Byt č. 114

"Právě, že ne a to se mi líbí a zároveň mě to trochu.. jak to říct, prostě jsem nepoznal holku jako ty.. a že já jich už poznal." ušklíbl jsem se arogantně, i když před ní, bůh ví proč, jsem neměl potřebu tvářit se takhle. To co řekla, nebyla tak docela pravda. Překvapovala mě, vždy udělala to, co jsem nečekal..
"Myslím, že nemohli dostat už nikoho horšího.. víš můj táta mě sice naučil bojoval, ale dost bezohledně." pousmál jsem se trpce.

"Jasně, počítám s tím, že seznam bude hodně dlouhý.." Podotkla jsem, nabrala plnou lžičku ovoce a dalaji před něj. Tušila jsem, že se na to bude tvářit děsivě, ale já se rozhodla.
"Otevři pusu, dělej, nezabije tě to! Musím tě naučit žít trochu zdravě!" Zákeřně jsem se usmála.
"A no, musí se to naučit, nepřáelé k nim taky nebudou milí.." Ušklíbla jsem se.

Ukázal jsem na lžičku. "Tohle mám žít, zbláznila jsi se? To mi poleptá žaludek, ani omylem." zavrtěl jsem hlavou a semkl rty k sobě, abych dal jasně najevo, že tohle do mě nenarve ani heverem!
"Jsem zdravej jako řípa, koupu se ve studený vodě a jsem otužilej! Ne, že by to mělo něco společnýho s účtem za vodu a nezaplacenejma složenkama." zasmál jsem se.

Tušila jsem něco takového. proto jsem měla připravený plán.
"Ne? Tak zkusíme něco jiného!" Krátce jsem se pousmála, než si do úst strčila jednu velkou jahodu, trochu jí nakousla, shodila nohy ze stolu, nahnula se k němu a políbila ho. To byl podle mě jedinej dobrej způsob, jak to do něj dopravit! Po chvilce jsem se odtáhla, olízla si rty a nevinně se zaculila.
"Vidíš, ani to nebolelo! Ale když teda nechceš.." Pokrčila jsem rameny, já byla ale zákeřná!
"Až pak budeš mít rýmičku, tak si nestěžuj!" Podotkla jsem a zase hodila nohy na stůl.

Musím uznat, tímhle způsobem by do mě narvala i kapustu! Naklonil jsem se k ní a políbil jí, přesto, že v puse zrovna žádné ovoce neměla. "Hmmmm... tímhle stylem, bych si dal říct." usmál jsem se a pootevřel pusu, čímž jsem jí dal najevo, že si teda nějaký to ovoce nakonec přece jen dám. Na jednu stranu mě dost štvala, provokovala a nutila dělat, co jsem chtěl, ale na druhou... sakra, jak mohla být tak sladká?!

Pousmála jsem se, já prostě věděla, jak na něj. Nabrala jsem teda na vidličku a dala mu pěkně vrchovatý kopeček do pusy, samé zdravé a sladké, trocha vitamínů ho nezabije! Ještě mu to posilní kosti, možná! Krátce jsem se ušklíbla.
"Hodnej kluk.." Okomentovala jsem a mrkla na něj, než jsem už prrázdnou misku odložila stranou.
"Vlastně, ani jsem ti nestačila poděkovat. Však víš, žes tam byl, v nemocnici, abys mě podržel.. nemusel jsi.." Podotkla jsem.

"Hodnej a já to bych dohromady moc nedával." ušklíbl jsem se a nespokojeně chroupal tu vitamínovou bombu, co mě brzy nejspíš zabije. Fakt bych se nedivil, můj žaludek znal akorát rámen a chlast!
Pak jsem ale zvážněl. "Trochu jsi mě vyděsila." přiznal jsem. "Ten kluk.. kdo to byl..? Přijdu si jako blbeček, že ho zná celá vesnice a já netuším, o koho jde. A taky.. ty k němu máš asi velkej vztah, co..?" pootočil jsem hlavou. Zajímalo mě to.

"Jo, to máš pravdu. Hodnej jsi jen, když něco chceš.." Ušklíbla jsem se a ukázala na něj vidličkou. Pak jsem se jen pousmála a v rukou trochu nervózně žmoulala jeho šátek.
"Etto, gomen. Byl to Nao Uzumaki, můj bývalý týmový partner a nejlepší kamarád, naše senseika byla Hokage. Potom ale použil kuchyiose bez smlouvy a na strašně dllouhou dobu zmizel, mysleli jsme, že je mrtvý a pak.. Vrátí se a ještě v tomhle stavu, pro všechny to byl šok." Podotkla jsem, ale pak se široce usmála.
"No, vypadá to, že bude v pořádku, což je fajn"

Překvapivě jsem ji opravdu poslouchal. Když jsem se tak zamyslel, i já bych byl jako ona, kdyby se stalo něco Daikimu, i když bych to nejspíš nepřiznal. No.. spíš určitě bych to nepřiznal!
"Jo, když naposledy běžel z pokoje, vypadal docela v pohodě." zasmál jsem se a vytrhl jí vidličku.
"Tak teď bychom se měli vrhnout na ten šátek, už ho fakt potřebuju zpátky." tvářil jsem se, jako bych chtěl zpět své celoživotní úspory. Usmál jsem se a pohladil ji po tváři.

Na zmíňku o Naovi jsem už jen přikývla, než jsem zaslechla jeho poznámku a ušklíbla se. Chtěl šátek? Měl ale smůlu, já mu ho nehodlala dát!
"Hmm, máme tady ale menší problém! Já ti ho zpátky nedám! Víte pane, neměl jste mi ho dávat, až moc jsem si ho zamilovala a taky přivlastnila!" Vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se, rukou mu vjela do bílých po sprše stále ještě trochu mokrých vlasů a pousmála se.
"Jak to vyřešíme?" Nevinná otázka.

"Hmmmm prodám ti ho, ale cena je sakra vysoká.." přejel jsem jí prstem po bradě a krku, až mě zastavil cíp mého trička. Ušklíbl jsem se, bylo jasné, kam tím mířím, ale bavilo mě to, protože ona byla na stejné vlně a to bylo hned lepší.
"Víš, ten šátek mám od Daikiho... je pro mě fakt cenej.." pozvedl jsem obočí. Nemělo to znamenat, a´t mi ho vrátí, ale ať se sakra snaží!

"Vysoká cena? Víš, mohla bych se sebrat, odejít a pěkně ti ho ukrást.." Zamyšleně jsem si přiložila prst k bradě než se potom rozesmála, lehce mu strčila do ramen a donutila ho se překlopit, abych si na něj potom sedla a ruce mu přišpendlila k sedačce. Jasně, nepodařilo by se mi to, kdyby mi to nedovolil, byla jsem o dost slabší.
"Huh, Daikiho?" Tázavě jsem nadzvedla obočí.
"Ale mě sluší víc než tobě, to se počítá.." Dovolila jsem si rýpnout.

Nechal jsem se svalit na záda a jen ji s úšklebkem pozoroval. "Jo, ale ty jsi hodná holka.. slušný holčičky tohle nedělají!" vyplázl jsem drze jazyk a nasadil svůj arogantní výraz č. 1.
"Jo Daiki... můj nejlepší kámoš a největší vochlasta, jakýho znám.." ušklíbl jsem se. Znělo to divně přiznat, že i člověk jako já má nějaký kámoše. I když kdo znal Daikiho, docela by ho ke mě přiřadil, to je fakt.
"To se nepočítá, tobě sluší všechno." postěžoval jsem si frustrovaně.

"Hodná.. Slušná? Hodná a slušná holka by se s tebou nevyspala na monumentech" Ušklíbla jsem se.
"Vlastně, ona by se s tebou vůbec nebavila!" Vyplázla jsem na něj jazyk stejně jako on, protože on zkazí každou nevinnou holku! Hrůza tohle! Naklonila jsem se k němu azůstala pár centimetrů před jeho obličejem s nevinným výrazem ve tváři.
"On někdo takovej snad existuje?" Upřímně jsem byla překvapená! Protože většího ochlasty není!

Ušklíbl jsem se. "Řekněme, že mám určité nadání kazit hodný holky.. ty jsi zářivý příklad." přejel jsem jí po stehnech a zase nasadil výraz absolutní pohody a nadřazenosti.
"Prostě jsi mě chtěla, nejsi jediná, tak se nemusíš stydět." nakrčil jsem obočí. Dělal jsem si z ní legraci, bavilo mě jí provokovat.
"Jo.. z mýho pohedu určitě!" ušklíbl jsem se, dlaněmi přejel přes bříško.
"Moje tričko ti taky sluší.. ukaž mi to zblízka!" přitáhl jsem si jí za tričko a hladově ji políbil.

"Nadání? Jasně, všechny do jedné jsme podlehly těm tmavým očím a hajzlovskému úsměvu!" Mrkla jsem na něj a rozesmála se. Potom jsem ale lehce narkčila obočí a bouchla ho pěstičkou do hrudi.
"Radši se nebudu ptát, jak dlouhej je ten seznam!" Protočila jsem očima a nechala se přitáhnout, myšlenky na to, že ten, kdo přechlastá Kamiho musí pravděpdoobně být už pod drnem, jsem vypustila z hlavy. Teď jsem měla na práci, řekněme, jiné věci!
"Nechtěl bys toho trochu moc?" Ráda jsem provokovala, moc ráda!
"Navíc, sensei, zanedbáváte své studenty! Kdyby vás viděli, co provádíte nebohým chunninkám, autorita by byla ta tam!"

"Studenti mají celou Konohu.. já jsem skromnej, stačíš mi ty." ušklíbl jsem se a zastrčil jí pramen neposedných, světlých vlasů za ucho, i když mi bylo jasné, že jí hned zase sklouzne. Neposlušný jako ona!
Pak jsem se ale musel pousmát. "Nebohým chunninkám? Zapomněl jsem, že jsi ještě malé pískle." ušklíbl jsem se drze.
"A seznam..? Jo, je sakra dlouhej.. ale ty jsi zatím v těch horních..." sklouzl jsem pohledem z její tváře níž. ".. partiích!"

"Stačím ti jen já? A to od kdy? Že by tě na těch cestách něco změnilo?" Zašklebila jsem se na něj a dloubla ho do žeber, smířila jsem se s tím, že jsem se zamilovala do děvkaře a najednou toto?
"Malé pískle? Hej, jsem velká!" Musela jsem se nějak bránit!
"Za to, že jsem lama už nemůžu!" Podotkla jsem potom vzhledem ke své hodnosti, na kterou jsem si nikdy moc nestěžovala. Pak jsem si ho jen přitáhla blíž.
"Jsi hroznej, rozčiluješ mě, jsi magor, ale začínám si zvykat" Nakonec jsem se jen pousmála a ve chvíli, kdy si začal vyskakovat, jsem z něj slezla a protáhla se.
"Mám hlad a ty máš prázdnou ledničku, skočím něco nakoupit a taky si potrénuji ať nejsem ta malá lamka, přijdu později.." Vlepila jsem mu pusu, pousmála se na něj, oblékla se, sice jsem si jeho triko nechala, bylo mi fuk jak mě kdo uvidí, nikdo neví, že je jeho.
(Přesun)