Miki Meiro [GENIN/NANABI NO JINCHUURIKI]

Once a grifter, always a grifter.
(Jednou podfukář, vždycky podfukář.)

[theme]

Jméno: Miki
Přezdívka: Neko (přezdívka z Mikina předchozího života – souvisí s vírou, že kočky nosí štěstí)
Klan: Meiro

Věk: 18
Datum narození: 17. 11.

Výška: 174
Váha: 55 kg
Krevní skupina: AB

Původ: Haru no kuni
Nynější pobyt: Kumogakure no sato
Hodnost: Genin - Arashi (Nanabi no jinchuuriky)


Charakteristika: Na první pohled působí Miki někdy mile a někdy zase naprosto chladně a odtažitě – jde o to, čeho chce zrovna dosáhnout. V případě, že nemá důvod něco hrát má na obličeji většinu času neutrální výraz a stejný je její přístup k okolí. Jediné co opravdu nesnáší je arogance a částečně taky jakékoliv autority, ikdyž v tomhle ohledu se dokáže krotit. Má zvláštní citové pouto ke svému bratrovi.

Schopnosti: Během své výuky na akademii projevila Miki největší nadání pro ninjutsu, za nímž hned v závěsu následuje taijutsu. Co se týče genjutsu, většinou ho, díky své inteligenci, dokáže spolehlivě rozpoznat, ale se zrušením je to o něco horší. Zatím zruší jen lehké iluze.
Jako příslušník svého klanu má také schopnosti senzibila, které je však třeba s časem rozvíjet.
Hlavními přednostmi Miki ale stále zůstávají schopnosti z jejího předešlého života, pokud jde o to někomu lhát, někoho podvést, získat peníze, nebo se někam dostat, zná víc triků, než parta cvičených opic. S tím je spojený i jemnocit v jejích rukou. Díky svému bratrovi taky nepřišla o všechny kontakty a tak se jí čas od času dostává poněkud jiných informací, než jaké jsou veřejně dostupné.
Největší výhodou zůstává v jakékoliv situaci Mikina inteligence a s ní spojené pozorovací schopnosti, která už jí pomohla z nejednoho problému.

Vzhled: Miki oplývá šedýma očima a výraznými bílými vlasy, které na správném světle získávají namodralý odstín. Má bledou pokožku díky, genetické výbavě poměrně dobře odolnou proti nízkým teplotám. Jinak bledé rty si občas barví zelenou rtěnkou. Je poměrně vysoká se spíše šlachovitou postavou.
Nejčastěji jí můžete potkat v kombinacích černé, šedé a modré. A s něčím, co by se nejspíš dalo nazvat černým pláštěm, kdyby dosahoval dál než do půli zad. Na něm se skví znak jejího klanu, který drtivá většina shinobi stejně nezná a který je udělaný tak, aby se kdykoliv dal obléknout naruby a znak tak skrýt.

Nin.: 2.5
Tai.: 2
Gen.: 0.5
Int.: 3.5
For.: 0.5
Spe.: 2.5
Sta.: 3.5
Sea.: 0.5

Elementární podstata čakry: fuuton (primární), doton (sekundární), raiton (terciální)

1.Klan, který ztratil svou čest

Podvodníci jsou aristokracie zločinu, klanu Meiro je aristokracie podvodníků.

Abychom pochopili veškeré souvislosti, je třeba se v dějinách vrátit opravdu hodně dozadu. Přeskočme sto let nazpět ke třetí válce shinobi a pak ještě dál o několik let a nahlédněme do tehdejší malé vesničky jménem Yukigakure. Málo kdo již v této době ví, že tam tehdy proběhnul pokus o atentát na hlavu vesnice. Ať už to tenkrát bylo jakkoliv, vůdce Yukigakure no sato se bez těžšího zranění ubránil a atentátníci byli zadrženi. Problémem byla jejich až přílišná znalost vnitřního chodu vesnice. Nikdo neměl žádné důkazy, ale přesto stín podezření padl na klan Meiro.
Klan Meiro nebyl nijak význačným. Neoplývali žádnou Kekkei genkai, ani ničím podobným. Jejich členové byli nadaní senzibilové, kteří již od mala nevědomě využívali svoje nadání. Většina z jejích členů také nebyli nejhloupější. Stín, který na ně však vrhla ona nešťastná událost, nikdy nezmizel, zůstal nad klanem viset, až se stal tak zažitým, že už ani nikdo nevěděl důvod toho, proč se s jeho příslušníky jedná jako s někým, kdo není hodný důvěry. A stejně tak další generace z klanu Meiro nevěděla, proč by měla zachovávat věrnost vesnici, která do nich nevkládá pramálo důvěry. Tak nějak vypadal počátek pádu. Klan Meiro se oddělil od vesnice, jeho členové postupně přestávali být vychováváni jako shinobi a jméno i znak klanu Meiro se postupně propadli do černé díry zvané historie. A stali se váženými znaky v poněkud jiných vrstvách společnosti. Členové klanu ztratili svou čest a nahradili ji za čest jinou – kodex podvodníků.


Miki se narodila do rodiny jako druhá. O čtyři roky jí předběhl její starší bratr Kioshi. Už od začátku si byli velmi podobní, ikdyž zatím co Miki se zmohla možná tak na nějaké to noční řvaní, její bráška vyváděl vylomeniny, kde se dalo.
Bylo to šťastné dětství, ne že ne, jiné, než by si kde kdo představoval, ale šťastné. Malá Miki rostla jako z vody a její starší bráška pochopitelně taky. Už od mala se učili vše, co bylo potřeba a brzo se z nich stalo sehrané duo. Dvojice dětí začala ve chvíli, když z toho konečně měli nějaký rozum, využívat svého nevinného vzhledu, kterým se nechalo hodně lidí lehce zaslepit. Zároveň se ale také učili, že existují pravidla. Hranice, které se nepřekračují, nepsané dohody, které se dodržují. Protože je to tak správné a protože opak nosí smůlu.
S jinými členy jejich klanu se nikdy nesetkali, ten se dávno rozpadl na jednotlivé rodiny a jeho členové se rozutekli po celém světě. Oba mladí sourozenci ale brzo poznali, že znak klanu doslova otevírá dveře. Používal se jako jakési tajné znamení. Stačilo ho načrtnout do prachu na stole a lidé před vámi byli hned otevřenější. Za předpokladu, že jste samozřejmě mluvili s těmi správnými.

Když bylo Miki asi deset, začali jí rodiče zapojovat čas od času i do větších podvodů. Její bratr s tím začal pochopitelně dřív. Vše šlo v rámci mezí bez problémů, a když bylo Miki čtrnáct „rodinný podnik“ už šlapal jako hodinky. Dokud se do stroječku nevetřelo pár zrníček písku. Která ho úplně rozložila.
Během jednoho podvodu, ve kterém byla Miki v akci se svými rodiči, zatím co bratr jim dělal krytí, se něco zkazilo.
A Miki i její rodiče skončili v base. Nebylo by to ještě tak zlé, kdyby neoperovali v Kumogakure no sato a tím pádem neskončili taky ve vězení hlídaném shinobi. Odsud se nebyla téměř šance dostat. A jakoby to samo o sobě nestačilo, zdálo se, že někdo ze vnitř musel donášet. Ač se to Miki z hlouby duše příčilo, nepřicházel jí na mysli nikdo jiný, než její bratr. Tak začali dva dlouhé roky, které Miki strávila ve vězení.
Pro čtrnáctiletou holku to není rozhodně nic lehkého a její charakter se za tu dobu rozhodně změnil. Na nějaké prožívání puberty nebyl čas. Všechno to bylo uzavřené uvnitř ní a slilo se to do jakéhosi mišmaše pocitů, který s časem vybledl a po němž zůstala jen touha po svobodě a jakási neurčitá zatvrzelost. Po dvou letech strávených ve věznici v Kumogakure byli její rodiče přemístěni do Krvavého vězení. Jediná věc, která jí zůstala záhadou bylo, proč nebyla přesunuta i ona.


Co Miki nemohla tušit, byli dlouhotrvající problémy Kumogakure s druhým ocasím démon kromě Hachibiho, kterého získala. Starší Kumogakure se Nanabi pokusili zapečetit do miminka, protože tento postup byl ověřený, ale nevyšel a démon se z nějakého důvodu z dítěte uvolnil ani ne po roce. Následovali další pokusy o zapečetění, které však vždy skončili stejně. Vedlo to až k situaci, kdy nikdo nebyl ochoten dobrovolně podstoupit riziko nabídnutí těla pro zapečetění démona, ať už svého vlastního, nebo svého dítěte. A jako na potvoru se po ruce nenacházel ani žádný sirotek.
V té době se rada vesnice rozhodla sáhnout po poslední možnosti, kterou mohli zkusit. Rozhodli se učinit pokus zapečetit Nanabi do nejmladšího obyvatele vězení. Kterým tehdy byla pochopitelně Miki. Proto tenkrát nebyla přesunuta, ani ne za dva dny jí čekalo něco svým způsobem o dost horšího.
Nikdo se jí neobtěžoval vysvětlovat, co se stane. Slova přišli až potom.
Jediný pozitivní dopad, který to na Miki mělo, bylo její propuštění z vězení, aby se zvýšila pravděpodobnost úspěchu. Na co by konec konců byl zavřený jinchuuriky.
Jak se zdálo, Miki to zatím snášela dobře, nezdálo se, že by začínala bláznit a tak byla po pár měsících pozorování poslána na akademii. Nebylo to nic příjemného sedět v šestnácti mezi malými dětmi a učit se něco, co se člověk nikdy učit nechtěl.
Pečeť na břichu zapečetila nejen šťastnou sedmičku do jejího těla, ale i jakékoliv naděje na návrat k předchozímu životu do říše fantazie. Buď se přizpůsobí, nebo zemře. Jiná možnost neexistovala.
Miki se postupně učila základy shinobi světa a šlo jí to opravdu rychle. Dokonce ani s Nanbi nebyly žádné větší problémy. Ze všech jinchuuriky kumogakure, kteří Nanabi hostili, to zatím vydržela nejdéle. A tak i permanentní sledování po nějaké době ustalo a Miki po dvou letech úspěšně vyšla akademii a vstoupila do nového života o který se nikoho ani trochu neprosila.

Ach, gomenasai! Dala jsem ti rovnou barvu a nedošlo mi, že jsem nereagovala.
Samozřejmě bez problémů. Originální, dlouhé, pěkné... Povolené.

Hraju x)

Kvůli neaktivitě hráče přesunuto do neaktivních...