Brána Kumogakure

Dnes ráno som sa objavil u brány Kumogakure no sato. Mal som ten list čo som mal odovzdať strážiam alebo Raikage takže asi stačilo strážiam. "Dobrý deň mám tu niečo pre vašu Kage ... od Hokageho." Stretnúť som sa z Raikage nechcel. Vlastne som ich kage ešte nevidel ale nelákalo ma to. Takže som nakoniec list dal im. Ach ... ja som sa nakoniec nepredstavil. Niekedy som báka no ... dúfam že ju už viac neuvidím aj tak z konohy po tejto misii odídem. Pomyslel som si a nakoniec som odišiel aj odtiaľto smerom zasa do Konohagakure no sato.
(presun)

Stráže převzali dopis. Nejdřív ho podrobili řadě testů. Není v něm bomba? Co když se po otevření aktuvije nějaká pečeť?
Nakonec ho shledali celkem v pořádku a poslali ho Raikage.

Dorazil jsem k bráně o dost dříve než mé společnice. Pro jistotu jsem si ověřil, že mám všechny věci, jako Zbraně, drátky, bomby, výbušné lístky a mnoho dalších nezbytností. Nakonec jsem se ujistil, že mám i nějaké zásoby, pro případ nouze. Vše bylo na svém místě. Takže jsem se opřel zády o bránu a jednu nohu ohnul v koleni. Ruce jsem skryl do kapes kalhot a zavřel oči. Zajímalo mě, která z nich bude dochvilnější.

Pomalým krokem jsem se doloudala k bráně. Co je to za nápady, spát na gauči...
Všimla jsem si Minata a kývla mu na pozdrav. Nečekala jsem, že by tu už byla Ayame, je přece raikage. Zaťukala jsem na dveře strážné budky a nakoukla dovnitř. Jen jsem chtěla stráž pozdravit, ze slušnosti.
Byl tam Karasu, ano, mám na něj čuch. Kouř z cigaret se vyvalil otevřenými dveřmi ven. A nebyl tam sám. To jsem mohla tušit. Malao se tam rozvaloval taky a kouřil nějakou nekvalitní cigaretu.
Pozdravila jsem strážného a převzala si opičáka. Nešel zrovna ochotně, ale nakonec se přeci jen poddal. V náručí jsem ho donesla až k bráně a usmála se na Minata.
"Taky radši s předstihem?" opičák mi mezitím vylezl na rameno a spokojeně se usmíval. Nejspíš byl zfetovaný... To se mu občas stává.

Zabočila jsem na hlavní ulici vedoucí k bráně. Za mnou a kolem mne vlál černomodrý plášť. Hlavu zakrytou klouboukem Kage. Dalo by se říct, že jsem - narozdíl od Minata - vyrazila dost na lehko. Vzadu za opaskem jsem měla několik jehlic a stočených výbušných lístků. Kolem pravého zápěstí se mi pod rukavicí vinul drátek. To bylo asi tak všechno.
Dorazila jsem ke bráně. „Ahoj, Karasu,“ zavolala jsem na vůdce stráží sedícího v budce a zamávala jsem mu. Usmál se a poznamenal něco o tom, že se v těch podpatcích zabiju. Zasmála jsem se, přišla k němu a vytrhla mu cigaretu. „A tebe zabije kouření, jestli nepřestaneš,“ usmála jsem se jako andílek a udusala cigaretu botou.
„Zdravím, Minato. Mikk,“ pozdravila jsem svůj doprovod.

Když se objevila Dany. Zdvořile jsem jí pozdrav opětoval a mírně se usmál. Mám tendenci být přinejmenším dochvilný, ale být tu s předstihem ničemu neuškodí. Odvětil jsem na její otázku. Už si byla ve Vodopádové? Já osobně to místo nevyhledávám, ale pokud by něco nezdařilo a začal boj. Budu mít značnou výhodu prostředí. Řekl jsem věcně a znovu zavřel oči. V tom se jako vánek přihnala i Ayame. Zdravím, takže můžeme vyrazit milé slečny? Dodal jsem s lehce pobaveným úsměvem a vyčkával.

Karasu počkal až Ayame trochu poodejde a v klidu si zapálil další cigaretu...

"Nebyla.. Hádám, že já budu v totální nevýhodě," poznamenala jsem.
"Ahoj... připraveni," pozdravila jsem, kývla hlavou a čekala na další rozkazy.
Malao s opičím úsměvem zamával.

„Tak jdeme,“ usmála jsem se na oba, zamávala Malaovi a vydala se skrz bránu.
Za ní jsem vytvořila květinového draka. Napjal dlouhý krk a hluboce vydech. Chvíli se doopravdy tvářil jako živý. Vedle něj jsem udělala jeho kopii.
Usmála jsem se nad svým výtvorem a nasedla. Následně se drak vznesl k obloze. (přesun)

Posadila jsem Malaa na chodník.
"Zůstaň prosím tady," řekla jsem mu. Člověk nikdy neví, co se na takovém srazu může nebohé opičce stát. jelikož Ami si draka zabrala pro sebe, nezbylo mi nic jiného než kousnout se do prstu a přiložit ruku k zemi. V obláčku páry se objevila Kimichi se svým tradičním odmítavým výrazem. Chvilku jsem ji nechala remcat nad skutečností, že z ní bude autobus, než jsem na ni nasedla. Pak už jen vzlétla...

Malao se na mě chvilku nevěřícně díval. Pak nadzvedl jedno obočí. Když byla Kimichi těsně nad zemí rozběhl se, vyskočil a zachytil se jí za nohu. V klidu se vyškrábal až na ocas a spokojeně se usadil.
(Přesun)

Nasedl jsem na toho druhého draka a ten se mnou vznesl. Následoval Ayame a brzy jsem už pluli mezi mraky. Po Nějaké době jsem dokonce opustili území Kumo a mířili dál k Vodopádové vesnici.

Přesun

došla jsem k bráně Kumogakure, ohlásila jsem se u hlídky a ukázala jim dopis s pečetí od Tsuchikage pro Raikage a čekala na povolení vsotupit do vesnice.

Stráž

Karasu típnul cigaretu a podíval se na Reinu. Po prověření dokladů a odebrání zbraní pokynul jednomu z chuuninů a ten se jal doprovodit návštěvnici k Raikage. (přesun)

(přesun)

Zoramu

K bráne jsem přišel už nastrojený a s módní cigaretou v ruce.Prohmatával jsem si kapsy a kontroloval si co mám u sebe.Měl jsem dobře schované kunaie a shurikeny ikdyž jich moc nebylo.Co se týče boxerů ty měl u sebe můj summon.Nevešli by se mi nikam.Nakonec jsem měl ještě pár cigaret a zapalovač abych vypadal kdyžtak starší a důstojnější.

Spoiler:

Zamířila jsem nejdřív domů, dala si rychlou sprchu a asi půl hodiny se přehrabovala ve skříni, abych našla něco na sebe. Připadalo mi, že toho mám míň, než je obvyklé. Kde jsem proboha o všechno přišla?
Nakonec jsem si vzala jedny dlouhé šaty, nahoře upnuté dost na to, aby zakryli všechno a vlastně nic. A přitom nepůsobily vulgárně. S rozšířenou sukní na skrytí nějaké té dýky. Do kabelky toho totiž moc nenacpete, jen pár jehel.
Vlasy jsem si vyčesala a zastrčila do nich několik dalších jehel. S líčením jsem to nijak nepřeháněla.
K bráně jsem došla volným tempem, protože na podpadcích se nijak dobře neutíká. I když jsem to cvičila dlouho.
Přeměřila jsem si pohledem svého společníka. Ten oblek mu prospěl. Usmála jsem se.
„Tak jak se tam hodláme dostat?“

Zoramu

No.Jak tak koukám na tvé boty napadla mě hádanka kterou odpovím i na tvou otázku.Víš jak se leze na skleněnou kouli?.Pokoušel jsem se být zdvořilý.

"Proč přesně bych měla lézt na skleněnou kouli?" zakoutila jsem hlavou.

Protočila jsem oči.
"Když letíš, můžeš si tyhle boty dovolit," přešla jsem kousek stranou a přivolala jednoho ze svých hadilovů, protože Zoro nevypadal, že by měl nějaký inteligentní a rychlí způsob přepravy.

Zoramu

Myslim že ňufík by nás sežrala kdybych jí přivolal pod příkazem přepravy.Řekl jsem tiše a sundal jsem si jak sako tak košili s kravatou.Ty jsem přehodil o nejbližší větev stromu a ještě jsem si zkontroloval přilepený výbušný lístek na hrudi.Nakonec jsem ho strhnul a roztrhal.Nejsem přece atentátník s turbanem na hlavě.Otočil jsem se k Dany zády kde nakonec vyniklo moje znaménko v podobě anděla na zádech a něco jsem štrachal na zemi skrčený.Když už jsem to měl složil jsem páe pečetí.Kuchiyose no jutsu!Přivolal jsem si Tyrygosu.Velkou modrou dračici.Heh.Ňufíku.Buď připravená že se todle bude asi ještě dneska opakovat ale v situaci kdy budu opravdu šťastnej že zabíjim.Dračice mě chtěla nejřív praštit ocasem ale pak se zastavila předemnou a místo toho ukázala místo na těle kde má shované moje boxery.Nakonec zmizela a já jsem se oblékl.No.Už jsem připraven.Takže já běžím a ty letíš?Musíme být nenápadní.

Páni drak... Nikdy jsem žádného neviděla, skvělý. Zůstala jsem zírat, dokud mě Hanabi naštvaně nedrknul do ruky.
"Jaj, promiň zlato," pohladila jsem ho po hlavě.
"Tak kam tu bude tentokrát?" zahučel Hanabi trochu rozmrzele. Ne, že by mu vadilo být dopravní prostředek. Spíš měl prostě dnes nějakou depresivní náladu.
"Země čaje. Už jsi tam byl?" usmála jsem se na něj. Hadilov jen zakroutil hlavou, jako že ne, ale prohlásil, že najít to nebude problém.
"Poletíme oba, ne? Jsme přeci pár..." kývla jsem na Zoramu a vyskočila Hanabimu mezi křídla.

Zoramu

Moje hrdost mi nedovolila nic jiného než bez hnutí mlčet.Proto že pokud jsem na ni měl být alespoň slušný tak jsem musel držet hubu a neútočit na ni.

Hanabiho už to začalo štvát. Několika dlouhými kroky se dostal až před Xenidyho.
"Bojíš se snad výšek?" zakrákal hravě a jeho oči se smály.
Zatáhla jsem ho za peří.
"Prosím poleť. Bude to pohodlnější a rychlejší," posunula jsem se na hadilovích zádech dopředu, aby za mnou měl dost místa.

Zoramu

Ten papoušek je ...Chtěl sem říct mrtvej ale už jen výraz papoušek asi stačil takže jsem jen kývnul a skočil vedle Dany.Pokud eště něco řekne.Zabi..ehm!Opět jsem se sotva udržel.Bude to opravdu náročná mise.Jestli se nebudu moct chovat upřímě.Začal jsem tedy přemýšlet a pokoušel jsem si namotovat falešný úsměv a ulhanou povahu.