Akasuna no Pilikka [KAZEKAGE]

Věk: 25 let
Hodnost: Kazekage
Pohlaví: Žena
Vesnice: Sunagakure no satto
Kekei genkai: -
Klan: Akasuna
Postata: Raiton, suiton
Datum narození: 7. května
Krevní skupina: AB
Výška: 168 cm
Váha: 48 kg
Zařazení: Loutkař
Sensei: Sabaku no Gaara
Přesvědčení: 100% dobré xD.
Fobie: Arachnofobie xD. Pokud někde vidí pavouka, skáče po stole Kage nekage! xD
Sen a cíl:
Pilikka nemá ani tak sen, ani cíl. Snaží se prostě žít, jak nejlépe umí, užívat života a být spokojená. Snaží se chránit svou vesnici za každou cenu, stejně jako své kamarády, na které nedá dopustit, a kvůli kterým už leccos obětovala!
Vzhled:
Pilikka je malé, asi 168 cm vysoké postavy. Má dlouhé, černé vlasy, které jí sahají až po pas. Ráda je nosí rozpuštěné, protože miluje ten pocit svobody, když jí vlají kolem obličeje.
Zvláštní jsou průzračné, křišťálově modré oči, které jsou neskutečně chladné, což se k jinak věčně se smějící dívce moc nehodí. Naopak když chce vypadat autoritativně, je to skvělý doplněk.
Husté černé vlasy ještě zvýrazňují bledou pokožku, kterou Pilikka má, a která jí zůstává i na horkém, pouštním slunci. Proto někdy vypadá až nezdravě bílá xD.
Jinak má na obou zápěstích tetování, které slouží k přivolávání jejích loutek, aby nemusela nosit svitky. Tetování má podobu: サソリ(Sasori) a 我愛羅 (Gaara).
Její levé oko také skrývá páska.

Charakterové vlastnosti:
No.. co k tomu říct..? Pilikka je takový klidný, optimistický člověk, který se ničím nenechá rozházet. Málo co ji dokáže naštvat, většinou to prostě přejde a konec. Je to takový flegmatik, věčně s úsměvem na rtech a hezkým slovíčkem pro každého. Milá, přátelská a vytrvalá.
Pokud se však jedná o něco důležitého, dokáže být odtažitá, až chladná, tvářit se dost nepříjemně a nebojí se dát najevo všechny své názory a myšlenky.
Jinak je velmi tvrdohlavá, všechno si musí sama vyzkoušet a sama se spálit a proto nemá ráda, když jí někdo radí. Dokáže být taky pěkně protivná a arogantní a na svůj věk poměrně drzá.
Přesto ctí autority a před leckterými kapacitami má respekt. Ví, že jsou lidé daleko vzdělanější a silnější, než ona sama, čili se podle toho umí také chovat.
Zájmy a oblíbené věci:
Pilikka miluje déšť, snad proto, že celý život žila v Suně, kde je déšť tak ojedinělý. Ze všeho nejvíc miluje bouřku, na kterou vždy kouká z okna, nebo se v ní labužnicky prochází.
Jinak taky pěstuje květiny, hlavně orchideje. Tuhle lásku ke květinám k ní vychovala babička, která se specializovala na bylinky, rostlinky a jedy, a své dvě vnučky se snažila k této dovednosti přivést. Pilikku to vždy bavilo a tak má nyní květinami zahlcen nejen dům, ale také svou kancelář, která připomíná spíš takový malý skleník.
Pilikka miluje přírodu, čerství vzduch a procházky. Ráda venčí rodinného mazlíčka Freyu nebo krmí Yokoina křečka Al-kaidu.
Zbraně a vybavení:
Pilikka k boji využívá především své loutky a jejich techniky. Vlastní loutky Gaaru a Sasoriho.
Jinak má sama u sebe několik výbušných lístků (10), obyčejnou katanu a standardní lékařskou výbavu.
Historie:

I. Etapa

I'm reaching out
To let you know that you're not alone
And you can't tell
I'm scared as hell
So just close your eyes
Well, honey, here comes a lullaby

Jako by temný, skučící vichr, nesoucí s sebou salvy žlutého písku, který nepříjemně bušil na okna tichých domů, nesl i předzvěst něčeho špatného.
A přitom se jedním z mála ševelících domů nesla jakási nervózní radost. Devět měsíců čekání je opravdu dlouhá doba a teď to konečně přišlo! Budoucí maminka už sice byla opravdu vyčerpaná, no ještě chvilku trvalo, než nad ránem prozřela nedočkavá, modrá očka černovlasé holčičky.
Její tatínek, mladý Akasuna no Toshiya, byl tak šťastný a hrdý, že nemohl malou dcerku ani spustit z očí. Okamžitě se do její hezoučké tvářičky zamiloval. Vůbec mu nevadilo, že je to dívka, že nezplodil mužského dědice! Ne, měl svou malou holčičku a to mu stačilo.
Bohužel stalo se něco, co by nikoho ani ve snu nenapadlo. Vyčerpaná Arisa, maminka onoho čerstvě narozeného děťátka, nevydržela všechen ten nápor a námahu a několik hodin po porodu zemřela.
Toshiya byl zoufalý, nevěděl, co si počít. Milovaná Arisa byla pryč, ale ta malá má její oči, její tvář, její vlasy… cítil hořkou příchuť nenávisti, že ji připravila o život a zároveň neskutečnou lásku, že právě ona je výplodem jejich lásky. Nakonec však, když ho podpořila jeho sestra Minako, se vzchopil a zmatenému děťátku dal konečně tu pravou, otcovskou lásku.
Malá Pilikka byla na světě.


Neštěstí a smrt ji provázeli celý život, ale nikdy se nenechala zviklat, nikdy nepodlehla.
Matku sice nikdy nepoznala, ale protože nikdy nezjistila, jaké to je ji mít, nechybělo jí v životě nic. Otec měl sice z počátku problémy s výchovou, péčí a celkovou snahou malou dívku udržet stále v suchu, napapanou a spokojenou, ale časem se srovnal.
Maličká zatím rostla jako z vody. Veselé, zvídavé děvčátko, ráda se dívala, jak otec pracuje a on jí zase rád ukazoval své umění. Hraní s loutkami milovala už od dětství.
Jedno z přelomových období jejího života bylo krátce z jara v jejích třech letech. Toshiyovo dvojčeti Min se totiž narodila také dcera, maličká blondýnka Yoko. Samozřejmě, že tehdy nikdo netušil, jak moc svázané budou osudy obou dívek, no ale stalo se tak.
Stejně jako Toshiyo, i rodiče Yoko byli ninjové a tak nebylo nic divného, že chodili na mise. Obě malé holčičky byli potom většinou u jejich babičky Veiry, přísné, avšak milující ženy, která jim vštěpovala vše, co sama uměla a Yo i Pili ji bezmezně milovaly, by´t od ní nejednou dostaly pořádně přes zadek.


Roky přibývali, obě dívky rostly a přišel čas nástupu na Akademii. Tedy nástup Piličin, Yo byla ještě maličká, byli jí sotva tři.
S nástupem na školu přišla taky nemilosrdná kritika Piličina původu. Nikdy moc nechápala, proč její jméno lidé tak nenávidí. V šesti letech ani chápat nemohla, že klan, ze kterého pochází, si nese temnou, zločineckou historii. Moc kamarádů si nikdy nenašla. Byla na to moc naivní, moc tichá, moc nespolečenská. A přece měla štěstí! Vedle ní se posadilo, vysoké, hubené, blonďaté cosi. Usmívalo se to tak zářivě a tak často, že si přišla jak v bezprostřední blízkosti Slunce.
A to veselé cosi stále mluví a mluví, směje se a zase brebentí a Pilikka neví, co si má počít. A pak.. vytáhne sáček bonbónů a nabízí jí. Má si vzít..? Jenže chlapec se neptá, vysype sáček na její lavici, záplava gumových písmenek. Skládá svoje jméno – Daiki. Nejistě bere do ruky barevná cukrátka a skládá to své – Pilikka.
Dva roky veselé společnosti. Škola jí docela bavila, byla snaživá a soustředěná, chtěla být silná, protože s každou novou naučenou věcí ji tatínek pochválí a to ona miluje. Kdyby si tenkrát dokázala uvědomit, co všechno má!
Ztracené město plné nukeninů bylo vždy hrozbou, ale v období toho roku, kdy jí bylo osm let, už byla situace příliš kritická. Rada sestavila skupinu, jež měla nukeniny zneškodnit. Jako ANBU se v ní nacházel i Piličin otec a Yokoina matka. Nikdo nevěděl, proti komu stojí a tak se ani nemohli pořádně připravit… z téhle vražedné akce už se nikdo nevrátil. Nikdo Pilice nikdy neřekl, jak skutečně zemřeli.
Ze dne na den se tak Pilikka stala sirotkem.

Od té doby její výchovu převzala babička, která nakonec vychovávala i malou Yo, protože i ona přišla o opatrovníky. Pilikku tato tvrdá rána velmi zničila. Bylo to období, kdy se na všechno vykašlala, na školu, Daikiho i Yoko, nechtěla nic, neměla o nic zájem a Veiře už začínali docházet nápady, jak ji vrátit zpět do života.
Z Pilikky se stal takový ten laxní typ, co mu ku vzteku ostatních jde všechno samo. Dodělala akademii a stala se geninem, ale nebrala to jako plus, jako postup, prostě to neřešila. Neměla už pro koho to dělat.
Nakonec ji ale zachránila právě milovaná babička. Bůhví jak, získala obě loutky, se kterými bojoval její otec, opravila je a věnovala Pilice, jako rodinné dědictví. Teprve tehdy si uvědomila, že její otec by nikdy nechtěl, aby se vzdala. Nikdy by jí to nedovolil. Kvůli němu na sobě začala usilovně pracovat. Jejím snem bylo stát se také Anbu, čímž by se svému milovanému otce alespoň trochu přiblížila.
Dostala se do týmu s Daikim a Takeshim. Kdo ví, kdo tuhle věc zařídil, nebo jestli to byla věc osudu, zkrátka se tak stalo a Pilikka byla spokojená. S ním po boku bylo všechno daleko jednoduší! Všechny mise i úkoly zábavnější a snadnější. Oba se stali součástí jejího života. Jejich senseiem se stal Sabaku no Gaara, což byla obrovský čest, což ale Pilikka v té době nebrala na zřetel.
Postupovala stále výš a výš, až splnila i zkoušky chunninů, stejně jako Daiki.

V. Etapa

I tear my heart open, I sew myself shut
My weakness is that I care too much
And my scars remind me that the past is real
I tear my heart open just to feel

Byla přijata do Anbu. Splnil se jí sen, jenže zároveň přišla krize, kdy sama nevěděla, co vlastně dál. Anbu ji nenaplňovalo tak, jak předpokládala, nikdy neměla povahu na to, vymazat všechny city, stýskalo se jí po Yoko i babče.
Všechno bylo náročné, a protože neměla vůli, nejednou se dostala do svízelné situace, kdy ji musel někdo pomáhat. Při jedné takové obyčejné šarvátce poblíž Konohy nebyla schopna se tolik soustředit a přišla o levé oko. Byla to hloupá, začátečnická chyba, ale už se nedalo nic dělat.
Znovu se začínala všechno učit. Být loutkař s jedním okem je opravdu složité. Tehdy se však problému chopil Daiki a zdatně ho vyřešil. Při jedné ze svých misí bojoval s jakýmsi Uchihou a odcizil mu oko se sharinganem. Mohl si ho samozřejmě ponechat, ale jeho bezradná přítelkyně byla přednější. Pilikka tím získala nespornou výhodu. Díky ní se mohla naučit i techniky "obyčejným" ninjům zapovězené.
Několik let po vstupu však Pilča tyhle tiché zabijáky opustila. Prostě na to neměla. Nechala tedy za sebou i svého druhého partnera, Daikiho, který zůstal jako ANBU. V té době jí bylo necelých čtyřiadvacet let.

VI.Etapa

Could it be that maybe it’s our first mistake
And Baby that’s alright
It’s crazy how we lost ourselves tonight
There’s a reason why they say that we should give it time
But time is not enough
And that’s the reason why
When you’re young you fall in love

Období anbu se pro Pilikku stalo klíčovým i z jiného důvodu.
Pilikka byla mockrát na misích a od Uchihů si neodnesla jen Sharingan.. každý mladý člověk dělá hlouposti a ona se tomu nevyhla stejně tak. Tu noc prostě nakonec chtěla zažít víc.. chyba?
Pár měsíců na to zjistila, že kluk, kterého téměř neznala, bude brzy otcem jejího dítěte. Oba dva z toho byli v šoku, kdo by to taky čekal.. nebyla to láska, jen touha, která přinesla mnohem víc, než kdo čekal.
Sama Pilikka byla hodně vyděšená, zmatená ale mimčo si nakonec nechala a nikdy nelitovala.
Narodil se Daichi. Malý, krásný, černovlasý Uchiha. Byla tehdy ještě napůl dítě, neplánovala to, ale maličkého si naprosto zamilovala. Do dnes ho miluje nadevšechno na světě, cokoliv by obětovala za něj, dala za něj život.
Jenže tady nešlo jen o matku a dítě, nešlo jen o lásku a bezpečí.. šlo hlavně o klany a vesnice. Akasuna ze Suny a Uchiha z Konohy… nemohli spolu zůstat, jenže co Daichi? Nikdo neposlouchal slova, kterými se Pilikka snažila přesvědčit radu, aby zůstal Daichi s ní.. Po otci pravděpodobně zdědí Kekkei genkai, takže patří Uchihům a tedy i Konoze.. tak zněl verdikt, než Daichi i s jeho otcem zmizeli.
Co to znamenalo pro Pilikku? Cítila se prázdná, jako by někdo vytrhl cosi hluboko uvnitř. Sebrat matce dítě je něco hrozného. Tak plakala, že už ani nemohla, ležela a nemluvila, nespala, nejedla.. pomohla jí až milovaná babička. To ona jí postavila zase na nohy a dala naději, že až Daichi dospěje, řeknou mu pravdu..
Několik let po vstupu tedy Pilča Anbu opustila. Nechala tedy za sebou i svého druhého partnera, Daikiho, který zůstal jako velitel.

VII.Etapa

I just wanna live
Don´t really care about the things that they say
Don´t really care about what happens to me
I just wanna live..

V době, kdy se vrátila zpět do normálního života, probíhali zrovna zkoušky na post Kazekageho, protože někdejší Kage zemřel.
Kdo ví, koho tehdy napadlo zrovna její jméno, no na hlasování Rady byla nominována jako jedna ze tří nových kandidátů na tento post.
Stala se novým Kazekagem, ač byla nejmladším účastníkem.
Byla z toho sice dost překvapená, ale nakonec… táta by byl sakra hrdý!
V té době se také poprvé zamilovala, jenže neměla příliš štěstí, ostatně jak už bylo u ní dobrým zvykem. Mladý Uchiha (zase xDD), kterému se rozhodla dát své srdce, totiž beze známky zmizel, jen tak ze dne na den..
Jediné, co jí zbylo, byl malý přívěsek. Možná proto, že veškeré její snahy, najít ho, byli marné a ona cítila nutkavou touhu zesílit, aby ochránila ty, co jí zbyly, udělala radikální krok. Sama na sebe použila jutsu a stala se loutkou. Před okolím to však opravdu bravurně skrývá, jutsu dovedla do dokonalosti a od živého člověka je k nerozeznání. Je to její největší a asi jediné tajemství, které si úzkostlivě střeží před světem.

VIII.Etapa

In the end
As we fade into the night
Who-o-aa
Who will tell the story of your life?

Roky utíkali, Pilikka dál plnila všechny povinnosti, když jí osud seslat to nejcennější. Byla tenkrát přivítat školáčky ve škole, když ho uviděla. Jen matka dokáže poznat své dítě, třebaže naposledy viděla jako maličké miminko. Tenkrát se rozbrečela a nedokázala přestat. Bojovat s touhou říct mu to, obejmout ho.. přece jen, nemohla to udělat.
Jenže Daichi si našel cestu sám.. Tenkrát se bála, že ho ztratí, znovu, ale opak byl pravdou. Neskutečně si ho zamilovala a konečně se o něj mohla starat..
Daichi rostl a dělal Pilče radost, i když se svět začínal pomalu měnit. Cítila to, někde hluboko uvnitř sebe to věděla, ale nic neudělala. Byla šťastná.. měla svého milovaného chlapečka, objevil se její dávno ztracený bráška Zen, který sice pořád provokuje a hraje si na staršího, ale přesto by ho nevyměnila a ke všemu objevila i svého nevlastního bratra Akia. Ano, její student! Vždycky k němu cítila jakýsi druh lásky, chránila ho a pomáhala, ale nikdy by jí nenapadlo, že její otec by mohl být zároveň i otcem Akia. Sestřenka Yo se zamilovala, narodil se Daiki, kterého Pilča mimochodem velmi ráda rozmazluje. Objevil se taky Aki, se kterým se nesměle začali oťukávat, ale nedostali šanci.. Všechno bylo perfektní…
Dokud se nestal ten převrat a všechny růžové obláčky odhalily skutečnost. Tenkrát nedokázala odhalit zradu a s vidinou Yoko v nebezpečí opustila vesnici. Prohlédla past, to ano, ale pozdě.. ve vesnici mezi tím vypukl požár. Stačilo pár minut a vesnice, ve které vyrostla, pro kterou bojovala a již miloval byla plná nukeninu, bolesti a křiku. Nikdy si tu chybu nepřestala vyčítat.
Bojovala a povedlo se jí dostat lidi do bezpečí podzemních tunelů. Nikdy ale na tu noc nezapomene a vždycky bude bojovat proti zlu, protože jí vzali to nejcennější, co měla.. domov.

Body:
Taijutsu: 4.5
Ninjutsu: 5
Genjutsu: 3.5
Inteligence: 3.5
Síla: 2
Rychlost: 5
Chakra: 4.5
Ruční pečetě:4.5
Přidaná je jen 6 a 8 xDDD zbytek je stejnej^^

Znovu POVOLENO xD

POVOLENO