Přístav

Známý přístav Kumogakure, rozhodně dobře střežený ANBu.

Pomalu si to zamířím do přístavu i se svým doprovodem. Předtím jsem se ještě stavil pro velký plátěný pytel, do kterého jsem nabral tunu zabezpečovacího materiálu, různé drátky, pasti a co mi přišlo pod ruku. Nezapomněl jsem ani na zásoby, kdyby se naše cesta měla protáhnout a samozřejmě i různé laskominky pro tu velkou zvěřinu, aby nám zbližování rychleji a snadněji uteklo. Vypadám docela spokojeně, příroda je moje a to že to rozhodně nebude lehký úkol, no vypadám jako bych si to ani nepřipouštěl. I když o tom vím, jen to nedávám najevo. Jsem zvědavý jak se Zoro na ostrově ukáže. Podívám se na něho zamyšleně a spokojeně kývnu. Zamířím si to docela k mrňavé loďce, skoro člunu.

Objevím se už předem na člunu kde jsme měli být, ale kupodivu jsem tu byl zřejmě dřív. Jak je to jen možné, abych se dostal před něj na loďku aniž bych věděl která to je? Samozřejmě že jsem se ztratil z jeho dohledu a trochu chodím rychlejším tempem. Zřejmě jsem šel cestami které byli kratší. Ležel jsem v loďce a skoro usínal. Když přicházel Kensei tak jsem se na něj unaveně podíval a řekl " Kde si byl? "

Na zádech, přes rameno mám fakt obří pytel. Podívám se na něho, přesunu tyčku od lízátka z jednoho koutku do druhého a pousměju se. Klidně zastavím vedle lodi a ten pytel jednou rukou upustím schválně na nevyvážené místo v lodí, samotný okraj. Takže loďka prudce nadskočí a možná že tě přímo nevystřelí, ale rozhodně nadskočíš dov zduchu, protože se skoro na té straně potopí. Dříve, než se tak stane, však lehce doskočím dál od středu a pytel popotáhnu a strčím do podpalubí.
"Jak vidíš, měl jsem nějaké zařizování..." Říkám s upřímným úsměvem a pozoruji ho.
"Kdybych tohle nedonesl, musel by ses živit sám z toho, co najdeš během plnění našeho úkolu. Navíc je zde mnohem více potřebných věcí, ale nemusíš se strachovat. Zařídil jsem vše i za tebe..."
Utrousí spokojeně a začne něco hledat, jakoby se chtěl ujistitještě naposledy, že má všechno.

Jakmile hodil na nevyváženou stranu lodi ten pytel tak mě to sice vyhodilo do vzduchu, ale já jsem hodil salto a dopadl na měkkou půdu. Nijak mě to nepřekvapilo a otočil jsem se k němu. " Díky, i kdybychom neměli jídlo na ostrově budeš mít co jíst ještě další desetiletí. Takže žádnej strach. S tamnějšíma zvířatama jsem se už setkal, jsou ideální na trénink takže poslouží dobře. " Vrátíl jsem se zpět na loďku a řekl " Čekáš ještě na někoho? Cesta je dlouhá. "

Zrovna se narovnám a chystám se odpovědět něco ostře na tu narážku o jídle a desetiletích, když se u nás objeví někdo další a sestřelí mě znovu. Tak trochu přivřu oči a překousnu tyčku od lízátky, zbytek vyplivnu do moře. Strašlivě ztrápeně si povzdechnu a docela notnou chvíli se uklidňuju. Nakonec se mi podaří vyplodit ve tváři normální výraz a odpovím mu.
"Máme kempingovou misi, jestli máš zájem chybí nám kuchař." Načež ho popadnu jednou rukou za pás a už sedí v loďce taky.
"Děkujeme vám za váš zájem, prosím připoutejte se a vězte, že to nejspíš nepřežijete. Proto pod sedadly naleznete papír a tužku na sepsání poslední závěti..." řeknu to jako vtip, ale může to být i pravda. A rozhodně i když není malý, pro kenseie je rozhodně lehký. Však na téhle nedobrovolné misi dostane ještě za vyučenou, utěšuju se v duchu. Nakonec rozvinu plachtu a než se kdo anděje loďka zamíří k ostrovu.

Já jsem byl taky samozřejmě na loďce a jen jsem se usmál nad tím, koho nám tu přibral a za co ho označil. Jakmile napnul plachty tak jsme vyrazili s touto pidi loďkou na želví ostrov kde nás čeká velmi zajímavý děj. Kdo ví co se s námi stane a jestli to ten nováček přežije. Pro Zora a Kenseie to mohla být hračka, ale pro toho novýho kdo ví. Každopádně měli jsme směr želví ostrov a nic nás už nezastaví. (přesun)

Mrknu na Zora, aby to ten nový pasažér enviděl. Což není problém, když s euraženě choulí na kraji loďky. Možná že to znamená něco jako, s ním to bude rozhodně zajímavější. A pak už naše loď zmizí v dáli směrem k ostrovu.

přesun

Mrknu se z lodi a už konečně vidím přítav. Zívnu si a dám si ruku přes ústa. " Uhm. To už jsme tady? Jak dlouho jsem spal? " Jakmile jsme přijeli do přístavu tak jsem vyšel z lodi a putoval zpátky do vesnice. Byl jsem zvědav jestli Miki nějak pokročila s Nanabim. Hachibi se mi stále neozval. Blokuje mi linku. Však já ho donutím se mnou hodit pokec, nevděčník jeden. (přesun)

Zastavil jsem se několik metrů před přístavem, protože jsem něco tušil. Orientační smysl byl sice na baterky, ale vycítit nebezpečí jsem dokázal dokonale i když nejsem senzibil. Hlídky měli dost dobře rozmístěné, a proto jsem vyčkával raději na rozkazy toho ANBU, jelikož v tomhle musel být sběhlý pokud se dostal do ANBU. Vyčkával jsem tedy v úkrytu čekajíc na rozkazy.

Potichu som dobehol za Zorom a ľahol som na zem vedľa neho. Na tejto misi bolo najdôležitejšie spraviť ju v čo najväčšej tajnosti. Preto som namiesto rozprávania radšej šepkal. Skutočne som nemal chuť prezradiť sa už teraz. "Podľa Raikagových informácií ma dôjsť k výmene zásob pár hodín po príchode lodi. Nepredpokladám, že by na takéto triviálne obchody posielali skúsených bojovníkov, takže sa môžeme trochu priblížiť bez obáv, že sa o nás dozvedia. Začína noc a to nám vyhovuje. Utiahneme sa do krovia a máme približne 2 hodiny na to, aby sme zistili proti koľkým nukeninom tu vlastne stojíme.Pomaly sa plazím popri kríkoch čo najbližšie k pobrežiu a pozorujem súčasnú situáciu.

Nejraději bych tam skočil a všechny vyřídil jedním úderem, ale raději jsem vyčkával na pokyn toho ANBU. Ale pokud nepřijde s něčím rozumným a budeme tu čekat hodiny tak se mu na to vykašlu a skočím přímo do bitevní vřavy. Mě boj nevadil, já v něm hledal zkušenosti do příštích bojů. Získával jsem tak znalosti a odhaloval své chyby, které se stanou mým zdrojem síly ze které se poučím. Stále jsem vyčkával na jeho rozkazy zatímco ti nukeninové se stáhli k lodi, ale jeden z nich zmizel.

Svojimi očami sledujem všetko čo sa deje. Evidentne tam sú len štyria nepriatelia. Tých by sme mali zvládnuť. Ale niečo mi na tom celom nesedí. Namiesto toho, aby mali hliadky to úplne ignorujú. Pravdepodobne majú zariadenú nejakú ochranu. Možno sa rozdelili, i keď o tom pochybujem. Ak by čakali prepad boli by blízko pri sebe, aby sa v prípade nudze mohli rýchlo spojiť. Ale určite sú príliš kľudný. "Dávaj si pozor, možno tu majú niekde pasce. Počkáme ešte chvíľu a uvedom si, kto sú tvoji nepriatelia. Nech zbytočne nezabiješ nevynného človeka.

Jakmile jsem uslyšel šustění lístků za námi tak mi nikdo nic nemusel říkat a instinktivně jsem vytáhl při otáčení se katany ze svých pochev a seknul jsem po něm. Bylo to velmi rychlé, musel by se přemístit buď extrémně rychle shunshinem nebo použít kawarimi aby se dokázal vyhnout mému útoku. O to jsem se nestaral. " Plán selhal vy se postarejte o tohohle, vypadá nejsilněji. Já se postarám o ty čtyry. " Vyskočil jsem z křoví a vrhnul se po těch čtyrech.

Začul som, ako sa za nami niekto pohybuje a nevedel som, či nás už odhalili alebo len prehľadávajú okolie. Akonáhle sa pri nás objavil nukenin, Zoro hneď zaútočil, takže ja som sa mu pod meč už radšej nepribližoval. Rýchlo som sa postavil a čakal, čo bude nasledovať.

Všiml jsem si že jeden poodstoupil což mi přišlo trochu zbabělé, ale nechal jsem ho být, vyřídím ho jako posledního. Zatímco se na mně rozebíhali ti tři já jsem měl aktivní všechny tři katany. Jednu v pravé, druhou v levé a třetí v ústech. Jak jsem běžel tak jsem vyskočil vpřed a otáčel se ve vzduchu čímž jsem nabral na obrátkách a rychlosti. " Santoryu: Tatsumaki " Vyslal jsem spolu se mnou tornádo, ale to nebylo jediné. Jak jsem se točil extrémně rychle abych vytvořil tornádo tak kdybych někoho seknul čepelemi, určitě bych ho proseknul a kdyby blokoval mečem tak ho to bud daleko odhodí nebo mu to zlomí meč, ale í tak odhodí kousek na zem.

Pohľad nukenina, ktorý stojí predo mnou sa mi nepáči. Niečo chystá. Možno je to pasca. Rýchlo odskočím pár stromov doprava a hodím po ňom jeden shuriken. Zatiaľ ma zasiahne nával vetra zo Zorovej techniky a uvedomím si, že mal pravdu, keď hovoril, že je silný.

Tři nukenini dole, jeden zbývá. Tak to prozatím vypadalo v situaci Zora, zatímco ANBU se snažil vypořádat s tamtím jedním. Ten čtvrtý byl však jiný, technika mu nic neudělalo což Zora překvapilo, ale očekával cokoli. Přidržel si na moment katanu v ústech pravačkou ve které i tak držel jednu z katan a pověděl. " Tak přeci jen nebudeš tak slabý. Ukaž mi kvalitní souboj muže proti muži. Šermíř proti shinobimu. Kdo vyhraje tenhle duel? To se rozhodne až jeden z nás se nebude moci pohnout nebo zemře. Bojuji čestně, dal jsem první ránu teď se ukaž ty ať vím proti komu stojím. " Dal jsem si opět bílou katanu zpět do úst " Pojď!!! " Řekl jsem hlasitěji a připravil se do obranné pozice. Mé katany dokonce dokázaly sekat i elementární techniky.