Byt č. 114

Objevil jsem se u toho svého polorozpadlého paneláku a jen s úšklebkem sledoval Daikiho. "No.. od spaní na ulici se to zas tak neliší,.." vešel jsem do haly. "Mimochodem.. bydlím v osmém patře a výtah nejezdí. Snad nejsi po cestě unavený!" ušklíbl jsem se a začal šlapat schody nahoru. Ani mi to nevadilo, byl jsem zvyklý.
Nahoře jsem odemkl a otevřel dveře do toho sklediště, jenž jsem vtipně nazýval bytem. "No.." poškrábal jsem se ve vlasech. "Uklízení nebyla nikdy moje silná stránka." Asi proto, že jsem půlku života strávil jen s batohem a spacákem na zádech. "Pojď dál, najdi si místo. Chovej se, jako do- hmm prostě znáš ty kecy." odbyl jsem to, však on domov taky nemá. Schodil jsem ze židle v kuchyni nějaké krabice, aby si mohl sednout a šel zkontrolovat ledničku.

Povedlo se mi najít dva rameny s datem spotřeby ještě nedovršeným, hodil je do mikrovlnky a ze svých železných zásob vytáhl flašku tequily. Normálně jsem ji vyndaval jen o svátky, ale on byl můj kámoš a s ním jsem se přece musel rozdělit!
Rameny jsem hodil na stůl, podal mu hůlky, nalil každému panáka a zvedl malou skeničku. "Tak na setkání, kámo!" sklo cinklo a já si trochu prohnal dutiny alkoholem.
Pak jsem otevřel misku a podíval se na něj. "Tak povídej! Co život? Nějakej peprnej zážitek..? Řeknu ti, dělat jonina ve vesnici je nuda, každej chce jenom zodpovědnost a ohnivou vůli a nikdo nemá pochopení pro můj klidnej způsob života." usmál jsem se a strčil do pusy porci nudlí.

Zakroutil hjsem skleničkou a povzdychl si. "Já ti ani nevím. Prostě jsem myslel, že je čas zpomalit tempo. Ale asi na to nejsem dost emočně vyzrálej." ušklíbl jsem se a oběma dolil. Vlastně se mi po těch našich společných toulkách stýskalo. On byl vždycky ten rozumnější, ale já na něj měl neblahej vliv, takže po pár týdnech u něj byla ta samá egoistická osoba, jako ze mě. Ale narozdíl ode mě, on se měl kam vrátit..."Tým nemám a doufám, že Hokage je tak chytrá, že mi žádnej nedá! Víš, jak nesnáším děcka. Tuhle mi jeden řekl, že jsem línej a povrchní... jasně, je to pravda, ale jak si to může nějakej prcek dovolit?! Krom toho, když jsem zlámal kosti tobě, nikdo to neřešil. Tady se na to děcko křivě podíváš a už to řeší celá vesnice. Jojo.. asi odejdu... ale nejdřív dám tu holku!" hodil jsem do sebe panáka.

"Dík, jsi fakt kámoš!" ušklíbl jsem se. "Ale máš pravdu... nesnáším tenhle zaběhlej stereotyp. Dokonce jsem si chtěl jít pro misi. Chápeš to?! Já!" zavrtěl jsem hlavou. "A tomu prckovi jsem to chtěl dát sežrat, ale no víš, všichni byli zoufalý z toho únosu, Hokage nakrnutá a od ní bych zrovna přes hubu dostat nechtěl." zasmál jsem se.
"Když ona je.." vybavil jsem si Suki. "Prostě kdyby jsi jí viděl! Je hezká, má pěkný oči a ten zadek! Hrozně mě vytáčí, jak mě odmítá, jak si vyskakuje, ale zároveń mě to přitahuje, protože jí chci zkrotit." pousmál jsem se. "A věř mi, že neudělá! Jen počkej, ta mi ještě bude zobat z ruky!"
Hodil jsem taky nohy na stůl a začal se houpat na židli. Ušklíbl jsem se. "Aby ne! Takhle domlácenej jsem dlouho nebyl!" zasmál jsem se.

"Právě, co má sukni! Tahle Hokage měla bejt chlap... nemám tušení, jakej epickej trik bych na ní použil. Krom toho, poštvat si proti sobě Hokage, to bych neudělal ani při akutním nedostatku sexu." ušklíbl jsem se. Nebyl jsem pitomec. Byl bych na kusy, než bych si stihl natáhnout kalhoty!
"Říká někdo, kdo s tím má bohatou zkušenost, co?" vrátil jsem mu úder s úsměvem. Bylo jenom málo lidí, co si dovolili se mnou mluvit takhle a ještě míń, kterým jsem to dovolil. "Ale ona je.. sakra, prostě jí chci!" položil jsem prázdnou misku na stůl.
"Nemít takovou regeneraci, byl jsem pod drnem." souhlasil jsem. "Ale byla to sranda, to musíš uznat! Jsi jedinej člověk, co mě dokázal tak vytošit, že jsem ho chtěl zabít. Ten přístup.. kámo, měl jsi tenkrát štěstí!" ušklíbl jsem se. Teď mi jeho přístup vyhovoval, tenkrát mě sr*l!

"Neměl no... vždycky se nějaká chudinka našla." zašklebil jsem se a opřel se do židle. Já nouzi o holky neměl, ale rád jsem si vybíral, to byl ten problém!
"Já jí vlastně ani neznám.. vím jenom, jak se jmenuje. A vzteká.." ušklíbl jsem se, když jsem si představil její tvář po tom, co jsem jí opakovaně nazval Aizawou a geninem. Usmál jsem se.
"Tak proto, že jsi chtěl? Se mi nezdálo, když jsi se tam ládoval hlínou!" ušklíbl jsem se. V jeho otázce jsem samozřejmě postřehl výzvu. Výzvy jsme miloval.. výzvy jsem miloval, protože jsem neuměl prohrávat a moje ego neumělo myslet jinak, než že jsem nejlepší! Jasně, že jsem měl chuť bojovat. Jeho jsem přece znal, bude bojovat naplno, i když je to kámoš, a to jsem chtěl, to jsem potřeboval! Vypadnout na chvilku z tohohle světa ovládání a vypustit na chvilku to, co je ve mě a co jiní nechápou! Kdo jinej, než on mohl pochopit, jak je pro člověka důležitý vědět, že na to má? Už dlouho jsem se cejtil jak podpantoflák a to jsem ani neměl stálou holku. Dělala to tahle vesnice, co na mě kladla nároky udělat pro ni cokoliv, ale to jsem nikdy nedělal a nikdy dělat nebudu. Jsem nezodpovědnej, arogantní flákač a jsem na to hrdej!
"Ale pro mě za mě.. pokud vím, v Konožský hlíně jsi se ještě neválel!" přestal jsem se houpat a vstal. "Tak jdem na to!"

Vyhrnul jsem si rukávy, zatvářil se jako největší king na světě a ušklíbl se. "Tak fajn, nakopu tě." strčil jsem ruce do kapsy, žádné zbraně jsem s sebou nenosil, se svou schopností jsem ani nemusel.
"Navrhuju cvičiště, tam se předpokládá, že se chceme povraždit, no ne?" pokrčil jsem rameny. Jestli ne, je to fuk.. koho to se*e? Mě určitě ne!
"Doufám, že si nevadí špitál, řekl bych, že v něm skončíš!" ušklíbl jsem se a vyrazil z bytu. Jo, silácký kecy, ty nám vždycky šli, oběma. Aspoń, že te skutek nakonec většinou neutek!

Stavil jsem se v bytě, který už vypadal jako sto let opuštěný. Nebylo se čemu divit, dvaceticentimetrová vrstva prachu už dávala všemu jistou dávku nostalgie!
Zavrtěl jsem hlavou, prošmejdil byt a do báglu naházel pár nejnutnějších věcí. Potuloval jsem se už několikrát, tak jsem měl jisté zkušenosti s tím, co budu a nebudu potřebovat. Naštěstí jsem nemusel tahat žádné zbraně, takže jenom nějaké jídlo, oblečení, spacák a mazal jsem z bytu.
(Přesun)

Dorazila jsem konečně na danou adresu. Otevřela vchodové dveře a při zjištění, že není výtah a ten byt je až v osmém patře! Hlasitě jsem si povzdechla!
Za co?!
Jala jsem se ale do toho výšlapu, přičemž celou cestu přemýšlela, jestli mi to za to stojí! Až když jsem došlápla na poslední schod, zadýchaná jak po maratonu, s fyzičkou jsem na tom nejspíš byla bledě, dospěla jsem k závěru, že mi to za to stojí! Vyhledala jsem číslo bytu, vytáhla klíčky a odemkla. Nepořádek mě ani nepřekvapil, byl to chlap a bydlel sám! Jen jsem se bála, aby u Kamiho na mě nevybafla nějaká polonahá blondýna!
Porozhlédla jsem se po malém bytečku a klíčky položila i se vzkazem na stůl. Kami tu ještě nebyl a zjevně ani žádný jiný obyvatel, a já jsem nutně potřebovala nějakou vzpruhu, sprcha bude nejlepší! No, chtěl, abych počkala, nudit se teda nehodlám. Šla jsem teda do koupelny a pustila vodu.
Ve sprše jsem strávila dobrou půl hodinku než jsem vyšla ven a nechtělo se mi oblékat do svého oblečení, které pravděpodobně stejně bylo špinavé. Nechala jsem si jen spodní prádlo a jala se Kamimu prohledat skříň! Jednoho trika si snad nevšimne. Nakonec jsem vytáhla jednoho větší a černé. Černá.. Vlastně jiná bbarva než ta v Kamiho šatníku nebyla.
Jak depresivní!
Ušklíbla jsem se, oblékla si ho a neopomněla ani na černý šátek, který jsem si dala okolo krku. Od doby, co odešel jsem ho vlastně nesundávala. Nakonec jsem se jala hledat něco k snědku v poloprázdně vyhlížející ledničce.

Konečně jsem dorazil domů. Nakonec jsem si, jako jsem nařídil studentům, zaběhal taky, takže jsem byl úplně zpocenej a unavenej.
Nahoru jsem vyletěl, protože jsem nemohl najít klíče. Jasně, že jsem je dal Suki, na to jsem už dávno zapomněl.
Vešel jsem oknem do kuchyně, stáhl tričko a porozepl si kalhoty, jak jsem se cestou svlékal a mířil do koupelny, když jsem si všiml někoho u ledničky.
Vyvalil jsem oči. Já tu někoho měl?! Marně jsem přemýšlel, kterou jsem měl naposledy. Až potom mi došlo, že je to Suki! Ona fakt přišla?!
Ušklíbl jsem se a přistoupil k ní. "Někdo jí z mé mističky." usmál jsem se a otočil ji k sobě. "A heleme se.." zatahal jsem za cíp trička. "All time low.. dobrej výběr." usmál jsem se a políbil jí.

No, v ledničce jsem toho moc nenašla, Kamiho jsem skoro ani neslyšela, až když mě otočil čelem k sobě, trošku jsem se lekla, ale jen trochu. Prohlédla jsem si ho, takto spoře oblečeného a šibalsky se ušklíbla.
"Takhle bys tu neměl chodit.." Ušklíbla jsem se a mrkla na něj, než jsem vzala do ruky misku s ovocem, co jsem ukuchtila, protože to jediné tu zbylo! Zjevně žil jen z rámenu a podobně, takže toho ovoce se tam ani nedotknul, přeučíme ho na zdravou výživu!
"Z mističky? Stejně tady skoro nic nemáš!" Vyplázla jsem na něj jazyk a potom, co mě zatahal za cíp trika jsem se pousmála.
"Ehm, promiň, byla jsem ve sprše a neměla sebou svoje čisté oblečení, tak jsem si něco půjčila. A tvůj depresivní tmavý šatník mě děsí!" Podotkla jsem.
"Jinak, já si vždycky umím vybrat!" Podotkla jsem, než jsem se nenápadně vymanila z jeho sevření a dokráčela si to na sedačku k televizi, zatímco si cestou už tak dost krátké triko stahovala níž, jinak by měl dost zajímavej výhled...
"Hmm, mimochodem, můžu si to triko nechat?" Sladce jsem se uculila.
"Klíčky máš na stole, bála jsem se, že tady najdu nějakou polonahou blondcku v koupelně!"

"Říká někdo, kdo tu chodí jen v mém tričku a provokuje každým pohybem." ušklíbl jsem se a hodil si tričko přes rameno. Opřel jsem se o futro a pozoroval ji. Vážně mě překvapovala, nečekal jsem, že opravdu přijde. Ale byl jsem jakým si způsobem rád.
"Za chvíli mě svlíkneš!" zavrtěl jsem hlavou a vydal se do sprchy. Byl jsem tam jen chviličku, byla tady přece ona, koupat se můžu i jindy, takže jsem byl venku během pár minut.
Vytáhl jsem ze špajzu krabici lupínků a sedl si vedle ní. Měl jsem na sobě jenom kalhoty, jak jsem byl zvyklý, když jsem tu byl sám, hodil si nohy na stůl a zabořil ruku do krabice. "Co dávají?"
Otočil jsem k ní hlavu a ušklíbl se. "Mimochodem, s tou blondýnou.. normálně jsem se tě lekl! Nemyslel jsem, že přijdeš... překvapuješ mě."

Mezitím, co on se vydal do sprchy, přepínala jsem jeden program za druhým, a nic kromě blbých komedií nebo přeslazených slaďáků jsem nenašla. Což bylo celkem špatné, ale byla jsem na návštěvě, ne abych se koukala na televizi! Když přišel, otočila jsem se na něj a ukořistila pro sebe taky pár lupínků.
"Lekl? To vypadám tak hrozně?" Ušklíbla jsem se, to potěšilo!
"No, to i já samu sebe. Ale nechtělo se mi domů, s tebou je mi líp. Jinak, jak dopadl trénink s Geniny? Nezabils je? Nebo oni tvé nervy?" Musela jse si prostě rýpnout a zasmát se na jeho účet.

Pozvedl jsem obočí, když si tak vzala z krabice, jako by se nechumelilo. Ušklíbl jsem se, prostě se mi ta holka líbila!
"Naopak, už dlouho se mi nestalo, že bych v ledničce našel něco živého a sladkého." usmál jsem se a schroupal pár lupínků.
"No.. to mi nikdo nikdy neřekl." zavrtěl jsem hlavou zamyšleně, ale pak jsem si vzpomněl na ty dvě paka..
"Ani se neptej.. zabiju je! Jeden nemá mozek a druhej ho zase používá tak často, že se dostal asi tak k jedné ráně.." vzdychl jsem.

Krátce jsem se pousmála, tak on uměl i lichotit?! Od kdy?
"No, možná taky proto, že tvůj styl vyspat a odkopnout žádnou nefascinoval!" Ušklíbla jsem se na něj, já jsem samu sebe nechápala už dlouho, od doby, co jsem se s ním vyspala na monumentech! Pak jsem se hlasitě rozesmála!
"Škoda, že jsem to neviděla! Prostě studenti jak se patří! Ale to zvládneš.." Pokusila jsem se ho ujistit, i když mi cukaly koutky.

"Podívej, nikdy jsem žádné nesliboval svatbu, ani nevypadám jako sudička z pohádky.. tak je to jejich problém, měli to čekat. Akorát ty jsi to pochopila.. a asi proto mě tak baví s tebou být.. jsi jiná než ostatní.." musel jsem se sám nad sebou ušklíbat, tyhle kecy jsem nesnášel a teď je tu vyprávím zrovna jí.. holce, co si dovolí mě klidně setřít!
"Až je zabiju, bude to vina Hokage, ona mi je dala!" prskal jsem naštvaně.

"Já snad vypadám, že bych to od tebe vyžadovala?" Povytáhla jsem tázavě obočí a pousmála se, nakonec jsem si nohy taky hodila na stůl, proč ne.
"Jsem spíš jen naivní. A navíc, možná mě baví ten nestereotyp! Nevím, co od tebe čekat, zatímco ty mě máš přečtenou!" Podotkla jsem.
"Asi tě naučíme meditovat zlato, abys je zvládnul nezabít! Ale určitě vyfasovali skvělého učitele.." Mrkla jsem na něj a znovu se rozesmála!