Sídlo klanu Hyuuga

Trochu mi zacukalo obočí, ale měl pravdu. V tu ránu pominula má bázlivost a vzpamatovala jsem se. Nadechla jsem se. ,,Chci se připojit k výcviku policie. Kdo říká, že tak u ní musím zůstat. Hledám jen pomoc při trénininku. Využila jsem informace, kterou mi dal hokage, ne že půjdu k policii, ale že mi pomůžete. Až budu moci právem říct, že jsem kunoichi, která dokáže být tvrdým soupeřem, poté se mě zeptejte." Vše co jsem hctěla říct jsem řekla. V husté atmosféře se rozplynula všechna moje odhodlanost a zase jsem byla ve své kůži. Tak teď už mě lautr nevezme. povzdychla jsem si v duchu a čekala na verdikt.

Shijin Hyuuga

"To nepřekvapuje ani mě," povzdechla jsem.
Chvíli jsem ho sledovala zamyšleně.
"Naomi má potřebné zkušenosti," promluvila jsem nakonec. "Slouží nejdéle."

Takže Naomi-sama. usměju se.Jo já zapoměl jmenuji se Murasaki představím se

Shijin Hyuuga

Kývla jsem.
"Mé jméno znáte," prohodila jsem a nakonec jsem se odhodlala i k menšímu úsměvu. "Kávu nebo půjdete hned vyřídit, kdo nás vede?"

No mě je to i jedno,ale nevim je to na vás. usměju se.Trochu jsem nervozní přeci jen hyuuga co jsem o nich slyšel jsou to silní shinobi takže bych nerad udělal něco špatného.Silní shinobi jsou pro mě výjmeční.

Shijin Hyuuga

Probodla jsem jej zamyšleným pohledem.
"Rozhodněte se sám," dodala jsem. Čekala jsem, jestli si vybere zábavu nebo povinnost. Jestli mi nakonec bude sympatický nebo ne.

No takže jako první bych byl rád kdyby jste mi tykala jako druhé to vyřízení může počkat a jako třetí kávu od krásky také nemohu odmítnout takže asi kávu kterou vám klidně udělám.Ale samozřejmě vás do ničeho nebudu nutit nebo něco takového usměju se.

Shijin Hyuuga

Přimhouřila jsem oči.
"Tykání nabízí žena, to především," sladce jsem se pousmála.
"A co se týká nabídky, byla to pouhá zkouška. Je těžké rozlišit, zda lidé upřednostní povinnost před zábavou. Právě to jste udělal a mě to není sympatické."
Přehodila jsem si přes ramena tmavý plášť. Přišlo mi, že je chladno.
"Pokud mne omluvíte, musím ještě někoho najít. Doufám, že nezapomenete vzkaz vyřídit."
S tím jsem si to bez dalších slov zamířila k bráně.
"A abych nezapomněla... Piji ze zásady jen silnou kávu, určitě by vám nechutnala."
Kývla jsem na pozdrav strážím a pak jsem zmizela v šeru pokrývajícím teď večer ulice Konohy.

(Přesun)

No takže musím najít Naomi-sama. pomyslím si a viděl jak Shijin odešla.To jsou dneska ženský to je nemožné zmizím pryč.(přesun)

,, To jako fakt?" nevěřícně jsem na něj pohlédla. Potom mi to došlo. Vstala jsem a naklonila se k němu. ,, Moc děkuji, slibuji, že nebudete litovat." s úsměvem jseem se na něj dívala.

Kashike

Oplatím dívce úsměv. Tak, a teď když máme formality za sebou... u sboru si říkáme pokud možno jmény, takže já jsem Kashike.

Vrátila jsem se zpět do židle a odkašlala si. ,, Těší mě, já jsem Kagayami." mírně jsem se uklonila.

Usmála jsem se, protože z toho člověka už nesálal chlad, ale příjemná rodinnná atmosféra. ,,Ještě nikdy." Na chvíli jsem musela přemýšlet jestli to myslel jako vtip, nebo jestli to myslel vážně. Tak jako tak odpověď by byla stále stejná.

Na prázdno jsem polkla. ,, Taky doufám." utrousila jsem. Ale co budeme dělat ve vězení? Doufám, že ne to, co si myslím. ,, Bez zbraní a chakry? Ty stejně většinou nepoužívám." mávla jsem nad tím rukou.

Kashike

Opravdu? povytáhnu jedno obočí. To rád slyším. Někdy mi to ukážeš. Ale pro teď už tě nebudu trápit. Můžeš jít. Zítra ráno se tady hlaš.

,, Dobrá. Děkuji a nashledanou." kývla jsem na něj. Když za mnou zaklaply dveře, už jsem byla skoro venku. Nebylo lehké si v tomhle bludišti zapamatovat cestu, ale naštěstí jsem ven trefila. Hmm, co ale budu do zítřka dělat? Pomalu jsem se vzdalovala od sídla Hyuugů. (Přesun)

Zase jsem se ocitla u toho velkého domu. Tentokrát už jsem zaklepala a čekala, kdo výjde ven.

Kashike


Uslyšel jsem klepání. Aha... naše nová policistka je tu. Vyjdu před dveře a podívám se na Naru. Dobré ráno přeji..

,, Dobré ráno kapitáne. " usmála jsem se. ,, Hlásím se tu, jak jste mi řekl. " oznámila jsem jen tak pro pořádek a napjatě čekala, co mě čeká. V tu chvíli se mi připomnělo vězení, o kterém mi říkal Kashike. Vězení, slyšela jsem, že se tam dostal i Daichi. popřemýšlela jsem na chvíli, ale poté jsem zase začala dávat pozor na to, co mi řekne Kashike.

Kashike

Dobře, velmi dobře. Za dochvilnost tě chválím děvče. Tak půjdeme... vezmu z věšáku meč a za chůze ho připnu na opasek. Nejsi trochu nervozní?

,, Ani ne." usmála jsem se. No, i když trochu. Kdo by taky nebyl? vzdychla jsem si v duchu a následovala ho. ,, Kam vlastně jdeme? " Snad ne tam, kam si myslím, že jdeme. oklepala jsem se. Nevím proč, ale při vzpomínce na vězení mě vždycky zamrazilo, od té doby, co jsem s ním mluvila. Pravda, byla to jen chvíle, ale i tak.