Spodní patro

Zase tady, je to jako prokletí. Povzdechla jsem si, zatím co jsem hledala vhodné místo pro trénink a ohlížela se, jestli zamnou můj student jde, nebo se někde fláká. Nakonec jsem se zastavila a počkala až se sem doplouží.

Zarazil mě jeho náhlý příval slov, ale nechala jsem ho mluvit, až když domluvil, přišla řada na mě. "Já jsem Yoruichi,nemám ráda neposlušnost a vzpurnost. Víc vědět nemusíš, pokud tu ovšem není něco, co by tě třeba mohlo zajímat." Nadzvedla jsem obočí a tázavě na něj pohlédla.

Musela jsem se zasmát jeho zvídavé povaze. "Jsem Shihouin Yoruichi, klan Shihouin a pokud chceš vidět, co umím, tak se dívej." Opět jsem se usmála a poskládala několik pečetí. "Raiton- Kuro Pansa!"
Místnot ozářilo světlo černého blesku a bleskový panter proletěl místností, až se těsně u stěny rozplynul. "Spokojený?" Usmála jsem se.

"Co myslíš?" Založila jsem si ruce na prsou a hodila po něm tázavým pohledem. "Samozřejmě , že jsem sem z tebe přišla při tréninku sedřít kůži, jak se říká!" Tcářila jsem se naprosto vážně a taky že jsem to nejspíš vážně myslela.

"Fajn, takže pro začátek by to chtělo menší rozcvičku." Ušklíbla jsem se. "Můžeš začít běhat, minimum je dvěstě koleček kolem celého prostoru a nezapomeň se u toho hezky usmívat." Uvidíme, jestli má potřebnou výdrž, nebo ne.

Přijdu na toto obvyklé místo a jak sám vidím tak už ho někdo zabral, ale mě to nevadilo. Stále mě někdo vyrušoval při tréninku a já už byl zvyklý. Vzal jsem zase dlouhou tyč, dal na ní extrémně velké a těžké závaží, které obyčejný člověk nezvedne takových 50 kilo určitě a začal jsem máchat tyčí jako by to nic nebylo. Musel jsem zvýšit sílu a rychlost švihu aby mi nědalali problém nepřátelé.

"Pokud chceš, můžeš začít stovkou kliků, stejným počtem dřepů a sklapovaček. Pokud se chceš líbit holkám, musíš trochu pracovat." S úsměvem jsem ho zatahala za škraň jako malé dítě. "Vím, že je to nuda, ale pokud chceš dělat něco záživnějšího, budeš se muset dostat přes tohle."

"Pokud tě na ty zkoušky vůbec pustím maličký." V duchu jsem mu počítala kliky, aby nepodváděl. "K chuuninským zkouškám potřebuješ nějaké schopnosti a ty jsem ještě neviděla."

Já jsem mezi tím dále pokračoval k tréninku a zvuk švihu se už začínal i zhmotňovat. Bylo na čase přidat dalších pár kilo abych byl schopen využít plnou sílu meče ať už je jakkoliv těžký a s lehčím mečem být ještě rychlejší. Otřu si pot z čela a dále pokračuju ve svém tréninku zatímco opodál dělá jen kliky.

"Takhle se mi to líbí, žádné odmlouvání." Počkala jsem, až dodělá dřepy a potom jsem se postavila několik metrů od něj. "Za to, že jsi tu rozcvičku zvládl bez zbytečného remcání, můžeš vynechat ten běh a místo toho mi ukázat své schopnosti. Stačí, když mě jakkoliv zraníš, zaútoč na mě plnou silou a já se ti už nějak přizpůsobím...možná." Ušklíbla jsem se a čekala na jeho první krok.

"Nechceš? Tak fajn, ale dokud neuvidím, co umíš, nemůu tě nic učit." Pokrčila jsem rameny a nechala ho běhat, mezi tím jsem mu počítala kolečka a natáčela si vlasy na prst. "Takže už jsi spokojený?" Jakmile upadnul na zem, hodila jsem po něm tázavý pohled a opřela se zády o stěnu.

"Teď aspoň vím, že máš nějakou výdrž, tu budeš potřebovat!" Zasmála jsem se a odlepila se zády od stěny. "Tak prosím, zaútoč na mě a neber si servítky." Postavila jsem se kousek od něj a čekala na jeho první krok.

Ty pečetě ... chytré. Ušklíbla jsem se a hodila proti němu 11 shurikenů, každý pro jednen klon a jeden pro originál. Mířila jsem na jejich ruce, přecejen jsem ho nechtěla nějak vážně zranit a když na mě útočil takhle přímo, musela jsem se hodně držet zpátky.

Takže shurikeny nezabraly, tak co třeba tohle? Hodila jsem po nich asi dvacet jehlic, jakmile vyskočili do vzduchu a nemohli se vyhnout. Jakmile jsem z prstů vypustila poslední desítku, odskočila jsem asi o pět metrů dozadu, abych měla stále odstup on Kaminariho.