Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

pro **Akio Sakkaku** Sun 4 Nov - 20:13

Ďaleko od centra mesta, na samom kraji dediny, kde sa takmer každý bojí chodiť, pretože je to tu pusté a mŕtve, pretože je to tu nebezpečné a divé, sa kedysi nachádzalo slávne sídlo jedného z najväčších klanov v Sune. Ale teraz sú to len trosky. Bývala sláva a moc klanu Sakkaku skončila pod tonami piesku, a teraz z veľkej moci ostali len kúsky rozvalín, ktoré ale stále skrývajú mnohé desivé tajomstvá. Len odvážlivci a dobrodruhovia skúmajú túto spleť chodieb, tento labyrint. Je jasné, kto to tu nepozná, naveky sa stratí.

pro **Akio Sakkaku** Sun 4 Nov - 20:34

Zmrákalo sa, a Sunské piesky začínali žiariť na mesačnom svetle, no ako tmavá obloha zakrývala mnohé svity, tak sa po Sunských chladných pieskoch posúvali dve postavy. Vysoká a malá, a obe mierili na Bohom zabudnuté miesto, ktorému sa každý vyhýbal. Viedol som Pilikku na miesto, ktoré som nazýval „domovom“, než sme dorazili na hranice sídla. Skôr trosiek, dalo by sa povedať, v tej chvíli som rukami zasiahol do útrob tváre a zložil si plášť.
„Vitajte v sídle môjho klanu“ Pousmial som sa na Pilikku a prstom ukázal na malé údolie, ktoré skrývalo mnohé rozvaliny. Vyzeralo to biedne, no aj napriek tomu ako sa na tom podpísal čas, z každého kameňa vyžarovala moc.
„Nič moc, ale je to domov.. Ja si našporím, a sídlo zrekonštruujem. To je môj sen.. Vlastne druhý sen..“ Odvetil som, a otočil sa k Pilči. Zvedavý na jej názor, a hlavne, prečo to tu chcela vidieť. Nebolo tu nič zaujímavé.

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 4 Nov - 20:44

Trochu nechápavě jsem zírala na hromadu kamení. To myslí vážně...? Chápala jsem, že jisté vazby ho tu určitě drží, avšak... pořád byl dítětem a tohle už se nedalo nazývat obydlím, natož pak domovem!
Mlčela jsem. Co jsem mu na tohle měla říct..? Nechtěla jsem jeho city, či emoce k tomuto místu ranit.
"A druhý sen..?" usmála jsem se nakonec a dál shlížela do měsícem zalitého údolí.

pro **Akio Sakkaku** Sun 4 Nov - 20:54

Pomaly sme spolu schádzali točitými schodmi dolu do údolia, schodmi, ktoré boli tak popukané že len zázrak ich držal pokope. Držala ich však moc a majestátnosť tohto miesta, pretože každý kameň, každá častica nebola z obyčajného kameňa, ale z drahých kameňov, ktoré niečo vydržia.
„Môj prvý sen, a ten najdôležitejší sa predáva v našom klane ako slovo Božie..“ Odvetil som, až sme zišli dole, k malej miestnosti, kde sa to ešte ako tak dalo, otvoril som prepukané mosadzné dvere, a vošiel do svojej izby, ktorá bola zaprataná od zeme po strop zvitkami.
„Za vašu ochranu a bezpečie, položiť aj svoj život..“ Dokončil som odrecitovaním zo zvitku na stole, kde sa písala história a zvyky klanu. Nemal som vlastný sen, nikdy som ho nepotreboval, teda až na obnovu klanu. A už odjakživa sa členovia klanu Sakkaku stávali najvyššou a najvernejšou ochrankou každého Kágeho.
„Tak?“ Spýtal som sa po chvíli ticha a upriamil na ňu smaragdové oko, ktoré sa zabodlo do jej azúrového.

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 4 Nov - 20:59

Poslouchala jsem ho trochu ztrápeně. Dítě, co mě má chránit.. já bych měla chránit tebe! Chtělo se mi křičet, ale udržela jsem to v sobě, všechno spolykala a pousmála jsem se. "Muselo to tu být kdysi velkolepé." pousmála jsem se a prsty přejela po zbytku zdobené zdi. "O vašem klanu jsem slyšela jen málo, byla jsem dítě a otec mi to nechtěl říkat, nechtěl mě děsit.. te´d už jsem velká.. tak povídej.." otočila jsem se k němu a usmála se.

pro **Akio Sakkaku** Sun 4 Nov - 21:27

„Neviem aké to tu bolo.. Preto by som ešte rád pred smrťou, ktorá nás aj tak čaká, videl toto miesto na vrchole..“ Pomalým krokom som prešiel k posteli, výskokom som si na ňu sadol, pričom len nepekne zaškrípala. Nemal som dôvod to tu nenávidieť, aj tak som tu skoro nikdy nič nerobil, a takmer nikdy som nemusel spať. Preto som sa jednoducho oprel o stenu, ktorá zapraskala no vydržala, a hlavou som jemne pokýval.
„Nikto o mojom klane takmer nič nevie, sme .. no boli sme.. Tajnostkári..“ Pri vyslovení minulého času, som sa uškrnul, akoby mi to nevadilo. Nepoviem jej všetko, pretože toho bolo nie veľa, ale.. Bolo to príliš strašné.
„Náš klan bol malý, ale mocný vďaka sile čo sme ovládali. Vždy sme boli verný Sune a právoplatnému Kazekagemu, ochotný za neho dať dušu diablovi. No o tom, o našej moci sme nikdy nehovorili, a ne.. Nechcem o tom hovoriť ani ja..“ Odvetil som, a sklopil hlavu. Tie výjavy čo som prečítal, to .. O tom sa nedalo hovoriť ľahko. Možno neskôr.
„Naše Genjutsu bolo mocnejšie ako realita, mocnejšie ako čokoľvek iné na zemi, a náš vodca bol pokladaný za Boha. Ale moc vždy priniesla len skazu, a to sa stalo aj nám. Klan šiel do boja, aby ochránil Sunu aby padol po boku bývalého Kazekageho, pretože náš Boh vyveštil zlé znamenie, ale..“ Zamlčal som sa, a postavil sa. Prešiel som cez miestnosť a pristavil sa pri okne, kde som upriamil pohľad na mesiac.
„Náš klan po ceste napadol istý Uchíha, a do jedného ho vyvraždil.. Neprežil nikto, nikto nebol schopný čeliť spomínanému Enternal Mangekyou Sharinganu. Nikto až na moju matku.. No tá sa s tou hanbou, že oklamala smrť, nesmela do Suny vrátiť.. To je tak asi všetko v skratke..“ Pousmial som sa, ale pohľad som od okna neodtrhol. O Pilikkinom klane som vedel takmer všetko! Vlastne som vedel o každom klane, všade boli spisy. Vlastne som jej nepovedal takmer nič, ale.. Bál som sa. Jej zmeny. A hlavne to, že som nemal city, k tomu čo sa stalo, a k spomínanej matke.

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 4 Nov - 21:50

Přišla jsem k němu a položila mu ruku na rameno. Chvíli jsem mlčela a dívala se na nebe. "Milovala jsem svého otce... když mi bylo osm, odešel na misi do Zakázaného města. Nikdy jsem nezjistila, jak skutečně zemřel. Nemohla jsem ho ani pohřbít. Má matka zemřela při porodu... prakticky jsem jí zabila. Nikdy jsem k ní neměla žádný vztah." proč jsem mu vyprávěla zrovna tohle jsem nevěděla.
"Když jsem byla dítě, moji spolužáci mě nenáviděli. Nechápala jsem proč, byla jsem jenom malá holčička... až později mi došlo, že to moje minulost určila mou budoucnost a všichni se na mě vždy budou dívat skrz prsty. Můj dědeček zradil... mohla jsem zradit taky, asi by to bylo jednodušší, ale já se rozhodla, že budu bojovat proti tomu nesmyslu... tvé sny svojí za uskutečnění a je jedno, kdo jsi... minulost je důležitá, ale současnost důležitější. Dej tomuhle místu a všem vzpomínkám na minulost čas, vzpamatovat se... myslím, že u nás doma by ti bylo lépe." pousmála jsem se. Možná jsem podvědomě cítila, že jako mě tenkrát podržela Yo, i on potřebuje podpěru. Možná jsem přemýšlela nad tím, že každý si zalouží rodinu, nebo alespoń člověka, který jej chrání a má rád... možná jsem byla jen naivní.. nebylo mi ho líto. Jen jsem v něm viděla to ztracené děcko, kterým jsem byla, když všichni kolem mě zemřeli..

pro **Akio Sakkaku** Sun 4 Nov - 22:07

Počúval som ju. Nechápal som prečo to hovorí práve mne, a prečo, prečo to vlastne počúvam, a prečo vôbec mi začína byť smutno! Nikdy mi nebolo smutno, skoro nikdy som city neukazoval, nepoznal som putá ani rodinnú lásku, takže mi bolo neuveriteľne ťažké reagovať na Pilikkine slová.
„Viete.. Hovorí sa, že zlé veci sa stávajú len dobrým ľuďom.. Ja tomu trochu verím. Začínam totiž prichádzať na dôkazy..“ Pohľad som nestrhol od mesiaca, jediné čo som v túto chvíľu cítil, je ako sa mi kotúľa slza po líci. Jedna jediná, a popravde, moja prvá slza za celý život. A prečo?.. Kto vie, ja som to nevedel.
„Čo bolo včera, stalo sa.. Čo bude zajtra, to je neznáme, ale dôležité je, čo sa deje teraz.. Nikdy som čo sa stalo klanu nepovažoval za ťarchu, ale za .. môj pohon vpred, a moju hrdosť, že padli tak ako padli..“ Dopovedal som, nechal som slzu skĺznuť po líci, a padla na zem. Tam sa rozbila na milióny a milióny malých, oku neviditeľných kúskov a na mojej tvári neostala žiadna stopa po smútku. Ale znova výraz, šťastia. Ako vždy.
„Ste veľký človek .. Kazekage~sama.. Jeden z najväčších čo viedli túto dedinu. A pre mňa bude česť, stáť počas môjho stúpania, po vašom boku, a padnúť pre vašu ochranu..“ Možno to bola prísaha, možno len sľub, ale ja som sa usmial a otočil sa.
„ No ak som pochopil poslednú vetu.. Možno by bolo a nič nestojí za ne-vyskúšanie, ale neviem.. Nie že si to dovoliť ale ... Mne to príde blbé.“

pro **Akasuna no PiliKKa** Wed 7 Nov - 18:27

"U dobrých lidí to je jen víc vidět." pousmála jsem se. Bylo zvláštní koukat se na toho malého klika, který říkal zrovna takové věci. Přemýšlela jsem, jaké to je, nemýt dětství, ani hezké vzpomínky. Já byla šťastná...
Přistoupila jsem o pár kroků k němu a založila ruce na prsa. "Pro mě bude ctí, mít tě po boku..." rozcuchala jsem mu vlasy a pak jsem se otočila.
"Víš, ochranka by přece měla být poblíž člověka, kterého chrání, ne?" mrkla jsem na něj a rozešla se pryč. Doufala jsem, že mě bude následovat.

pro **Akio Sakkaku** Wed 7 Nov - 21:18

„O to viac bolí to, keď vidím tých dobrých trpieť..“ Odvetil som, jediný prejav citov u mňa bola spomínaná bolesť svetu, a môj bláznivý sen, zmeniť svet od základu k lepšiemu. O ňom som však nikdy nikomu nepovedal a nikdy nikomu ani nepoviem. Večerný vietor zafúkal, a rozvial mi rozstrapatené vlasy, ktoré zľahka dopadli na čelenkou zakryté oko. Pohľadom som sa zameral na Pilikkin chrbát, a už ani neviem čo, ma donútilo urobiť krok vpred, potom druhý, tretí... a nasledovať ju, do neznáma..

~presun~

pro Sponsored content

Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku

Re: Rozvaliny sídla klanu Sakkaku