Přístav

First topic message reminder :



Známý přístav Kumogakure, rozhodně dobře střežený ANBu.

"Suiton: Mizu bunshin no jutsu!" Štyri klony vedľa mňa vytiahli katanu a rozbehli sa naproti nukeninovi, ku ktorému som sa z neznámeho dôvodu bál priblížiť. Musím byť opatrný. Prepadol nás zo zálohy bez toho, aby som si to všimol. Je silný a určite verí svojím schopnostiam. Nebol by som prekvapený, ak by to bol klon plný výbušných lístkov.

Stál jsem stále v obrané pozici a čekal na svou příležitost. On se však nehýbal a jen se vysmíval. " Žvanění ti jde dobře, stejně jako tvá arogance. Je čas ti ukázat kam patříš, a že se nemáš povyšovat nad ostatní. " Hodil na mně celkem dost věcí. Odskočil jsem a kličkoval, zatímco jsem odrážel vrhací předměty. Vybuchující kunaie mi dělali perfektní clonu, jelikož oblast zahalil dým. Dělalo mi to tak ideální krytí. Nebylo mně v kouři vidět a vynořil jsem se z něho když jsem zrovna švihl katanama po jeho hlavě, aby to měl rychle za sebou. Ale byl jsem připraven na nejhorší, protože vypadal sebejistě.

Bez slova útočím ďalej. Ak nemieni útočiť on, tak mu na to ani nenechám šancu. Suiton: Mizu bunshin no jutsu! Chcel som to ukončiť tak, aby som sa nemusel namáhať, ale vidím, že všetko nejde podľa mojich predstáv. Rozbehnem sa proti nukeninovi, zatiaľ čo si vytiahnem katanu a napustím do nej bleskovú čakru, klony za mnou zaujmú bojovú pozíciu a začnú robiť pečate. Kedže som sa ešte stále nenaučil robiť pečate rýchlo, musím na silnejšie techniky využívať klony.

Ta clona neměla sloužit jako výhoda jen Zorovi, ale samotný nukenin to měl v plánu. V okolí byly rozmístěny pasti, na které Zoro pozapomněl a tím, že na něj zaútočil, do jedné z nich šlápnul. Tím upozornil nukenina na pohyb, na místo, kde byl Zoro vyletěly jehlice a shurikeny, zatímco nukenin sám vytáhl Katanu, jemu bylo jedno, že ho shurikeny taky poraní a před jednou jeho katanou se sklonil, zatímco druhé se nevyhnul a přeťala mu ruku. Na místo, ale aby začal křičet, se na Zora podíval a ušklíbl se. Ruka mu během pár vteřin dorostla znovu.
"Jak jsem řekl, to nic jiného neumíš?" Všechny rány po shurikenech se zahojily, nukenin volnou rukou udeřil do Zorova nechráněného břicha a obrovskou silou ho nechal se proletět o pár metrů dál.

Druhý nukenin si zívnul, tohle ho začalo unavovat. Stále dokola jen kloni, to se na nic nezmůže sám? Vytáhl kunai a rozběhl se proti němu, moc dobře věděl, kdo je ten originál. A tím, že naplnil katanu bleskovou chakrou to nukeninovi jen usnadnil. Chakra, senzibiliové dokážou chakru vnímat líp než kdokoliv jiný a tak dřív, než se jeho katana dotkla jeho kunaie, se jí s lehkostí vyhnul a objevil se přímo před Shunshuiem s poskládanými pečetěmi.
"Magen: Jigoku Kouka no Jutsu" Uvrhl ho právě do Genjutsu, protože ho Shunshui přímo viděl. V Genjutsu ho obklopily plameny a začaly ho sžírat, pohlcovat. Bylo to vážně jen genjutsu nebo technika? Na to musel přijít sám.

Podařilo se mi useknout mu jednu ruku, která mu dorostla nějak moc rychle. Stihl jsem na to jen říct " Dafuq? " A udeřil mně do břicha a já se pár metrů proletěl, ale odrazil jsem se nohama zpět o strom. Získal jsem tím odrazový můstek a velkou rychlostí jsem se řítil zpět na svého nepřítele, tentokrát však s další technikou, která ho měla zasáhnout všemi třemi meči. " Oni Giri "

Genjutsu som nečakal...Z neba na mňa spadla ohnivá guľa a začal som horieť, ako aj všetko okolo mňa. Je to genjutsu alebo skutočnosť? Nad tým som dlho nepremýšľal, pretože v normálnom svete na vás oheň nemôže spadnúť z neba, to bolo jasné. Problém bol, ako sa z toho genjutsu dostať. Na genjutsu som nemal nadanie, ale neprešiel by som cez ANBU výcvik bez základov. Presne som vedel ako sa dostať zo slabšieho genjutsu a nebol pre mňa problém kedykoľvek to spraviť. Ruky som zložil do pečate tigra, sústredil na na svoj čakrový obeh a skríkol: "Kai!!!"
Klony zatiaľ stáli na svojom mieste v skutočnom svete a stále robili pečate, ktoré nemali konca kraja.

Stalo se něco neuvěřitelného. Zase mu dorostla nová ruka, ale co víc on mi zničil kompletně katanu v levé ruce. Zbyla mi už jen v té pravé a moje speciální v ústech, kterou jsem si přehodil do levačky jakmile jsem vstal po odražení. Těžko jsem vydechoval a nadechoval. Byla to opravdu rána. Podíval jsem se vyděšeně na kousky svého meče, který se už nedal opravit i kdyby se ho snažili narovnat. Nechal jsem ho na místě a můj pohled se pak změnil. Byl jsem naštvaný a šlo to poznat i z mého pohledu, který zdůrazňoval, že ho chci zabít. Bolest jsem kvůli svým myšlenkám úplně přestal ignorovat a začal jsem se přibližovat k němu, ale úplně sebejistě. Nikdo nemohl tušit co zrovna udělám. Jen jsem se k němu přibližoval beze strachu. Bylo mi absolutně jedno jestli na mně třeba pošle atomovku.

Ocitol som sa v genjutsu, ktoré som nemohol zrušiť a jediné, čo som mohol robiť bolo čakať. Dúfal som, že moje klony sú dosť inteligentné na to, aby niečo spravili...

Klon č.1: Uvedomí si, čo sa deje pred ním a že originál je chytený v genjutsu. Neváha, prestane robiť pečate a začne niečo podnikať. Pokrčí kolená a zjaví sa okolo neho modrá aura. Klon použil Raiton no Yoroi, obávanú techniku Raikageho. Z ničoho nič zmizol zo svojho miesta a obrovskou rýchlosťou, tak veľkou, že obyčajný shinobi by ho nevidel a ak áno, tak by bol schopný jedine na obranu, sa rútil k Shunsuiovi, na ktorého kládol ruku pripravený, vložiť do neho svoju čakru.

Klon č.2: Po tom, ako sa spamätal prvý klon, pochopil aj tento čo sa deje okolo neho. Zdvihol oči zo zeme, prestal sa sústreďovať na techniku a tiež použil Raiton no Yoroi, ale tento sa rozbehol opačným smerom. Smerom k Zorovi. Na malý okamih, kým k nemu bežal si uvedomil, že je naštvaný. O necelú sekundu však už stál vedľa neho a otváral ústa: "Zoro, viem, že je teraz hlúpe chcieť to od teba, ale potrebujem pomoc. Som chytený v genjutsu a sám sa z neho nedostanem. Ak mi pomôžeš, odvďačím sa ti. Iba do mňa prenes svoju čakru a ja sa zatiaľ postarám o tohto. Ukázal na nukenina stojaceho oproti Zorovi. A nesmieš sa mu pozrieť do očí, inak spadneš do genjutsu aj ty.

Moje já v realném světě pokračuje v chůzi i přes slova klona ANBU blíže k tomu nukeninovi. Absolutně ho nevnímá, protože je uzavřený ve své mysli s Hachibim. Objeví se před obrovskou klecí v níž byl Hachibi. Tak zdá se, že si se nakonec ukázal. Je sice milé, že mi chceš poskytnout tvou sílu, ale pokud bych ji nyní použil na tohoto shinobiho tak bych tě akorát ponížil. Na tohohle stačím svou vlastní silou a ukážu ti, že ten kdo stojí vždy pod tebou není jen slaboch. Později si můžeme promluvit pokud se ti bude chtít. Těmahle rukama navrátím Kumogakure její zašlou slávu a svobodu. Ukázal jsem na Hachibiho Tak teď sleduj jak nakopu toho nukenina, který si myslel, že mně jeho útoky porazí. Byl jsem stále ve své mysli, ale ovládal jsem své tělo silou vůle abych mohl zůstat jak tam tak bojovat.

Nukenin spravil pohyb, ktorý klon presne čakal. Rozbehnúť sa oproti nepriateľovi, s tak silnou technikou, by zastrašilo každého. Nukenin sa tak uhol v dojme, že naňho klon útočí, no namiesto toho sa rukou jemne dotkol hlavy Shunsuia a rýchlo doňho napustil svoju čakru, aby narušil jeho tok. Genjutsu v tom momente prestalo. Sanhyaku Shunsui bol naspäť, síce trochu otrepaný z mučenia, no ako správny ANBU to prehliadol bez mrknutia oka. Všetky klony, ktoré tu pobehovali sa zmenili na vodu a usadili na zemi ako mláka. Už tu nebola jediná technika, ktorú by Shunsui vytvoril. Rýchlym pohybom schytil svoju obyčajnú katanu, ktorá doteraz ležala na zemi vedľa neho a okamžite sa s ňou zahnal na nukenina vedľa neho. Spomenul si, ako ho vtedy chytil do genjutsu a tak rýchlo zatvoril oči. Teraz nebol priestor na chyby.

V moment když na Zora útočil nukenin se probral. Otevřeli se mu oči s upřeným pohledem. Vyhnul se každému útoku, který na něj nukenin použil. Hlavně té jeho posílené technice paže. Dokázal se však vyhýbat jeho útokům. Co však způsobilo to, že se Zorovi tak zrychlily reflexy? Dodala mu snad návštěva Hachibiho kuráž nebo že by to bylo kvůli zlomení jeho meče? Každopádně byl silnější než před chvílí. Bral to vážně, ale tentokrát už nenechal nukenina dále se stahovat. Při stahování zasunul svou jednu katanu zpět do pochvy a tu s bílou čepelí držel pevně v rukou. Jediné co šlo v té chvílí zaslechnout byl zvuk proseknutého železa a slova, které uslyšel nukenin od Zora jako poslední. " Ittoryu Iai: Shishi Sonson " Při druhé části jeho věty se už ale objevil za nukeninem a zasouval katanu zpět. Když ji zaklapnul tak se už jedině mohlo dít jen to, že z nukenina mohla sršet krev z levého ramene, které by mělo být proseknuté do půlky těla. Zdali přežil takový útok toť byla otázka, stačilo se otočit a přesvědčit se na vlastní oči.

Sústreďoval som sa na každý výpad mečom, každý svoj aj nepriateľov pohyb. Napínal som uši na každý zvuk, ktorý okolo mňa bol. Bolo to nesmierne dôležité, ak som sa nepriateľovi už nechcel pozrieť do očí. Pred každým výpadom som oči zatvoril, potom sa zase stiahol na chvíľu ich otvoril, aby som našiel presnú polohu nukenina a potom zase zaútočil. Pri mojej rýchlosti preňho muselo byť obtiažné, uhýbať sa mojím útokom, ale kto vie ako dlho by to trvalo. Tak som sa rozhodol rýchlo to ukončiť. Zatiaľ čo som zaútočil jednou rukou, druhú som si založil za chrbát, strčil ju do zadnej kapsy a vytiahol dva výbušné lístky. Počas výpadu som sa zohol bližšie k zemi a pod seba položil zapálené lístky. Mal som asi 2 sekundy do výbuchu a načasovanie muselo byť perfektné. Dokončil som úder, ktorému sa nukenin zase vyhol. Hneď potom som odskočil priamo za seba najrýchlejšie ako som dokázal a očakával som výbuch, ktorý mal nastať asi o jednu sekundu.

Dokázal jsem ho přeseknout, ale nedokončil jsem to kvůli jeho útoku. Chtělo to druhý zásah, ale v tom mně chytnul za rameno a já pocítil tíhu mého těla a já ztuhnul. Měl jsem nyní jedinou možnost. Použít útok většího rozsahu, který pokryje celé tělo. Bylo na čase abych použil umění létajícího ostří. Hůř se pohybovalo, ale musel jsem to zvládnout. Stále ustupoval a léčilo se mi zranění, já však mířil na jediné. Na již otevřenou ránu, která se mu nezahojila, protože je velmi hluboká. Připravil jsem svůj meč na švih " Ittouryu Sanjuuroku pound hou " Z mého meče vyšel velký modrý paprsek světla, který byl ovšem létající ostří. Bylo rychlé a destruktivní. Velmi užitečné i na zničené velkého plošného útoku. Narušil dokonce po pohyb větru.

"Huh." Takže pasť po smrti, ten nukenin sa nezdá. So stále voľnými rukami som rýchlo spravil pečať tigra a ruky som mal pri tom tak zatlačené do seba, akoby som si ich chcel zlomiť."Raiton: RAIUZU!" V sekunde zo stuhnutého bahna okolo mňa vystrelili vlny blesku, ktoré okolo mňa vytvorili ochrannú špirálu. Ruky som k sebe pritlačil ešte viac a piliere okolo mňa začali rotovať obrovskou rýchlosťou. Každý shuriken, kunai, či senbon sa len neškodne odrazil od mojej techniky a dopadol na zem. Keď sa odo mňa odrazili všetky shurikeny, techniku som uvoľnil a ruky od seba odtiahol. Zostávalo jediné. Dostať sa von, no teraz som si radšej doprial chvíľku oddychu.

Konečně bylo po všem. V těchto časech bylo potřeba sehnat peníze a proto jsem prohledal mrtvoly nukeninů kde jsem našel nějaké peníze co nebyly roztrhané. Ukryl jsem je ve svých šatech a šel k bednám ve kterých bylo jen seno a zavolal na ANBU " Musíme tu loď chytit, nejspíš ty zásoby budou na lodi. " Účinky techniky začali vyprchávat když její uživatel zemřel. Mohl jsem se opět volně pohybovat, ale nebyl jsem ještě tak rychlý, protože mé svaly se ještě vzpamatovávali z Shishi Sonson. Mělo by to po nějaké chvíli být opět v pořádku. Vydal jsem se opět za lodí a na moři jsem se odrazil od vody na příď lodi.

Spomeniem si, že naša pôvodná misia bola ukradnúť zásoby nukeninom. Preto sa rýchlo pozbieram a rozhodnem dostať sa z techniky. Zoberiem si pevne do ruky katanu, ktorú som pustil vedľa seba tesne pred tým, ako som musel použiť techniku. Napustím do nej veľké množstvo čakry a pár ťahmi okolo seba rozkyprím stuhnuté bahno. Katanu si odložím za chrbát a vytiahnem 2 shurikeny. Pripevním na nich svoje čakrové lano a hodím na najbližší strom. Poriadne zachytím bleskové lano a vytiahnem sa na pevné zem. Pomaly idem k miestu, kde umrel môj protivník a opodiaľ nájdem jeho potrhané telo. Stále je v celku, i keď sa pomaly rozpadá. Nahmatám mu peňaženku a zoberiem všetky peniaze, ktoré mal."Tak málo? No chlapče od teba som toho čakal viac. Peniaze si vložím do vrecka a idem smerom k lodi. Od pobrežia sa odrazím a jedným skokom sa dostanem na palubu lodi vedľa Zora.

Jakmile jsme naskočili oba na loď tak byli trochu vyděšení a z počátku to vypadalo, že zaútočí všichni naráz. Naštěstí tu byl ANBU, který uměl dobře vysvětlovat situaci, kterou jim popsal tak aby nám řekli pravdu a dodali zásoby. Dohodli jsme se dokonce i na pravidelné dodávce zásob, za kterou jim dáme patřičnou odměnu. Byli tak laskavi, že nám nabídli odvoz kam až to nejdál půjde. Naštěstí kumo byla hned u vody. Takže jsme pluli dál se zásobami, ale než jsme tak učinili tak jsem seskočil z lodi a běžel jsem pro svůj zlomený meč. Jakmile jsem ho našel a posbíral tak jsem ho nějak naskládal do pochvy a vyrazil opět na loď. Vypluli jsme. (přesun)