Rezidence klanu Takahashi

Rychlým krokem jsem došla před vchod na pozemek a otevřela bránu. Nejdřív jsem pustila Shi, zatímco jsem zdravila mourovatého kocoura sedícího na sloupu vedle branky. Po napůl dlážděné a napůl štěrkové cestě jsme došli ke vstupním dveřím. Hned na to se otevřely a v nich stál komorník, který se svým vzhledem k japonskému domu příliš nehodi. Nevypadalo, že by mu to ale moc vadilo a pokynul nám dovnitř.
„Bylo to dlouho, co jste se tu ukázala, slečno,“ řekl, když jsem mu do náruče složila Kinjiki - která v tlamě stále pevně svírala růžovou stuhu - a zamířila ke svému pokoji. „A za chvíli zase zmizím. Jdeme na festival do Iwy,“ vysvětlila jsem. „Kde mám čelenku?“ zavolala jsem na Wilsona. Napadlo mně, že by nebylo špatné si ji vzít, zvlášť když jdeme do jiné vesnice.
Šedovlasý muž si lehce odkašlal, položil kočku na zem a o chvíli později stál u mně a v ruce svírak čelenku se znakem Kumo. „Děkuji,“ převzala jsem ji s úsměvem. Nehodlala jsem si ji nasadit. Místo toho jsem se zase dala do pohybu, prošla několika dveřmi a došla až do salonku, který byl velice oblíbený mými kočkami...až tak, že byl přejmenován. Chudinka teta Kirra.
Když jsem vešla, všechny zvedly hlavu a unisono 'pozdravily', což bylo trošku uši rvoucí. Vydala jsem se k Tenshimu. Cestou jsem pohladila těch několik šelmiček, které jsem míjela. „Ahoj broučku,“ pozdravila jsem ho, když jsem si u něj klekla. „Půjdeš se mnou do Iwy?“ zeptala jsem se ho, ačkoliv jsem už dávno znala odpověď. Podle toho jsem se taky zařídila a kolem krku mu uvázala svou čelenku. Tiše zavrněl a láskyplně mi přitiskl čumák k tváři. „Tak jdeme.“
Postavila jsem se a obrátila se ke lvovi. „Hlídej mi je tu, Taiyo,“ zašeptala jsem mu do ucha a zamířila zpět ke vstupní hale. Tam už čekal Wilson s dvěma malými brašničkami, Shi, která se před cestou rozhodla posilnit kusem syrového masa a Kinjiki, která měla onu růžovou mašli přivázanou kolem krku a hrdě se s ní producírovala kolem.
Pobaveně jsem zakroutila hlavou, přinula jsem si brašničky k bokům, dala komorníkovi pusu na tvář a se slovy díků jsem se i se svým doprovodem vydala k bráně.