Sídlo Klanu Heiki

S hlasitým zívnutím jsem přeskočila branku a protáhla se pootevřenými dveřmi domu. Všude bylo ticho, všichni asi byli ve vesnici jako každý den. Moje kroky vedly přímo k Naokimu do pokoje, protože tam měl schovaný ten svitek, který jsem tolik potřebovala pro své studium. Rozrazila jsem dveře a nakráčela si to přímo k jeho knihovničce, kde sem se chvilku se zamyšleným výrazem hrabala a prohlížela si názvy různých svitků. Až po celkem dlouhém hledání jsem našla, co jsem hledala. S upřímnou radostí v očích jsem si svitek prohlížela. Byl starý a zaprášený, div se nerozpadal.
Baka, takhle se chovat ke svitkům.
Zakroutila jsem hlavou a otočila se k odchodu. Až ve chvíli, kdy jsem téměř zmizela ve dveřích, jsem koutkem oka zahlédla Naokiho.
Co to ... co jsi dělal?!
Vykřikla jsem a v mžiku byla u něj. Svitek jsem položila na noční stolek, kde stála lahvička s léky. Přejela jsem ji zamračeným pohledem a pak stejným pohledem sjela Naokiho.
Baka! proč nejsi v nemocnici? Co jsi zase dělal?! Vypadáš příšerně!
Bez dalšího slova jsem mu kunaiem roztrhla mikinu i tričko, abych si mohla zranění lépe prohlédnout.

Jó díky to sem potřeboval slyšet... uchechtol sa ale hneď nasledovala bolestná grimasa. Vďaka...ale oblečenie mi nemusíš ničiť...je mi...fajn snažil sem se otočiť na bok aby na mne nekoukala. Je mi fajn...pustili mne protože mi nic není... lhal sem dokonale ale určite jí to muselo dojít.

Nechtěj, abych tě znehybnila násilím.
Zavrčela jsem a hodila po něm jeden ze svých vše říkajících pohledů. Jeho stav mi dělal starosti. Kromě obvázané ruky měl obvázaný i hrudní, to značilo zlomené žebro. Ještě tu byl vpich po jehle na jeho druhé ruce. Zadívala jsem se mu s vážným výrazem ve tváři do očí.
Přestaň si tu hrát na hrdinu a pověz mi, jak se cítíš? Mám pocit, že ta povrchová zranění nebudou všechno vzhledem k tomu jak jsi pomlácený. Necítíš nevolnost, nemáš rozostřené vidění, nebo něco podobného?
Ve tváři se mi mihnul stín starostí, když jsem začala soustřeďovat zeleně zářící chakru ze svých dlaní k jeho žebru.

Nie, nič mi nie je...jedna tabletka...trochu si poležím a hneď to bude ok... odpovedal som jej jednoduchou vetou. Bylo už líp.... dodal nakoniec ale nemal potrebu hádzať ako sa cítiť niekomu na oči. Ani sám si to nepripúšťal. Hoc po jej starostlivosti sa mu trochu uľavilo, aj vďaka zelen žiariacej chakre.

Ne, to tedy nebude. Ležet budeš, ale až potom co tě vyléčím!
Trvalo mi dost dlouho než jsem spojila jeho zlomené kosti a vyléčila i povrchová zranění. Jeho tělo by teď mělo být v pořádku avšak měla jsem stále špatný pocit, proto jsem se pro změnu zaměřila na jeho hlavu.
No jistě ... ty jeden paličáku! příště mi řekni hned, že...
Raději jsem v sobě zbytek věty zadusila a koncentrovala do jeho hlavy tolik zelené chakry, že se mi z toho náhlého výdeje chakry zatmělo před očima, i když mi jí zbývalo ještě opravdu hodně. Když jsem skončila opatrně jse,m z něj sundala roztrženou mikinu i boty a přikryla ho peřinou. Léky i alkohol v dosahu jeho postele jsem zabavila a zatáhla žaluzie na jeho oknech.
Prospi se a ať tě ani nenapadne někam utéct. Co to povídám, tebe to jistě naadne, takže tu zůstanu.
Přisunula jsem si židli k jeho posteli, otevřela svitek a začala si v něm číst.

Chjó...a prí já sem paličatí... napadlo mi ale nebránil sem se a ani nevládal. Tak sem se nechal vysléct a přikrýt, netrvalo dlouho a usnul sem. Protože zaúčinkoval nejen prášek ale i úľava od bolesti a namáhavá cesta domú. Nakonec sem byl rád že přišla.

Na chvilku jsem zvedla zrak od svitku, když jsem zaslechla zklidnění jeho dechu. Usnul a na tváři se mi objevil lehký, spokojený úsměv. Chvíli jsem ho ještě zamyšleně pozorovala a pak obrátila svou pozornost zpět ke svitku.
Měla bych si to jít vyzkoušet, ale ... ne, nemůžu musím tu zůstat.

Spal sem a hoc sem se chtel v spánku převráti vždy mne probrala ješte menší bolest. Ale probrala mne jen na okamžik a pak sem zase usnul. Po dlouhé dobe sem se chtel natáhnout a pak znovu zistil že to ješte není takové abych mohl. Tak sem jenom zazíval a šúchal som si oči.

Už asi po patnácté jsem si pročítala svitek, i když jsem ho už znala nazpamněť. Naoki vypadal, že spí, i když trochu neklidně. Na chvíli se mi taky zavřely oči, i když to byla asi jen chvilka. Svitek mi vypadl z rukou a bez většího hluku dopadl na zem, kam jsem se pro něj sehnula a smotala ho. Tiše jsem vstala ze židle a vrátila ho do knihovničky, kam patřil.

Ty si pořád tady? zeptal sem se jí počas toho co sem se začal zbírat do sedu. Podařilo se a výsledek odpočinku bolo cítiť. Ešte chvíľu a budem zase v plnej sile... prešlo mi hlavou a povedal. Ehm...mohla by si mi podať nejaké oblečenie...prosím?

Ohlédla jsem se, abych spatřila Naokiho, jak se pokouší posadit, což se mu po chvíli i povedlo. Na mé tváři bylo znát, že právě přemýšlím o tisíci způsobech, jak ho alespoń přizabít, ale i přes to jsem otevřla jeho skříň a vyhrabala odtud tričko a mikinu. Podala jsem mu oblečení a posadila se znovu na židli.
Kde jinde bych měla být? Klidně se obleč, ale z postele tě nepustím.
Zakroutila jsem hlavou a založila si ruce na prsou. V mé tváři byly stále vidět značné obavy a starosti a hlavně smutek.

Ale já mám lepší veci.....na programe jako....ležet v posteli.... hovoril som popri tom čo som si obliekal tričko a mikinu. Kapucňu som si nakoniec natiahol na hlavu a skontroloval som zbrane a zvitky. Potrebujem si niečo vybaviť... nevinne sa uškrnul a čakal na reakciu.

A co by to mělo být? Nadzvedla jsem tázavě jedno obočí a naklonila se k němu. Nemysli si, že když jsem tě vyléčila, tak jsi už 100% v pořádku. Trochu jsem se zamračila a zakroutila hlavou. Nikam!

Potřebuji jít trénovat... začal sem dávat nohy z postele a chtel sem se postaviť. Aby sa mi nestalo to čo teraz vieš... nahodil svoj nevinný úsmev a snažil sa postaviť bez toho aby ho znovu zhodila do postele.

Lehce jsem ho rukou strčila zpět na postel. Trénovat v tomhle stavu?! Ani náhodou! Minimálně den si ještě poležíš. Nekompromisně jsem zavrtěla hlavou a opět ho přikryla peřinou. Pokud ovšem nechceš skončit připoutaný na lůžku v nemocnici a pod dozorem.

Božinku...tak jdu na čerství vzduch jo...?! odkryl sem se a šel sem druhou stranou z postele aby mne nemohla zhodit do postele znova. Dopad nebyl až tak příjemní jako obvykle ale nic sem nedal znát. Takže se jdu provetrat... upresnil som aby som svoje mimo záujmy zakryl.

Donutil mě zvednout se ze židle, obejít postel, shodit ho na ni a přivázat ho k posteli chakrovými lanky. Onii-chan, znám tě už od malička, mě nemůžeš lhát. Otevřela jsem jedno z oken, aby mu sem šel jeho čerstvý vzduch, znovu na něj hodila peřinu a posadila se k němu na postel.

Povzdychl sem si když mne přivázala. Nakonec sem řekl. Dobře...budu tu a ležet...pojď blíž chci ti neco pošeptat... usmial som sa aoby to bolo moje posledné želanie pred popravou a čakal som kým sa ku mne nahne.

Hmm? Musela jsem být blázen, když jsem se k němu nahnula, ruce měl přivázané, takže mi nemohl nic udělat, alespoń jsem si to myslela.

Díky...tiše sem jí zaševelil do ucha a pak jí dlouze políbil na rty. Znovu sem mnel výraz nevinného. Ruky som mal priviazané dosť nepohodlne ale toto mi odoprieť nemohla. Pravda mohol som sa brániť ale nechcel som.

Už je to tu zase...
Musela jsem se tomu v duchu smát, protože on byl naprosto nevyzpytatelný. Zavřela jsem oči a lehce mu polibek oplatila. Pak jsem se zvedla a šla se posadit na svou židli. Sice byl přivázaný, ale hlídat jsem ho nepřestala. Lehce jsem se usmívala a přemýšlela, čím se tu do zítřka zabavím.

Po dlhšom ležaní a miestami krútení som vyslovil čo mám na srdci. Mám hlad, sem smädný, treba mi ísť na WC a hodila by se mi sprcha... Nevinne som sa usmial a odfúkol som si ofinu z čela aby som ju lepšie videl. Čakal som čo mi na to povie.

To vydržíš, nejsi malé dítě. Mrkla jsem na něj. Rozhodně jsem nehodlala nosit mu nočník, ale po chvíli jsem se nad ním slitovala a alespoň pro jídlo a pití mu šla. Hezky jsem mu ndazvedla hlavu a postupně mu do úst naházela několik velkých kuličekl danga a nechala ho to zapít vodou s cukrem. Doufám, že ti to stačí.

Čás mojich požadavek splnila. Tak som sa do sýta napil a najedol ale nič iné neprichádzalo. WC a sprcha....kúpelňa je uzavrená, nemám tam okná takže ti nemám kam utiecť... pobevene som sa zasmial. A vieš že keby som chcel utiecť tak to už dávno urobím... pobavene dodal nakoniec.

Achjo... někdy si připadám spíš jako tvoje chůva, než sestra. povzdychla jsem si a odvázala ho. Tak prosím, pomalu a žádný prudký pohyby jasný? Upozornila jsem ho s hlasitým povzdechem a hodlala ho doprovodit až ke dveřím koupelny.