyl, nic víc. Ten pro kenseie - chuligán a zvěd - se však nehodlal nechat chytit a bylo s ním víc práce, než čekal. Přesto se mu podařilo párkrát udeřit svými kovadlinami do svého silnějšího soupeře. V taijutsu byl opravdu dobrý, čímž kageho jednoznačně překvapil. Jeho síla byla daleko za hranicí obyčejného chunina a jeho tělo inkasovalo běžné rány pouze se slabým zachvěním. Ten den poznal že Kage je dobrý a úžasný člověk, zvláště proto že ho nechal souboj přežít. A také proto že ken poznal že i on je sám. Od té doby se rozhodl že se stane jeho přítelem a jednou bude dost silný na to, aby ho ochránil když nebude už dál moct při ochraně vesnice.

Kekkei genkai: Celou postavu jsem založil na síle, domlouval se jak to udělat. Kvůli tomu jsem dal genjutsu = 0 a proč? Abych se dozvěděl, že to mělo být napsané i tady, což mi nikdo neřekl. Proto mám v příspěvku EDIT a píšu co jsem upravil. Vrozená velká síla pravého horala, jakou měl jeho Otec. S neuvěřitelnou možností rozvoje.

povolíte mě?

Ty si povolený už dávno ale, jen si nezačal hrát xDDD
Ty posty pod tímto charakterem byli jen smazány a byl tu zanechán ten původní od Jaye xDDD